#4 Rediguju... Čekám na déšť

Jak může vypadat štěstí v těchto dnech? Sedíte u otevřeného okna, které stíní vzrostlé lípy, javory a jeden starý ořešák, a přitom dočítáte druhé redakční kolečko pátého dílu Rafaelovy školy - Vlasů dryád. Za stromy, o nichž jsem se zmínila, se samozřejmě vlní vedro jako na Sahaře, ale tady v chládku s kávou a čokoládou je tak akorát, abych mohla po redigování plánovat, co bude dál.

Nyní totiž v mezidobí při čekání na korektury, kdy budeme kontrolovat knihu už v takové podobě, v jaké si ji na podzim přečtete, se začínám věnovat na plné obrátky její propagaci a zároveň se připravuju na psaní šestého dílu o sirénách. Ale teď zpátky k našim milým dryádám, tedy k páté knize Rafaelovy školy.

Jaký asi na vás čeká příběh, když Marina dovrší svých sladkých šestnáct let? Je jasné, že nepůjde jen o to...

Osud někdy bývá krutý, ale Marina je silná. A Lev? Od něj zbabělé chování neočekáváme... I když se ukáže, že není Lev jako Lev.

 ✸
"Tak to bychom měli. Lvy už máme. A dokonce dva," pokyvuje hlavou profesor Pana významně se usmívá...(Rafaelova škola, Vlasy dryád)
 ✸
Rukopis Vlasů dryád, jak už jsem někde dříve prozradila, má neuvěřitelných víc jak 500 normostran. Jedná se o nejdelší knihu, kterou jsem kdy napsala. Tím je zřejmé, že Marinu v Římské Rafaelově škole čeká mnohem více událostí, než jsem vám v předchozích odstavcích naznačila.



 


Jenže než budete moci do páté velice objemné papírové Rafaelky nahlédnout, přivonět si k ní a dát se do čtení, rozhodla jsem se být "in" a namísto úryvků zveřejňuju už týden citáty (viz obrázek nad tímto odstavcem) a fotografie modelky Rafaelky (fotka hned v úvodu). A to jak na Instagramu TADY nebo na Facebooku ve skupině Rafaelova škola ZDE.

A ještě na závěr: Marininých sladkých šestnáct let znamená, že nám dospívá a podobá se své matce Aine nejen vzhledem. Ano, Marina prostě musí díky okolnostem zvážit, co se sebou, a vylézá ze své pohodlné bezpečné ulity.

Řekla bych, že si nejen s ní docela užijeme.