Patrick Zandl's Blog: Marigold.cz, page 14

Thomas Piketty: Jak zdanit miliardáře

V polovině října vydal francouzský ekonom Thomas Piketty článek v Le Monde pod provokativním nápisem “Jak zdanit miliardáře”. Připomeňme si: Piketty je setrvalý sledovatel a kritik narůstající nerovnosti v ekonomice. A autor Kapitálu v 21. století. Nelze se tedy divit, že předkládá radikální návrhy: zdanit plošně francouzské miliardáře alespoň desetiprocentní daní z majetku.

Piketty poukazuje na to, že od roku 2010 vzrostlo jmění 500 nejbohatších Francouzů o 1 000 miliard eur, z 200 na 1 200 miliard eur. Takové zdanění by tedy vyneslo 100 miliard eur do státního rozpočtu — částku odpovídající plánovaným rozpočtovým škrtům na následující tři roky. A připomíná, že jde jen o vůli vlády to zrealizovat, legislativně tomu nic nebrání.

Kritizuje také Barnierovu daň z příjmů přesahujících 500 000 eur. Ta by přinesla 2 miliardy eur namísto 100 miliard eur za 10% daň z majetku miliardářů, kteří by při Barnierově dani ve skutečnosti nezaplatili prakticky nic. Důvod je prostý, jejich příjmy představují nekonečně malý zlomek jejich jmění. Výsledkem toho všeho je, že rozpočet a škrty francouzského premiéra Michela Barniera ve veřejných službách odnesou především lidé s nejnižšími příjmy. Taková strategie nás povede přímo do zdi: nemůžeme čelit sociálním a klimatickým výzvám dneška, pokud nezačneme viditelným a nezpochybnitelným zdaněním nejbohatších, končí svou stať Thomas Piketty.

Myšlenka je zajímavá a Piketty správně připomíná, že jde především o vůli státu něco takového udělat způsobem, který bude fungovat. Tedy nastavit daň tak, aby nebylo možné se jí vyhnout převodem majetku. Samotnou příčinu tak dramatické nerovnosti a její bezprecedentní růst během pouhých deseti let, ovšem návrh nevyřeší.

Thomas Piketty: Jak zdanit miliardáře

V polovině října vydal francouzský ekonom Thomas Piketty článek v Le Monde pod provokativním nápisem “Jak zdanit miliardáře”. Připomeňme si: Piketty je setrvalý sledovatel a kritik narůstající nerovnosti v ekonomice. A autor Kapitálu v 21. století. Nelze se tedy divit, že předkládá radikální návrhy: zdanit plošně francouzské miliardáře alespoň desetiprocentní daní z majetku.

Piketty poukazuje na to, že od roku 2010 vzrostlo jmění 500 nejbohatších Francouzů o 1 000 miliard eur, z 200 na 1 200 miliard eur. Takové zdanění by tedy vyneslo 100 miliard eur do státního rozpočtu — částku odpovídající plánovaným rozpočtovým škrtům na následující tři roky. A připomíná, že jde jen o vůli vlády to zrealizovat, legislativně tomu nic nebrání.

Kritizuje také Barnierovu daň z příjmů přesahujících 500 000 eur. Ta by přinesla 2 miliardy eur namísto 100 miliard eur za 10% daň z majetku miliardářů, kteří by při Barnierově dani ve skutečnosti nezaplatili prakticky nic. Důvod je prostý, jejich příjmy představují nekonečně malý zlomek jejich jmění. Výsledkem toho všeho je, že rozpočet a škrty francouzského premiéra Michela Barniera ve veřejných službách odnesou především lidé s nejnižšími příjmy. Taková strategie nás povede přímo do zdi: nemůžeme čelit sociálním a klimatickým výzvám dneška, pokud nezačneme viditelným a nezpochybnitelným zdaněním nejbohatších, končí svou stať Thomas Piketty.

Myšlenka je zajímavá a Piketty správně připomíná, že jde především o vůli státu něco takového udělat způsobem, který bude fungovat. Tedy nastavit daň tak, aby nebylo možné se jí vyhnout převodem majetku. Samotnou příčinu tak dramatické nerovnosti a její bezprecedentní růst během pouhých deseti let, ovšem návrh nevyřeší.

Insiderské střípky k bytové situaci v Praze

Právě jsem byl na zajímavém setkání s insiderem bytového trhu, kde se řeč rychle stočila na bydlení, development a bytovou politiku. A pobavilo mě, jak přesně tyto názory ladí s těmi mými:

města vyžadují “kontribuce” od developerů, což je pochopitelné a ospravedlnitelné, protože z toho platí výstavbu místní infrastruktury. Obce by měly by ty peníze dostávat od státu v rozpočtovém určení daní, ale na jeho rekonfiguraci se strany neshodly, takže buďto budou další roky chybě školy a připojení na čistírnu odpadních vod, nebo se to vyřeší takto. Přímá platba přes developera je levnější, než tytéž peníze od občanů stáhnout přes daně, takže vlastně OK. Praha a stát má z jednoho bytu na daních/DPH, kontribucích atd kolem 1,5 mil Kč z bytu právo na důstojné bydlení - což neznamená právno na bydlení ve vlastním. Nájemní byty jsou zcela OK trend je nezbytné nalézt rovnováhu mezi tržními silami a regulačními opatřeními tak, aby byl zajištěn přístup k důstojnému bydlení pro všechny obce by měly získávat a vytvářet nájemní byty privatizace bytového fondu v devadesátkách byl logický krok, stát ani obce na rekonstrukce bytů. neměly prostředky a nebylo, jak to udělat jinak. s tím souvisí trend “investičních bytů” - ty se na trh vrací jako nájemní a není třeba to jinak regulovat, jen je potřeba, aby se na trh vrátily a nevyplatilo se je držet prázdné reality jsou logická investiční příležitost s výnosem dnes kolem 7 % ročně, ale i 20 % v některých lokalitách je až 40 % nových bytů “investičních”, typově centrum Prahy, v okrajových částech spíše 5 %. ale za posledních deset let hodnota bytů vzrostla o 150 % (poslední dva roky stagnují) což spíše znamená, že dříve byly podhodnocené hodnota nově stavěných bytů nemá prostor pro pokles, kromě deregulace deregulace by znamenala zkrátit dnes v průměru 10 let schvalování a přípravy výstavby nebo snížit dnešní nároky na stavby, včetně zateplení nebo parkování trend je stavět u kolejové MHD díky snadnému dojezdu do centra blízko centra se snižují počty parkovacích míst - to jsou byty pro lidi, co chtějí být ve středu dění a nepočítají s vlastním/druhým autem. regulace AirBNB-like ano, protože to snižuje užitný komfort bydlení pro sousedy Praha se musí hnát do výšky, jinak poleze do polí a komfort dlouhých vzdáleností je pramalý stávající způsoby regulace tezi Pankrácké pláně s mrakodrapy moc nepomáhají, musí se na tom dále pracovat. památkáři chrání nejenom vzhled budov, ale také vzhled panoramatu, tedy to, aby se na Prahu hezky koukalo všechny tyhle změny jsou kulturně a politicky podmíněné

Dušan Kunovský, šéf a majitel Central Group.

Insiderské střípky k bytové situaci v Praze

Právě jsem byl na zajímavém setkání s insiderem bytového trhu, kde se řeč rychle stočila na bydlení, development a bytovou politiku. A pobavilo mě, jak přesně tyto názory ladí s těmi mými:

města vyžadují “kontribuce” od developerů, což je pochopitelné a ospravedlnitelné, protože z toho platí výstavbu místní infrastruktury. Obce by měly by ty peníze dostávat od státu v rozpočtovém určení daní, ale na jeho rekonfiguraci se strany neshodly, takže buďto budou další roky chybě školy a připojení na čistírnu odpadních vod, nebo se to vyřeší takto. Přímá platba přes developera je levnější, než tytéž peníze od občanů stáhnout přes daně, takže vlastně OK. Praha a stát má z jednoho bytu na daních/DPH, kontribucích atd kolem 1,5 mil Kč z bytu právo na důstojné bydlení - což neznamená právno na bydlení ve vlastním. Nájemní byty jsou zcela OK trend je nezbytné nalézt rovnováhu mezi tržními silami a regulačními opatřeními tak, aby byl zajištěn přístup k důstojnému bydlení pro všechny obce by měly získávat a vytvářet nájemní byty privatizace bytového fondu v devadesátkách byl logický krok, stát ani obce na rekonstrukce bytů. neměly prostředky a nebylo, jak to udělat jinak. s tím souvisí trend “investičních bytů” - ty se na trh vrací jako nájemní a není třeba to jinak regulovat, jen je potřeba, aby se na trh vrátily a nevyplatilo se je držet prázdné reality jsou logická investiční příležitost s výnosem dnes kolem 7 % ročně, ale i 20 % v některých lokalitách je až 40 % nových bytů “investičních”, typově centrum Prahy, v okrajových částech spíše 5 %. ale za posledních deset let hodnota bytů vzrostla o 150 % (poslední dva roky stagnují) což spíše znamená, že dříve byly podhodnocené hodnota nově stavěných bytů nemá prostor pro pokles, kromě deregulace deregulace by znamenala zkrátit dnes v průměru 10 let schvalování a přípravy výstavby nebo snížit dnešní nároky na stavby, včetně zateplení nebo parkování trend je stavět u kolejové MHD díky snadnému dojezdu do centra blízko centra se snižují počty parkovacích míst - to jsou byty pro lidi, co chtějí být ve středu dění a nepočítají s vlastním/druhým autem. regulace AirBNB-like ano, protože to snižuje užitný komfort bydlení pro sousedy Praha se musí hnát do výšky, jinak poleze do polí a komfort dlouhých vzdáleností je pramalý stávající způsoby regulace tezi Pankrácké pláně s mrakodrapy moc nepomáhají, musí se na tom dále pracovat. památkáři chrání nejenom vzhled budov, ale také vzhled panoramatu, tedy to, aby se na Prahu hezky koukalo všechny tyhle změny jsou kulturně a politicky podmíněné

Dušan Kunovský, šéf a majitel Central Group.

Ebook Technoelity - Když příliš málo určuje příliš mnoho

Když jsem připravoval knihu Mýty a naděje digitálního světa, byla zde kapitola věnovaná svébytným šéfům technologických korporací. Nakonec jsme ji vyřadili, protože tematicky vybočovala, byla spíše o společnosti, než o technologiích - a výrazně prodlužovala knihu. Jenže je to velká škoda, byl to dobrý vhled do toho, jak se excentričtí a egocentričtí šéfové technofirem se svými obrovskými zdroji propisují do našeho světa.

V létě strávil kus času s šéfem jedné z největších firem světa - a přišlo nám, že je to důležité téma, o kterém se mluví málo. Jenže to není vhodné téma na knihu v češtině: jak rozsahem, tak svou okrajovostí. Čili jsme se rozhodl udělat nabídku pro trh: pokud si alespoň 80 lidí zaplatí po 200 Kč za ebook, dodělám jej. Rozsah cca 150 000 znaků, tedy cca polovina běžné knihy, cca rozsáhlejší Kindle Singl (co se u nás nedělá). Když se to nenaplní, peníze se automaticky vrátí. Běží to přes novou službu IFDEAL, která to pohlídá.

Objednávat ebook Technoelity můžete zde. Bude PDF a ePub formát bez digitální ochrany DRM.

*Mezi tím, než jsem tento článek napsal, se osmdesát objednatelů našlo, takže už je jisté, že knihu musím dodělat… *

[image error]

Ebook Technoelity - Když příliš málo určuje příliš mnoho

Když jsem připravoval knihu Mýty a naděje digitálního světa, byla zde kapitola věnovaná svébytným šéfům technologických korporací. Nakonec jsme ji vyřadili, protože tematicky vybočovala, byla spíše o společnosti, než o technologiích - a výrazně prodlužovala knihu. Jenže je to velká škoda, byl to dobrý vhled do toho, jak se excentričtí a egocentričtí šéfové technofirem se svými obrovskými zdroji propisují do našeho světa.

V létě strávil kus času s šéfem jedné z největších firem světa - a přišlo nám, že je to důležité téma, o kterém se mluví málo. Jenže to není vhodné téma na knihu v češtině: jak rozsahem, tak svou okrajovostí. Čili jsme se rozhodl udělat nabídku pro trh: pokud si alespoň 80 lidí zaplatí po 200 Kč za ebook, dodělám jej. Rozsah cca 150 000 znaků, tedy cca polovina běžné knihy, cca rozsáhlejší Kindle Singl (co se u nás nedělá). Když se to nenaplní, peníze se automaticky vrátí. Běží to přes novou službu IFDEAL, která to pohlídá.

Objednávat ebook Technoelity můžete zde. Bude PDF a ePub formát bez digitální ochrany DRM.

*Mezi tím, než jsem tento článek napsal, se osmdesát objednatelů našlo, takže už je jisté, že knihu musím dodělat… *

[image error]

Jak rozvášněný majitel pohřbil serióznost Seznam Zpráv

Málokdy se podaří redakci významného média tolik ztratit tolik na renomé, jak se za poslední dva týdny podařilo Seznam Zprávám v efektu připomínajícím kazu Branšnářství Tlustý. Zatímco dosud byly Seznam Zprávy vnímány jako renomované a nezávislé médium, ukázalo se, že jsou pro svého majitele jen atomovým kufříkem, který neváhá použít pro podporu svých politických preferencí. Jenže zatímco neobratnému brašnářství Tlustý se vysmála většina médií, na Seznam si zatím netroufl nikdo. Je to až příliš vlivný hráč na to, aby si jej za přešlap dovolili ostatní kárat.

Nevím, jak moc sledujete českou mediální scénu, ale tohle si pozornost zaslouží, protože je to důležité. A mě je vlastně strašně líto, že o tom píšu, protože většinu lidí v příběhu nějak znám a dosti si jich vážím. (Na okraj textu připomínám fakt, že jsem člen Pirátské strany)

📕✍️ Moje nová kniha Technoelity: Když příliš málo ovlivňuje příliš mnoho je o vlivu mocných šéfů technologických konglomerátů na chod tohoto světa. 👉 Předobjednat si můžete zde.

Dva vyhození datoví analytici

Co se stalo? Začalo to skoro banálně. Redakce 2.10.2024 vyhodila dvojici datových analytiků, jejichž práci si dosud pochvalovala a doprovodila to temnou tiskovou zprávou, v níž šéfredaktor Jakub Unger vykřikuje divné věty jako “Seznam Zprávy jsou silnější, než si mnozí naivně myslí.”

Důvodem okamžitého vyhazovu mělo být podle šéfredaktora SZ Jakuba Ungera přesvědčení, “že Kateřina Mahdalová a Michal Škop se ocitli ve střetu zájmů, když pro SZ vypracovali analýzu k agendě Pirátů, přičemž zároveň existovalo propojení s Českou pirátskou stranou dohledatelné ve veřejných smlouvách.”

Záhy se ukazuje, že oním “propojením” má být smlouva mezi Škopovým projektem KohoVolit z roku 2023 ve výši 15 000 Kč na volební kalkulačku, kterou si Piráti modelovali interně volební varianty. Smlouva byla od počátku publikovaná a Michal Škop na to redakci kdysi údajně upozorňoval, že takové drobnosti dělá. Tehdy to nevadilo. Na smlouvu na Twitteru upozornil propagandista Michal Púr - a o několik hodin později reakce jednala tak, že se rozloučila se dvojicí, ačkoliv smlouva pokrývala jen Škopa. (později bylo vysvětleno, že redakce se o smlouvě dozvěděla jinak, než od M. Půra)

Update 8.10. 17:00 - lidé ze Seznam Zprávy popírají, že by byla redakce na prodej licence kalkulačky upozorněna. Byl také zpřesněn časový údaj této spolupráce a doplněn link na prvni zachycený screenshot článku. Na konec informační sekce článku přidávám aktualizace, jak se objevují nové informace.

Budiž, až sem to může být jen příklad mediálně nezvládnutého vyhazovu novinářské dvojice. Šéfredaktor Jakub Unger měl suše oznámit, že nebyl spokojen s jejich prací a proto se rozloučili a na to by nebylo co říci, to je jeho šéfovské právo. Asi by se našlo pár prohlášení SZ, jak skvělá ta dvojice je, chvilku by to běhalo po Xku, ale to je kolorit a věc by vyšuměla.

Jenže pak Ondřej Šimíček, člen ODS, spolupracovník Púrův a Institutu Pravý břeh Petra Fialy na Twitteru v argumentaci, jak slabá byla práce oné dvojice na chystaném článku o Digitalizaci stavebního řízení, vytáhl sceenshot článku z interního redakčního systému Seznam Zprávy. Kde ho vzal? Prý “lítal v nějaké whatsapp skupině”. První veřejný záchyt obrázku pochází z Twitter účtu Anlexcz, kdo to ale je a kde ho vzal, není známo.

A to už je jiná káva, protože nebylo příliš srozumitelné, jak se v “nějaké whatsapp skupině”, kterou mezi sebou mají členové ODS, zjeví nepublikovaný článek ze Seznam Zpráv. To byl první vážný problém, na který redakce Zpráv zatím nedala žádné vysvětlení. Těch může být celá škála, od “blejsknul to elév na compu editora, co musel jít na záchod, dostal napomenutí” až po “Seznam Zprávy dávají předem lidem z ODS nevydané články”. Zatímco první je lidská chyba, to druhé je chování, které podkopává důvěryhodnost média. Šimíček později vysvětluje, že to nebylo přesné vyjádření, ale jak se dostal screenshot ven, se prostě neví. Mahdalová se Škopem popřeli, že by jej vynesli oni neboť “nejsme sebevrazi”.

Jaký článek, jaká analýza? Mahdalová totiž pár dní před tím avizovala, že dvojice chystá analýzu dat Digitalizace stavebního řízení a podle náznaků v jejích tweetech měla analýza ukazovat jiný obraz, než jaký presentuje vláda a který měl být důvodem odchodu ministra Bartoše. Ano, dá se říct, že v teaseru na článek (teasování práce je u novinářů obvyklé a redakcí žádané) Mahdalová byla dosti pro-pirátská, připouštěla, že data dávají jiný obraz, než jakým je tvrzení ODS.

I tady se zákruta dala vybrat. Screenshot mohl utéct ledasjak, i když už je to s ohledem na předchozí průběh hodně divné dle novinářské zásady “vypadá to jako kachna, chodí to jako kachna, kváká to jako kachna, tak to bude… “

Pak se do věci vložil majitel Seznamu Ivo Lukačovič na svém placeném blogu na Patreonu (proto nelinkuji). A učinil tak jako slon v porcelánu, jak u něj v těchto případech bývá obvyklé. Rozhodl se, že svým čtenářům ukáže, jak rázně se vypořádal s autory analýzy, která podle něj obhajovala něco, co jemu se nelíbí. A plasticky vyjádřil svůj názor na Piráti i Digitalizaci - což je zcela v pořádku. Na závěr k tomu přidal tuto doušku:

A nakonec perlicka k te unikle analyze SZ ktera mela ukazat, ze DSR vlastne funguje. Ta analyza je slaba. Autori, jmeno si nedokazi stale zapamatovat, ji mohou publikovat kdykoliv a kdekoliv jinde. Ale o to tady vubec neslo. Tu analyzu by rozkliklo stovky tisic lidi. Docetlo by ji desitky tisic lidi a ti by usoudili, ze je slaba a jsou to jenom alibi. Tady se hralo o to, aby na homepage Seznamu svitil odkaz “Datova analyza: DSR vlastne funguje.” A tenhle titulek by cetlo miliony lidi, i kdyz by na nej nikdy neklikli. Stejne jako titulky v komunistickem Rudem Pravu o te vyrobe oceli a dojovosti krav.

A tohle nebude Seznam akceptovat

Not on my watch 🫵🏻

K té poslední větě o dojivosti krav pro kontext, o něco dříve říká, že “analýza a statistika vám snese cokoliv, to už věděli komouši, kteří v Rudém právu neustále točili někde čísla o výrobě oceli a dojivosti krav.”

Článek jako screenshoty stažené z X zde díl 1 a díl 2.

Servítky si pak majitel Seznamu už vůbec nebere v komentářích, kdy na velmi ulítlou vizi Ondřeje Neffa, jak to mohlo být, přímo odpovídá: “Oni prece nebyli tak blby, aby si nemysleli, ze jim to editor stopne. Oni jenom chteli udelat vitr, ze to pripravujou, ze to cenzurujeme a nepiskame rovinu. A chteli naznacit, ze vlada nas ukoluje a vse je spiknuti.” Nebo rovnou obviňuje z korupce.

[image error]

Jakub Unger ted byl nekde v podcastu Medialni cirkus a tam vysvetloval jak to bylo. Kdyz se pracuje na nejakem tematu tak editori rozhoduji cemu se budou venovat a cemu ne. A tihle dva korupcnici v systemu zacali psat tuhle “ananalyzu” uplne sami na vlastni pest. Ale bylo to normalni PR. A pak se tou rozspsanou analyzou normalne zacali chlubit piratum, jakoze uz na tom makaji atd. Ten text byl ubohost a pripominal FB prispevej Vrabela s Rajchlem, ale tentokrat se kopalo za Piraty. Ten text byla takova sracka, ze by to nikdy nemohlo projit editorem. To by nevyslo snad ani na A2Alrmu. To ze jim to Pirati zaplatili, jakoze regulerni snaha uplacet novinare, nebo to delali ze sveho piratskeho presvedceni to se asi nedozvime. Jaka byla casova posloupnost uniklych screenshotu a nejakych WA skupin fakt nevim. IMHO ty leaky udelali sami a sirili to vse mozne az se dostalo to nejake WA skupiny snad ODS. Ale je mozne ze celou story s WA skupinou si vymysleli.

V tomto příspěvku je celá řada dnes už zcela zjevných nepravd. Oba autory analýzy i Pirátskou stranu šéf Seznamu výslovně několikrát nařknul z korupce i ve svém dalším dlouhém příspěvku na Twitteru:

At uz to delali za penize, ktere jiz dostali, nebo za penize, ktere maji dostat, nebo to delali z vlastniho presvedceni, ze pomohou @PiratskaStrana to nevim, ale z meho pohledu to neni nic jineho nez KORUPCNI JEDNANI🤮

Aktualizace 9.10.2024:

DVTV vydává rozhovor s datovými novináři Kateřinou Mahdalovou a Michalem Škopem kvůli analýze digitalizace stavebního řízení: „Není pravda, že vznikla bez vědomí redakce, byl to naprosto standardní postup. Etický kodex jsme neporušili, vysvětlují v exkluzivním rozhovoru pro DVTV. 💬 „Majitel Seznam Zprávy Ivo Lukačovič se nás snažil znevěrohodnit a profesně zničit. Jeho vstup do kauzy je překvapivý, mysleli jsme, že do chodu svých redakcí nezasahuje,” dodávají. Duo Mahdalová & Škop startují na platformě Herohero projekt datová žurnalistika bez řetězu. Tím se vysvětluje, proč se jejich analýza neobjevila jinde.Ovlivňuje Ivo Lukačovič obsah Seznam Zpráv?

Tohle je jedna z kardinálních otázek nad celým případem. Ivo Lukačovič byl zatím vždy vnímán jako ten “hodný oligarcha” - někdo, kdo své peníze vydělal velmi poctivě a přispívá s nimi zpět společnosti. Patří mezi nejvýznamnější dárce pro-ukrajinských aktivit a jiných dobročinných akcí a jeho Seznam také je významným sponzorem Národního fondu nezávislé žurnalistiky.

Teď ale jeho komunikace vyznívá tak, že jako majitel firmy přímo ovlivňuje, jaké zprávy na Seznamu vyjdou a jaké nevyjdou. Dokonce vzniklo podezření, posílené především okolnostmi, že Seznam Zprávy nějakým způsobem předávají členům ODS předem texty článků. A podezření, že chtěli dva novináři poškodit Seznam Zprávy vyzněním titulku? O titulku v SZ rozhoduje, jako všude jinde, editor, ne autoři článku. Ti ho mohou navrhnout, ale ve skutečnosti titulek může vyjadřovat cokoliv jiného.

Obvinění z korupce je velmi vážné a silné. Stavět ho na tom, že někdo dostal před lety zaplaceno za práci, není normální. Jak novináři, tak Pirátská strana by se mohli soudně nařčení bránit a velmi pravděpodobně by vyhráli. Tvrzení je navíc fakticky nesmyslné. Stejně tak by se dalo argumentovat, že zkorumpovaný je Seznam, protože dostává zaplaceno za práce od státních orgánů, obcí a krajů a jsou u něj publikovány reklamy politických stran i osobností.

Podobně silná prohlášení Lukačovič publikoval již v minulosti, například, když vyhlašoval, že “nakolejí” Seznam Zprávy na správný pravicový obsah. Ve skutečností není podstatné, že zřejmě opravdu příliš podstatně do chodu Zpráv nezasahuje, ale to, takto posiluje autocenzuru svých novinářů. Napsali článek dost pravicově na to, aby šéfredaktor Unger nedostal pokyn, koho má vyrazit za korupci? Vůbec nezáleží na tom, že se tak ve skutečnosti neděje, ale na tom, že lidé začínají mít dojem, že se to dít může. Že lidé ztrácejí důvěru v to, jakou “rovinu zpravodajská média pískají”. A tohle je pro demokracii velmi špatně. I pro Seznam Zprávy. Z respektovaného média se během dvou týdnů stal LUkačovičův “jaderný kufřík”, který se neváhal použít jako pomstu proto, že mu stavební úřad dost rychle neschválil dva hangáry na letišti Točná - jak vyznívá jedna anekdotická historka z jeho blogu. A jestli něco česká demokracie nepotřebuje, tak je to další oligarcha utržený z řetězu a pobíhající po českém politickém kolbišti.

Myslím, že to byl Jindřich Šídlo, kdo říkal, že od politických stran peníze buď berete, nebo neberete a nelze být jako novinář někde mezi tím. Stejné je to s objektivností. Majitel zpravodajského média buďto do práce redakce zasahuje nebo nezasahuje, nelze být někde mezi tím.

A na závěr, pro ty, kdo milují svoji politickou stranu a mají tendenci tleskat tomu, když se děje příkoří politickým soupeřům. Zkuste si událost obrátit. Zkuste si představit, že data by za vlády premiéra Havlíčka měly šanci ukázat jiný obraz, než jaký premiér Havlíček presentuje. A redakce by vyhodila dva redaktory za takto chatrného vysvětlení poté, co nevydaný článek poletoval v diskusní skupině politiků ANO. Přesně tohle je důvod, proč mají “zpravodajská média pískat rovinu” - je to jejich společenská zodpovědnost a jejich role, za kterou mají i své výsady (jako ochrana zdrojů). Pokud to nedělají, přestávají být zpravodajstvím a stávají se propagandou nebo zábavou.

Staly se právě Seznam Zprávy propagandou?

Podle mě je k nim do uspokojivého vysvětlení situace tak potřeba přistupovat.

PS: Dne 7.10.2024 vydal ČSÚ oficiální data o počtu vyřízených stavebních řízení, zahrnující letní měsíce. Žádný nadstandardní pokles ohrožující ekonomiku státu, o kterém hovořili propagandisté jako Půr, z dat není patrný. Data samozřejmě neříkají nic o pracovním komfortu úředníků.

📈👷Počty stavebních povolení v grafu?
Tady jsou.

1️⃣ nedošlo k žádnému poklesu počtu vydaných povolení, kromě každoročního poklesu sezónního
2️⃣ průměrné ceny schválených projektů jsou stejné, tj. neschvalují se jen drobnosti, jak někdo tvrdí.
3️⃣ ano, v červenci a srpnu se… pic.twitter.com/6reaKR6CyM

— Patrick Zandl (@tangero) October 7, 2024

PPS: Těsně po dopsání tohoto zápisu vydal článek Page not Found a Jakub Zelenka. Přináší krátká Whatsapp vyjádření od Iva Lukačoviče, které je spíše emotivní, než světlo přinášející.

Pirátská situace na podzim 2024 - pohled z podpalubí

Naordinoval jsem si týdenní radiový klid, protože emoce cloumají mnohým majestátem. A děkuju vám za četnou podporu. Tak tedy krátce k Pirátům i těm ostatním.

do vlády Piráti vstoupili dobrovolně, rozhodnutím celostátního fóra (tj. většinou hlasujících členů) a s ušlechtilou vidinou, že prosadíme důležité body z našeho programu. rychle se ukázalo, že v rámci koalice Piráti svá stěžejní témata prakticky neprosadí, ačkoliv deklarativně je koalice podporuje nebo je k nim neutrální. Důvod? Někteří lidé v koalici mají větší faktický vliv, než jejich jeden hlas. To je na jednu stranu v české politice normální, na druhou to není transparentní a Pirátům blízký a srozumitelný postup, který zesiluje podezření na kmotrovský přístup. Piráti se nechali vmanévrovat do politicky nevděčných úkolů, ze kterých nekynul žádný politický zisk, jen ztráta - jako je Digitalizace stavebního řízení (DSŘ). tento úkol nebyl zcela v pirátské kompetenci, jeho úspěšné vyřešení záviselo na vnějších vlivech mimo kontrolu Ivana Bartoše (možnosti testování, včasné vysoutěžení nebo odložení startu) tyto nástrahy projektu jsme nezvládli mediálně odprezentovat a spadli jsme do nich. Piráti nemají spřátelená média a nekritické novinářské obdivovatele, jako jiné strany. V lepším případě se k nim chovají někteří novináři spravedlivě, jenže DSŘ je těžké téma a tam, kde se pokusili ho objektivně zhodnotit, toto zhodnocení přišlo pozdě, nebo proběhlo interní redakční nakolejení. premiér Petr Fiala neustál vnitřní tlaky po debaklu Spolu i Pirátů ve volbách a zcela logicky se rozhodl ukázat tvrdou ruku a Ivana Bartoše vyhodil z pozice ministra. Uvolněné místo mohl použít pro urovnání poměrů v koalici. bohužel pro sebe a pro demokracii tak udělal velmi nešťastným a pochybným způsobem a jakkoliv to byla jeho volba, dosti mu poškodila renomé ve společnosti a zneutralizovala tak výhodu rozdání postů v rámci koalice Piráti reagovali tak, jako reagují vždy a jak to musel Fiala čekat: všichni vystoupili z koalice i vlády Fialovy pozdější námity, že vyhodil jen Bartoše, jsou málo věrohodné konstrukce. Kdyby to tak bylo, obratem by Bartoše požádal o doručení nového jména ministra. To neudělal, až mnohem později to dovozoval. Pokud to udělal, těžce to komunikačně nezvládl. Piráti na tiskové konferenci situaci neustáli emočně a obvinili koalici z pohnutek, které nebyli schopni v tu chvíli dokázat. To osobně považuji také za velmi nešťastné. Tiskovka se měla omezit na informaci o odchodu z vlády následkem premiérova chování a tečka. Nebo vytáhnout důkazy. Jako piráti přeci bojujeme za to, že netvrdíte neprokazatelné. A tento přešlap nechutnal ani Janu Lipavskému, který z Pirátů vystoupil. Jeho rozhodnutí zcela chápu, jasně řekl, že se pod tato tvrzení neumí podepsat a že ze strany odchází. Na jakoukoliv další dohodu s premiérem měl jako svobodný člověk právo. A já osobně mu tímto děkuji za léta práce pro Piráty a přeji vše dobré osobně i pracovně kdekoliv. Je to dobrý a pracovitý člověk, jakého je třeba si vážit. Piráti odcházejí do opozice.

Co bude dál?

premiér Fiala pověřil digitalizací ministra Kupku, kterému dal mnohonásobek času a který nemá v kupce ani vlastní digitalizační projekty ministerstva (co třeba STK?) následné investigace novinářů ukázaly, že vládě se digitalizace dlouhodobě nedaří nikde - ale potrestán byl jen Bartoš. I to je premiérovo právo a určitý způsob sdělení. vláda může doufat, že ve složení Spolu a STAN zaujmou za rok přes 50% voličů. jak moc je toto realistické, indikovaly dvoje poslední volby nelze teď predikovat, jak se zachovají Piráti po dalších volbách. Rozhodně tento konec, jako i jiné konce v politice, neříká nic o budoucí koalici. Je ale téměř jisté, že v jakékoliv budoucí koalici piráti buďto opravdu prosadí své programové body a pozice, nebo v ní raději nebudou (rozhodne ale celostátní fórum).

Média houfně předvídají pirátům konec a ten opravdu může přijít. Piráti nyní procházejí hlubokou reflexí, která se štěpí do více proudů, ale paralyzující spojnicí všude je pirátská přebujelá byrokracie. Ta znesnadňuje aplikaci jakéhokoliv řešení. Strana se z toho oklepe, předvídat jí smrt je zbožné přání. Takto je smrt prorokována pravidelně kdekteré politické straně a slouží to k jedinému: je to indikátor toho, komu dotyčný prognostik ne/fandí.

Vidět to nyní můžeme na Seznam Zprávy, kde vyhodili dva datové redaktory připravující analýzu Digitalizace stavebního řízení a to proto, že analýza nekonvenovala vidění světa pana majitele (říká majitel na blogu) nebo proto, že před dvěma lety dostal jeden z redaktorů patnáct tisíc za software od Pirátů (říká redakce) nebo proto, že analýza nebyla moc dobrá (říká týpek z ODS, který ji četl v interním redakčním systému Seznamu).

Strana se musí naučit několik věcí:

odbyrokratizovat se začít okamžitě šetřit na všech úrovních dle argentinského modelu (tj. všechny platby zrušit a zavádět až skutečně potřebné) začít viditelně komunikovat nejenom minoritně progresivní témata jako genderová rovnost, ale také a především majoritní témata, jako je ekonomika. Ze stávajícího způsobu komunikace to nevypadá, že by na stabilizaci ekonomiky Piráti dbali - a to se musí změnit.

Piráti jsou liberální strana, jakou Česko potřebuje. Nevidíme Česko jen jako levnou montovnu pro sousedy. Nevidíme Česko jen jako těžký průmysl, chemičky a slévárny. Vidíme nás také jako budoucí inovativní a digitální ekonomiku. Jsme zastánci svobod osobních i podnikatelských, deregulace, ochrany přírody a jsme proevropští. Zároveň si uvědomujeme celospolečenskou zodpovědnost za zemi, kterou jsme zdědili od předků a kterou musíme předat dětem tak, aby se za nás nestyděly. Víme, že bohatství vzniká prací a také si uvědomujeme, že majetek zavazuje. A že výhodou bohaté společnosti je, že si může lépe dovolit postarat se o ty momentálně méně šťastné tak, aby je to motivovalo k nalezení osobního růstu a prosperity.

Tato pozice není v české politice vůbec nicotná. Jen se musíme naučit ji lépe nabídnout lidem kolem nás.

Piráti, vzhůru!

Držte nám palce.

Držte Česku palce.

Building the train to Brandýs: when everyone has a pitchfork in their closet, what can they throw at you

Take this as my little recap and optional article for those interested in why everything takes so long to build in the Czech Republic.Yesterday, the Brandýs-Boleslav council approved a memorandum of cooperation on the construction of the Prague-Brandýs-Stará Boleslav train line. The signing of the memorandum was approved last week by the Central Bohemian Region Council, and Prague and other municipalities along the route, Kbely and Vinoř (municipal districts of Prague), Podolanka and Přezletice, are to join. All twenty-one councillors were in favour. It took just over six years to get to this point. How did it happen?

Six years ago, I was sitting with Marek Rebíček and Miloš over wine, complaining that nothing was happening in the town. And that the traffic was tragic. That we wish the train would go to Prague. And then we said to each other that we were the ones who didn’t swear and solved the problem.

We asked another friend who builds these things and he laid out a four-point plan called PPPP - support, design, money, build. And he told us right away that the Support would be the biggest problem, because there are a lot of people with pitchforks in the closet that can be thrown in. And they’re only going to do it because it would somehow change their power environment and they don’t want to deal with how.

That’s when Mark and I said to each other that first we have to make the project non-negotiable. That it should be a given that such a line was to be built and that the debate was only about where the line would go or what colour the cars would be. But how does a project become non-negotiable? By having such a reputation and support that it becomes less profitable to be against it than to be for it. And so we thought we needed to start talking about it.

If you know me and Mark, you know we’re not little people. We parted with the idea that we needed to get a train and a place for the train so that we could raise the profile of the issue before the local elections.

A week later we evaluated the search. Marek arranged in Olomouc the possibility to buy one car of the iconic T3 tram, I had the opportunity to buy cheaply from a filmmaker friend a cattle car from the film, which was used to transport prisoners to the concentration camp. It also had a Reichsbahn spray paint job. Probably not surprising that we ended up taking the tram. And we brought it to Stara Boleslav.That’s how it all started, because everybody wrote about it, and they brought out the dusty routes from Křižík, SŽDC and others. And all those who were interested started to gather under the flag of the project. And that there were such people.

[image error]

At the beginning everything was slow. Mostly they laughed at us. Not that they questioned that the line wasn’t needed. Not at all. The taunts were mostly along the lines of “you can’t build anything in the Czech Republic” or “no one will let you do that”.

Basically, it turned out to be crucial to find someone in every area of the project with a good reputation, who is not resigned to the fact that nothing will be built, nothing will be approved, and who is able to do his part regardless of the fact that now we don’t know how the project will proceed. Draw the route (I’ll draw the route, but to do that someone has to calculate the economics and no one will do that), calculate the economics (I’ll do that for you if you have the route, but the zoning, I don’t think anyone will do that for you), the land development principles (Snow, that you’ll look at) - and so on and so forth. An incredible part of the practical work was pulled by Martin Raibr, who understands railway line design perfectly. Rober Pecha, Honza Jirovský and gradually other people from the area are helping.

And coincidence also helped a lot: Prague needs to complete the bypass, but it needs the consent of the municipalities. And their mayors argued that the bypass will bring a lot of traffic to their villages (yes, the models say it will) and that they need an alternative. The train has become one of the pending conditions of the Prague bypass. After all, why should the municipalities accommodate Prague if it does not accommodate them in the same way, in terms of transport services?

! Zdeněk Hřib, the then mayor of Prague, came to the meeting and Jan Jirovský and I are showing people that we both have a mobile for Hřib](/assets/taky-mame-mobile-na-hriba.jpg)

Without two dozen other people, nothing like this could have happened. Each of them added a piece to the pile in turn. And today we are faced with something that is already hard to refuse. Something that makes a lot of sense, that has a bunch of people behind it, pushing, pulling.

We’ve sat in meetings with senior managers of the institutions concerned and the gentlemen from SŽ are grumbling that they can’t imagine anything like this ever being built. That this is the youngest railway project on their table.

I listen to them and I tell them that they don’t have any project on the table that is at an advanced stage of approval by all concerned. That they’re not even able to build a new rail crossing through one community because they’re frozen on the community’s disapproval. And here they have something on their plate where all the consents are there. And that when they want to build something, not just endlessly replace sleepers, that they know where to turn. It’s not going to be the Kladno track.

There was a moment of silence and then the gentleman, in a calm, steady and unusually quiet voice, replied that this was a very compelling argument that he hadn’t thought about.

And so it is. At some point there will be someone who wants to build a track in their lifetime. At that moment, we come along, pull out our drawings, papers, approvals, and ask, in a whisper, if he wants to build it here in two years or somewhere else in twenty…

[image error]

The memorandum doesn’t mean much. And yet it is a lot. It’s a squashed ball over the edge of a hill. It means a commitment by all the communities along the route to act in their common interest and that it won’t happen that a piece of the line disappears from the master plan. Sure, the ZUR should address that, but because of our method of preparation (with respect to speed), that hasn’t been an option yet, so that’s also why it’s like this.

What’s next? We have support. Now we need a detailed project and money, which I believe we will get. Building will be the least of it. The support lasted six years. The project? I estimate five, we’ll spend the next four years raising money, and in three years the first phase to Brandýs will be built. If we keep pushing, if we keep pushing. Now, my situation is slightly complicated by the fact that I no longer represent the city and I’m going to meetings “just because”.

A bunch of things can still go wrong and nothing may come to fruition. But we also wouldn’t have gotten this far if Mark and I hadn’t said we were going to buy a streetcar six years ago…

[image error]

PS: Want an anecdotal story? A gentleman calls me to ask me if the tram in Marian Square is mine. It is. He needs confirmation that it’s there. I ask why. He drove onto the property, turned his car around and slammed his fifth door on the tram’s tail, which he missed. The insurance company returned his claim, saying it was a fraud attempt because trams don’t run in Stara Boleslav…

Stavba vlaku do Brandýsa: když mají všichni ve skříni vidle, co vám do toho můžou hodit

Berte to jako moji malou rekapitulaci a fakultativní článek pro zájemce, proč v Česku všechno tak dlouho trvá postavit. Včera schválilo zastupitelstvo Brandýsa-Boleslavi memorandum o spolupráci na výstavbě vlakové trati Praha-Brandýs-Stará Boleslav. Podpis memoranda minulý týden schválilo zastupitelstvo Středočeského kraje, připojit se k němu má Praha a další obce na trase: Kbely a Vinoř (městské části Prahy), Podolanka a Přezletice. Pro bylo všech jednadvacet zastupitelů. Dostat se do tohoto stavu trvalo něco málo přes šest roků. Jak se to stalo?

Před šesti lety jsme seděli s Markem Řebíčkem a Milošem u vína a nadávali, že se ve městě pořád nic neděje. A že doprava je tragická. Že by to chtělo, aby ten vlak u nás jezdil do Prahy. A pak jsme si řekli, že my jsme ti, kdo nenadává a věc řeší.

Optali jsme se dalšího kamaráda, který takové věci staví a ten nám stanovil čtyřbodový plán nazvaný PPPP - podpora, projekt, prachy, postavit. A hned nám řekl, že největší problém bude ta Podpora, protože je tu hodně lidí, co mají ve skříni vidle, které nám do toho mohou hodit. A udělají to jen tak, protože by to nějak změnilo jejich mocenské prostředí a oni se nechtějí zabývat tím, jak.

Tehdy jsme si s Markem řekli, že nejprve je nutno udělat projekt neoddiskutovatelným. Že má být samozřejmostí to, že taková trať má vzniknout a debata že je tak leda o tom, kudy povede trasa nebo jakou barvu budou mít vagony. Jenže, jak se projekt stane neoddiskutovatelným? Tím, že bude mít takové renomé a podporu, že bude méně výhodné být proti, než být pro. A tak jsme si řekli, že je třeba o tom vůbec začít mluvit.

Kdo znáte mě a Marka tak víte, že nejsme troškaři. Rozešli jsme se s tím, že je potřeba sehnat vlak a místo pro vlak, abychom mohli před komunálními volbami téma zviditelnit.

O týden později jsme shánění vyhodnotili. Marek domluvil v Olomouci možnost odkoupit jeden vagon ikonické tramvaje T3, já jsem od kamaráda filmaře měl možnost levně koupit vagon dobytčáku z filmu, jímž se vozili vězni do koncentráku. Měl i nástřik Reichsbahn. Asi nepřekvapí, že jsme nakonec vzali tu tramvaj. A přivezli jsme ji do Staré Boleslavi. Tím to všechno začalo, protože o tom všichni napsali, vytáhly se oprášené trasy od Křižíka, SŽDC a dalších. A všichni ti, kdo měli zájem se začali scházet pod vlajkou projektu. A že takových lidí bylo.

[image error]

Ze začátku šlo všechno pomalu. Většinou se nám smáli. Ne snad, že by zpochybňovali, že trať není potřeba. To vůbec. Posměšky byly většinou na téma “v Česku se nemůže nic postavit” nebo “to vám nikdo nepovolí”.

V podstatě se ukázalo být klíčovým, najít v každé oblasti projektu někoho s dobrým renomé, který se nesmiřuje s tím, že se nic nepostaví, nic neschválí a který je schopný tu svou část udělat bez ohledu na to, že teď nevíme, jak projekt bude pokračovat. Nakreslit trasu (já ji nakreslím, ale k tomu někdo musí spočítat ekonomiku a to nikdo neudělá), spočítat ekonomiku (to vám udělám, když máte trasu, ale územní plánování, to vám podle mě nikdo dělat nebude), zásady územního rozvoje (Snížo, že na to mrkneš) - a tak dále a tak dále. Neskutečnou část praktické práce táhl Martin Raibr, který skvěle rozumí projektování železničních tratí. Pomáhá Rober Pecha, Honza Jirovský a postupně i další lidé z okolí.

A obrovsky pomohla také náhoda: Praha potřebuje dostavět obchvat, jenže k němu potřebuje souhlas obcí. A jejich starostové namítali, že obchvat jim přivede velkou dopravu do obcí (ano, modely říkají, že přivede) a že tedy potřebují nějakou alternativu. Vlak se stal jednou z rozpracovaných podmínek obchvatu Prahy. Ostatně, proč by obce měly vyjít vstříc Praze, když ta nevyjde vstříc jim v tomtéž, v dopravní obslužnosti?

[image error]

Bez dvou desítek dalších lidí by nic takového nemohlo vzniknout. Každý z nich postupně přidal střípek na hromadu. A dnes stojíme před něčím, co už je těžké odmítnout. Co dává velký smysl, co má za sebou partu lidí, kteří to posouvají, táhnou, tlačí.

Seděli jsme na jednání s vysokými manažery dotčených institucí a pánové ze SŽ brblají, že si neumí představit, že se bude něco takového někdy stavět. Že je to nejmladší železniční projekt, co mají na stole.

Poslouchám je a říkám jim, že ale oni nemají žádný projekt na stole, který by byl v pokročilejším stádiu souhlasu všech zúčastněných. Že nejsou schopni postavit ani nový železniční průtah jednou obcí, protože zamrzli na nesouhlasu obce. A tady mají na talíři něco, kde všechny souhlasy jsou. A že až si budou chtít něco postavit, nejenom donekonečna vyměňovat pražce, že vědí, kam se mají obrátit. Trať to Kladna to nebude.

Byla chvíle ticha a pak pán klidným, vyrovnaným a nezvykle tichým hlasem odpověděl, že tohle je velmi pádný argument, nad kterým ještě nepřemýšlel.

A tak to je. V jednu chvíli se najde někdo, kdo si bude chtít postavit trať ještě za svého života. V tu chvíli přiskočíme my, vytáhneme naše nákresy, papíry, schválení a vemlouvavě se zeptáme, zda chce stavět u nás za dva roky, nebo jinde za dvacet…

[image error]

Memorandum neznamená mnoho. A přitom je to hodně. Je to roztlačená koule nad hranou kopce. Znamená to závazek všech obcí na trase, že budou postupovat ve společném zájmu a že se nestane, že kus trati zmizí z územního plánu. Jistě, to by měl řešit ZUR, ale kvůli našemu způsobu přípravy (s ohledem na rychlost) to nepřipadalo zatím v úvahu, takže i proto takhle.

Co bude dál? Podporu máme. Teď je potřeba udělat podrobný projekt a prachy, ty věřím, že seženeme. Postavit už z toho bude to nejmenší. Podpora trvala šest let. Projekt? Odhaduji na pět, další čtyři roky budeme shánět peníze, za tři roky bude postavena první fáze do Brandýsa. Když budeme dál tlačit, když nepolevíme. Teď mi situaci mírně komplikuje to, že už nezastupuju město a na schůzky chodím “jen tak”.

Ještě se může hromada věcí pokazit a nic nemusí vzniknout. Ale taky bychom se nedostali až sem, kdybychom si před těmi šesti lety s Markem neřekli, že koupíme tramvaj…

[image error]

PS: Chcete anekdotický příběh? Volá mi pán, jestli je moje ta tramvaj na Mariánském náměstí. Je. Potřeboval by potvrzení o tom, že ji tam mám. Ptám se, proč. Vjel na pozemek, otáčel se autem a nabořil si páté dveře o oj tramvaje, který přehlédl. Pojišťovna mu požadavek na pojistné plnění vrátila s tím, že to je pokus o podvod, protože ve Staré Boleslavi tramvaje nejezdí…