Renata Štulcová's Blog, page 13

Knížky, které čte Marina

Tento článek je vlastně propagací knihoven. Proč? To se dozvíte v závěru.

Vy čtenářky a čtenáři, kteří jste už dočetli čtvrtý díl Rafaelky, už víte, že Marina si s sebou k moři vzala samozřejmě knihy. I přestože musíte mít do letadla kufr jen určené hmotnosti, tak do něj nějaké to čtivo vecpala.
Když jsem přemýšlela, co by mohla číst, napadlo mě udělat reklamu knihám, které už v knihkupectvích nekoupíte.

Jedná se o trilogii, jež...

Na trilogii Nemetonburk jsem si vzpomněla, protože na ni blogerka Meggie z blogu "Čteme s Meggie" udělala tři krásné recenze. Knihy sama četla jako malá, a to opakovaně, a nyní si je přečetla s odstupem znovu, a já jsem moc ráda, že odhalila, co jsem do nich všechno vložila. Tím jí také velmi děkuji.

Nemetonburk dnes seženete jen v antikvariátech nebo si ho můžete zapůjčit v knihovně, čímž dělám knihovnám reklamu. Nakonec i Rafaelka je plná knihoven. V každém díle Rafaelky se objevuje knihovna v hlavní budově a pak knihovna v příslušné říši. Já prostě knihovny miluju.
 

Marinin ples

Předpokládám, že vás jako čtenářky a čtenáře Rafaelky budou při čtení pátého dílu Vlasů dryád zajímat i jiné události, než jen výuka o léčivých vlastnostech stromů či o významu mycelia.
A protože jste mi v Messengeru na Facebooku navrhovali, abych naznačila, co se bude v pátém díle dít, tak jsem se dneska rozhodla prozradit něco velice příjemného.

Už víte z článku Rafaelova škola v Římě , že se Marina se spolužáky dostanou do školy, kterou vede Marinina teta. A protože Marina teta není nikdo jiný, než Diana, je škola vedena ve velkolepém stylu. Dianin velkolepý královský styl znamená, že se studenti zúčastní i plesu při oslavách konce podzimu na konci října. Během plesu se samozřejmě určité věci stanou, ples nebude jen hudba a tanec.

Marinina totožnost musí být z bezpečnostních důvodů utajená, jak se píše na konci čtvrtého dílu ve Vlnění nymf. Proto si nemůže vzít na ples šaty, o kterých jako většina dívek sní. Prostě nesmí být nápadná. Jenže její teta prostě zařídí, že Marina na ples nakonec jde v...

A aby Diana mohla svou neteř navléci do těch nejkrásnějších šatů, vmanévruje Marinu i se spolužáky do slavnostního předtančení. Oni budou ti, kdo zabaví na dlouhé minuty všechny Dianiny hosty z celého světa. Oni budou ti, kdo předtančí scénu s císařovnou Sissi a císařem Františkem Josefem I. Kdo ze studentů se představí v rolích Sissi a Františka Josefa, to zatím můžete jen tipovat. A jak to bude možná vypadat, vám prozradí dvě videa, která mi pomáhají celou tuto kapitolu napsat.

Otazníkem pro vás navíc zůstane, s kým bude Marina tančit... Jen prozradím, že jejího tanečníka budou Marině všechny studentky závidět.

Léčivé obálky knih (2)

Ano, až dneska jsem si uvědomila, že jsem pro vás v srpnu napsala článek Léčivé obálky knih (1) týkající se obálek prvních tří dílů Rafaelky, ale jaksi čas uběhl a ona nám vyšla ta čtvrtá, tak dlouho očekávaná kniha o vodě a nymfách.
Proto dneska připisuji krátký druhý článek týkající se právě tohoto čtvrtého dílu s podtitulem Vlnění nymf.

Kdo máte knihu doma, už jste se dopodrobna seznámili s odstíny modré na obálce. Kniha nám tady zastupuje dvě čakry, a to čakru krční a třetí oko.

Krční čakra se nachází v blízkosti ohryzku a mívá nebesky modrou barvu, kterou vidíme na obálce za Marininým amuletem. Pomáhá nám hledat pravdu a komunikovat se světem, projevovat se...
Pokud jsme plni pochybností a negativity, tak své krční čakře pěkně ubližujeme.



Další z modrých čaker je tzv. Třetí oko. O něm určitě každý z vás něco ví. Nalézá se uprostřed mezi očima. Nebudu zabíhat do detailů, jen bych chtěla připomenout, že má indigovou barvu a je vševidoucím, vševědoucím, umožňuje nám pochopit. Propojuje obě mozkové hemisféry v harmonii. 



Přeji vám příjemnou relaxaci a odpočinek s hudbou v obou článcích. 

Recenze Tanců nág

Zatímco píšu pátý díl Vlasy dryád, stromy shodily listí a podzim si to vykročil směrem k zimě. Dneska jste někteří z vás v naší facebookové skupině Rafaelova škola dokonce psali o tom, že u vás sněžilo. A já díky vám musela přemýšlet, jaký sníh padá v Silvě, v místě, kde žijí jen čistokrevné dryády a Marina se spolužáky tam střídavě přebývají během studia kvinty.

V době, kdy se k vám vlní nymfy ve čtvrtém modře zbarveném díle Vlnění nymf, recenzentka Marky, která již recenzovala v novém vydání Vílí křídla, právě zveřejnila svou recenzi druhého ohnivého dílu, tedy Tanců nág.

Velmi jí děkuji, protože...

A kde si můžete její recenzi přečíst?  Odkaz na její blog o knihách zvaný Books are my life... je TADY.

Obálky jako drahokamy

Vyšel nám čtvtý díl Rafaelky - tolik očekávané Vlnění nymf v papírové podobě v nakladatelství Maitrea a já jako divá datluju pátý díl - Vlasy dryád. Když se tak dívám na obálky jedna až čtyři a žasnu, jak jsou krásné, musím se přiznat, že netuším, jakou barvu by měl mít pátý díl.

Dryády jsou napůl elfové, napůl stromy. Žijí v přírodě, v lesích, hájích, parcích. Zabývají se přírodou. Jak to udělat, když lesní zelená už byla jednou použita? Věřím, že pan grafik určitě něco vymyslí, protože mě nic nenapadá. Možná, že vy čtenáři máte jasnější představu o barvě dryádí knihy než já.

Rafaelova škola 4 - Vlnění nymf je na pultech

Hurá a sláva a celý týden se radujme.

Vyšel čtvrtý díl Rafaelovy

školy s podtitulem Vlnění nymf.

Celou sérii, jak už dávno víte,

vydává nyní úžasné nakladatelství Maitrea .

Zveřejňuji...

Soutěž o Rafaelku aneb Vyšlo Vlnění nymf

Krásné sobotní ráno, doufám, že jste se dobře a zhluboka vyspali po dlouhém pracovním týdnu. V dnešním článku bych ráda uvedla znovu, že se zázraky dějí, a že v nakladatelství Maitrea vyšla Rafaelova škola - Vlnění nymf. (Na odkazu Maitrea můžete dokonce nakouknout do knihy, jaké jsou v ní ilustrace.) A pak vám ještě prozradím, jak a kde si můžete zasoutěžit, ale vše postupnně. 
Jak jsem viděla ve facebookové skupině čtenářů Rafaelky zvané Rafaelova škola , jsou i takoví šťastlivci, kteří už mají papírový čtvrtý díl doma. Třeba Zuzana Šaldová, jejíž fotografii jsem nyní použila. Na mě čeká kniha od nakladatelství na poště, nestihla jsem si tam zajít. Když jsem se rozhodovala, zda na poštu utíkat večer nebo dneska ráno, spočítala jsem si, že bude lepší pracovat na pátém dílu a čtvrtý si vyzvednout v pondělí, až půjdu z práce. 
Nyní něco o soutěži... Na závěr bych vám ještě ráda ukázala obrázek, který na mě před týdnem vykoukl, když jsem si stahovala nové přírodní tapety do mobilu. Teprve předevčírem mi došlo, že představa z Pána prstenů od Paula Lasaine je použitelná i pro mou představu Silvy. Silva s měkkým i je latinské slovo pro les. A Silva v pátém dílu je místo, kam bránou odcházejí studenti pátého ročníku na noc, a kam odcházejí i dryády, když si chtějí odpočinout daleko v bezpečí od lidské civilizace. 

Posvátná voda v Rafaelce

Tak nymfy už se vlní k vám, čili jinými slovy - Rafaelova škola vlnění nymf právě vyšla. V příběhu o Marině a nymfí metamorfóze se rozmotá a zamotá mnoho událostí, rozkvete Marinina láska a zároveň se dozvíte mnoho o další posvátné bytosti, která pro nás zůstává velkou enigmou.

Ano, mluvím sice záhadně, ale mluvím o Vodě. Schválně používám nyní velké V, abych vytvořila její vlastní jméno. Slovo Voda je dávné, dokonce i v sanskrtu a chetitštině zní podobně. (To si nevymýšlím, to jsem si ověřila.)

Rusalka v Rafaelově škole říká studentům o Vodě, která je mimochodem její babičkou, následující slova: "Voda je bytost. Ve své podstatě v nekonečných rozměrech Zásvětí vypadá úplně jinak, než ji znáte. Tam je krásná jako nymfy tady. V Zásvětí také porodila mého otce, který je na Zemi jejím vyslancem."

A nymfa Melissáni vypráví studentům v Panově jeskyni na ostrově Kefalónie: „Někteří z vás budou učit lidi, že voda, do které se před pitím vloží přání, pomáhá. Záleží ale na tom...

Během čekání na nové vydání Rafaelky a zvláště na vydání Vlnění nymf jsem vyráběla virtuální karty s citáty. Vzpomínáte? A když už jsme dneska u té Vody, vytáhla jsem kartu s citátem právě o Vodě. Tady ji máte.

Jak jistě poznáváte, citát pochází ze čtyřicáté kapitoly, kterou jsem nazvala Láska ve vločkách.

Ano, tato čtyřicátá kapitola je vánoční. Přiznám se, vždy jsem milovala, když se v jakékoli beletrii objevily Vánoce. Jenže ony se v knihách objevovaly tak málo. Jako kdyby se jim autoři z nějakého pro mě neznámého důvody vyhýbali. Kdoví...

No, a já si to nyní "na stará kolena" vynahrazuju a o Vánocích často píšu. A taky o té vodě samozřejmě...


Krystal vločky vody na počátku článku vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro vás - čtenáře Rafaelky, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou má další slova...

Marina se v příběhu dozvídá, co zjistil Dr. Emoto Masaru o Vodě, jak na Vodu působí city a emoce. Jak krásné city a emoce dokážou přimět Vodu, aby vytvořila při zmrznutí nádherné krystaly. A naopak zlé myšlenky a emoce Vodu zdeformují. Myslím, že nejsem první, koho napadla otázka, kterou jsem vložila do úst Marině: "Když tohle všechno můžou udělat myšlenky vodě, a my jsme ze sedmdesáti procent z vody, co asi myšlenky dělají nám? Co můžou zlé myšlenky udělat nám, našemu tělu a mysli?"

Kdo z vás máte knihu přečtenou jako e-knihu, víte, co se událo ve čtyřicáté kapitole, a následující video je pro vás možná i zajímavým doplněním. Nedokážu totiž odhadnout, kolik vás si po přečtení knihy šlo Dr.  Emota Masaru vygůglit. Ve videu uvidíte přesně to, o čem mluvila Marina s otcem. To, co otci kdysi vyprávěla Marinina matka...

A tak buďme vděční stromům za možnost se nadechnout a Vodě za náš život.




PS: Pokud byste rádi komentovali, tak neplakejte, že to na starém blogu bylo kdysi lehčí. Tady stačí se přihlásit na gmail.

I stromy trpí nespavostí

Nemá se začínat slovem když, tak jím začnu...
Když jsem před dvěma týdny vyblejskla v sobotu po obědě tuto fotografii, nenapadalo mě, kromě toho, že je krásná, k jakému textu by se mohla hodit, co by takový záběr mohl napovídat. Pár dní jsem ji nosila na obrazovce mobilu, přemýšlela o větvích obsypaných zlatem.

Poté přišla vichřice, na kterou si určitě všichni vzpomínáte. Prohnala se Čechami, Moravou a Slezskem, zanechala po sobě památky a očesala zbytky stromů.
Je tomu už týden a dneska po probuzení, když jsem vykoukla do mlhy husté, že by se dala krájet, a spatřila jsem odsvlečené hnědé větvě ořešáku, javorů a lip, mě napadla následují myšlenka.

V tyto dny stromy právě...

Když strom usoudí, že má zásoby cukrů dostatečné a ucítí, že teploty klesají a délka slunečního svitu se zkracuje, shazuje své listí a tlumí svou činnost. Přichází doba dlouhého snění.

Nechám stromy snít a vrátím se do léta. Když stromy v noci spí, poklesávají jim větve. Toho jste si určitě všimli. Je úžasné se projít mezi spícímí stromy, už jen čekáte, až se ozve nějaké zachrápání. Jenže chloroplasty v listech stromů jsou sice jakési "plíce", bohužel či bohudík nejsou hlasivkami. Umíte si představit, že by vám stromy pod okny hlučně chrápaly? Nebo byste se s někým procházeli večer romanticky za ruku a kolem vás by odfukovaly a pochrupovaly stromy? To by tedy byla romantika u stromů v ložnici...

My lidé máme za jasných teplých letních nocí stromům co závidět. Spánek pod hvězdami, za svitu Luny a planet, to je tak dobrodružné. Stromy vlastně od pradávna provozují skauting. Čili je nad slunce jasné, že staré stromy svou moudrost, o které se často vypráví v pohádkách a pověstech, nenačerpávají jen věkem, ale také z hvězd.

Líto je mi stromů, které nemají šanci se prospat v noci pod hvězdami. Co třeba takový strom uprostřed města? Ze všech stran je bombardován světlem, hvězdy se mu v tom světelném odpadu ztrácí, Luna se mu schovává za střechami a komíny. Takový strom je jako člověk pracující na směny. Celý jeho spánkový režim je narušený, v noci jen klimbá, odpočine si pouze tehdy, když shodí listí. My bychom měli být takovému stromu vděční. On si svůj úděl nevybral, byl vysazen a neumí se vykořenit a utéct za město. Kdyby to mohl udělat, to bychom koukali, jak by byl vyšší, mohutnější, jak by měl zelenější listí. Jako nám lidské vlasy prozrazují hodně o zdravotním stavu pod kůží člověka, koruna stromu upozorňuje na kondici stromu pod kůrou. 

Proto bychom měli děkovat stromům prožívajícím svůj život na městských ulicích. Pro mě je strašná představa, že existují na světě i města a velkoměsta téměř bez stromů. Jsou plná lidí, ale přesto připomínají spíše archeologická naleziště.

Stromy, které jsem vyfotila, žijí za městem, a myslím, že velmi spokojeně. Jejich objemné koruny a krásně zlaté listí mluví za vše.

Pokud jste nečetli o superpřekvapení, které se na vás příští týden chystá, můžete to dohnat v článku Překvapení divoké fialky .

Na závěr zase trochu hudby, kterou si budu pouštět, abych se přenesla do světa Rafaelky. Můžete to zkusit se mnou. Tentokrát hudba od Michela Pépého:

Překvapení divoké fialky

Právě na chvíli opouštím scénu,

v které se Marina seznamuje

s novým hrdinou Rafaelky,

s Rowanem.

Ano, i to je náplní pátého dílu.

Vzpomínala jsem přes den,

co zajímavého bych vám mohla

prozradit, a nakonec se během dne

vyvrbila dokonce dvě...