Renata Štulcová's Blog, page 8

Vyšly Vlasy dryád

Ano, na Mikuláše, čili přímo k svátku, který je svátkem pana zástupce Rafaelovy školy (vy čtenáři víte, o kom mluvím), vyšly Vlasy dryád.

Obrázek, který vám sem vkládám, pochází přímo z webové stránky nakladatele Maitrea, kde si můžete prolistovat a přečíst první stránky nové knihy. Stačí, když kliknete TADY , a hned se na stránky Maitrey přenesete. Tedy přenese vás tam internet.

A jak slavím? Slavím prací. Právě sedím u noťasu a uvěřejňuji tuto krásnou zprávu, abyste vy čtenáři Rafaelky věděli, že už si můžete knihu pořídit.

Také jsem velmi zvědavá, jak se vám bude Marinin příběh dál zamlouvat. Nemohu vám prozradit, o čem je, nechci spoilerovat. Pouze nyní cituji z anotace: Marina dospívá a je postavena před volbu své budoucnosti. Současně potkává lásku, o které sní. Je však tato láska tou, která jí...

Již víte, že Lvy máme, a to dokonce dva, jak konstatuje v Dryádách sám pan profesor Pan, který má z nastalé situace opět legraci. A já jsem například zvědavá, jak se vy čtenáři roztýmujete podle Lvů... A jak se vám bude líbit nebo nelíbit Marinino Shakespearovské vystoupení... A to, jak o její lásku budou mít zájem další sokyně... Jo, realita.

A z té přírodovědné stránky Rafaelovy školy vás zvu do Silvy, lesa dryád. Marinina teta vám přiblíží sladku fotosyntézu a zopakujete si, jak se rodí voda. Do dávné historie Marinu i vás zavede nejen Marinina babička (ta starší z obou babiček).

No, prostě je toho dost a dost. A hlavně si během Vánoc čtěte pro radost, zatímco já budu psát právě rozepsané Písně sirén, tedy díl šestý.


A ještě jedna píseň, se kterou jsem psala Vlasy dryád.

Vlasy dryád brzy na pultech knihkupectví

Ano, vidíte dobře, čtete dobře, nejpozději v prvním prosincovém týdnu tohoto roku 2018 vyjdou tolik očekávané Vlasy dryád. Už vlastně pátá kniha Rafaelovy školy, kterou se dostáváme do druhé poloviny příběhu.
Tentokrát se mi povedlo napsat velice dlouhý díl o 671 stranách a protože my, kdo na knize pracujeme, jsme jen lidé, tak zasáhly okolnosti a už hrozilo...

Nakonec díky báječnému nakladatelství Maitrea a lidem, kteří na dokončování knihy pracují, putuje kniha právě do tiskárny a můžeme se na ni těšit nejpozději kolem utajovaného svátku jednoho z profesorů Rafaelovy školy. Víte, koho myslím...

Výhoda žáků naší školy...

... aneb Projektový den a Rafaelka

Sociální sítě se zbláznily, Pořád se při propagaci knih přesouváme z jedné na druhou, protože ani čtenáři Rafaelky nesmí zůstat pozadu.
Mnozí z vás jste zůstali věrni facebooku, ale další si zase oblíbili instagram. A další si přeci jen přijdou číst sem na blog.
A tak mi mezi psaním nezbývá nic jiného, než vás nějak stíhat všude.

Na fotce story z instagramu vlevo nahoře vidíte vloženou usínající "spisovatelku" -  to jsem jako já. Hlava mi padá po celodenní práci ve škole, ale snažím se zapisovat příběh dál a dál. Musím se vám přiznat, že občas opravdu zavřu oči a dodatluju slovo poslepu. Občas dokonce na stránku napíšu úplně jiné slovo, protože mě spánek vsedě unáší. Nicméně ze židle po babičce se naštěstí nedá spadnout, protože má opěradla.

Zítra večer budu ještě více usínající, protože máme ve škole projektový den. Naplánovali jsme den věnovaný knihám, takže kromě mnoha věcí se ze žáků stanou redaktoři a nabídnu jim dva krátké úryvky z připravovaných Vlasů dryád.

A mám to vymyšlené, až si to musím pochválit...
A také aspoň na jeden den přestanu žáky mořit mocninami a odmocninami, Pythagorovou větou, obvody, obsahy a objemy.

Jako mávnutím kouzelného proutku...

...uběhlo století. Ne, celé jsem ho nezažila. Dokonce ani tu půlku. Ale také mám slavnostní pocit za své předky, všechny předky naší čertovské země. Původně jsem si nedávno říkala, že by bylo krásné, kdybych dokončila k výročí naší země Kaziin příběh. Ale každá kniha, každý příběh má svůj čas, a pro Kazi teprve dozraje.

Nyní je na řadě Rafaelova škola, která je opravdu hodně čertovská. Kdo jste ji nečetli, tak neporozumíte, jelikož v Rafaelce není žádné peklo ani Lucifer, ale král lesa a...

První kapitola aneb Jak jsem začínala

Pokud jste se ještě nestihli začíst do první kapitoly Vlasů dryád, které vyjdou příští měsíc, můžete tak udělat na blogu TADY , ale jinak vás zvu k malému sobotnímu zamyšlení.

Právě totiž připravuju projektový den na téma čtení a vymýšlím, jak a co budu vyprávět žákům od třetích do devátých tříd o vzniku knihy a také o Rafaelce. Ne každý je čtenář, mnohé děti se vyhýbají knihám jak čert kříži, musím je na půl hodinky zaujmout.

Ti starší si zahrají na redaktory, na ty mladší musím opatrněji. A jak se za oknem chvílemi během odpoledne zatahovalo a přelétla kratší mlha, jako kdyby mi přímo z Rafaelky přišla vzpomínka na mé čtecí začátky. A doufám, že po přečtení této vzpomínky si vybavíte ty své.

To bylo někdy v minulém století...

V tom věku se děti kamarádí bez ohledu na to, zda jsou dívky nebo chlapci, takže můj tehdy nejlepší kamarád mé dilema vyřešil. Prostě aby nemusel ven sám a zároveň pro něho nebylo čtení nuda, vyhlásil mezi námi dvěma soutěž.
Dnes se tomu musím usmát, jak postavená na hlavu naše soutěž byla, ale prostě jsme soutěžili, kdo přečte knihu dřív. A to ne stejnou knihu, ale každý četl jinou, jen byly přibližně stejně tlusté. Vůbec jsem nedomýšlela, že by někdo z nás mohl třeba podvádět, a prostě jsem četla jako o závod.
Dětské knížky jsou většinou tenké s velkými písmeny, takže si vzpomínám, že asi tak do hodiny jsme měli oba přečteno. Vím, že jsem vždy prohrála. Ale já četla svou knihu vždy poctivě. Nevím, jak on.

(Mimochodem, pak mě učil hrát šachy, ty jsem také vždy prohrála, a navíc mě nebavily.
Moje létající mysl "budoucí spisovatelky" se na těch 64 políček nedokázala soustředit. Jediné, co se mi líbilo, byl tvar figurek, Jenže jsem nechtěla kamaráda zklamat, tak jsem úspěšně předstírala, jak jsou šachy úžasně zábavné.)

Kde je tomu malému kamarádovi konec, to nevím. (Planeta má přes sedm miliard obyvatel.) Netuším, jestli vůbec čte. Ale mně čtení prostě zůstalo. A to jsem tehdy netušila, že budu vlastně knihy i psát. 

Pamatujete si na své čtecí začátky? Četli jste hned nebo jste se ke čtení dostali později? Která byla vaše první přečtená kniha kromě školního slabikáře?
Já začala Odvážnou školačkou a byla boží.

Vlasy dryád - první kapitola

Tady na blogu bylo ticho, protože jsem pracovala na páté Rafaelce. Nyní jsou Dryády u paní ilustrátorky a ještě se na ně vrhne grafik, než je budeme opět kontrolovat po stránce jazykové a zda se při sazbě něco nerozběhlo, kam nemá. To byste nevěřili, co se může i v počítačové době stát. Když se v PC dodělávaly Nymfy i s obrázky, skočily nám dvě nymfy doprostřed dvojstránky...
Přiznávám, že nyní jsem na chvíli Dryády pustila z hlavy, protože se nořím do Sirén, studuju kvůli nim znovu po tolika letech od studií na univerzitě jedno Shakespearovo drama, které ovlivní děj šestého dílu. Ale není to ani Hamlet, ani Romeo a Julie. A jak jsem na blog nechodila, nevěděla jsem o vašich komentářích, které jsem si tedy přečetla až dnes. Myslím, že odpovědí na ně je tento článek i s údajem, že Dryády budou v listopadu, a datum upřesním. Jinak máte asi starost o zápletku, o Marininu lásku. Ano, vše se zkomplikuje, což uvidíte už za chviliku, když vydržíte číst tento článek...
A nyní už v krásném říjnovém odpoledni (miluju podzim) vám nabízím první kapitolu z Vlasů dryád. Je pořádně dlouhá, tak doufám, že se vám bude na obrazovkách dobře číst.
 

Studijní materiál pro čtenáře

V době, kdy vy, čtenáři netrpělivě očekáváte romantickou Rafaelku #5 Vlasy dryád a já přitom žiju již v #6 v Písních sirén a zároveň intenzívně pracuji na propagaci celé série a připravované pětky, tak nastává docela schizofrenní stav.

Mám pro vás studijní materiál k #5... A co ta růžová budova vlevo? O všem později...

Právě čtu knihu o lesní terapii. V praxi lesní terapií žiju, takže když vám budu v #6 o lesní terapii a Marině, která se svým Lvem v téhle oblasti cosi podniká a přitom špehuje Médeu a její lásku, jak randí, psát - píšu z reality. Avšak kniha o lesní terapii, kterou teď čtu, je příjemným zastavením, při kterém si uvědomuju...


Kdo sledujete instagram a facebook, určitě jste shlédli krátká videa z mé cesty do úžasného nakladatelství Maitrea (ta růžová budova), abych podepsala smlouvu na pětku. Dokonce se mi povedlo natočit video pod kamennou plastikou s panem profesorem Panem neboli králem lesa. 


Doufám, že se vám video otevře a přehraje, protože zachycuje nejen již zmíněnou plastiku, o které se můžete dočíst v Rozích faunů, ale také herečky z říše sirén. Nečekala jsem, že ve chvíli, kdy začnu natáčet, se tam objeví a budou tak nádherně pózovat.

Mluvili jsme v nakladatelství i o obálce, plán máme, uvidí se, jak představa vyjde v tisku. Ne vše, co se vymyslí na počítači, vypadá dobře vytištěné na papíře. Více ví čtenářky Rafaelky ve facebookové skupině Rafaelova škola, protože tam je dobré místo na sdílení dojmů a zážitků kolem světa Rafaelky a přírody pro všechny. Není to moje skupina, založila ji Zdeňka Kohlová, za což jí vždy moc a moc děkuju. Samozřejmě do skupiny přispívám, a nejen já. Jasně, není každý přispívací typ, já zas třeba neudělám salto na kladině, takže naprosto chápu, že někdo píše, někdo čte. Ale všichni se ve skupině dozvídají novinky a zajímavosti z Rafaelky.

Nyní vymýšlím nějakou akci při příležitosti publikace Vlasů dryád. Pátá tentokrát velmi romantická kniha série nás přenáší do druhé poloviny příběhu, a tak vymýšlím něco, co by mohli zažít čtenáři ve všech koutech Čech, Moravy a Slezska. Držte mi palce, ať to vykoumu, kdybyste měli nápady, budu ráda, když mi je popíšete buď tady do komentářů, na facebook či na instagram. Myslím, že za vaše nápady budou vděční i ostatní čtenáři.

A jako studijní materiál k Vlasům dryád přikládám video se skladbou. Už jsem o ní někde mluvila, hraje důležitou romantickou roli v knize. Tak ať víte, jak skladba zní, až ji budete s Marinou poslouchat... Jo, a taky si zapamatujte tu kytaru, barvu a tak...

#7 Spisovatelka a instagram a výzva k pátrání

Čerstvé zprávy z instagramu, z instagram stories říkají, že 4% z vás, kdo jste za poslední den navštívili můj instagramový profil @stulcovarenata, se netěšíte na Marinina Lva. Aha, co teď? Lvy máme dva, jak konstatuje v pátém díle série profesor Pan, a vy se netěšíte ani na jednoho? Obávám se, že tady máme malý problém. Pouze jedna pětina knihy se odehrává bez Lvů... Tak přemýšlím, co uděláte s tím zbytkem knihy. Ledaže byste ho nečetli... A přijdete o závěr, kde na posledních řádcích opět figuruje Lev... Čeká na vás totiž romantická knížka s prvkem thrilleru, s tzv. dryádí kletbou. Více se dozvíte na podzim, kdy pátá kniha Vlasy dryád vychází.A musím přiznat, že ještě nevím, jak bude barevně vypadat obálka, ale předpokládám, že bude stejně báječná jako ty předchozí. Hned jak mi ji z nakladatelství odmailují, zveřejním ji, abyste se mohli těšit ještě více. Ale co s těmi, co se netěší na Lva? Co na Lva... na dva Lvy! Takový luxus. :-D
Potom vás na instagramu ve stories ještě...
Třetí příběh pro instagram si dneska odpoledne nadiktovala sama příroda. Když jsem vysedávala na zahradě a tvořila pro vás jedno veliké překvapení, o němž se dozvíte za okamžik, hnala se z Lounska děsivá mračna, létaly blesky, duněly hromy, ale pak spadlo jen pár povinných kapek. Mně se podařilo tu zajímavou oblohu vyfotit, přitom jsem si vzpomněla na důležitý prvek v celém příběhu Rafaelky a položila vám otázku. Zatím je polovina odpovědí dobřea polovina špatně, což možná ukazuje na to, že hlasovali i lidé, kteří mi na profil chodí, ale knihu nečetli. Protože já osobně si myslím, že vy čtenáři odpověď na bouřkovou otázku moc dobře znáte. ;-)
A nyní k tomu překvapení. Pokud máte čas a baví vás surfování a pátrání na internetu, a jste hodně zvědaví, prozradím vám teď, že pro vás tvořím kdesi v tom internetovém oceánu na naší Gaie překvapení svázané se světem Rafaelky. Jsem sama moc zvědavá, jestli to překvapení někdo najde, když nevíte, o co jde...  Ještě není úplně hotové, ale už jej můžete najít na síti dokonce na dvou místech. 
Tak máme prozrazeno, odkliknu článek a půjdu ještě chvilku na tom překvapení pracovat. 



 

#6 Čekání na korektury a... výročí...

Aneb o sklu, které není vidět, které jeho slévači musí slyšet...

Zapomněla jsem na jedno důležité datum. Jasně, to se stává. Jenže... představte si, že při práci na páté Rafaelově škole, ve dnech, kdy jsme s paní redaktorkou odesílaly zredigovaný rukopis do nakladatelství, aby si s ním mohl pohrát grafik, jsem úplně zapomněla na jedno veliké významné datum v mém spisovatelském životě.

Totiž...
Právě před patnácti lety vyšla má první kniha, první díl trilogie Nemetonburk. Starší ročníky na ni možná narazily v knihovnách, možná ji dokonce máte doma.

Jedná se o velice dlouhý příběh, má přes tisíc normostran, vycházel v letech 2003 - 2007. A já už několik let plánuju...

Schválně jsem na fotku na roh první knihy položila skleněné srdce. Možná třeba jeden jediný čtenář blogu si vzpomene, co to bylo za srdce, jakou roli v příběhu hrálo. A zároveň si já vzpomínám na jeden důležitý pojem, který jsem do příběhu vymyslela.

Miluju sklo. A tehdy se čtenáři proto mohli setkat v příběhu se sklem, kterému se říkalo SKALINA. Jedná se o bájný materiál, který se podobá sklu, jak je průzračný a neviditelný a zároveň má neuvěřitelnou pevnost. Skalinu mohli slévat jen ti, kdo ji i přes její neviditelnost "viděli", respektive slyšeli a vnimali. Čili také dva hlavní hrdinové.

Sedím tady a nostalgicky nakukuju do knih, přiznávám, že po těch letech sama čtu některé pasáže, jako kdyby je psal někdo jiný. Až napíšu všech osm Rafaelek, asi se do Nemetonburku pustím a někdy ho světu nabídnu jako upravenou a ještě prodlouženou e-knihu.

A když už jsme u té zázračné skaliny, kterou její tvůrce musí vnímat a slyšet, tak vás možná napadá, co mi tehdy prozradil výtvarník. Nápisy Nemetonburk na obálkách jsou udělány jako ze skla. Ale z fotky to tak patrné není, to byste museli mít knihy v ruce.

Čtenáři Rafaelky ví už z ukázek pátého dílu, že slovo nemeton se objevuje nyní i v pátém dílu. Jo, a ještě mám rozpracován Kaziin příběh, který se bez nemetonu neobejde. Co já to s tím nemetonem pořád mám? To nechápu...

Rediguju #5... hledám knižní blogerky, trhám náramek a píšu anotaci

Anotace je takové slovo... divné... no... O čem to asi je, bych řekla laicky česky. Anotace je to, co vždycky hledám na obálce, když narazím na neznámou knihu. Často se podle anotace rozhoduju, je docela podstatná, tak ji musím nyní dát dohromady superskvěle.

Déšť stále za kopci, už aby tu byl, a tak aspoň fotím Rafaelku supermodelku, abych měla krmivo pro instagram. (Může se psát s velkým I i s malým i, takže píšu malé, nemusím namáhat malíček a držet klávesu shift). Touto fotkou jsem si chtěla připomenout moře. Šum jeho vln. Chtěla jsem si připomenut vodu, řeku, vodopád, déšť. Pouštím si právě video, které najdete na konci článku, a zhmotňuju déšť. Jenže nejsem hrdinka Marina z Rafaelky, která to zvládá mnohem lépe, aniž by občas chtěla. Víte sami, co dokáže, když se vytočí...

Náramek i mušle na fotce jsou opravdu ze Zakynthosu, kde se Rafaelka #4 odehrává. Mušle si jinak v pohodě odpočívají v igeliťáku na zaskleném balkóně, náramek se po tomto focení...


Za chvíli vypnu noťásek a vrhnu se na anotaci. Potřebuju do ní zakomponovat prvky z anotací k předchozím dílům a zároveň upozornit čtenářky (možná i nějaké čtenáře) na dějové linky pátého dílu Vlasů dryád.
Tak zaprvé vám hned prozradím, že kniha je pěkně romantická. Hrdince je šestnáct let...Nakonec máme dva Lvy, tedy dvě Marininy potencionální lásky. Marina kvůli své lásce někomu dalšímu vadí, takže se vše obrací v boj o život. A že to mezi dryádami není jednoduché, to vám je určitě už teď jasné. Teta Diana vším zamíchá, když nechá Marinu studovat jeden ročník střední školy v Římě.Objevuje se nám neznámý duch.A navíc do Říma přijíždí Plantefolie.Prožijete sportovní turnaj.Zažijete báječný ples v nádherných róbách a zatančíte si s Marinou valčík. Poznáte Marinina strýce, na jehož popud se Marina přihlásí do jedné zajímavé soutěže.  Atd.

Jo, je toho dost. Já osobně bych si například přála se na jeden den (alespoň) ocitnout v Silvě. Zvláště v těchto horkých dnech je tam krásně. Že Silva znamená v latině les, to si každý vygůglí. Ale otázkou je, jaký je to les a kde ho najdete. Nechte se překvapit. Teď si vzpomínám, že už jsem o něm něco trochu na jaře psala tady na blogu...



A jak je to s knižními blogerkami? Abych řekla pravdu, je docela obtížné v dnešním světě najít knižní blogerky, které by si zamilovaly napínavou romantickou knihu a zároveň Marinino hledání harmonie, a byly by ochotné o ní odvážně psát či dávat fotky na instagram, za což samozřejmě dostanou od nakladatelství knihy. Ale musím vám prozradit, že už mám tři skvělé blogerky. A moc doufám, že se mi třeba další, které Marinu čtou, přihlásí. Tedy jestli budou zrovna číst tyto řádky... To je otázka...

Doufám, že jste si užili kromě článku též citátů z pátého dílu z Vlasů dryád a nakonec ještě slíbené deštivé video: