Telesná výchova Quotes

“S pribúdajúcimi rokmi sa mením fyzicky aj mentálne, ale existuje jedna nemenná konštanta, ktorá ma sprevádza po celý život. Po prvý raz som si ju pomenoval, keď som oslavoval desiate narodeniny: bol som šťastný, že už nemám deväť rokov. Odvtedy sa to opakuje so železnou istotou: nikdy som sa ani na okamih nechcel vrátiť v čase.

Hovorím si spolu so spisovateľom Jonathanom Swiftom: "Žiaden múdry muž nikdy nechcel byť mladší.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Možná jsem měl štěstí, že moje sportovní kariéra skončila ve dvaceti, tedy dříve než se mi každodenní fyzické vyčerpání stihlo doživotně zhnusit. Možná i proto uprostřed dnešní záplavy amatérských běžců nikdy nezahlédnu bývalého závodníka. Podle stylu bych ho poznal na první pohled, ale skoro žádného nikdy nevidím. A ani se jim nedivím. Normální člověk si sotva dokáže představit, jaké zátěži vystavují svá těla špičkoví běžci nebo plavci. Ve dvaceti je to ještě částečně zábava, protože organismus rychle regeneruje, únava po tréninku je příjemná a navíc je za hodinu pryč. Jenomže časem začne tělo vzdorovat, přicházejí zranění a překvapení, že se navzdory námaze nezlepšujete, a tak si nakládáte víc a víc, trénink se postupně mění v galeje. Když to všechno skončí a objevíte normální život, kdo by se chtěl vracet na galeje? Amatérští sportovci tohle trauma neznají. Hodně z nich začne běhat po čtyřicítce – statisticky nejčastěji na svoje kulatiny –, když na ně dolehne poznání, že se život překlápí do druhé poloviny. Prožívají radost z toho, že se zlepšují, mohou dokonce propadnout iluzi, že mládnou. Těší se, když si obouvají maratonky.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Jsou autoři, kteří napíšou knihu na jeden záběr ve tvořivém transu, a já jim žárlivě závidím, protože můj talent je omezený. Musím psát tak, jako když běžím. S každou větou se blížím ke konci, který se zdá nedosažitelný, ale vím, že když napíšu každý den tři sta slov, za sto dní jich bude třicet tisíc, což je můj cíl. Dobře vím, že kdybych polevil, nebo dokonce na delší dobu přestal, stud za vlastní slabost ze mě vysaje veškerou vůli pokračovat.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Běžný člověk měl relativní jistotu, že když se vyučí potrubářem, jako třeba já, postupně se vypracuje na prvního svářeče, potom na mistra, a když bude cílevědomý a schopný, deset let před důchodem ho povýší na šéfa všech potrubářů. Ekonomický a sociální život byl předvídatelný v obou systémech, demokratickém i komunistickém. Na přelomu tisíciletí to přestalo platit a dynamika globálního kapitalismu vnesla do životů lidí nejistotu ohledně budoucnosti. V takové době se daří náhodám, ale i strachu a hněvu, které vynášejí k moci populisty. Jung by řekl, že současná vlna vzdoru proti liberální demokracii je ukázkou historické synchronicity. A já neodolám pokušení dodat, že i dějiny mají svůj rytmus.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Běžící člověk má oproti čtyřnožcům vícero předností, ale jedna je klíčová: může dýchat v libovolném rytmu bez ohledu na své kroky, protože díky vzpřímené postavě jsou jeho plíce odpojené od svalů končetin. Plíce koně, vlka nebo antilopy naopak musí pracovat v rytmu kroku – co krok, to nádech. A když chtějí zrychlit, musí prodloužit krok a prohloubit nádech.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Ovšem když už to musí být, mohli bychom se něco přiučit od zvláštního typu soutěže, která by mohla být metaforou pro celou společnost. A tou je masový běh. Absolutní většina běžců je dopředu smířená s tím, že skončí v poli poražených. A právě proto vládne při těchto bězích tak srdečná atmosféra, proto jsou tak populární. Nikdo vám nebrání snažit se běžet co nejrychleji, ale váš osobní čas nikoho nezajímá. Všichni jsou si při takovém běhu rovni a je úplně jedno, na kterém místě skončíte, ačkoli vám nikdo nebrání radovat se z pomyslného úspěchu. Důležité je jen to, že jste se z vlastní vůle ocitli v této výjimečné pospolitosti lidí, kteří mají radost z toho, že běží.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Dnešní, novodobí disidenti prohrávají dobrovolně, protože odmítají soutěžit a dávají přednost soucitu a altruismu. I to jsou vlastnosti, které autoritářské režimy nenávidí, ale neoceňuje je ani liberální demokracie.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Všechny nedemokratické systémy, bez ohledu na ideologii, se opírají o průměrné a jsou podezíravé vůči talentu a intelektu. Takový byl i komunistický režim vyžadující jedinou vlastnost – věrnost. Odměňoval ji mocí, penězi i společenským postavením. Na stejném principu je dnes postavený režim v Maďarsku nebo v Polsku. I tyto režimy jsou založeny na soutěži, jen trochu jiného druhu: vyhrávají ti, kdo mají silnější žaludek a slabší charakter.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Ale proč potom liberální demokracii v mnohých zemích popírají? Jedním z důvodů je určitě skutečnost, že soutěž tak úplně férová není. Bohatí vítězové mění pravidla, aby mohli bohatnout ještě víc, a míra sociální nerovnosti pobuřuje každého, kdo má jen špetku citu pro to, co je spravedlivé. Hlubší problém ovšem může spočívat v tom, na co upozornila historička Anne Applebaumová ve své knize Soumrak demokracie. Tento nový druh režimů se opírá o mnohé voliče, kteří už mají plné zuby „meritokracie, politické soutěže a volného trhu, tedy principů, z nichž už z definice neměli prospěch ti méně úspěšní“. Jinými slovy, liberální demokracie vytvořila za dekády své existence příliš úzkou vrstvu vítězů a příliš velkou masu poražených, tedy průměrných, kteří mají pocit neúspěchu. Ti se teď bouří a žádají své místo na slunci, nenávidí elity, které obviňují z toho, že se v jejich konkurenci nedokázali prosadit.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Přesně to měl na mysli spisovatel Alan Sillitoe ve své slavné novele Osamělost přespolního běžce, když jeho hrdina Smith zastavil těsně před cílovou páskou a nechal kolem sebe proběhnout soupeře. Smith touhle demonstrativní prohrou vzdoroval totalitnímu charakteru polepšovny, v níž se ocitl jako mladý zlodějíček. Novela samotná byla chápána jako metafora vzdoru proti britskému třídnímu systému. Nikdy by se ovšem tolik neproslavila, kdyby Alan Sillitoe nepoužil jako metaforu právě dobrovolnou prohru svého hrdiny v přespolním běhu. Vzdát se jistého vítězství je totiž v našem světě cosi nepředstavitelného. To přece nikdo neudělá!”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Existují dva druhy vítězů: buď jsou o tolik lepší než ostatní, že nemusí překonávat hranici vyčerpání, za kterou už číhá smrt, anebo jsou natolik šílení, že tu hranici překonají. Jedni i druzí jsou jedineční. A mně došlo, že k nim – stejně jako drtivá většina ostatních – nepatřím.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Tento text není návodem na zdravý život ani oslavou fyzické námahy, ani to není jeho cílem. Sportuju ze stejného důvodu, proč čtu: knihy jsou, podobně jako sport, zdrojem poznání a požitku. Cenou za ně je námaha.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Přesto hlavně ve sportech, jako je fotbal nebo tenis, jejichž půvab spočívá v principu nejistoty, se člověk ocitá tváří v tvář otázce, na kterou musí odpovídat i v životě: je to otázka kontroly. Ten, kdo chce mít fotbalový míč nebo tenisový míček v každém okamžiku pod kontrolou, i ten, jehož životní strategií je odvrácení rizika, bývá obvykle zklamaný z výsledku. Oba totiž dělají chybu, že se odmítají smířit s povahou bytí, které je na nejistotě založené. Já jsem to naštěstí díky nečekaným zvratům ve svém životě pochopil poměrně brzy. Nepočítal jsem s tím, že padne komunistický režim, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se stanu novinářem, nebo dokonce šéfredaktorem. Zažil jsem přespříliš náhodných událostí, které mě přinutily přijmout princip nejistoty jako životní východisko.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“A položil jsem si jednu ještě závažnější otázku: když jsem takhle zbabělý a opatrnický v tenise, nejsem náhodou takový i v životě? Navenek to tak nevypadalo, protože má životní dráha mohla být díky vzdoru vůči komunistickému režimu chápána jako důkaz odvahy a ochoty riskovat. Jenomže sám jsem nejlíp věděl, že skutečnost byla jiná. Nebyl jsem to já, kdo se rozhodl režimu vzdorovat, režim učinil tohle rozhodnutí za mě. Potrestal mě jenom proto, aby potrestal mého tátu a přinutil ho tak k poslušnosti. Udělal ze mě nepřítele a mně došlo, že nemám jinou možnost než tuto roli přijmout. Byl jsem spíš tvrdohlavý než odvážný.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“String theory (Teorie strun), jak nazval Wallace svou knihu, vysvětluje i to, proč žádný úder není stejný. Titulem narážel na kvantovou teorii, podle níž tvoří podstatu hmoty struny a místo výskytu elektronů dokážeme odhadnout jen s jistou pravděpodobností, nikdy ne s jistotou. Tenisový míček se po úderu strunovým výpletem rakety chová podobně. Tato nejistota je podstatou tenisu i vesmíru a jen ti nejlepší se s ní dokážou vyrovnat tak, až se zdá, jako by ji měli pod kontrolou. Je to vlastnost vítězů. Oni jsou těmi suverény, kteří určují hranice možného, stojí nad fyzikálními zákony, jimž my, poražení, naopak podléháme.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Komunistický režim přísně kontroloval vzdělání, aby ovládl duše svých poddaných, ovšem k jejich tělům se choval shovívavěji: sportovat mohl každý.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova

“Vůně jsou paměťové záznamy. Pro mě vůně chloru představuje bolest v ramenou, pláč do vody, její šumění v uších, lapání po dechu, pokořující bezmoc, zimu, vzdor, ale i pocit splynutí, radost z vlastní síly, pulzující rytmus nekonečna. A samotu.”
― Martin M. Šimečka, Telesná výchova