Posvátná voda v Rafaelce

Tak nymfy už se vlní k vám, čili jinými slovy - Rafaelova škola vlnění nymf právě vyšla. V příběhu o Marině a nymfí metamorfóze se rozmotá a zamotá mnoho událostí, rozkvete Marinina láska a zároveň se dozvíte mnoho o další posvátné bytosti, která pro nás zůstává velkou enigmou.

Ano, mluvím sice záhadně, ale mluvím o Vodě. Schválně používám nyní velké V, abych vytvořila její vlastní jméno. Slovo Voda je dávné, dokonce i v sanskrtu a chetitštině zní podobně. (To si nevymýšlím, to jsem si ověřila.)

Rusalka v Rafaelově škole říká studentům o Vodě, která je mimochodem její babičkou, následující slova: "Voda je bytost. Ve své podstatě v nekonečných rozměrech Zásvětí vypadá úplně jinak, než ji znáte. Tam je krásná jako nymfy tady. V Zásvětí také porodila mého otce, který je na Zemi jejím vyslancem."

A nymfa Melissáni vypráví studentům v Panově jeskyni na ostrově Kefalónie: „Někteří z vás budou učit lidi, že voda, do které se před pitím vloží přání, pomáhá. Záleží ale na tom...

Během čekání na nové vydání Rafaelky a zvláště na vydání Vlnění nymf jsem vyráběla virtuální karty s citáty. Vzpomínáte? A když už jsme dneska u té Vody, vytáhla jsem kartu s citátem právě o Vodě. Tady ji máte.

Jak jistě poznáváte, citát pochází ze čtyřicáté kapitoly, kterou jsem nazvala Láska ve vločkách.

Ano, tato čtyřicátá kapitola je vánoční. Přiznám se, vždy jsem milovala, když se v jakékoli beletrii objevily Vánoce. Jenže ony se v knihách objevovaly tak málo. Jako kdyby se jim autoři z nějakého pro mě neznámého důvody vyhýbali. Kdoví...

No, a já si to nyní "na stará kolena" vynahrazuju a o Vánocích často píšu. A taky o té vodě samozřejmě...


Krystal vločky vody na počátku článku vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro vás - čtenáře Rafaelky, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou má další slova...

Marina se v příběhu dozvídá, co zjistil Dr. Emoto Masaru o Vodě, jak na Vodu působí city a emoce. Jak krásné city a emoce dokážou přimět Vodu, aby vytvořila při zmrznutí nádherné krystaly. A naopak zlé myšlenky a emoce Vodu zdeformují. Myslím, že nejsem první, koho napadla otázka, kterou jsem vložila do úst Marině: "Když tohle všechno můžou udělat myšlenky vodě, a my jsme ze sedmdesáti procent z vody, co asi myšlenky dělají nám? Co můžou zlé myšlenky udělat nám, našemu tělu a mysli?"

Kdo z vás máte knihu přečtenou jako e-knihu, víte, co se událo ve čtyřicáté kapitole, a následující video je pro vás možná i zajímavým doplněním. Nedokážu totiž odhadnout, kolik vás si po přečtení knihy šlo Dr.  Emota Masaru vygůglit. Ve videu uvidíte přesně to, o čem mluvila Marina s otcem. To, co otci kdysi vyprávěla Marinina matka...

A tak buďme vděční stromům za možnost se nadechnout a Vodě za náš život.




PS: Pokud byste rádi komentovali, tak neplakejte, že to na starém blogu bylo kdysi lehčí. Tady stačí se přihlásit na gmail.