Jsi už zase naprděnej?

Je tolik „skvělých“ příležitostí, které mě dokáží za den frustrovat. Stačí se jen na chvíli zamyslet a hned vám dokáži vyjmenovat minimálně deset důvodů, proč mám právo být naštvaný a protivný.

Tvářím se pak jak kakabus. Má báječná milovaná žena se mě pak vyzývavě zeptá „Ty jseš naprděnej?”. Devět z deseti případů to zatluču a v desátém bouchnu a začnu ječet, že jo a že za to může ona. (Což je samozřejmě nemysl. Já to vím, ona to ví, ale mé emoce už lítají.)

Je to většinou způsobeno tím, že něco nemám. Nemám dost volného času pro sebe. Nemám dost financí na splnění svého dalšího snu. Někdy se mi prostě jen nechce nic dělat.

Důvodů, proč být naprděný, mám v každém okamžiku dostatek.

Stejně tak mám ale mnoho důvodů být šťastný. Popravdě, těch věcí, za co mohu být vděčný, je mnohem více, než těch negativních. Není to něco, co bych nevěděl, jen o tom nepřemýšlím. 

Kam směřuje pozornost, tam jde naše energie. 

Z téhle nádherné věty se pro mě stala fráze, o které jsem přestal přemýšlet. Zapomněl jsem, že ji potřebuji žít, ne ji mít jen racionálně uloženou v seznamu moudrých a motivačních hlášek.

Vím, že je důležité praktikovat vděčnost. Děkovat za vše, co mám. Mít radost ze svojí mise a vize. 

Takže opět znovu, po stopadesáté-miliónté si to znovu a znovu připomínám a hlavně – trénuji. Trénuji, trénuji a trénuji za co vše jsem ve svém životě vděčný. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Nejhůř mi to jde, když tak nějak nechci svou naprděnost pouštět. 

Nevadí. Ono to půjde.

Hlavní připomenutí pro mě je, že být si vědom něčeho moudrého je jen 10% úspěchu. 

Zbývajících 90% je praxe.

A jak to máte vy? Za co můžete být vy ve svém životě vděční?