Patrick Zandl's Blog: Marigold.cz, page 15

AI can already help with fiction writing

I’ve been using AI to write articles for quite a long time, but so far it’s always been for fact-based writing. I haven’t used it for fiction, because generating fiction text alone didn’t give me a result that was worthwhile. The text has no flow, tends to be naive, full of clichés. Maybe it can be smoothed out with better prompting, but I’ll write better text faster than I can type it into Claude.

I recently made a deal with Forbex magazine to write a science fiction story for their technology issue. And it has scope.

The theme was clear to me right away: eclogue. That’s the technology used in the second episode of Starfleet Earth. Eklog records everything you do and calculates how beneficial it was. And based on that, it gives you access to a share of the company’s total wealth. It’s a wallet in a world where other money has disappeared. It’s a way of proving your identity because how you behave answers the question of who you are. It’s a complete paradigm shift, because to make an eclog trustworthy, everything in it is also recorded publicly, on the blockchain. You can’t steal or lie because everything is immediately visible. Only a small part of the world is non-public - actually only what’s in your head, because whatever you do is very likely to be recorded by some sensor and evaluated by the eclog.

It’s a concept that fascinates me in three ways. Technologically, in that it’s basically feasible today. Economically in that it will eliminate a whole host of problems - and the story is that it will introduce a whole host of new ones. And the same socially: it’s a huge transformation of society, and it’s extremely interesting to delve into what the implications would be.

The short story begins with the meeting of two men, an investigator and an eclogue auditor. The auditor tells of a problem they have discovered: someone has managed to defraud a non-deceptive device. And so the first big opening is just a recap of how such a world works. But what’s next? I’ve exhausted much of the scope with this.

So I uploaded the story to Claude and asked him what the next plot should be.

That’s a very interesting concept for a science fiction story! The eclog device sounds like a fascinating technology with the potential for profound societal implications. Here’s a plot suggestion that could put the eclog at the center of the story:

The main character, let’s say Anna, is a developer who helped create the eclog. Initially, she believed that this technology would bring about a more just society. But as eclog becomes ubiquitous, Anna begins to notice disturbing trends:

People become obsessed with their “contribution score” and do things just to boost their ratings, not out of a sincere desire to help.

A new form of social inequality is emerging where those with low scores have difficulty accessing basic services.

A black market emerges with fake “good deeds” to boost scores.

The plot may revolve around Anna’s discovery of a serious bug in the eclogue algorithm that incorrectly values certain types of benefits. She faces a dilemma:

Detect the error and risk collapsing the entire system on which the company now depends?

Or try to fix the mistake secretly, which could lead to drastic changes in people’s evaluation without their knowledge?

In the course of her decision-making, Anna discovers a group of “disconnected” people who have refused to use eclog. This encounter causes her to rethink her assumptions about technology and society.

The climax of the story could be Anna’s final decision and its consequences, revealing deeper truths about human nature, value and society.

This story would allow for the exploration of ethical questions around the quantification of human contribution, privacy, free will, and the unintended consequences of well-intentioned technologies - all with the device of the eclogue at the center of the narrative.

Would you like me to develop this concept further or focus on a particular aspect of the plot?

The suggested plot points are expected and naive, but for one thing, it’s interesting that Claude picked up on the workings of the device immediately, so conceptually it holds head and butt. Secondly the plots presented are worth exploring. The fake good deeds market for example is a nice theme that lends itself to an economically focused Forbes.

I’m having a shorter chat with Claude where we conjecture the possibility of counterfeit deeds. On that occasion, we technically eclogue to see what constraints we have. We also take a detour. Can the eclog be seen as a beneficial device, or is it a device to control and bind society? Classic scifi would say it’s totalitarian, but I don’t want classic. We are quickly crystallizing the key parameters in the discussion, which are transparency allowing ideas to spread faster and more efficiently, thus accelerating development. Furthermore, less burden on society resulting in the disappearance of crime. And, thirdly, a very fair share of the growing wealth, which will make it possible to eliminate, for example, the concept of patents and intellectual property protection. The latter is now a given in the world. I like it when a short story can make us think about something we take as a definition. Is a secret a protection or a cost for more? With AI you can break it down without being made an idiot, without prejudice.

For example, I’m interested in what the benefits of total transparency would be, and what might be a critique of the old way of life where things were secret, private. What does Claude suggest?

Excellent question. Let’s look at the potential benefits of total transparency and the possible criticisms of the old system:

Benefits of total transparency:

Crime reduction: Almost impossible to commit a crime without detection. Prevention of corruption and fraud. Increased accountability: People would be forced to bear the consequences of their actions. Politicians and public officials would not be able to hide their activities. A more efficient society: Easier to identify and solve societal problems. Optimization of resources based on accurate data about people’s behavior and needs. Trust and openness: Less lies and deception in interpersonal relationships. Greater honesty in personal and professional interactions. Health benefits: Better health monitoring and early disease prevention. More accurate and personalized healthcare. Meritocracy: Fairer evaluation of people based on actual merit and contribution. Reduced nepotism and nepotism.

Faster progress: Sharing knowledge and innovation without restrictions. More efficient research and development through open data.

Critique of the old way of life with secretive, private affairs:

Inefficiency: Waste of resources on maintaining secrecy and privacy. Duplication of effort due to lack of information sharing. Inequity: Opportunity for privileged groups to hide unethical behavior. Unequal opportunities due to hidden information.

Stagnation: Limited progress due to withholding of important information. Slower solutions to global problems due to lack of shared data.

Distrust: Creating an atmosphere of suspicion and uncertainty. Difficulty building trust in interpersonal and international relations. Hypocrisy: Enabling double standards between public and private life. The ability to mask harmful behavior behind a facade of virtue. Security risks: The ability to hide potential threats to society. Difficulty in preventing terrorism and organized crime.

Emotional burden: Stress of keeping secrets and fear of detection. Complications in interpersonal relationships due to lack of openness.

In the context of your story, these arguments could be used by different factions to defend or criticize the eclog system. For example, you could create characters who vehemently advocate these positions:

A transparency advocate who argues that the old system was full of inefficiencies and inequities. A critic of the new system who warns of the loss of humanity and individuality in a fully transparent society.

This tension between the benefits of transparency and the cost of loss of privacy could be the central conflict of your story. How do you think your main character would navigate between these conflicting perspectives?

But to play out the tension between transparency and the price of losing privacy, the scope doesn’t allow for that, which Claude hasn’t thought through. Finally, the story ends with another dilemma from which the characters choose.

Although I didn’t initially think so, the AI was a great help in writing the story. It allowed me to quickly think through all aspects of the hypothetical world and not make any logical blunders (I hope!).

The world is close at hand, at arm’s length, because it contains technology that already exists today. And yet it is vastly different because it uses them differently. Yet all it took was one thing: someone enacted them that way. You can clearly sense that such a story is only one or two parallel universes away. Whether or not you would take it is up to you. If a short story initiates such thinking about changes in society, then it has served its purpose.

Admittedly, when I had Claude write a stand-alone, it didn’t make it into the short story. For example, I had Claude draft a speech for a cabinet meeting, but it was full of clichés, had no momentum, couldn’t be used. Only it was full of thrusts, Claude’s output eventually led me to a fairly attractive flow that I’m happy with. Sure, I’d have somehow figured it all out on my own, but for considerably more of my time. I would have thought the whole world through in many runs before it made sense to me. That’s where the AI’s help was invaluable.

The question is whether one day the AI will be able to write a story on its own. Five years ago, I wouldn’t have thought so. I wouldn’t have believed that AI would be capable of the creative process, because I haven’t seen any sign of it being anywhere near the beginning. Today, we can see that the construction of the story is equivalent to a 15 year old or so - and therefore, we’ve started. And that the AI is capable of learning. Interestingly, its combinatorial and analytical skills are higher than its creative ones. It can come up with a skeleton, catchy points, but it can’t make them into a well-flowing plot, conversation, story. There’s no substitute for a skilled writer still alive. But let’s give it a few years and that will come…

S psaní beletrie už AI pomůže

Umělou inteligenci k psaní článků používám poměrně dlouho, ale zatím vždy to bylo pro psaní faktograficky orientovaných textů. Pro beletrii jsem ji nepoužíval, protože samotné generování beletristického textu mi nedávalo výsledek, který by stál za to. Text nemá spád, bývá naivní, plný klišé. Možná to jde poladit lepším promptováním, ale to já rychleji napíšu lepší text, než to napromptuji do Claude.

Nedávno jsem se domluvil s časopisem Forbex, že pro jejich technologické vydání napíšu scifi povídku. A ta má svůj rozsah.

Téma mi bylo jasné hned: eklog. To je technologie, která se používá v druhém díle Flotily Země. Eklog zaznamenává všechno, co uděláte a počítá, jak moc přínosné to bylo. A podle toho vám zpřístupňuje podíl na celkovém bohatství společnosti. Je to způsob peněženky ve světě, kde zmizely jiné peníze. Je to způsob prokázání totožnosti, protože to, jak se chováte odpovídá na otázku, kdo jste. Je to naprostá změna paradigmatu, protože aby byl eklog důvěryhodný, je také vše v něm zaznamenané veřejně, do blockchainu. Nedá se krást ani lhát, protože všechno je hned vidět. Jen malá část světa je neveřejná - vlastně jen to, co máte v hlavě, protože cokoliv uděláte, velmi pravděpodobně nějaký senzor zaznamená a eklog vyhodnotí.

Je to koncept, který mě fascinuje ve třech směrech. Technologicky tím, že je dnes v podstatě proveditelný. Ekonomicky tím, že odstraní celou řadu problémů - a povídka je o tom, že přinese celou řadu nových. A to samé společensky: je to obrovská proměna společnosti a je nesmírně zajímavé se ponořit do toho, jaké důsledky by měla.

Povídka začíná setkáním dvou mužů, vyšetřovatele s auditorem eklogu. Auditor vypráví o problému, který zjistili: někomu se podařilo podvést neoklamatelné zařízení. A tak první velké otevření je jen rekapitulací toho, jak takový svět funguje. Jenže, co dál? Tím jsem vyčerpal velkou část rozsahu.

A tak jsem povídku nahrál do Claude a zeptal se ho, jaká by měla být další zápletka.

To je velmi zajímavý koncept pro sci-fi povídku! Zařízení eklog zní jako fascinující technologie s potenciálem pro hluboké společenské dopady. Zde je návrh zápletky, která by mohla postavit eklog do centra příběhu:

Hlavní hrdinka, řekněme Anna, je vývojářka, která pomáhala vytvořit eklog. Zpočátku věřila, že tato technologie přinese spravedlivější společnost. Ale jak se eklog stává všudypřítomným, Anna si začne všímat znepokojivých trendů:

Lidé se stávají posedlí svým “skóre přínosu” a dělají věci jen proto, aby zvýšili své hodnocení, ne z upřímné touhy pomáhat.

Vzniká nová forma sociální nerovnosti, kde ti s nízkým skóre mají potíže získat přístup k základním službám.

Objeví se černý trh s falešnými “dobrými skutky” pro zvýšení skóre.

Zápletka se může točit kolem Annina objevu závažné chyby v algoritmu eklogu, která nesprávně hodnotí určité typy přínosů. Stojí před dilematem:

Odhalit chybu a riskovat zhroucení celého systému, na kterém je nyní společnost závislá?

Nebo se pokusit chybu tajně opravit, což by mohlo vést k drastickým změnám v hodnocení lidí bez jejich vědomí?

Během svého rozhodování Anna objeví skupinu “odpojených” - lidí, kteří odmítli používat eklog. Toto setkání ji přiměje přehodnotit své předpoklady o technologii a společnosti.

Vyvrcholením příběhu by mohlo být Annino konečné rozhodnutí a jeho důsledky, které by odhalily hlubší pravdy o lidské povaze, hodnotě a společnosti.

Tento příběh by umožnil prozkoumat etické otázky kolem kvantifikace lidského přínosu, soukromí, svobodné vůle a neúmyslných důsledků dobře míněných technologií - to vše se zařízením eklog v centru narativu.

Chcete, abych tento koncept dále rozvinul nebo se zaměřil na nějaký konkrétní aspekt zápletky?

Navržené zápletky jsou očekávatelné a naivní, ale za prvé je zajímavé, že Claude ihned pobral fungování zařízení, takže konceptuálně to drží hlavu a zadek. Za druhé předložené zápletky stojí za prozkoumání. Falešný trh s dobrými skutky například je pěkné téma, které se hodí do ekonomicky zaměřeného Forbesu.

Dávám si kratší chat s Claude, kde možnost falšování skutků domýšlíme. Při té příležitosti jsme si technicky eklog navrhli, abychom věděli, jaká omezení máme. Dáváme si také odbočku. Může být eklog vnímaný jako přínosné zařízení, nebo je to zařízení pro kontrolu a svázání společnosti? Klasické scifi by řeklo, že je to totalita, ale nechci klasiku. Rychle nám v diskusi krystalizují klíčové parametry, jimiž je transparence umožňující rychlejší a účinnější šíření myšlenek a tím akceleraci vývoje. Dále menší zátěž na společnost plynoucí v vymizení kriminality. A do třetice velmi spravedlivý podíl na rostoucím bohatství, který umožní odstranit třeba i koncept patentů a ochrany intelektuálního vlastnictví. Ta je teď samozřejmou součástí světa. Mám rád, když povídka může přinést zamyšlení nad něčím, co bereme jako definici. Je tajemství ochranou nebo nákladem na víc? S AI to lze rozebrat, aniž by z vás někdo dělal idiota, bez předsudků.

Například mě zajímá, jaké by byly výhody naprosté transparentnosti a jaká by mohla být kritika starého způsobu života, kde byly záležitosti utajovatelné, soukromé. Co navrhuje Claude?

Výborná otázka. Pojďme se podívat na potenciální výhody naprosté transparentnosti a možnou kritiku starého systému:

Výhody naprosté transparentnosti:

Snížení kriminality: Téměř nemožné spáchat zločin bez odhalení. Prevence korupce a podvodů. Zvýšená odpovědnost: Lidé by byli nuceni nést následky svých činů. Politici a veřejní činitelé by nemohli skrývat své aktivity. Efektivnější společnost: Snadnější identifikace a řešení společenských problémů. Optimalizace zdrojů na základě přesných dat o chování a potřebách lidí. Důvěra a otevřenost: Méně lží a podvodů v mezilidských vztazích. Větší upřímnost v osobních i profesionálních interakcích. Zdravotní benefity: Lepší sledování zdravotního stavu a včasná prevence nemocí. Přesnější a personalizovaná zdravotní péče. Meritokracie: Spravedlivější hodnocení lidí na základě skutečných zásluh a přínosů. Omezení nepotismu a protekce. Rychlejší pokrok: Sdílení znalostí a inovací bez omezení. Efektivnější výzkum a vývoj díky otevřeným datům.

Kritika starého způsobu života s utajitelnými, soukromými záležitostmi:

Neefektivita: Plýtvání zdroji na udržování tajemství a soukromí. Duplikace úsilí kvůli nedostatku sdílení informací. Nespravedlnost: Možnost pro privilegované skupiny skrývat neetické chování. Nerovné příležitosti kvůli skrytým informacím. Stagnace: Omezený pokrok kvůli zadržování důležitých informací. Pomalejší řešení globálních problémů kvůli nedostatku sdílených dat. Nedůvěra: Vytváření atmosféry podezřívavosti a nejistoty. Ztížená budova důvěry v mezilidských i mezinárodních vztazích. Pokrytectví: Umožnění dvojích standardů mezi veřejným a soukromým životem. Schopnost maskovat škodlivé chování za fasádou ctnosti. Bezpečnostní rizika: Možnost skrývat potenciální hrozby společnosti. Ztížená prevence terorismu a organizovaného zločinu. Emocionální zátěž: Stres z udržování tajemství a strachu z odhalení. Komplikace v mezilidských vztazích kvůli nedostatku otevřenosti.

V kontextu vaší povídky by tyto argumenty mohly být použity různými frakcemi pro obhajobu nebo kritiku systému eklog. Mohli byste například vytvořit postavy, které vehementně zastávají tyto pozice:

Zastánce transparentnosti, který argumentuje, že starý systém byl plný neefektivity a nespravedlnosti. Kritik nového systému, který varuje před ztrátou lidskosti a individuality v plně transparentní společnosti.

Toto napětí mezi výhodami transparentnosti a cenou za ztrátu soukromí by mohlo být ústředním konfliktem vašeho příběhu. Jak si myslíte, že by vaše hlavní postava navigovala mezi těmito protichůdnými pohledy?

Rozehrát napětí mezi transparentností a cenou za ztrátu soukromí ale rozsah nedovoluje, což Claude nedomyslel. Nakonec příběh končí jiným dilematem, z něhož si hrdinové volí.

Ačkoliv jsem si to původně nemyslel, AI byla pro psaní příběhu velkou pomocí. Umožnila mi rychle promyslet veškeré aspekty hypotetického světa a neudělat nějakou logickou botu (doufám!).

Svět je nám blízký, na natažení ruky, protože obsahuje technologie, které už dnes existují. A přitom je nesmírně jiný, protože je používá jinak. Přitom stačilo jediné: někdo je takto uzákonil. Jasně cítíte, že takový příběh je jen o jeden či dva paralelní vesmíry od vás. Jestli byste ho brali nebo nebrali, to už je vaše přemýšlení. Jestli krátká povídka takové přemýšlení nad změnami ve společnosti iniciuje, pak splnila účel.

Je pravda, že když jsem nechal Claude napsat samostatný text, nedal se do povídky použít. Například jsem Claude nechal navrhnout řeč na zasedání vlády, ale byla plná klišé, neměla dynamiku, nešla použít. Jenomže byla plná naťuknutí, výstup Claude mě nakonec navedl na vcelku atraktivní průběh, se kterým jsem spokojen. Jistě, že bych si k tomu všemu nějak došel sám, ale za podstatně více mého času. Celý svět bych si promýšlel při mnoha bězích, než by mi to dávalo smysl. V tomhle byla pomoc AI neocenitelná.

Otázka je, zda jednou bude AI schopná napsat příběh samostatně. Ještě před pěti lety bych si to nemyslel. Nevěřil bych, že bude AI schopná tvůrčího procesu, protože jsem nikde neviděl ani známku toho, že by byla někde na začátku. Dnes je vidět, že konstrukce příběhu odpovídá cca patnáctiletému člověku - a tedy, že jsme začali. A že AI je schopná se učit. Je zajímavé, že její kombinatorické a analytické schopnosti jsou vyšší, než ty tvůrčí. Umí vymyslet kostru, chytlavé body, ale neumí z nich udělat dobře plynoucí děj, rozhovor, příběh. Tam ještě živého zkušeného autora nenahradí. Ale dejme tomu pár let a i to přijde…

The case of the EU’s unified mobile phone charger

Every now and then, a Euro-EU scandal whizzes through the Czech basin, which Western Europe is not as good at picking up as the alert Czech reader. For example, the god-awful fuss that the EU has banned various types and models of chargers and allowed one single one, USB-C, keeps coming back in cycles. It’s a similar kerfuffle to the one was with the spreadable butter that the EU banned for us (except not at all) How could such a thing happen, why don’t we have the right to use dozens of charger and connector models like we did at the turn of the millennium - and how do the poor companies come to that? Let’s get the facts straight.

I don’t know if you remember a time when all mobile phones had different chargers, often within the same company. Then came an era when they switched en masse to mini-USB, then micro-USB, and now USB-C containers, with the exception of Apple, which has its Lightning port and which only started fully transitioning to USB-C in 2024.

But few remember that the initiator of this change was the European Union, which in 2009 began requiring manufacturers to switch to USB cables in chargers whose natural termination was micro-USB instead of the existing round and other proprietary terminations. Except, of course, for Apple, which was uncomfortable with micro-USB because it could only be inserted in one direction and had low charging currents. The EU agreement with industry at the time achieved two very important things:

micro-USB became the standard charging connector, and the standardiser quickly added support for higher charging currents, so that more power-hungry devices could be accommodated.

the charger was “required” to include a USB-A connector, so different chargers just needed a different cable. This was a change you probably don’t remember, but previously the chargers had the cable hardwired in, and when the device’s connector changed, you threw away the charger and the cable. Nowadays you just change the cable.

So it’s not true that the industry got anything by self-regulation, however much it was pushed and favoured by the EU. Change came only with EU pressure, and the fragmentation suited the then big manufacturers, especially of mobile phones, as it generated additional profits from sales and renewal of accessories and service. In fact, unification accelerated the benefits for users and reduced e-waste.

Consequently, the EU is pushing for all manufacturers to converge on a standard for charging and to start using only the USB-C connector for a large part of consumer electronics. There is a great deal of logic to this. The previous step has eliminated cable confusion, the need to have various chargers, increased device connectivity, and for the user this is a positive. Critics had already warned that this would reduce the innovation of manufacturers, but this was not borne out, as the need to have a standard USB on the charger did not prove to be a problem, nor a limitation on technical development. USB-C is capable of sufficient development in both main parameters, i.e. charging current and transfer rate, within its physical capabilities.

The EU recalls that manufacturers have had sufficient time to come up with a design and that the USB-C standard fully meets both power and data transfer needs. So the law was submitted to the European Parliament and Council for approval, and the EP approved the directive in October 2022, with an effective date of December 28, 2022 (And here’s the source). Manufacturers have until the end of 2024 to implement the USB-C port in their devices. For laptops, that deadline is extended to April 2026. By that time, most manufacturers already supported USB-C and there was effectively no standard other than Lightning used by Apple.

And what was the deal with Apple? The same as everywhere else. Apple had already had one experience with the transition - that’s when its wide thirty-pin connector replaced the Lightning connector in the iPhone 5 in 2012, allowing customers to throw away most of their previously purchased accessories. iPhone was still compatible with the first iPods via the thirty-pin connector, but Apple itself acknowledged that the connector was no longer practical.

Apple had been preparing for the transition to USB-C for a long time. The first iPad with a USB-C connector was the 3rd-generation iPad Pro, introduced in October 2018, and in October 2023 Apple began shipping a USB-C-equipped iPhone 15. The reason was actually simple. Firstly, USB-C was the logical choice for the iPad Pro series, allowing for a variety of peripherals that users wanted to connect and for which the Pro series had support. And besides, it was to be expected that iPad Pro users would have fewer legacy peripherals and be happy with the standard connector. And so it happened, Apple gradually brought USB-C to other lines without encountering any major dissatisfaction. In 2023, it discontinued the use of the Lightning connector in new iPhones, the 14 model series being the last to use it. After five years, he had USB-C support fully debugged in the phone and in the ecosystem, and no user backlash was expected. Nor did it come, certainly the bigger storm was the decision to dump the audio connector in 2016 and the associated move to wireless accessories including wireless charging.

Is this a case of Euro-EU arbitrariness?

Should the EU even interfere in something like this? Well, that will depend on your political preferences. Libertarians will spit in disgust, but the truth is that compared to the previous mess of more than three dozen different types of chargers, the current state of affairs is a significant improvement for users. So from a practical standpoint, it was a benefit. Both for the sake of e-waste and for smaller electronics manufacturers who can rely on an accepted standard and the basic issue of powering the device being resolved. The big manufacturers used to make various patent protected rechargeable connectors that were difficult and expensive to service and not easy to do anything for.

My own view is that the EU has sensibly contributed to a market consensus in this case, which ultimately benefits everyone: consumers, manufacturers and nature. That is the role of a sensible government. Laissez-faire supporters will certainly see it differently, but I consider this approach to be outdated.

Indeed, the US could have been a somewhat deterrent example. There, similar regulation was adopted in 2023 by California, but only effective for California - effective for cell phones, laptops and other devices starting in 2026. A year earlier, a group of senators called for a federal law, but no such federal law has yet been passed, so it is possible that different US states will have different regulation, or will (very likely) drop it, on the grounds that the strength of the EU and California is sufficient to keep manufacturers from making any bric-a-brac.

And China, where everything is made anyway? In April 2022, China’s National Bureau of Standards released a proposal to standardize smartphone charging interfaces, but it didn’t mention a specific connector, just laid out the prerequisites. Manufacturers understand that the proposal is non-binding and, as is customary in China, they all voluntarily meet it by using USB-C because only USB-C meets all the prerequisites - performance and standardization.

And that’s the end of it. The standardization has been done, the manufacturers are quite happy, slightly grumbling Apple, which will bring it up sometime when the EU will blame it again for how accommodating it is. Only in the Czech right-wing scene has this caused outrage… (and the caravan is moving on)

Případ eurounijní zvůle v podobě jednotné nabíječky mobilů

Tu a tam prosviští českou kotlinou nějaký eurounijní skandál, který západní Evropa neumí tak dobře podchytit, jako bdělý český čtenář. Tak například se neustále v cyklech vrací ta bohabustá buzerace, jíž EU zakázala nejrůznější typy a modely nabíječek a připustila jednu jedinou a to USB-C. Je to podobný malér, jako byl s tím pomazánkovým máslem, které nám EU zakázalo (akorát že vůbec) Jak se taková záležitost mohla stát, proč nemáme právo používat desítky modelů nabíječek a konektorů, jako na přelomu tisíciletí - a jak k tomu chudáci firmy přijdou? Ujednoťme si fakta.

Nevím, jestli si pamatujete dobu, kdy všechny mobilní telefony měly rozdílné nabíječky, často i v rámci jedné firmy. Pak přišla éra, kdy se hromadně přecházelo na mini-USB, pak micro-USB a nyní na USB-C kontektory s výjimkou Apple, který má svůj Lightning port a který na USB-C začal plně přecházet až v roce 2024.

Málokdo si ale pamatuje, že iniciátorem této změny byla Evropská unie, která začala v roce 2009 vyžadovat od výrobců přechod na USB kabely v nabíječkách, jejichž přirozeným zakončením bylo micro-USB namísto dosavadních kulatých a jiných proprietárních koncovek. Samozřejmě s výjimkou Apple, kterému micro-USB nevyhovovalo proto, že šlo nasadit jen jedním směrem a mělo nízké nabíjecí proudy. Tehdejší dohoda EU s průmyslem dosáhla dvou velmi důležitých věcí:

standardním nabíjecím konektorem se stalo micro-USB, přičemž standardizátor rychle doplnil podporu vyšších nabíjecích proudů, čili šlo uživit i žravější zařízení

nabíječka byla “povinna” obsahovat USB-A konektor, takže k různým nabíječkám stačil jen jiný kabel. To byla změna, kterou už si asi nepamatujete, ale dřív měly nabíječky kabel napevno přidělaný a když se změnila koncovka u zařízení, vyhodili jste nabíječku i s kabelem. Dneska stačí změnit kabel.

Není tedy pravda, že průmysl by se k něčemu dobral samoregulací, jakkoliv k ní byl tlačen a byla od EU upřednostňována. Změna přišla až s tlakem EU, přičemž tehdejším velkým výrobcům zejména mobilů roztříštěnost vyhovovala, neboť generovala dodatečné zisky z prodeje a obměny příslušenství a servisu. Ve skutečnosti sjednocení akcelerovalo výhody pro uživatele a zmenšilo elektronický odpad.

Následně EU tlačí na to, aby se všichni výrobci sjednotili na standardu pro dobíjení a začali používat výhradně USB-C konektor pro velkou část spotřební elektroniky. Svou velkou logiku to má. Předchozím krokem se odstranil kabelový zmatek, nutnost mít nejrůznější nabíječky, zvýšila se propojitelnost zařízení a pro uživatele to je vysloveně pozitivní. Kritici již tehdy varovali před tím, že to sníží inovativnost výrobců, jenže to se nepotvrdilo, protože nutnost mít na nabíječce standardní USB se neukázalo být problémem, ani jako omezení technického vývoje. USB-C je v rámci fyzikálních možností schopná dostatečného rozvoje v obou hlavních parametrech, tedy nabíjecím proudu i přenosové rychlosti.

EU připomíná, že výrobci měli dostatek času přijít s nějakým návrhem a že standard USB-C plně vyhovuje jak potřebám přenosu energie, tak dat. Zákon se tedy předložil Evropskému parlamentu a Radě ke schválení, EP směrnici schválil v říjnu 2022 s platností od 28. prosince 2022 (A tady je zdroj). Výrobci mají čas do konce roku 2024 na implementaci USB-C portu do svých zařízení. Pro laptopy je tento termín prodloužen do dubna 2026. V tu dobu už většina výrobců USB-C podporovala a fakticky neexistoval ani jiný standard, než Lightning používaný Applem.

A jak to bylo s tím Applem? Stejně, jako všude jinde. Apple měl již jednu zkušenost s přechodem - to když jeho široký třicetipinový konektor nahradil v roce 2012 v iPhone 5 konektor Lightning, čímž zákazníci mohli vyhodit většinu svého dosud nakoupeného příslušenství. iPhone byl přes třicetipinový konektor kompatibilní ještě s prvními iPody, ale sám Apple uznával, že tento konektor je již nepraktický.

Na přechod na USB-C se Apple připravoval dlouho. První iPad s USB-C konektorem byl iPad Pro 3. generace, představený v říjnu 2018, v říjnu 2023 pak Apple začal dodávat i iPhone 15 vybavený USB-C. Důvod byl vlastně jednoduchý. Za prvé pro řadu iPad Pro byl USB-C logickou volbou, umožňoval připojení nejrůznějších periferií, které uživatelé připojovat chtěli a pro které Pro řada měla podporu. A kromě toho se dalo očekávat, že uživatelé iPadů Pro budou mít méně starých periférií a budou budou se standardním konektorem spokojení. A tak se i stalo, Apple postupně přenesl USB-C i do dalších řad, aniž by se setkal se zásadní nespokojeností. V roce 2023 ukončil používání Lightning kontektoru v nových iPhonech, modelová řada 14 byla poslední, která jej používala. Po pěti letech měl podporu USB-C v mobilu i v ekosystému plně odladěnou a neočekávala se nevole uživatelů. Také ani nenastala, rozhodně větší bouři schytalo rozhodnutí vyhodit audiokonektor v roce 2016 a s tím související přechod na bezdrátové příslušenství včetně bezdrátového dobíjení.

Je to případ eurounijní zvůle?

Má do něčeho takového EU vůbec zasahovat? Inu, to bude záležet na vašich politických preferencích. Libertariáni si zhnuseně odplivnou, ale pravda je, že oproti předchozímu zmatku více jak tří desítek nejrůznějších typů nabíječek, je stávající stav pro uživatele podstatné zlepšení. Takže z praktického pohledu to byl přínos. Jak kvůli elektroodpadu, tak pro menší výrobce elektroniky, kteří se mohou spolehnout na akceptovaný standard a vyřešenou základní věc, jíž je napájení zařízení. Velcí výrobci dříve dělali různé patenty chráněné dobíjecí konektory, které byly těžko a draho servisovatelné a nebylo snadné pro ně cokoliv dělat.

Já sám jsem toho názoru, že EU v tomto případě rozumně přispěla k tržní shodě, na které nakonec profitují všichni: zákazníci, výrobci i příroda. A to úloha rozumné vlády je. Příznivci laissez-faire to jistě uvidí jinak, ale tento přístup považuji za překonaný.

Poněkud odstrašujícím příkladem se totiž mohly stát USA. Tam podobnou regulaci přijala v roce 2023 Kalifornie, jenže jen s platností pro Kalifornii - účinnost pro mobily, notebooky a další zařízení počíná rokem 2026. O rok dříve k přijetí federálního zákona vyzvala skupina senátorů, zatím ale takový federální zákon přijat nebyl a tak je možné, že různé státy USA budou mít různou regulaci, nebo se na to (velmi pravděpodobně) vykašlou s tím, že síla EU a Kalifornie je dostatečná na to, aby výrobci nedělali žádné brikule.

A Čína, kde se stejně všechno vyrábí? V dubnu 2022 čínská národní standardizační správa vydala návrh na standardizaci nabíjecích rozhraní pro chytré telefony, který ale nezmiňoval konkrétní konektor, pouze stanovil předpoklady. Výrobci pochopili, že návrh je nezávazný a jak v Číně bývá zvykem, všichni jej dobrovolně naplňují používáním USB-C, protože jen USB-C naplňuje všechny předpoklady - výkonnostní i standardizační.

A to je konec. Standardizace proběhla, výrobci jsou vcelku spokojení, mírně brblá Apple, který to někdy vytáhne, až mu bude EU zase něco vyčítat, jak moc je vstřícný. Jen v české pravičácké scéně to vyvolalo pobouření… (a karavana táhne dál)

Another niche for the AI to cram itself into? Podcasts!

It’s hard with podcasts. I don’t really like them, I find them informationally sparse, you listen to something for an hour and there’s not that much valuable information to be gained from it. You’d absorb it faster from an article. But in my field of interest, there are a lot of podcasts being made and you can’t keep track of it. So there are services that analyze podcasts and give you a summary.

For example, NoteGPT has such a service online for English subtitled youtube videos. There are more sophisticated (and paid) services where you subscribe to watch a podcast and every time a new episode comes out, you get an email with a summary of it - and the most interesting ideas. Try Podsmart or Sumly. For Czech users, there’s a pretty significant drawback: it doesn’t work with Czech podcasts, it only understands English. But it really makes it easier to watch podcasts that you don’t enjoy that much and where you have no idea if an hour of listening will yield anything.

An interesting direction for writers is an app AutoThread, which allows you to take a podcast, analyze it, and prepare a Twitter thread about it. Again, English only.

Další nika, do které se AI nacpe? Podcasty!

S podcasty je to těžké. Já je moc rád nemám, jsou pro mě informačně řídké, hodinu něco posloucháte a hodnotných informací z toho není zase tak moc. Ze článku byste je vstřebali rychleji. V oborech mého zájmu přitom vzniká velké množství podcastů a usledovat se to nedá. A tak vznikají služby, které podcasty zanalyzují a dají vám jejich sumář.

Například NoteGPT má takovou službu online pro anglicky podtitulkovaná youtube videa. Existují sofistikovanější (a placené) služby, kde si objednáte sledování podcastu a vždy, když vyjde nový díl, vám emailem přijde jeho sumář - a ty nejzajímavější myšlenky. Zkuste Podsmart nebo Sumly. Pro české uživatele dost podstatná nevýhoda: nefunguje to s českými podcasty, rozumí to jen angličtině. Ale fakt to usnadní sledování podcastů, které vás tolik nebaví a kde netušíte, jestli hodina poslechu něco přinese.

Zajímavý směr pro autory je aplikace AutoThread, která umožní vzít podcast, analyzovat ho a připravím vám o něm vlákno na Twitter. Opět jen pro anglické.

Snížení počtu obcí je cesta kvality místních služeb, ne úspory rozpočtu

V Česku velmi opatrně odstartovala debata o reformě územní správy, tedy o tom, jestli náhodou nemáme moc obcí. Laický názor je, že když snížíme počet, snížíme náklady a ušetříme. Zkušenosti ze světa ukazují, že tomu tak není. Redukce počtu obcí by státnímu rozpočtu nepomohla, přesto má smysl ji provést. Proč?

Tak především: bedlivě jsem prošel řadu případů reformy územní správy. Od Německa přes Dánsko, Francii, až třeba po Norsko nebo Japonsko. Změny proběhly v různých obdobích a s různým zaměřením. Velmi často se v posledním čtvrtstoletí propagovaly, jako nástroj úspor. Jenže studie, které reformy hodnotily z odstupu, žádné podstatné úspory neprokázaly.

[image error]

Ta úvaha je přitom jednoduchá: když se zredukuje počet obcí, ušetří se na jejich managementu, sníží se počet zastupitelů a tím se jim bude platit méně peněz. Větší obce jsou na výkon managementu efektivnější. Proč tedy zkušenosti a především nezávislé studie ze zahraničí ukazují, že k podstatným úsporám nedochází?

Za prvé proto, že nejde o tak podstatné peníze. Odměny českých obecních zastupitelů jsou kolem 7 miliard Kč, je myslitelné z toho ušetřit kolem tří miliard Kč. Letošní rozpočet školství je 269 miliard Kč a pro představu, tři miliardy jsou náklady na výstavbu dvou škol pro tisícovku dětí. NERV odhaduje, že by se dalo ušetřit až 10 mld Kč, ale co jsem se tak díval, toto číslo je velmi vágní odhad založený na předpokladech, ne exaktnější výpočet opřený o realitu.

[image error]

Na obrázku vidíte počty českých obcí podle velikosti. Většina obcí má do tisíce obyvatel… *

Proč se v zahraničí nepodařilo podstatně ušetřit? Důvodů byla celá řada. Tím hlavním býval způsob slučování obcí: dobrovolný nebo administrativní.

V případě dobrovolného slučování stát vytvořil legislativní možnosti jednoduchého sloučení obcí a zhruba nula obcí se dobrovolně sloučila, protože v tom neviděla přínos. Některé státy tedy přišly s pobídkami, například Francie přihodila po několik let 5 % do rozpočtu sloučených obcí navrch nad to, co měly jako nesloučené obce. Nebo se některé investiční pobídky vztahovaly jen na slučované obce, například rekonstrukce vodovodů, výstavba sportovních vybavení. Či byly pro sloučené obce atraktivnější - ve Francii mají takto sloučené obce statut „Communes nouvelles“, z něhož plynou některé výhody.

To ale v praxi znamená, že stát žádnou úsporu nevymáhal zpět, obcím posílal stejně peněz a ty je využily.

V případě nedobrovolného administrativního slučování byl postup podobný, jen opačný. Obce, které se nechtěly sloučit dobrovolně se sloužily direktivně, administrativně, načež začaly reptat a stát rychle přispěchal s chlácholivými incentivami. To byl třeba případ Bavorska a z části Dánska. I v tomto případě obce dostávaly nadále prakticky stejné peníze a ty také využily.

V čem byla pointa? Obce dostávaly nadále zhruba stejnou částku peněz do rozpočtu, ale měly nižší náklady na řízení města - tedy na zastupitelstvo i úředníky, než před reformou. Tyto peníze města otočily do služeb, oprav a investic. Peníze se tedy nevrátily do státního rozpočtu, ale využily se pro zlepšení kvality života.

Můj oblíbený příklad je druhé největší dánské město Aarhus. To se v roce 1970 sloučilo se dvacítkou okolních obcí. Nejdříve byl dán prostor pro dobrovolnost, ale protože se okolním obcím moc nechtělo, nakonec to šlo direktivně. A tím se ukázaly problémy, protože jednotlivé obce měly různou úroveň služeb, přičemž nebylo možné dlouhodobě mít různou kvalitu služeb pro různé občany. Například hromadná doprava v Aarhusu musela začít obsluhovat i okolní obce a tím se její trasy zdesateronásobily. Pro Aarhus to byl velký náraz, se kterým se pral dalších deset let, než se mu podařilo dvacítku obcí absorbovat. Vyrostl tak ale v moderní město, moderní průmyslovou metropoli s významnou univerzitou, hodnocenou jako jedno z nejlepších míst k životu v Dánsku. Dnes míří k dvojnásobku obyvatel před reformou.

Později, v roce 2007 proběhla v Dánsku druhá vlna reforem (která už Aarhus minula). Studie Christiana Larsena „Den danske kommunalog strukturreform 2007“ konstatuje několik výsledků, se kterými se ztotožňují i další studie, týkající se jiných zemí:

Hlavním cílem reformy bylo zlepšit výkonnost a efektivitu místní správy, nikoli primárně ušetřit peníze. Reforma přinesla zlepšení v oblasti správní kapacity a profesionality obcí. Došlo ke zlepšení strategického plánování a schopnosti řešit komplexní problémy na místní úrovni. V některých oblastech (např. údržba silnic) byly zaznamenány úspory, zatímco v jiných (např. trh práce) došlo k nárůstu výdajů. Celkově nebyl zjištěn jednoznačný efekt reformy na snížení celkových výdajů. Reforma měla smíšené dopady na demokratickou participaci občanů - v některých aspektech se zlepšila, v jiných zhoršila. Důležitým faktorem pro úspěch reformy byl způsob její implementace a doprovodná opatření, zejména rozsáhlý vysvětlovací kampaň a propagace reformy. Studie zdůrazňuje, že efekty reformy se mohou projevit až v dlouhodobém horizontu. Výsledky reformy se liší v různých oblastech veřejné správy a služeb, což naznačuje, že neexistuje univerzální optimální velikost obce pro všechny funkce.

Proto nemá cenu lhát si do kapsy. Jakákoliv reforma územní samosprávy v Česku také nepřinese v krátkodobém výhledu žádné podstatné úspory, i když se jimi budou autoři zaklínat. Takový je požadavek doby. Ve skutečnosti bude směřovat k tomu, aby obce měly dostatek kapacit řešit zvyšující se nároky na život. Od svozu odpadu, přes koordinaci inženýrských sítí, přes školství a zdravotnictví. Už jen ten svoz odpadu: jeden starosta, který starostuje na vedlejšák, se tomu pořádně věnovat nezvládne. Malé obce zpravidla platí za svoz více a za menší komfort pro občany. Už jen tohle vyrovnat by byla jak úspora do budoucna, tak zvýšení kvality života.

Jaká může být česká cesta?

V Česku není rozumná cesta velká direktiva. Územní reforma bývá všude spíše desetiletý proces - a ten si může naplánovat i Česko. Jaké budou jeho kroky?

Stát změní hranici patnácti obcí nutných pro založení Společenství obcí. Toto dobrovolné spojení totiž může převzít i výkon samosprávních úředních agend. Obce si ponechají svou identitu, úřadování převezme Společenství. Nový zákon má ale nepochopitelnou podmínku, minimálně patnácti obcí. Stát zapojí sloučené obce a Společenství obcí do pobídek, například tím, že nabídne vyšší státní spoluúčast na dotačním projektu. Už dnes například obce dostávají dotaci na výstavbu školy o deset procent nižší, než kolik stát dává dobrovolnému svazku obcí. Budou identifikovány zajímavé investiční pobídky, kde stát nabídne svou větší participaci. Vážně se zamyslíme nad tím, jak s obecním egovernmentem. Dnes existuje celá řada software pro řízení a správu obcí, které jsou mezi sebou nepropojitelné, nepřenositelné a jejich výrobci mají malou schopnost dalšího rozvoje. Obcím to velmi komplikuje život, natož slučování. V Dánsku vzniklo několik takových software vytvářených svazky obcí, v Bavorsku vláda dupla na výrobce software a nakázala jim, jak propojitelné jejich programy musí být, aby je obce používaly. V řadě zemí EU vzniká rozsáhlá metodická podpora od ministerstev, jak řešit jednotlivé nové situace pomocí moderního software integrovaného do státní správy. Část agend si na sebe může více přebírat stát: například řada pracovních a sociálních agend, jenže to je na velkou diskusi o tom, jak agendy zreformovat. Stejně tak školství, kde systém obecního zřizování základních škol zjevně funguje špatně. A především o nutnosti spolupráce a slučování obcí začneme mluvit, i pro stát se to stane důležité téma. Forma Společenství obcí bude dobrá metoda, až se zákon stane použitelným a nebude to kanon na vrabce.

K administrativnímu slučování obcí zatím nevidím důvod. Během deseti let by mělo být z příkladů zřejmé, jaké výhody spolupracující nebo sloučené obce mají a pak bude lepší moment na to zvážit, jak pokračovat dále.

A už na samostudium přehled studií, které je dobré si k tomuto tématu přečíst:

Size and Local Democracy (2014) Autoři: Bas Denters, Michael Goldsmith, Andreas Ladner, Poul Erik Mouritzen, Lawrence E. Rose. Rozsáhlá mezinárodní studie zkoumající vztah mezi velikostí obcí a kvalitou demokracie v několika evropských zemích. Economies of Scale in Local Government Services: A Meta-Analysis (2008) Autoři: Siew King Ting, Rene Villano a Brian Dollery. Meta-analýza studií zabývajících se úsporami z rozsahu v místní správě. The Future of Local Government in Europe: Lessons from Research and Practice in 31 Countries (2017) Editoři: Christian Schwab, Geert Bouckaert, Sabine Kuhlmann. Rozsáhlá srovnávací studie budoucnosti místní správy v Evropě, zahrnující analýzy reforem a jejich dopadů. The Political Economy of Local Government Reform (2012) Autoři: Brian Dollery, Joseph Drew, Michael Kortt. Komplexní analýza ekonomických a politických aspektů reforem místní správy s důrazem na Austrálii a další anglosaské země. Structural Reform in Denmark, 2007–09: Central Reform Processes in a Decentralised Environment (2010) Autor: Karsten Vrangbæk. Detailní analýza dánské strukturální reformy z roku 2007, její implementace a dopadů. Municipal Amalgamation in Japan: A Survival Analysis of the Timings of Municipal Amalgamations (2013) Autoři: Katsuyoshi Nakazawa, T. Miyashita. Zkoumá faktory ovlivňující načasování a průběh slučování obcí v Japonsku. Size, Democracy, and the Economic Costs of Running the Political System (2014) Autoři: Jens Blom-Hansen, Kurt Houlberg, Søren Serritzlew. Analýza ekonomických dopadů zvětšování velikosti obcí na náklady politického systému. Does Municipal Cooperation Reduce Costs? Evidence from a Quasi-Experimental Approach (2019) Autoři: Germà Bel, Marianna Sebő. Studie zkoumající efektivnost meziobecní spolupráce jako alternativy k slučování obcí v Německu. Jurisdiction Size and Local Government Policy Expenditure: Assessing the Effect of Municipal Amalgamation (2016) Autoři: Jens Blom-Hansen, Kurt Houlberg, Søren Serritzlew, Daniel Treisman. Studie zkoumající vliv sloučení obcí na výdaje místních samospráv v Dánsku. The Impact of Municipal Mergers on Local Public Spending - Evidence from remote-sensing data (2020) Autoři: Steve Pickering , Seiki Tanaka and Kyohei Yamada. Analýza dopadů slučování obcí na veřejné výdaje v Japonsku The Impact of Municipal Mergers on Local Public Spending in Finland (2013) Autoři: Roope Uusitalo, Antti Moisio. Analýza dopadů slučování obcí na veřejné výdaje ve Finsku Municipal Amalgamation in Europe: A Comparative Analysis (2018) Autoři: Reto Steiner, Claire Kaiser, Gregor T. Eythórsson. Srovnávací analýza slučování obcí v různých evropských zemích, hodnotící motivace, procesy a výsledky.

Jak pomocí umělé inteligence nastudovat téma a napsat lepší článek do novin

Řekl jsem si, že by mohlo být zajímavé v praxi ukázat, jak použít AI pro práci. Začneme psaním, to je moje přirozené prostředí.

Poznatek první: umělá inteligence za vás nenapíše lepší článek, alespoň prozatím ne. Zapomeňte na nástroje, které za vás automaticky napíšou další větu či odstavec. To je vážně okrajová funkce, kterou použijete jen v nejhlubším záseku, když už fakt nevíte, jak začít. Umělá inteligence vám může pomoci od řady otravné práce. Můžete se významně rychleji dostat k lepšímu výsledku. Pojďme se na to podívat krok za krokem.

Vezměme si praktický příklad. Máte napsat klasický novinářský článek, který čtenáře uvede do problému, do nějaké konkrétní debaty. Tak například teď v politice běží jako téma „slučování obcí“, čímž se mají uspořit podstatné peníze.

Začneme domácími úkoly, kdy si prohledáte internet a načtete si články, co k tomu vyšly. Rychle zjistíte, že o tématu se vyjadřují cca tři osobnosti, zbytek jsou přemleté komentáře. Zapíšeme si, že pokud chceme citaci, ozveme se Elišce Olšákové (STAN), protože se k tomu vyjadřuje. Komentáře v médiích obecně říkají, že se ušetří, odvolávají se na selský rozum nebo odhad NERVu, že se ušetří deset miliard Kč. Vy ale nechcete dělat komentář, chcete dělat nezaujatý článek. Takže pokračujeme.

Druhým krokem by mělo být dozvědět se další informace o tématu. Staré postupy (projít Wikipedii a vygooglované materiály) jsou stále funkční, ale už málo efektivní. Můj tajný tip vždy bylo jít na theses.cz a najít si vysokoškolskou práci na toto téma - je dobrým a podrobným kompendiem tématu.

Jak si postavit kostru článku? Teď je správná chvíle obrátit se na AI - já použiju Claude 3.5 Sonnet, stejně se můžete obrátit na ChatGPT. Zadáváme prompt:

Jakou strukturu by měl mít a jaké informace by měl obsahovat článek o územněsprávních reformách?

Dostáváme zhruba takovouto odpověď:

Článek o územněsprávních reformách by měl mít komplexní strukturu, která pokrývá všechny klíčové aspekty tématu. Zde je návrh struktury a obsahu takového článku:

Úvod Definice územněsprávní reformy Význam a aktuálnost tématu Stručný přehled hlavních bodů článku

 2. Historický kontext

Vývoj územněsprávního členění v dané zemi/regionu Klíčové reformy v minulosti a jejich dopady Cíle územněsprávních reforem Ekonomická efektivita Zlepšení poskytování služeb Demokratizace a participace občanů Vyrovnávání regionálních rozdílů Typy územněsprávních reforem Slučování obcí Vytváření meziobecních svazků Změny v uspořádání vyšších územních celků Přesuny kompetencí mezi úrovněmi správy Proces implementace reforem Legislativní rámec Fáze přípravy a plánování Konzultace s občany a stakeholdery Časový harmonogram implementace Nástroje a pobídky pro reformy Finanční pobídky Legislativní změny Dobrovolné vs. povinné reformy Přechodná opatření Případové studie Konkrétní příklady reforem z různých zemí Analýza úspěšných a neúspěšných případů Dopady reforem Ekonomické dopady (úspory, efektivita) Sociální dopady (kvalita služeb, spokojenost občanů) Politické dopady (změny v reprezentaci, volební účast) Dlouhodobé vs. krátkodobé efekty Výzvy a překážky Odpor k změnám Technické a administrativní problémy Politické a kulturní faktory

…

Tento článek by měl obsahovat aktuální data, příklady z praxe, a měl by být vyvážený, prezentující jak výhody, tak i potenciální rizika a nevýhody územněsprávních reforem. Je také důležité zahrnout různé perspektivy - od politiků přes odborníky až po občany.

Tady vidíte, že navržená struktura se hodí spíše pro disertační práci, než pro běžný novinový článek. Je to dáno tím, že volně dostupné studentské školní práce jsou častými vstupní tréninkovými daty pro AI. Buďto si s tím poradíte, nebo předefinujete prompt třeba následovně:

Když by mělo jít o článek do magazínu o státní správě, přičemž je zde limit 6000 znaků a měl by být čtivý a zajímavý pro poučeného čtenáře zběhlého v české státní správě, jakou strukturu navrhuješ?

Pro článek do magazínu o státní správě s limitem 6000 znaků, zaměřený na poučeného čtenáře zběhlého v české státní správě, bych navrhl následující strukturu:

Úvod (cca 500 znaků) Chytlavý úvod s aktuálním kontextem územněsprávních reforem Stručné nastínění hlavní teze článku Historický exkurz a současný stav (cca 1000 znaků) Krátký přehled klíčových reforem v ČR Současná situace a aktuální výzvy Mezinárodní srovnání - dva až tři zajímavé příklady (cca 1500 znaků) Výběr relevantních zahraničních příkladů (např. Dánsko, Francie) Stručná analýza jejich úspěchů a neúspěchů Klíčové aspekty úspěšných reforem (cca 1500 znaků) Ekonomické faktory Politické a sociální aspekty Inovativní přístupy (např. meziobecní spolupráce, digitalizace) Aplikace na český kontext (cca 1000 znaků) Možnosti a výzvy pro ČR Konkrétní doporučení nebo návrhy Závěr a výhled do budoucna (cca 500 znaků) Shrnutí hlavních myšlenek Podnět k zamyšlení nebo diskusi

Tipy pro zvýšení čtivosti a zajímavosti:

Použijte konkrétní příklady a případové studie Vložte 1-2 grafické prvky (infografika, mapa) pro vizuální atraktivitu Použijte podnadpisy pro lepší orientaci v textu Vložte citáty odborníků nebo zajímavé statistiky Zakončete článek otevřenou otázkou nebo výzvou k dalšímu přemýšlení

Tento formát umožní pokrýt klíčové aspekty tématu, přičemž zůstane dostatečně stručný a zajímavý pro cílovou skupinu čtenářů. Důraz by měl být kladen na relevanci pro českou státní správu a na praktické implikace diskutovaných reforem.

Dostali jsme velmi dobrou radu, kterou je možné rovnou využít. Nyní je nutné jednotlivé části osnovy začít zahušťovat článkem. I pokud jste studovali politologii či veřejnou správu, asi si nevybavujete detaily územněprávních reforem, přitom by bylo skutečně dobré malou historickou douškou článek otevřít. Nechme opět pracovat AI a zadejme jí tento prompt, přičemž připomínám, že všechny prompty dávám do jednoho chat okna, aby AI držela kontext povídání:

Udělej mi krátký přehled klíčových územněprávních reforem v České republice, ČSSR a Rakousko-Uhersku se vztahem k tématu.

Prompt dává hezký průřez územněprávními reformami, z něhož je patrné, že k našemu tématu je relevantní zavedení střediskových obcí v šedesátých letech a naopak v roce 1990 obnovení obecní samosprávy. Dalším promptem se můžete ponořit hlouběji, například článek obohatit tím, jak byly změny vnímány veřejností.

Přejděme k části mezinárodního srovnání. Pravděpodobně máte nulovou představu o tom, jak územněprávní reforma proběhla v Dánsku a Francii, takže do toho promptem:

Jak probíhala územní reforma v Dánsku?

Dostane se vám bodového vysvětlení s tím, že dánská reforma měla dvě hlavní období, rok 1970 a rok 2007. S tím je dobré se obrátit na Wikipedii, ale to by zase bylo dobré vědět, jak se tyto reformy jmenovaly. Prompt?

Jak se územní reforma v Dánsku roku 1970 a 2007 jmenovala?

Dozvíte se, že reforma z roku 1970 se jmenuje Kommunalreformen af 1970 a ta z roku 2007 je Strukturreformen. Tím snadno dohledáte dánské wiki stránky o těchto reformách a můžete je nastudovat. Je tu ale problém: Wiki nemá text v češtině a ten v angličtině je viditelně stručný. Pokud neumíte dánsky, doporučím instalovat prohlížeč Chrome a doinstalovat si plugin pro překladač Deepl - a zaplatit si jej. Stránka se vám okamžitě a luxusně čitelně přeloží, takže můžete dánské podklady nastudovat. Hned máte do svého článku několik zajímavých příkladů z dánské politiky! Podobně můžete postupovat pro Německo i Francii a jednotlivé přístupy zemí porovnat.

Teď bychom se potřebovali dostat k nějakému nezávislému zhodnocení oněch reforem. Ideální by bylo získat studii. Takže promptujme:

Vypiš mi studie vyhodnocující územní reformy v Dánsku v roce 1970 a 2007. Napiš jména autorů, stručné shrnutí studie a stručnou charakteristiku autorů studie.

Tento prompt rozšiřujeme o informace o autorech studií, protože se dá očekávat, že je nebudeme znát a bylo by rozumné orientovat se po renomovaných autorech. Claude nám vypíše několik studií, nejvíce se opakuje jméno Jens Blom-Hansen, takže poprosíme Claude o jeho další studie a z vyhledávání vidíme, že jde o renomovaného a plodného autora v oblasti veřejné správy a politologie, se zaměřením na místní samosprávu, fiskální politiku a reformy veřejného sektoru.

Snadno si vyhledáme vyhledávačem navrhované studie tak, že do vyhledávání dáme jejich jméno. Hloupé je, že některé studie nejsou veřejně přístupné, je z nich vidět jen abstrakt, ale najdeme dostatek veřejně přístupných, které si můžeme stáhnout jako PDF.

Teď byste si měli studie důkladně pročíst, tak za týden s tím budete hotovi. Nebo ne? My použijeme sympatickou funkci AI Claude, do níž můžete nahrát i dlouhý text článku či celé studie. A pak se můžeme bavit o studiích. Nahrajte do Claude získané studie a promptujte třeba takto:

Udělej mi shrnutí a vypiš závěry z dokumentu Den_danske_kommunal-_og_strukturreform_2007_Rigsar.pdf

Nyní si můžete projít shrnutí i závěry jednotlivých dokumentů a zeptat se na to, co vám není jasné. Dejte si ale velký pozor na halucinace AI, je dobré se přeptat, zda vám AI odpovídá podle zadaných dokumentů, nebo si odpověď domýšlí z jiných kontextů. Někdy vám totiž dá třeba i správnou odpověď, která ale v dokumentu není obsažena.

Takovýmto způsobem můžete za desítky minut projít celou řadu studií a zjistíte, že klíčová zásada, pro kterou se navrhuje česká reforma počtu obcí, tedy úspora, není ve studiích vůbec prokázána. To je zajímavý závěr, je dobré si jej nechat trochu rozvést, takže promptujme:

Jaké jsou důvody podle přiložené studie, že při územních reformách nebylo dosaženo úspor?

A dostaneme obsáhlou odpověď vypisující řadu dobrých důvodů. Krátce si je pročtěte a zjistíte, že tím hlavním je, že slučování bylo dobrovolné, stát při něm žádnou úsporu nevyžadoval, jinak by ani neproběhlo a že obce ušetřené prostředky investovaly do kvality svých nejrůznějších služeb. Pomocí promptu se můžete doptat na příklady, ty si ještě dohledat, zpravidla k nim bývají v lokálním jazyce články na webu, opět pomůže Deepl.

Ještě se pro jistotu můžete přeptat, jestli nejsou studie, které úspory identifikovaly:

Jsou nějaké studie, které identifikovaly úspory takové reformy?

Na závěr se můžete zeptat, jaké postupy při slučování obcí jsou tedy doporučené. A také třeba Jsou nějaké jiné zkušenosti s alternativami ke slučováním obcí? Jaké konkrétní?

Claude vám nabídne některé alternativní postupy, jako je meziobecní spolupráce, metodická podpora obcí nebo přesun složitějších úkonů na centrální vládu a apeluje na dobrovolné slučování motivované finančními pobídkami.

Podobně si můžete s AI urovnat myšlenky na všechny zbývající části článku. Nakonec, když už článek máte hotový, lze jej opět nahrát do Claude a promptovat: Můžeš se podívat na tento článek a říct mi, co si o něm myslíš? Chybí v něm něco, je dobře čitelný, srozumitelný a informačně vyvážený?

Nahrávám svůj článek a dostávám hodnocení:

Tento článek poskytuje komplexní pohled na téma slučování obcí, zejména v kontextu České republiky a s porovnáním se zahraničními zkušenostmi. Zde jsou mé postřehy:

Čitelnost a srozumitelnost: Článek je dobře strukturovaný a logicky členěný. Používá srozumitelný jazyk a vysvětluje odborné termíny. Obsahuje konkrétní příklady a čísla, což pomáhá čtenáři lépe pochopit problematiku. Informační vyváženost: Článek prezentuje jak argumenty pro slučování obcí, tak i proti němu. Uvádí zkušenosti z různých zemí (Dánsko, Německo, Francie), což poskytuje širší perspektivu. Zmiňuje jak očekávané přínosy, tak i potenciální rizika a problémy. Obsah: Článek pokrývá širokou škálu aspektů: ekonomické důvody, politické dopady, sociální aspekty. Poskytuje historický kontext reforem v jiných zemích. Nabízí alternativní řešení k úplnému slučování obcí. Co by mohlo být doplněno nebo vylepšeno: Více konkrétních dat o situaci v ČR, například srovnání efektivity malých a velkých obcí. Hlubší analýza právních aspektů slučování obcí v českém kontextu. Více informací o názorech a postojích českých občanů a politiků k této otázce. Případová studie úspěšného (nebo neúspěšného) sloučení obcí v ČR, pokud taková existuje.

Celkově hodnotím článek jako informativní, vyvážený a dobře zpracovaný. Poskytuje čtenáři dobrý přehled o problematice a podněcuje k dalšímu zamyšlení nad tématem.

Má pravdu. Porovnání efektivity vyřeším tím, že přidávám link. Hlubší analýzu právních aspektů slučování obcí kvůli rozsahu i očekávanému čtenářstvu nedávám a názory občanů i politiků také ne.

Tak a je to. Pomocí AI jsme provedli poměrně obsáhlý průzkum, který nám pomohl se nejenom obsáhle zorientovat v tématu jak v českém kontextu, tak i celosvětově. Prošli jsme si zajímavé příklady ze zahraničí, prostudovali studie. AI v našem případě pomáhala se strukturou článku, s jeho vyvážeností, se zdroji dat, samotný článek jsme si napsali sami, svými slovy, svým pohledem.

💡 Tipy na závěr:

Předplatné za AI (ať již Claude nebo ChatGPT) je nutností předplatné Deeplu taky, je výrazně lepší. Budete potřebovat ještě plugin, nejlepší je do Chrome, pak Firefox a Edge, pro Safari jsou jen horší pluginy třetích stran. pro analýzu textů a studií je dobré vytvořit v Claude Projekt a do něj všechny soubory nahrát. Odpovědi pak déle trvají, ale využívají i podklady v souborech. pokud nepoužíváte Claude, zkuste ChatPDF - pro práci se soubory není ChatGPT tak dobrý. dávejte si pozor a údaje si namátkově ověřujte, protože AI vás může neúmyslně zmást.

Jak pomocí umělé inteligence nastudovat téma a napsat lepší článek do novin

Řekl jsem si, že by mohlo být zajímavé v praxi ukázat, jak použít AI pro práci. Začneme psaním, to je moje přirozené prostředí.

Poznatek první: umělá inteligence za vás nenapíše lepší článek, alespoň prozatím ne. Zapomeňte na nástroje, které za vás automaticky napíšou další větu či odstavec. To je vážně okrajová funkce, kterou použijete jen v nejhlubším záseku, když už fakt nevíte, jak začít. Umělá inteligence vám může pomoci od řady otravné práce. Můžete se významně rychleji dostat k lepšímu výsledku. Pojďme se na to podívat krok za krokem.

Vezměme si praktický příklad. Máte napsat klasický novinářský článek, který čtenáře uvede do problému, do nějaké konkrétní debaty. Tak například teď v politice běží jako téma „slučování obcí“, čímž se mají uspořit podstatné peníze.

Začneme domácími úkoly, kdy si prohledáte internet a načtete si články, co k tomu vyšly. Rychle zjistíte, že o tématu se vyjadřují cca tři osobnosti, zbytek jsou přemleté komentáře. Zapíšeme si, že pokud chceme citaci, ozveme se Elišce Olšákové (STAN), protože se k tomu vyjadřuje. Komentáře v médiích obecně říkají, že se ušetří, odvolávají se na selský rozum nebo odhad NERVu, že se ušetří deset miliard Kč. Vy ale nechcete dělat komentář, chcete dělat nezaujatý článek. Takže pokračujeme.

Druhým krokem by mělo být dozvědět se další informace o tématu. Staré postupy (projít Wikipedii a vygooglované materiály) jsou stále funkční, ale už málo efektivní. Můj tajný tip vždy bylo jít na theses.cz a najít si vysokoškolskou práci na toto téma - je dobrým a podrobným kompendiem tématu.

Jak si postavit kostru článku? Teď je správná chvíle obrátit se na AI - já použiju Claude 3.5 Sonnet, stejně se můžete obrátit na ChatGPT. Zadáváme prompt:

Jakou strukturu by měl mít a jaké informace by měl obsahovat článek o územněsprávních reformách?

Dostáváme zhruba takovouto odpověď:

Článek o územněsprávních reformách by měl mít komplexní strukturu, která pokrývá všechny klíčové aspekty tématu. Zde je návrh struktury a obsahu takového článku:

Úvod Definice územněsprávní reformy Význam a aktuálnost tématu Stručný přehled hlavních bodů článku

 2. Historický kontext

Vývoj územněsprávního členění v dané zemi/regionu Klíčové reformy v minulosti a jejich dopady Cíle územněsprávních reforem Ekonomická efektivita Zlepšení poskytování služeb Demokratizace a participace občanů Vyrovnávání regionálních rozdílů Typy územněsprávních reforem Slučování obcí Vytváření meziobecních svazků Změny v uspořádání vyšších územních celků Přesuny kompetencí mezi úrovněmi správy Proces implementace reforem Legislativní rámec Fáze přípravy a plánování Konzultace s občany a stakeholdery Časový harmonogram implementace Nástroje a pobídky pro reformy Finanční pobídky Legislativní změny Dobrovolné vs. povinné reformy Přechodná opatření Případové studie Konkrétní příklady reforem z různých zemí Analýza úspěšných a neúspěšných případů Dopady reforem Ekonomické dopady (úspory, efektivita) Sociální dopady (kvalita služeb, spokojenost občanů) Politické dopady (změny v reprezentaci, volební účast) Dlouhodobé vs. krátkodobé efekty Výzvy a překážky Odpor k změnám Technické a administrativní problémy Politické a kulturní faktory

…

Tento článek by měl obsahovat aktuální data, příklady z praxe, a měl by být vyvážený, prezentující jak výhody, tak i potenciální rizika a nevýhody územněsprávních reforem. Je také důležité zahrnout různé perspektivy - od politiků přes odborníky až po občany.

Tady vidíte, že navržená struktura se hodí spíše pro disertační práci, než pro běžný novinový článek. Je to dáno tím, že volně dostupné studentské školní práce jsou častými vstupní tréninkovými daty pro AI. Buďto si s tím poradíte, nebo předefinujete prompt třeba následovně:

Když by mělo jít o článek do magazínu o státní správě, přičemž je zde limit 6000 znaků a měl by být čtivý a zajímavý pro poučeného čtenáře zběhlého v české státní správě, jakou strukturu navrhuješ?

Pro článek do magazínu o státní správě s limitem 6000 znaků, zaměřený na poučeného čtenáře zběhlého v české státní správě, bych navrhl následující strukturu:

Úvod (cca 500 znaků) Chytlavý úvod s aktuálním kontextem územněsprávních reforem Stručné nastínění hlavní teze článku Historický exkurz a současný stav (cca 1000 znaků) Krátký přehled klíčových reforem v ČR Současná situace a aktuální výzvy Mezinárodní srovnání - dva až tři zajímavé příklady (cca 1500 znaků) Výběr relevantních zahraničních příkladů (např. Dánsko, Francie) Stručná analýza jejich úspěchů a neúspěchů Klíčové aspekty úspěšných reforem (cca 1500 znaků) Ekonomické faktory Politické a sociální aspekty Inovativní přístupy (např. meziobecní spolupráce, digitalizace) Aplikace na český kontext (cca 1000 znaků) Možnosti a výzvy pro ČR Konkrétní doporučení nebo návrhy Závěr a výhled do budoucna (cca 500 znaků) Shrnutí hlavních myšlenek Podnět k zamyšlení nebo diskusi

Tipy pro zvýšení čtivosti a zajímavosti:

Použijte konkrétní příklady a případové studie Vložte 1-2 grafické prvky (infografika, mapa) pro vizuální atraktivitu Použijte podnadpisy pro lepší orientaci v textu Vložte citáty odborníků nebo zajímavé statistiky Zakončete článek otevřenou otázkou nebo výzvou k dalšímu přemýšlení

Tento formát umožní pokrýt klíčové aspekty tématu, přičemž zůstane dostatečně stručný a zajímavý pro cílovou skupinu čtenářů. Důraz by měl být kladen na relevanci pro českou státní správu a na praktické implikace diskutovaných reforem.

Dostali jsme velmi dobrou radu, kterou je možné rovnou využít. Nyní je nutné jednotlivé části osnovy začít zahušťovat článkem. I pokud jste studovali politologii či veřejnou správu, asi si nevybavujete detaily územněprávních reforem, přitom by bylo skutečně dobré malou historickou douškou článek otevřít. Nechme opět pracovat AI a zadejme jí tento prompt, přičemž připomínám, že všechny prompty dávám do jednoho chat okna, aby AI držela kontext povídání:

Udělej mi krátký přehled klíčových územněprávních reforem v České republice, ČSSR a Rakousko-Uhersku se vztahem k tématu.

Prompt dává hezký průřez územněprávními reformami, z něhož je patrné, že k našemu tématu je relevantní zavedení střediskových obcí v šedesátých letech a naopak v roce 1990 obnovení obecní samosprávy. Dalším promptem se můžete ponořit hlouběji, například článek obohatit tím, jak byly změny vnímány veřejností.

Přejděme k části mezinárodního srovnání. Pravděpodobně máte nulovou představu o tom, jak územněprávní reforma proběhla v Dánsku a Francii, takže do toho promptem:

Jak probíhala územní reforma v Dánsku?

Dostane se vám bodového vysvětlení s tím, že dánská reforma měla dvě hlavní období, rok 1970 a rok 2007. S tím je dobré se obrátit na Wikipedii, ale to by zase bylo dobré vědět, jak se tyto reformy jmenovaly. Prompt?

Jak se územní reforma v Dánsku roku 1970 a 2007 jmenovala?

Dozvíte se, že reforma z roku 1970 se jmenuje Kommunalreformen af 1970 a ta z roku 2007 je Strukturreformen. Tím snadno dohledáte dánské wiki stránky o těchto reformách a můžete je nastudovat. Je tu ale problém: Wiki nemá text v češtině a ten v angličtině je viditelně stručný. Pokud neumíte dánsky, doporučím instalovat prohlížeč Chrome a doinstalovat si plugin pro překladač Deepl - a zaplatit si jej. Stránka se vám okamžitě a luxusně čitelně přeloží, takže můžete dánské podklady nastudovat. Hned máte do svého článku několik zajímavých příkladů z dánské politiky! Podobně můžete postupovat pro Německo i Francii a jednotlivé přístupy zemí porovnat.

Teď bychom se potřebovali dostat k nějakému nezávislému zhodnocení oněch reforem. Ideální by bylo získat studii. Takže promptujme:

Vypiš mi studie vyhodnocující územní reformy v Dánsku v roce 1970 a 2007. Napiš jména autorů, stručné shrnutí studie a stručnou charakteristiku autorů studie.

Tento prompt rozšiřujeme o informace o autorech studií, protože se dá očekávat, že je nebudeme znát a bylo by rozumné orientovat se po renomovaných autorech. Claude nám vypíše několik studií, nejvíce se opakuje jméno Jens Blom-Hansen, takže poprosíme Claude o jeho další studie a z vyhledávání vidíme, že jde o renomovaného a plodného autora v oblasti veřejné správy a politologie, se zaměřením na místní samosprávu, fiskální politiku a reformy veřejného sektoru.

Snadno si vyhledáme vyhledávačem navrhované studie tak, že do vyhledávání dáme jejich jméno. Hloupé je, že některé studie nejsou veřejně přístupné, je z nich vidět jen abstrakt, ale najdeme dostatek veřejně přístupných, které si můžeme stáhnout jako PDF.

Teď byste si měli studie důkladně pročíst, tak za týden s tím budete hotovi. Nebo ne? My použijeme sympatickou funkci AI Claude, do níž můžete nahrát i dlouhý text článku či celé studie. A pak se můžeme bavit o studiích. Nahrajte do Claude získané studie a promptujte třeba takto:

Udělej mi shrnutí a vypiš závěry z dokumentu Den_danske_kommunal-_og_strukturreform_2007_Rigsar.pdf

Nyní si můžete projít shrnutí i závěry jednotlivých dokumentů a zeptat se na to, co vám není jasné. Dejte si ale velký pozor na halucinace AI, je dobré se přeptat, zda vám AI odpovídá podle zadaných dokumentů, nebo si odpověď domýšlí z jiných kontextů. Někdy vám totiž dá třeba i správnou odpověď, která ale v dokumentu není obsažena.

Takovýmto způsobem můžete za desítky minut projít celou řadu studií a zjistíte, že klíčová zásada, pro kterou se navrhuje česká reforma počtu obcí, tedy úspora, není ve studiích vůbec prokázána. To je zajímavý závěr, je dobré si jej nechat trochu rozvést, takže promptujme:

Jaké jsou důvody podle přiložené studie, že při územních reformách nebylo dosaženo úspor?

A dostaneme obsáhlou odpověď vypisující řadu dobrých důvodů. Krátce si je pročtěte a zjistíte, že tím hlavním je, že slučování bylo dobrovolné, stát při něm žádnou úsporu nevyžadoval, jinak by ani neproběhlo a že obce ušetřené prostředky investovaly do kvality svých nejrůznějších služeb. Pomocí promptu se můžete doptat na příklady, ty si ještě dohledat, zpravidla k nim bývají v lokálním jazyce články na webu, opět pomůže Deepl.

Ještě se pro jistotu můžete přeptat, jestli nejsou studie, které úspory identifikovaly:

Jsou nějaké studie, které identifikovaly úspory takové reformy?

Na závěr se můžete zeptat, jaké postupy při slučování obcí jsou tedy doporučené. A také třeba Jsou nějaké jiné zkušenosti s alternativami ke slučováním obcí? Jaké konkrétní?

Claude vám nabídne některé alternativní postupy, jako je meziobecní spolupráce, metodická podpora obcí nebo přesun složitějších úkonů na centrální vládu a apeluje na dobrovolné slučování motivované finančními pobídkami.

Podobně si můžete s AI urovnat myšlenky na všechny zbývající části článku. Nakonec, když už článek máte hotový, lze jej opět nahrát do Claude a promptovat: Můžeš se podívat na tento článek a říct mi, co si o něm myslíš? Chybí v něm něco, je dobře čitelný, srozumitelný a informačně vyvážený?

Nahrávám svůj článek a dostávám hodnocení:

Tento článek poskytuje komplexní pohled na téma slučování obcí, zejména v kontextu České republiky a s porovnáním se zahraničními zkušenostmi. Zde jsou mé postřehy:

Čitelnost a srozumitelnost: Článek je dobře strukturovaný a logicky členěný. Používá srozumitelný jazyk a vysvětluje odborné termíny. Obsahuje konkrétní příklady a čísla, což pomáhá čtenáři lépe pochopit problematiku. Informační vyváženost: Článek prezentuje jak argumenty pro slučování obcí, tak i proti němu. Uvádí zkušenosti z různých zemí (Dánsko, Německo, Francie), což poskytuje širší perspektivu. Zmiňuje jak očekávané přínosy, tak i potenciální rizika a problémy. Obsah: Článek pokrývá širokou škálu aspektů: ekonomické důvody, politické dopady, sociální aspekty. Poskytuje historický kontext reforem v jiných zemích. Nabízí alternativní řešení k úplnému slučování obcí. Co by mohlo být doplněno nebo vylepšeno: Více konkrétních dat o situaci v ČR, například srovnání efektivity malých a velkých obcí. Hlubší analýza právních aspektů slučování obcí v českém kontextu. Více informací o názorech a postojích českých občanů a politiků k této otázce. Případová studie úspěšného (nebo neúspěšného) sloučení obcí v ČR, pokud taková existuje.

Celkově hodnotím článek jako informativní, vyvážený a dobře zpracovaný. Poskytuje čtenáři dobrý přehled o problematice a podněcuje k dalšímu zamyšlení nad tématem.

Má pravdu. Porovnání efektivity vyřeším tím, že přidávám link. Hlubší analýzu právních aspektů slučování obcí kvůli rozsahu i očekávanému čtenářstvu nedávám a názory občanů i politiků také ne.

Tak a je to. Pomocí AI jsme provedli poměrně obsáhlý průzkum, který nám pomohl se nejenom obsáhle zorientovat v tématu jak v českém kontextu, tak i celosvětově. Prošli jsme si zajímavé příklady ze zahraničí, prostudovali studie. AI v našem případě pomáhala se strukturou článku, s jeho vyvážeností, se zdroji dat, samotný článek jsme si napsali sami, svými slovy, svým pohledem.

💡 Tipy na závěr:

Předplatné za AI (ať již Claude nebo ChatGPT) je nutností předplatné Deeplu taky, je výrazně lepší. Budete potřebovat ještě plugin, nejlepší je do Chrome, pak Firefox a Edge, pro Safari jsou jen horší pluginy třetích stran. pro analýzu textů a studií je dobré vytvořit v Claude Projekt a do něj všechny soubory nahrát. Odpovědi pak déle trvají, ale využívají i podklady v souborech. pokud nepoužíváte Claude, zkuste ChatPDF - pro práci se soubory není ChatGPT tak dobrý. dávejte si pozor a údaje si namátkově ověřujte, protože AI vás může neúmyslně zmást.

Návštěva restaurace po týdenním přechodu hor v klasickém stylu

Poprvé jsme se synem (14 let) šli sami přes hory, natěžko, na pár dní. A při tom jsem si vzpomněl na příhodu dva roky starou ze Slavkovského lesa.

Celý ten den se rozjížděl slušný nečas, já byl promočený, od bahna, přitom meteoradar hlásil, že bouře se vším všudy teprve přijde. I tu náhle jsem po cestě nad Varama uviděl otevřenou restauraci. Akorát, že když jsem se k ní přiblížil, ukázalo se, že je velmi nóbl. Jenže do toho se protrhla obloha a mě se fakt nechtělo pokračovat, Vstoupil jsem do lobby, oklepal ze sebe vodu i bahno a zamířil jsem ke dveřím do restaurace, neboť se mi zlíbilo povečeřet.

V restauraci byl čas večeře, zjevně vybraná společnost, všichni (včetně mě) draze oblečení, akorát já v merinu a goretexu a stylově mimo rámec večera. V tu chvíli ke mě přikráčel pán v obleku, co že si ráčím přát. Zjevně tomu velel. Odpovídám, že bych rád stůl pro jednoho, nečekám společnost, ale rád bych jako vždy povečeřel.

Pán mrknul přes mé rameno, jak dvě uklízečky za mnou pucují mramor od bahna a vytírají vodu, pak se jeho pohled vrátil na mě. V tu malou chvíli jsem si byl vcelku jist, že bez většího konfliktu dnes nepovečeřím.

„Ale zajisté pane, račte, vaše místo je přichystané, je to pro nás velká pocta, že jste opět zavítal. Mám vám nechat přinést váš oblek?“ bodře a významně hlasitě mne pán uvítal. Trochu mne to znejistělo, ne vždy se mi stane, že sláva pár stovek followerů na Twitteru dosáhne až do těchto končin. Ale vybral mi skvělý stůl, za okny se čertovská svatba dostávala do obrátek, tak jsem to neřešil. S díky jsem přijal suché sako, a pokynul hostům, kteří mě zkoumavě měřili od rozpitého Moet. Povečeřel jsem o čtyřech chodech a zaplatil i s dýškem zhruba tolik, za kolik bych se vedle v Sokolově stal většinovým majitelem reštyky na náměstí. Ale ničemu to nevadilo, každý zážitek má svou cenu a ten přičinlivý tanec číšníků u mého stolu stálo za to odměnit.

Po placení se na odchodu se mnou galantní pán loučí u dveří. Opět s grácií, úsměvem, jako by ho opouštěl nejmilejší host, třese mi rukou, jako bych neměl odejít. Nedá mi to a když vracím suché sako, soukám se do Montane Minimus a nakládám si na záda batoh, tak se pána ptám, jak mě vůbec poznal.

Pán ani nemrkne, jen ztiší hlas: „Já vás vůbec neznám. Jenže jste vypadal jako někdo, kdo opravdu potřebuje najíst a my nejsme typ podniku na vaše oblečení. Našim hostům i vám by to bylo nepříjemné. Tak jsem improvizoval. Na výstřední miliardáře už tu zvyklí jsme.“

Pokýval jsem hlavou, poděkoval a odcházím.

Došlo mu to až když jsem otevíral dveře do končícího mrholení.

„Počkejte, kdo tedy jste?“Otáčím se a usmívám se tomu jeho poslednímu šprýmu.

Ještě ráno mě pod tarpem knedlíčková polévka hřála…