Matka Quotes

“Připadám si jako slepice, k terá vyseděla orly; sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém
vyletují. Někdy si říkám: to nesmíš, nesmíš být tak
malodušná, nesmíš jim překážet – Richarde, to je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou!”
― Karel Čapek, Matka

“Víš, když ty ses měla narodit,… tak to tvou maminku mohlo stát život. Já jsem klečel u ní a… nu, hrozně jsem se styděl, víš? Říkal jsem si… tak tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, – a co já? – Tak vidíš, v tom je cena života: že se za něj platí… třeba i životem. To je taky… ženská záležitost, holčičko. A to máš tak se vším, rozumíš? Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak… v pořádku.”
― Karel Čapek, Matka

“Jeden z vás bude něco stavět, a druhý to bude bourat; a mně řeknete, to jsou ohromné věci, mami, to my musíme dělat, i kdyby nás to mělo život stát! Život! Vám se to mluví! Sám zemřít, to by každý uměl; ale ztratit muže nebo syna, to byste teprve viděli, co to je, – to byste viděli –”
― Karel Čapek, Matka

“ONDRA: Povinnost vědy. Víš, maminko, byla to moc zlá nemoc; a ti lidé tam dole – kdybys je viděla umírat, sama bys řekla: Ondro, nemůžeš je tak nechat! To je těžká věc, mami. Někdo tam musel jít.
MATKA: Ale nemusels to být zrovna ty, Ondro! To mi nenamluvíš!
OTEC: A proč ne zrovna on? Já myslím, že měl dobrou hlavu. Na takové věci, holčičko, musejí vždycky jít ti nejlepší.
MATKA: A ti nejlepší na to mají zemřít?
OTEC: Nu ano. To jinak nejde, dušinko. Ti nejlepší musejí vždycky jít napřed, víš? Nic si z toho nedělej, Ondro. Dobře jsi udělal.”
― Karel Čapek, Matka

“MATKA: Pšš, už se nehádejte a hybaj odtud! Já to tu musím dát po vás do pořádku, vy mužská holoto!
KORNEL: My ti pomůžeme, mami.
MATKA: Vy byste mi tak pomohli! Co vy víte, co je pořádek!
KORNEL: Dát věci tam, kde byly.
PETR: Dát věci tam, kde mají být.
MATKA: Ba ne. Dát věci tam, kde jim je dobře; ale tomu vy nerozumíte. Tak alou, dvojčata, jděte mi odtud!”
― Karel Čapek, Matka

“PETR: --Slysite?

JIRI: Co?

PETR: To ticho.

ONDRA: Jako by nekdo chtel neco rici.

PETR: Kdo - ? [Diva se z jednoho na druheho a pak se obrati k rozhlasove skrince.] Uz vim.

OTEC [zveda hlavu]: Co je? [Obraci se k rozhlasu.]

JIRI [zveda hlavu]: Co mate? [Diva se napjate k amplionu.]

[Vsichni obraceni tvari k amplionu. Pauza.]

MATKA: Kdyz chete - Vas uz nic jineho nezajima jen ta valka. [Otoci knoflikem radia.]

KORNEL: Kdyz je valka, mami, tak se dela valka.

MUZSKY HLAS V AMPLIONU: -- predvoj se blizi k rece. Dobrovolne cety vyhodily mosty do povetri a jsou pripraveny hajit predmosti do posledniho muze. Nepritel musi byt zdrzen stuj co stuj. Dobrovolnici vam vzkazuji: padneme, ale neustoupime.

ZENSKY HLAS V AMPLIONU: Slyste, slyste, slyste! Volame vsechny muze do zbrane. Volame vsechny muze. Na nas uz nezalezi. Uz nebojujeme za sebe, ale za zem svych otcu a deti. Ve jmenu mrtvych i budoucich, volame do zbrane cely narod!”
― Karel Čapek, Matka