(?)
Quotes are added by the Goodreads community and are not verified by Goodreads. (Learn more)
Hasmik Simonian

“ես գլուխս հենել էի քո ուսին
դու ոտքերդ դրեցիր քարի վրա ու ես բարկացա
մարմինդ մեծ դագաղի էր նման սիրելիս ու կանչում էր ինձ
ու ես շատ բարկացա

սառը քամի կար
պիտի որ չմրսեինք
բայց մենք մրսեցինք

հետո մենք անվերջ լքում էինք հին քաղաքը
և ինչ լավն էր հին քաղաքը սիրելիս ամպամած այդ եղանակին
միայնակ մարդու մենության պես հարազատ ու ռոմանտիկ
և կապված մի շուն էլ հավես չուներ հաչալու
և ոնց գլխի ընկավ այդ շունը սիրելիս որ մենք օտարներ չենք բնավ”

Hasmik Simonian, Scattered Rooms
Read more quotes from Hasmik Simonian


Share this quote:
Share on Twitter

Friends Who Liked This Quote

To see what your friends thought of this quote, please sign up!

0 likes
All Members Who Liked This Quote

None yet!


This Quote Is From

Scattered Rooms Scattered Rooms by Hasmik Simonian
2 ratings, average rating, 0 reviews

Browse By Tag