Husitská revoluce Quotes

“S odkazem na evropské dění lze však s lehkým srdcem odmítnout efektní tezi, že od husitské revoluce (či lipanské bitvy) vede cesta k Bílé hoře. Všechny výpady proti husitství, které dnes slyšíme, jsou jen důsledkem názorového a historicky podmíněného rozdělení české společnosti. Ve skutečnosti jsme dědici celé naší minulosti, z níž husitskou revoluci nelze vyškrtnout. Odsuzovat ji a proklínat je stejná nedospělost, ba hloupost, jako popírat umělecké kvality baroka a jeho krajinotvornou hodnotu.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“... sněmovní uspořádání zajistilo podíl na politické moci i nižší šlechtě a královským městům, není pochyb, že se husitství vyznačovalo zjevným demokratizačním úsilím. K úspěchu těchto snad poněkud paradoxně přispěli i dva panovníci. Václav IV., který formujícímu se husitství poskytl účinnou podporu, i Zikmund, jenž výsledky revoluce legalizoval.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Vrcholným politickým fórem v Českém království se po revoluci stal zemský sněm, protoparlamentární orgán, na němž zasedali bez ohledu na konfesi příslušníci vysoké i nižší šlechty (její význam stoupl díky vojenské síle, o niž se v revoluci opíraly obě strany konfliktu) a který přijímal zásadní usnesení,”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Mínění, že husitská revoluce vykrvácela u Lipan, už dlouho neplatí. Na polích mezi Českým Brodem a Kouřimí byla podlomena síla radikálních husitských svazů, avšak revoluce dále usilovala o legalizaci svých výsledků.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Lipanská bitva byla „jen“ dějinnou křižovatkou, která ze hry vyřadila radikály a otevřela prostor ke konstruktivnímu jednání s basilejským koncilem a také s císařem Zikmundem.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Bez tiché úmluvy by se potraviny do města (Plzně) nikdy nedostaly. Další obléhání katolické pevnosti ztratilo smysl, a tak vojska ze západních Čech 9. května odtáhla. Nic jiného než velké smíření, nebo velká bitva v danou chvíli nepřipadalo v úvahu.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Když 14. dubna 1433 opouštěli husitští vyslanci Basilej, prožívali deziluzi. Pochopili, že západokřesťanská Evropa program čtyř artikulů nikdy nepřijme a že budou mít hodně práce, aby si jeho platnost vynutili aspoň pro všechny obyvatele Čech a Moravy.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Zní to možná překvapivě, ale Zikmund měl k husitům názorově podstatně blíže, než si myslíme. Některé zásady, s nimiž později vyrukoval Hus, prosazoval v Uhrách už na počátku 15. století. Stejně jako jeho nevlastní bratr Václav IV. uplatňoval v politické praxi princip nadřazenosti světské moci nad mocí duchovní.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“V Janu Žižkovi odešel mimořádně úspěšný válečník, jemuž husitství do značné míry vděčilo za přežití. V paměti vyznavačů kalicha proto zakotvil po boku Jana Husa jako ikonická osobnost, zasluhující věčný život v nebeském království.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Vesničtí poddaní tak byli (kromě duchovenstva) jedinou, ovšem zdaleka nejpočetnější sociální vrstvou, která na revoluci ve výsledku ekonomicky prodělala a kromě relativní náboženské svobody nic nezískala.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“V polovině října 1420 už Tábor vybíral od sedláků ze vsí, které ovládal, poddanské dávky. Ani zaslíbená komunita nedokázala žít bez výběru daní.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Nepřípustné bylo zabíjení žen a dětí. Tuto zásadu dodržoval též Jan Žižka.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Jako husitský hejtman svedl Jan Žižka deset větších vítězných bitev. To je bilance, která v dějinách vojenství nemá obdoby. V pěti střetnutích porazil vojska českých katolíků, ve třech křižácké oddíly a ve dvou spojené síly katolické strany a umírněných husitů. V těchto bitvách nikdy nepoužil vícekrát jedno schéma, což dostatečně ilustruje jeho nápaditost a schopnost improvizace. Porážkám se Žižka dokázal umně vyhnout. Když poznal, že nemá naději na úspěch, raději unikl. S oblibou volil i partyzánské formy boje, které si osvojil při působení v bojových a lapkovských družinách.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Zasazení českých událostí do evropského rámce nutně vyvolává otázky, proč husitská revoluce nenalezla v 15. století srovnatelnou obdobu v jiných zemích a proč zůstala osamoceným historickým jevem. Logická odpověď se nabízí jediná. Husitství v sobě od počátku obsahovalo dvě složky, které spolu úzce souvisely. Náboženská a církevní reforma se v něm doplňovala s aspiracemi vysoké a nižší šlechty i českých královských měst (hlavně Prahy), usilujících získat výrazný podíl na politické moci, tedy s krystalizujícím stavovstvím. Právě propojení těchto snah
vysvětluje sílu revolučního výbuchu, k němuž v jiných evropských státech nedošlo.

”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Po celé revoluční období (1419-1436) v zemi probíhala téměř nepřetržitá „občanská“ válka mezi husity a katolíky.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Ve skutečnosti byl jazykově nadaný Václav, narozený roku 1361 v Norimberku, mužem širokých kulturních zájmů, leč bez státnického nadání. To byl důvod, proč ho roku 1400 porýnští kurfiřti zbavili hodnosti římského krále a proč se v Českém království neustále potýkal s problémy. Složité poměry by však na jeho místě nevyřešil ani sebeschopnější vládce.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce

“Přesto pražské události, které inspirovaly i husity v několika dalších městech, naznačily, že husitský převrat neproběhne poklidně, nýbrž přeroste v krvavé revoluční dění. Byl to paradox. Jan Hus a Jakoubek ze Stříbra snili o tom, že k nápravě církve a společnosti dojde poklidně, vnitřním přerodem věřících, kteří se pod vlivem soustavného kazatelského působení ztotožní s reformním výměrem božího zákona. Na to již nebyl čas. Nedostávalo se ho ani na slavnostní pohřeb krále Václava, jemuž husitství vděčilo za svůj rozmach.”
― Petr Čornej, Husitská revoluce