Renata Štulcová's Blog

Cozy Podcast #4 - Pohodinka...

Jako anglistka a česká spisovatelka stále (už dlouhá léta) nemohu najít to správné slovo pro překlad anglického slova cozy (píše se i cosy). 

Slovníky i ty online nám nabízí překlady jako útulný, pohodový, pohodlný, příjemný... 

To slovo však ve skutečnosti má vyvolat pocit, který je naprostou kombinací všeho výše napsaného. Zároveň bohužel ta naše česká slova mají občas i druhý význam, který nás od slova cozy odvádí. 

Vezměte si třeba slovo pohoda. Může se použít i ironicky, na téměř zesměšnění někoho, kdo se nervuje a plaší. A to už nemluvím o dalších tvarech a s čím se ta slova vážou - co taková pohodinka. Ehm... Netřeba vysvětlovat... 

Cozy označuje atmosféru klidu, míru, bezpečí,  prostor, který je útulný, kam se můžeme zahrabat, zachumlat a cítíme se jako v nebi. A přesně takové jsou podcasty od Auri Fordy o Rafaelce, která je vlastně sama takovou cozy knižní sérií, přestože se v ní řeší vážné věci, otázky života a smrti, viny o trestu... A občas teče krev. 

A tak si připravte šálek kávy, čaje, kapučína, čokolády, zachumlejte se do deky ke krbu či radiátoru a zaposlouchejte do dalšího dílu podcastu.  

Odkaz máte TADY.

Cozy podcast #3

Cozy knižní podcast #3 od Auri Fordy vyšel sice 31. 10., ale kvůli práci na scénáři, kdy už jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, vám ho nabízím v zamlženém listopadu. Ano, teprve teď jsem se zase vzpamatovala. 

A s tímhle samhainovým podcastem vám samozřejmě nabídnu i podcasty předchozí, abyste je měli všechny po kupě, kdybyste si je toužili znovu poslechnout. Není totiž nad cozy atmosféru. 

Možná se divíte, co anglickým slovem "cozy" myslím... Co vyjadřuje? No přeci - pohodlí, pohodu, komfort. V knižním světě dokonce se pomocí slova cozy označuje jeden z žánrů, který...

(mimochodem) miluju.

A teď už odkaz na 3. díl podcastu, který samozřejmě najdete na Spotify. Bez obav se dá ale poslouchat bez přihlášení také na pc či noťasu. Odkazy na předchozí díly jsem přidala níže. 

3.DÍL

2. DÍL

1. DÍL

Přeju příjemný cozy poslech.

Knižní podcast #2 Rafaelka

Začíná škola a máme tu druhý díl podcastu o Rafaelově škole od Auri Fordy. V dnešním dílu se vrátíme do počátků série, do nástupu tehdy dvanáctileté hrdinky do nové školy. 

Moji čtenáři pamětníci si nostalgicky zavzpomínají na svá mladší léta, jak kdysi právě tohle, o čem se v podcastu hovoří, v knižní sérii Rafaelova škola četli a ve své vlastní škole často prožívali. Další moji čtenáři, kteří jsou zrovna na středních, si zavzpomínají také. A ti moji čtenáři, co jsou zrovna na zš - tak pro ně bude podcast realitou. 

Přechod do nové školy, přechod z prvního stupně na druhý, nástup do primy osmiletého gymnázia, z kterého hrdinové série vyjdou na konci série jako dospělí.

Odkazy na oba díly podcastu Rafaelka, které najdete na Spotify, ale dají se poslouchat snadno i bez přihlášení také na pc či noťasu, máte tady:

2. DÍL

1. DÍL

Určitě si umíte představit, jak báječný pocit...

to je, když vám vaše čtenářka po letech psaní série, když sérii zakončíte, natočí tak krásné podcasty.  A to sama a dobrovolně. A tak Auri moc děkuju.

A jestli jste nečetli můj minulý článek, v kterém jsem se zamýšlela nad prvním podcastem a psaním Rafaelky, tak odkaz najdete TADY.  Příjemný poslech i čtení vám přeju. 

Knižní podcast od Auri Fordy

 

Knižní podcast připravila čtenářka Auri Forda, která se po dlouhých 14 letech ohlíží zpět a rozebírá nejen samotný text, zápletku, ale i další věci, které k sérii Rafaelova škola patří. 

Mě jako autorku její povídání vážně nadchlo, protože mi znovu připomněla ty nádherné i těžké roky, kdy jsem sérii psala. Též mi připomněla můj boj za sérii, protože v knižním světě není vše růžové. 

Jestli máte chuť si podcast Auri Fordy pustit, odkaz na Spotify je TADY. Řeknu vám, že tak báječný podcast jsem už dlouho od nikoho neslyšela. 

Vzpomínám, že když jsem knihu začala psát, odvíjel se přede mnou v mysli prostě krásný napínavý film a vůbec jsem netušila, jak moc se mě příběh dotkne. Navíc ani v nejbláznivějším snu by mě nenapadlo, že právě spouštím efekt motýlích křídel, který ovlivní velkou řadu čtenářů. 

Víte, co je krásné na vyprávění příběhů a psaní knih? Nejen sám...

autor se v příběhu najde určitým způsobem, ale - a to se dozvíte v podcastu - také čtenáři se v příběhu najdou, pokud je ten příběh "právě pro ně". Když víte, že vaše slova mohou někomu pomoci v dnešním světě, má smysl knihy psát a příběhy vyprávět. Tak to je.

Přiznám se k něčemu: Příběh Rafaelovy školy jsem psala z celého srdce. Je v něm i moje duše, kdo mě dobře zná, tak to pozná. Jen jsem bohužel nikdy nepočítala, kolik jsem při psaní všech devíti knih vypila hektolitrů kávy a čaje. A kolik jsem snědla tabulek čokolády a tun oříšků. 😊 

Teď při psaní tohoto krátkého zamyšlení hledím přes displej notebooku do okna na ořešák a javory a lípy kolem domu a zjišťuji, že jsem právě vypila 300 ml filtrované kávy. Hm... 😏

Když se zadívám na komín knih Rafaelovy školy, a také na knihy, které jsem napsala předtím, a vzpomínám na reakce vás čtenářů, zdá se mi to jako zázrak a cítím vděčnost, že jsem je všechny mohla napsat. V mysli kolem mě nyní poletují další zatím nenapsané příběhy, a to nejen z Rafaelovy školy. Mám připravené další knihy - beletrie - v kterých se prolíná minulost a současnost, a jen si přeju, abych měla možnost je všechny napsat a vypustit k vám do světa. 

Pro dnešek končím s tímto krátkým zamyšlením a znovu připomínám, jestli máte chuť si podcast Auri Fordy pustit, odkaz na Spotify je TADY.

O psaní knih ZDARMA - Deník spisovatelky

Psaní knih je báječná věc. A též pořádná dřina. Mám těch knih za 25 let psaní na svém kontě už 16 (z toho dvě v zahraničí) plus jeden scénář, a proto zpestřím sobě i vám život svými postřehy, takovým ZDARMA minikurzem o psaní. 

Od 30. 4. 2024 totiž publikuju na Instagramu Deník spisovatelky nejen pro své čtenáře, ale taky pro píšící lidi. Doufám, že se někomu mé povídání bude hodit. Že někoho pobaví. Nebo v něm najde zrovna to, s čím si při psaní láme hlavu.

A tak jste-li zvědaví na posty o psaní, které prostřídávám s reely, navštivte Instagram TUDY.

A poznámka na závěr: Jedná se prostě o mé postřehy a zkušenosti, takže s nimi nemusíte souhlasit. Ale tak je to v pořádku. 

Zvony Atlantidy

 

Kdo opravdu zná původ zvonů? Nikdo. Sice archeologicky byly zvony doloženy už v době bronzové, ale kolik zvonů mnohem starších leží v zemi?
Nikdo nevíme, a tak jsem se při psaní Věku Vodnářky ponořila myslí do pralátky a při vytváření příběhu jsem přišla na to, jak to mohlo být. A nebo jak to bylo? Kdoví? 
Sama voda, klenot Živé a mrtvé vody, Marině prozradila to, co si Marina z minulosti nepamatovala. Marina poté příběh zpracovala jako píseň, kterou v amfiteátru vílího a elfího města Muriásu zpívala svému lidu. 
A protože tahle část není spoiler, můžu vám ji sem vložit. Nemusíte se tedy bát si ji přečíst ani v případě, že jste ještě poslední knihu série nedočetli. 
***
„Budu zpívat o prastaré události,“ promluvila Marina k divákům, „ale samotná písnička je nová... Napsala jsem ji dnes a Mat složil hudbu… Děkuju ti, Mate,“ odříkávala zpěvavě vílím prajazykem.Doprovod k písni si uzpůsobila jednoduše, vybrnkávala tóny dvou akordů a chvílemi přestávala hrát úplně a nechávala znít jedinou strunu, která rozechvívala srdce všech v amfiteátru jak to umí sama Gaia svou písní.  
„Nejkrásnější tlukotnašich srdcí.Nejmilejší ten zvuk,který znám.Když srdce odejdou,když tu chybí,pak vyrábíme zvony,aby nikdo z násnebyl sám.
Uléváme zvonybijící jako srdce.Uléváme zvonyve tvaru srdce.Na bdělé hladinějsme každý sám.A uléváme zvony,vzpomínky na ráj.“
Marina pokračovala v baladě o pádu na bdělou hladinu, kdy elfové ze smutku nad stavem světa a nad ztrátou mnoha srdcí, ať už elementálů či lidí, začali vyrábět zvony a zvonkohry v naději, že tak všechny, kdo spadli ze snové hladiny, přivedou zpátky. Dodnes každý zvon a zvonek, každá rolnička a zvonkohra připomínají i těm, kdo na snovou hladinu zapomněli, že tam někde je místo, kde všechna srdce bila v harmonii. Jenže mnozí z nich tohle nechtějí slyšet.

A tak to vidíte. Začali jsme v Muriásu a skončili jsme v naší realitě na bdělé hladině. A ještě video s Marininými verši a odkaz na celou sérii https://eshop.maitrea.cz/rafaelova-skola-sada-1-9-dil

Jarní oslavy

 

 

Oficiálně nám začalo jaro a tento krásný den plný naděje je vždy svátkem všech říší v celé Rafaelce. 

Vlastně když to tak počítám, mají říše potomků Atlanťanů osm svátků, které se týkají přímo naší planety Gaii. Pak ovšem mají elementálové navíc další svátky, o kterých jsme ale v sérii nemluvili. Prostě do zápletky se nehodí nacpat vše, co se během roku děje. Ale možná někdy vás s nimi seznámím… Až...

naberu sílu po tom dlouhém psaní celé série.

Jaro se rozbíhá, i když zrovna teď, co píšu příspěvek, je tady za oknem pošmourno a chladno. Březen, za kamna vlezem, duben - ještě tam budem... Ale už brzy, 30. 4. nás čeká nádherný svátek - oslavíme Čarodky čili Beltain. S ním jsme se v sérii setkali několikrát, protože je opravdu výjimečný. A velmi zajímavé se mi zdá, že Beltain a 1. máj zůstaly jako svátky i nám lidem. 

Zatím - Pokochejte se mini-videem a ať jsou vaše dny prosluněné a naplněné štěstím.

Magie žluté

Vracím se sem na blog po velmi dlouhé době a zjistila jsem úžasnou věc. Přestože jsem neměla dostatek času na jediný článek, protože jsem pracovala na scénáři, vy čtenáři sem na blog stejně stále chodíte. 
Scénář Vílích křídel je po dlouhých deseti měsících dokončen, a já nyní přemýšlím, o čem psát nové blogové články, abych nevyspoilerovala zápletky série.
Ono se to totiž má tak, že ne všichni z vás již sérii dočetli. Rafaelova škola k mé radosti získává stále nové a nové čtenáře, kteří jsou nyní třeba v první půlce. A jim přece nemohu kazit radost a prozrazovat překvapení a tajemství, jež na ně čekají.
Že magie je přírodní vědou elementálů, jste se už dozvěděli v předchozích dílech. Avšak v posledním devátém se s Marenou a dalšími dotkneme této magie více. Například také v praktickém použití...

barev, o nichž určitě všichni víte, že je můžeme vnímat díky vlnovým délkám (uf, ta fyzika).

A tak vám budu vyprávět krátce o síle žluté barvy. Asi vám nemusím říkat, že žlutá barva přináší pocit štěstí, dobré nálady, spokojenosti a naděje. V místnosti, kde se jedná o nějakém problému, nastolí atmosféru nového začátku. A to Marina v deváté knize z určitých důvodů potřebuje.

Proto se cestou na určitou schůzi stavuje v květinářství a vybírá si do kytice žluté květiny. Samozřejmě by s sebou mohla vzít také vhodné polodrahokamy, ale samotná žlutá kytice působí na rozdíl od krystalů naprosto přirozeně a nenápadně.

Marina si klidně mohla vzít s sebou třeba citrín, ale ten kámen něco váží a musela by ho mít v kabelce nebo kapse, nesla by si zátěž. Hodně divně by pak vypadalo, kdyby ho v té kanceláři, kam šla, položila prostě na stůl.

Těžko by těm cizím lidem došlo, že mají před sebou dceru královny víl a elfů, která jen používá to, co je pro ni naprosto přirozené. A jistě víte, že lidé rozumějící silám a energiím naší Gaii se často setkají s nepochopením ostatních lidí, když tyhle síly a energie necítí. 

Marina potřebuje v té deváté knize ovlivnit pozitivní žlutou energií právě určité cizí lidi. A velmi na tom záleží.

S kameny se Marina poprvé seznámila v druhé knize u nág a Meluzíny, ale - ta druhá kniha je příběhem, ne encyklopedií, a tak v ní nezabíhám do podrobností. Pokud se o kameny zajímáte, můžete si pořídit spousty odborných knih nebo gůglit.

A ještě k citrínu: je odrůdou křemene a může být zbarvený v mnoha odstínech žluté, někdy je dokonce nazelenalý, jindy naoranžovělý. 

O magii barev seženete spousty informací jak na internetu tak v knihách. A nebo stačí prostě jen určitou barvu vnímat a budete vědět, jaké má vlastnosti a k čemu napomáhá. A ani vám určitě nemusím říkat, jak je důležité zvolit vhodnou barvu oblečení buď podle nálady nebo pro určitou příležitost,

9. díl série již brzy

Chápu, že jste netrpěliví, já bych na vašem místě byla taky. Máte za sebou 8 dílů čtení a já 9 dílů psaní a série Rafaelova škola právě dovedla hrdiny příběhu k maturitě. O tom se dočtete už brzy v krásném jarním měsíci...květnu, kdy by měla kniha vyjít. 
Zatím vám nabízím náhled obálky. Bude béžová, za odstín na vašem monitoru neručím. Barva grafiky v realitě vždy nakonec vypadá jinak. 
Když se na obálku podíváte, tak kolem legendárního amuletu snítky jmelí vidíte Vodnářku, jejíž souhvězdí je známé celému světu. Jak je tato bytost se sérií spjatá, a proč to není Vodnář, nýbrž Vodnářka, to vám odhalím v poslední knize příběhu. Zatím nechci spoilerovat. 
A i když nechci spoilerovat, tak přesto... Kdo jste už dočetli Sběratelku jednorožců, víte, jak to bylo s vílou Květou. Další detaily, které jste se dozvěděli ve Sběratelce, se vám vysvětlí právě v poslední knize Rafaelovy školy. Prostě Sběratelka jednorožců a Věk Vodnářky patří k sobě. 
Buďte nyní na příjmu, brzy rozešlu po dlouhé době Newsletter (kvůli rameni jsem téměř neseděla u PC od zimy) a tady na blogu se dozvíte detaily ke křtu a další zajímavosti včetně anotace knihy.
A kde seženete Sběratelku jednorožců - pouze exkluzivně na jediném e-shopu zvaném Čítárna U Jednorožce.

Vánoční kniha ZDARMA a filmování české ya knihy...

Miluju knihy o Vánocích s mystickou vánoční atmosférou. A tento článek o vánočních knihách a filmování ya série pro vás právě teď datluju do mobilu cestou z vánočních nákupů. 

Prostě stalo se, že jsme se sestrou dokončily vánoční knihu a já se chtěla věnovat vánoční výzdobě domova. A zjistila jsem, že jako kdyby výzdoba, která celý rok čeká v krabici, taky snad prodělala nějaký ten covid. Vypadala tak zničeně, že jsem se vydala pro výzdobu novou. 

Nyní nadopovaná vánoční atmoškou a čokoládovým dortem vám popíšu, jak jsme vydaly vánoční knihu a kde ji zdarma získat. A k tomu filmu se dostanu až na konci článku, protože to je opravdové mystérium.

Dneska vám zdarma nabídnou...

lidé máloco. Proto se vám možná nepozdává nadpis článku. Ono je to celé tak:

Druhý díl ze série Marina Sběratelka jednorožců mě napadl v říjnu. Po dopsání jsem ho nazvala "Případ ukradené vánoční čokolády" a moje sestra k tomuto detektivnímu mini případu vytvořila kouzelné ilustrace akvarelem. A protože kniha vypráví o vánoční besídce, je zřejmé, že by měla přijít do rukou prvostupňovým čtenářům v prosinci. 

No jo, ale to by se nestihlo, napadlo nás hned. Tiskárna by mohla vychrlit hotovou knihu tak nějak až v lednu. Máme knihu odložit na "za rok"? Vždyť v tomhle vykloubeném světě je každá laskavá milá kniha potřeba. 

Prvostupňové děti prožívají Vánoce extra intenzivně  a teď by knihu nedostaly do ruky? Nemohly by se z ní těšit před samotnými Vánocemi? Škoda, vždyť našemu e-shopu Čítárna U Jednorožce by taková vánoční kniha moc slušela. 

To vše nám letělo hlavou, a nakonec jsme se sestrou vymyslely něco nečekaného. Knihu jsme upravily tak, aby nebyla příliš dlouhá. Pak jsem ji graficky sestavila tak, aby na každé straně formátu A4 byly dvě strany A5. A už možná tušíte, co bude následovat. 

Jasně. Knihu si v pdf zdarma mohou dospěláci vytisknout doma, v práci či jinde. Po rozstřižení stránek napůl a secvaknutí nebo sešití vznikne malá knížka formátu A5, která má celkem 24 stran textu a ilustrací a k mání je dokonce ve dvou verzích, barevné a černobílé. Stahovat je můžete TADY.

A nyní k filmování mé ya knižní série, tedy série Rafaelova škola. 

Kdo mě více znáte nebo sledujete, už jste o této pohádkové novině slyšeli. Opce na film případně seriál byla podepsána (víc raději neprozradím), nyní pracujeme na podobě a scénáři. Knižní série má devět dílů, devátý vyjde v roce 2023, což znamená, že se příprava filmování nedá sfouknout za několik dní. Musíme být trpěliví, jak vy, tak já, neboť příprava projektu zabere spoustu času. Navíc pak budou rozhodovat ti, co rozdělují peníze, takže šance jsou stále 50:50. Proto musíme být nohama pevně na zemi a pracovat a tvořit... 

A vy, kdo neznáte sérii, o níž mluvím, tak se po ní podívejte TADY. Můžete s ní zažít rafaelovské Vánoce.