Překvapení před Svátkem Světla

Léta jsem neměla ráda leden, přezdívala jsem mu měsíc nerváků. A pak mi došlo proč. Ve škole se blbne s písemkami, známkami, jako kdyby na nich stál svět. Neříkám, že se nemá člověk učit, to ne. Nicméně Vánoce jsou v lednu nenávratně pryč, do dalších daleko, tak proč si přidělávat smutek ještě dalšími nerváky. Vždyť i ta lednová písemka je jedna z mnoha. Navíc součástí známky nejsou jen ty písemky...

Jelikož je mi jasné, že mnoho z vás prožívá nyní stresovací období,  napadlo mě vám ho aspoň maličko zpříjemnit. Napadlo mě...

A na co že to čekáme?
Určitě si dobře pamatujete už z prvního dílu knihy, že se v Rafaelově škole slaví prastarý svátek Světla paní Alby, kterému se dnes říká Hromnice. Tento svátek se slaví odedávna, už od doby kamenné (což potvrzují archeologické nálezy v Irsku), protože se při něm oslavuje polovina dní mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. V ty dny také můžete cítit první jarní vůně letící krajinou.

A tak, abychom si zlepšili náladu a připomínali si blížící se Svátek Světla, během něhož Marina utekla ze školy a našla maminku, budeme denně nacházet tady na blogu nějakou maličkost. Představte si, že každý den otevřete blog, jako kdybyste v prosinci otvírali okýnko adventního kalendáře, a něco nového a malého tu najdete.

A začínáme hned zítra, tedy na Tři krále. Končit budeme, čili poslední maličkost objevíte 2. února na Hromnice. Plánuji pro tento den překvapení, tak mi držte palce, ať se mi povede ho pro vás vytvořit. Plán mám, jen ho zrealizovat.