Renata Štulcová's Blog, page 5

Soutěžte s kentaury o knihu a další překvapení

Přichází slíbená soutěž. Jaké budou ceny? Pět z vás čtenářů na Facebooku a pět na Instagramu má šanci vyhrát dárkový poukaz na chystanou novinku RŠ7 Pokladnici kentaurů s mým podpisem a k tomu dostanete malý dárek jako překvapení.
Co je pro to nutné udělat? Nic náročného, to dáte snadno. Jak soutěžit se dočtete buď na mém instagramovém účtu 
@Stulcovarenata
nebo na Facebooku na mém profilu 
renata.stulcova

Soutěž končí v den Pomlázky 13. 4. 2020 a výherce vyhlásím na Čarodějnice, protože se jedná o jeden z nejvýznamnějších svátků elementálů. Tak hodně štěstí...

Křest Písní sirén a autogramiáda

Mlsali jste už někdy na křtu a autogramiádě? Dovedli byste si tipnout, co jsme mlsali my?

Ať už jste byli nebo nebyli na křtu a autogramiádě šesté knihy z Rafaelovy školy, můžete si o této události přečíst a namlsat se aspoň v představách u Terezy na stránce blogu Zápisník spisovatelky.

A to přímo TADY.

Sleva do e-shopu na Písně sirén

Hledíte na historicky první prodaný výtisk Rafaelovy školy - Písní sirén. Obrázek, jak jste jistě poznali, pochází z Instagramu, ale protože ne každý na Instagramu je, uveřejňuji ho i tady.

Je to moc krásná fotka i se Staroměstskou radnicí v pozadí. Přímo za čtenářkou stojí slavná Týnská škola, kde Médea s Marinou našly plastiku Zeleného muže (Krále lesa)

A při pohledu na fotku vám řeknu, že jak bývají někdy pondělky náročné, tak tohle je opravdu příjemné pondělí. Cítím se moc krásně a jsem velice zvědavá, co budete říkat příběhu. Jak se vám bude tento thriller ze světa Rafaelky zdát.

A nyní už ke slevě. Bude platit do 30. 11. 2019 na e-shopu Maitrey.  Stačí zadat při koupi Písní sirén heslo:

                                                                   PISNESIREN6


Jo, a mimochodem...

Písně sirén - křest a autogramiáda

Ano, jste zváni 26. listopadu 2019 v čase 16:00 - 19:00 do Maitrey v Týnské uličce číslo 6. Praha 1.

Už jen týden...

Písně sirén a úryvek s ilustrací

Písně sirén přilétají. Tedy ještě jsou za obzorem, ale už brzy nad vámi zašustí perutě andělských sirén. A uslyšíte jejich kouzelné písně.

Ani se nechce věřit, že už zase uběhl rok. Neuvěřitelné. A já vám za chvilku na konci tohoto článku nabídnu čtyři stránky, prostě úryvek z Písní sirén.

A co na vás v šesté knize Rafaelovy školy čeká? Anotace, kterou vám nyní předkládám, odhalí více:

Když se Marina probudila z metamorfózy v těle sirény a kromě zpěvu sirén slyšela zvonění tramvají, domnívala se, že jediná její starost bude zlomit kletbu, aby zachránila svou lásku.

Netušila ale čtyři věci: Kdo jsou labutí víly, že její (lidský) otec začne pátrat po vílách a elfech v české historii, jaké rituály ji čekají a že může přijít o klenot své matky, tedy o všechno.


Písně sirén, šestá kniha série Rafaelova škola, navazuje na...


A nyní už úryvky. Možná si je budete muset trochu zvětšit...







Pokračování v knize... Už brzy... Těšíte se jako já?

Písně sirén po korektuře

Bonbónek pro vás, milé čtenářky a milí čtenáři, doufám, že následujícím textem ve vás vzbudím zvědavost... 
Když se Marina probudila na konci kvinty z metamorfózy v těle sirény a kromě zpěvu sirén slyšela též zvonění tramvají, domnívala se, že jediná její starost bude zlomit kletbu, aby zachránila svou lásku. Netušila čtyři věci:Kdo jsou labutí víly.Že její lidský otec začne pátrat po vílách a elfech v české historii.Jaké rituály ji čekají.A že může přijít o klenot své matky.
Tak takhle možná bude vypadat anotace Rafaelovy školy #6 - Písní sirén, kterou si přečtete na zadní straně obálky. 
Vy všichni, kdo jste členy facebookové skupiny Rafaelova škola a kdo mě sledujete na IG, už víte...Slibovala jsem sice vám i sobě, že šestá kniha bude kratší, než jsou Dryády, ale nějak se mi vše vymklo z rukou a dokončené Písně sirén mají nakonec 1 000 000 úhozů, tedy 556 normostran. Až se vytisknou, budou tak nějak stejně objemné jako Vlasy dryád. Opravdu nepíšu úmyslně dlouhé příběhy. Píšu prostě příběh a on si diktuje sám, co v něm má být. Zápletku jsem nemohla zničit zkracováním a také jsem vás nechtěla ochudit o svět sirén. 
A tak budete zase mít co číst. Pamatuju si, že mnozí z vás jste na fb psali, že vám stačilo 24 hodin na první rychlé přečtení Dryád, abyste se dozvěděli, jak to s Marinou dopadlo. Samozřejmě pak jste si užívali knihu pomaleji při druhém čtení. Takže je jasné, že mnohým z vás Písně sirén přinesou bezesnou noc. 
A protože jsem vám na začátku článku slíbila bonbónek, už se připravuje. Mnozí z vás si i tady v komentářích píšete o úryvky ze Sirén. Rozhodla jsem se, že vám je načtu. Nejsem žádný dabér profík ani hérečka, ale zkusila jsem to. Nabízím vám první z úryvků, a to dokonce i se zkaženými momenty ze zákulisí. Takže pokud chcete slyšet i přebrepty, doposlouchejte video celé.

Hrdina, který vzbuzuje vášně...

...a nejenom ty Marininy 
Jo jo, když do děje vstupoval Rowan le Fauntleroy, dobře jsem věděla, že vám z týmu Arthos to bude líto. Ale netipovala bych nikdy, že jeho objevení vzbudí takové vášně.

Vážně...

Protože však je Rowan vámi čtenářkami všeobecně oblíben, prozradím dneska, jak jsem vymýšlela jeden z jeho typických projevů.

Už jsem vám před vydáním Vlasů dryád prozradila, jak jsem přišla na jeho příjmení. Pokud to nevíte, dočtete se vše ZDE . Dneska se vám chystám odhalit něco jiného...
Něco, co je pro Rowana tak typické. A doufám, že vás moje odhalení zaujme.
Kdo máte Vlasy dryád někde po ruce, můžete si nalistovat stranu 214 a číst si s blogem:
_____________________________________________________________________
„A Ferrari?“ začala ho zkoušet.
„Actually… vlastně Ferrari je odvozeno od italského slova kovář,“ nenechal se nachytat.
A Marina se divila: „Ty se zajímáš o auta?“
„Why not… Proč ne? However… nicméně Sleeping Beauty se k tobě hodí víc,“ vrátil se k tomu, s čím začali.
Marina se topila v jeho zelených očích a jediné, co si uvědomovala, bylo, že neví, co na to všechno říct. Že neumí na takové lichotky chytře odpovědět. Měla jen svůj úsměv, který Rowanovi věnovala, a pak vyhrkla: „Proč pořád říkáš: upřímně a to be honest a to tell the truth a další taková slova?“
„Frankly… abych řekl pravdu, můj otec takhle mluví a já se toho nemůžu zbavit. No, vidíš, a zase jsem řekl frankly. Jsem legrační?“
„Jsi, ale tak hezky,“ usmála se upřímně. „Já jsem si všechna ta slovní spojení vypsala, abych ti rozuměla.“
_____________________________________________________________________

A teď co se vám chystám prozradit? Kde jsem na Rowanovu trochu legrační mluvu přišla?

Přestože mnoho hrdinů Rafaelky má své živé lidské předobrazy, Rowan a Marina je nemají. Ti jsou zcela vymyšlení, a to se vším všudy. I s tím, jak vypadají, i jak se chovají.

Nicméně, kdysi na univerzitě jsem četla knihu, kterou vidíte na fotce. Jmenuje se The Death of King Arthur a byla napsána kolem roku 1230 - 1235 neznámým francouzským autorem, který se tehdy opravdu vyřádil při vyprávění o Kamelotu a rytířích krále Artuše.

Když jsem knihu četla, nemohla jsem si nevšimnout, jak Sir Gawain a další rytíři stále používají přesně ta slova, která jsem potom vložila do proslovů nejen Jaroslava Šterneberka v knize Mojmír - Cesta pravého krále, ale také do proslovů Rowana. Nakonec Rowan je takový Marinin moderní rytíř.

Více už vám říkat nemusím, Rowanův styl mluvy znáte z objemných Vlasů dryád a čeká na vás i v dalších dílech.

Závěrem, čili když to shrnu: Vlastně inspirace k Rowanovi vznikla téměř před osmi sty lety. Co tomu říkáte?

V žebříčku bestsellerů... a v mlze...

Že se topíme v mlze, to víte vy všichni, kdo mě sledujete na instagramu. Člověku by se chtělo říct, že za to můžu tím, co píšu.

Věc se má totiž takto:

O Marinině a Ainině vlivu na mlhu víte od prvního dílu, tedy od Vílích křídel. V těchto dnech v rozepsaných Písních sirén píšu scénu ze Sovího lesa. Neprozradím nic, pouze jednu maličkost, že je tam v lese u sirén díky Marinině strachu pěkná mlha. "Taková blata, Dartmoor se Psem baskervillským," dělá si z Mariny legraci Rowan. A nejen on.

A nyní k tomu žebříčku, co bych vám čtenářům Rafaelky ráda prozradila...

Na závěr pod zdokumentovaným 21. místem pro Vlasy dryád najdete pod skenem obrazovky video s písní. Tak nějak zní sirény, které v Alabastrových síních zpívají své písně. Po poslechu vám bude určitě jasné, že Marinu a ostatní studenty sirény naprosto uchvátily.



 


 

Kalendář harmonie Hromnic (Úryvek z Písní sirén... Skutečně...)

Mám pro vás překvapení, téměř "Kinder Surprise", kterým je úryvek z Písní sirén. Ale to až za chvilku, až v druhé části článku. (Teď by mě zajímalo, kolik z vás nyní rychle odrolovalo dolů, aby si úryvek mohlo přečíst...)

Co mě vedlo k tomu, že vám úryvek nabízím? No, slavíme dnes přece s elementály Hromnice. Den se prodloužil a jaro chvílemi vykukuje ze dveří. Ptáci spustili své jarní trylky a já je často lituju a vždy jim říkám: Ono ještě bude mrznout, dejte bacha, aby vám nenamrzly zobáčky.

Nyní k citátu z Vlasů dryád. Je od Vodolenky z jeskyně, když seznamuje studenty pod Svatoborem u Sušice se zákonitostmi zrodu vody. V té jeskyni jste se dozvěděli moho zajímavých informací, ale o nich psát nebudu, abych nevyspoilerovala něco, čím bych pokazila radost čtenářům, kteří se na Dryády teprve těší. Vím například o někom, kdo je dostane za měsíc k svátku...

A nyní ještě připomínka: nezapomeňte dnes zapálit svíce a poděkovat slunci, i kdyby jen tak do vzduchu, protože se třeba nevyklube z mraků. Tady u nás je nyní kouzelně zataženo.

Po připomínce vám nabízím hudbu, kterou si můžete pustit, zatímco budete číst úryvek pod videem. Až budete číst, poznáte, proč jsem vám tuto hudbu vložila doprostřed článku... A můžete mi napsat, jak na vás ten krátký úryvek působí...





Písně sirén

Marina se vznášela v myriádě zvuků. Pootevřela oči a skrz řasy jako přes záclonu nakukovala do probuzeného světa. Hlava se jí mohla rozskočit tóny, melodiemi, harmoniemi, vlněním, úsečným tikáním, táhlým duněním i vysokým cvrlikáním. Nejraději by schovala hlavu pod polštář, ale stále se napůl v zajetí spánku nemohla pohnout. Svět viděla mlhavě a jediné, co z té mlhy vyzařovalo, byla Rowanova hlava. A i ta jí zase v mlze spánku zmizela...
Marina klečí u válendy, hlavu zabořenou do polštářku a celá se otřásá pláčem. Ne, ať ke mně nechodí, přeje si. Ale Aine si vedle ní kleká a vroucně ji objímá. Marina se choulí do sebe, nezvedne na právě objevenou matku zrak, nepromluví. Téměř nedýchá. Ať odejde, prosím, ať odejde!„Marinko, ty si myslíš, že jsem tě opustila, viď,“ slyší Aine vzlyknout. „Ale tak to není. Musela jsem, i když mi to srdce málem utrhlo. Každým okamžikem jsem na tebe vzpomínala, každým okamžikem jsem se chtěla vrátit, ale ta kletba... Marinko, ta kletba je zlá...“
Rowan! On je tady! Marina znovu odlepila víčka na úzkou škvírku. Do prostoru vpadalo světlo skrze obrovský výklenek připomínající klenutý skleník. Co je to za pokoj?nechápala. Rowan v pomačkané bílé košili seděl na zemi. A to vedle čalouněného křesla, na kterém měl navršené otevřené knihy. Právě sáhl na nízký stolek, napil se ze šálku a zase sklonil hlavu k notebooku. Marina chtěla zašeptat jeho jméno, ale propadla se opět do mlhy spánku.
Nyní sedí v matčině kanceláři ve vílím pavilonu a prolévá litry slz. Před sebou má otevřený maminčin notebook, má napsat nějaký článek, neví o čem a jen pláče. „Marino, musíš přestat, musíš se vzchopit. Nikdo neumřel. Meluzína prostě jen udělala, co si myslí, že je nejlepší,“ říká jí Aine a hladí ji po vlasech. Přitom zamyšleně hledí kamsi do minulosti. „Meluzína řekla Lucienovi, že spolu nemohou zůstat, i když ho miluje. Kdyby spolu zůstali, přivolali by na sebe neštěstí,“ vysvětluje dceři.„A tohle je štěstí? Že zůstali každý sám? A navíc ona odešla bůhvíkam,“ štká Marina s obličejem v dlaních.„Marino,“ zpřísní královna víl a elfů, „Meluzína nechce toho, koho miluje, do svého osudu vtahovat.“Marina se chystala matce oponovat, ale zvuky, kterých má plnou hlavu, ji zase probudily. Znovu pootevřela oči a zkoumala neznámý prostor. Rowana jako ostrov obklopovaly papíry připomínající vlny na mořské hladině. O druhé křeslo se opírala jeho kytara tyčící se nad vlnami papírů jako maják. Kde to jsme a jak jsme tady dlouho? napadlo Marinu. Vždyť Rowan vypadá jak zarostlý bezdomovec. Vtom zaslechla z dáli sbor, jeho něžný chorál. Připomínal jí andělský zpěv podobný zpěvu dryád v Silvě. Uklidňoval, hojil, léčil. Zavřela oči a nechala se jím hýčkat, když vtom do toho zpěvu proniklo nepochopitelné cinkání. Tramvaj?Chtěla se obrátit na Rowana a nahlas se podivit. Jenže její hlasivky se vůbec nechtěly rozhýbat a spánek ji znovu vtahoval do své říše.
Mráz po ní sahá svými ledovými prsty, Marina nic nevidí, jen slyší Rowana. „My Sleeping Beauty, prosím, vydrž to. Máš sedm kořenů. Budu se snažit, abych nemusel použít mnoho ran.“Rowane, i třeba tisíc ran, jen mi, prosím tě, pomoz, chce zašeptat. Jsi daleko, nevidím tě, ale slyším jako za sklem. Jako za sklem, po kterém stéká déšť… Slyší Rowanův nádech a ostří zasviští vzduchem. Bolest ji otupuje, slyší své výkřiky a zoufalý pláč z obrovské bolesti, jak jí Rowan odsekává jeden kořen za druhým. Poslední kořen a její kmen se proměňuje v bělostné tělo. Marina padá k zemi, Rowan ji zachytává a svírá v náruči. „My love,“ šeptá jí do ucha. Marina ho objímá a tiskne se k němu jako klíště.„Já tě taky miluju,“ šeptá rty okoralými z bolesti.„Já víc, My Sleeping Beauty, ale teď počkej, musím tě do něčeho obléknout,“ šeptá jí Rowan a smutná Egerie mu pomáhá ji balit do pláště.
Egerie… Nešťastná opuštěná Egerie… Probouzí se znovu Marina. Jsou všechny opuštěné a samy… Maminka, Marena, Meluzína, Rusalka, Egerie…Působí to ta kletba, že jsou opuštěné? Marina prudce otevřela oči. Rowan právě položil mobil na bezdrátovou nabíječku. Kde bere proud? To se mi taky zdá? Co je tady vlastně sen a co je skutečnost? Nebo se z jednoho snu budím do druhého? Rowan o tom proudu v Silvě něco říkal, ale já myslela, že si dělá legraci.Vůbec nevím, kde jsme, je to tu divné, cizí, ale s ním tady se cítím tak klidně jako doma.Jenže… co když budu muset Rowana opustit, jako maminka opustila taťku a Meluzína Luciena?ulekla se náhle. Co když mě opustí Rowan, jako opustil princ Rusalku? Jako Raymondin Meluzínu? Nebo co když zemře, jako zemřel Numa? Numa byl smrtelný a Rowana může někdo zabít v boji!