Vlasy dryád a slunovrat

Včera byl letní slunovrat, tak nám začal podzim a já konečně dokončila psaní pátého dílu Rafaelovy školy - Vlasů dryád. Představte si: už vyjde pátá kniha Marinina příběhu a hrdince je šestnáct let.
Nevím, jak vám, ale mně se to zdá jako pohádka. Taky proto vytahuju sem na úvod článku obrázek ze staršího příspěvku, z Hromničního kalendáře.

Když jsem uveřejnila 1. ledna 2010 první kapitolu Rafaelovy školy na blogu, měla jsem jasnou osnovu příběhu, ale ani v bláznivém snu bych si tehdy nedokázala představit, co vše se za těch osm a půl roku kolem Rafaelky může stát. Dneska nad těmi událostmi jen kroutím hlavou a jsem ráda, že měla Rafaelka takové štěstí a může vycházet dál.
Osnova příběhu, kterou jsem si na začátku psaní (tedy koncem roku 2009) načrtla, stále zůstává, avšak zároveň se dostáváme do míst, o nichž jsem předtím neměla tušení. Vidíte? Psaní Rafaelky je dobrodružství jak pro vás, tak i pro mě.

Rukopis jsem včera o slunovratu odeslala...

A o čem všem kniha bude? Je toho více, co se vám svět Rafaelky chystá říct. Vše se prolíná, realita i svět za oponou, a doufám, že si u knihy krásně odpočinete a načerpáte energii, i když samozřejmě úplně procházka růžovým sadem vás nečeká.
Pozor spoiler: na dlouho očekávaný polibek Mariny a jejího Lva konečně dojde. I když nyní vyvstává otázka: Kdo je vlastně ten její Lev?

Až kniha vyjde a vy se začtete, tak lesní idylku Silvy brzy naruší různé starosti a problémy. Marinina cesta za láskou je v jejích šestnácti letech znovu ohrožena. A myslím, že závěr té cesty vás (doufám) mile překvapí. V knize mimo jiné najdete:

stromy a SilvuromantikuŘímmyceliummantryflorbalový turnajMarinina Lva (konečně hurááá)mobilní telefonyples a valčíkyMarinu v krásných šatechMarinu nešťastně zamilovanoupak Marinu šťastně zamilovanousamozřejmě školní slepiceštěstí i zklamáníléčivou kosmetikutetu a strýceLupukytaru Valentýn...

Děj neprozradím a anotaci zatím napsanou nemám. Jen se prostě raduju z dvanácté knihy, kterou jsem právě dokončila, protože to byl opravdu veliký psací maratón. Psaní po večerech po práci je velmi únavné a vždy musím myslet na to, že druhý den vstávám do práce, v které nemohu dospávat. V práci musím být plná sil.

V tuto chvíli má rukopis 532 normostran, tak se můžete těšit na počteníčko. A asi byste si netipovali, že už jsem začala psát osnovu šesté knihy, která ponese podtitul Písně sirén. O čem bude - to vím. Ale nyní si musím vše ujasnit a utřídit, abych mohla začít psát a využít léto na psaní.

A také jsme zase začala koumat, jak propagovat Rafaelku dál a dál, protože svět se mění a mnohé věci, které při propagaci před pár lety fungovaly, už nefungují. Že je svět Rafaelky uklidňující, přestože v knize občas teče i krev, to jste mi museli říci vy - čtenáři. Já si to při psaní prvních knih neuvědomovala.
Nyní si to uvědomuju už i já. A tak se vracím k tabletu, kde mám rukopis jako pdf a jdu dělat další redakci. Ráda se jdu ponořit do světa dryád. Sice dryáda nejsem, ale stromy miluju a dlouhé hodiny bych mohla prostě jen sedět a dívat se na zelené listí, jak vlaje ve větru. Nakonec i teď, když píšu tyto řádky, hned jsem se podívala do okna na javory a ořešák za sklem. Jsou to svědkové všech Rafaelek.

Doufám, že se těšíte na knihu jako já, a doufám, že dryády mezi vámi se těší dvojnásob. Loučím se s videem, podle kterého jsem popisovala cestu studentů na Svatobor u Sušice. Určité momenty z videa se mi hodily.