Spící dryády?

Dívali jste se někdy v noci na stromy? Nebo na květiny? Či pokojové rostliny? Všimli jste si, co dělají? Nebo jste kolem nich prostě jen prošli?
Každý z nás už určitě někdy byl venku po setmění, jenže kolik z nás se zabývá ve tmě stromy? Kolik z nás zvedne hlavu k temné koruně, která cedí světlo pouliční lampy? Kolik z nás se kdy prošlo nočním lesem či lesem před svítáním? (Já se hlásím, já jo... I tím nočním lesem...)

Proč se takhle ptám? Zrovna včera jsem pracovala (tedy nejen včera) a psala jsem 5. díl Rafaelky Vlady dryád a přenesla jsem se do lesa nedaleko Křivoklátu, kde nové dryády dospávají svou metamorfózu. Při vyprávění, které si jednou přečtete...

Když jsem kapitolu o Marinině spánku dopsala, otevřela jsem si facebook a co na mě nevyskočilo? Článek o tom, jak stromy spí. Jak jim poklesávají větvě stejně, jako nám padá hlava, když usínáme vsedě. Zatímco my se celý den někde pinožíme za jídlem a větráme ledničku, stromy pracují na své fotosyntéze, díky níž získávají živiny. Večer po tom namáhavém dni usínáme všichni stejně.

Z odborníků si toho všimli už v devatenáctém století známí vědci, jejichž jména známe i ze školy, a to Carl Linné a Charles Darwin, ale teprve v posledních letech se dali vědci do pořádného výzkumu toho, co my v Rafaelce už dávno víme.