Vítr, tma, přítomnost Quotes

“Někdy v únoru ke mně přišel šedivý ďábel smutku a samoty. Ozvala se moje stará nemoc... Chodívali jsme na dlouhé procházky s Tondou, byl oblečen do rudého psího svetru. Příkrov šedivých mraků, hladina smogové inverze ležela na krajině jako deka. Melancholie, nebo snad nějaká divná, hluboká úzkost mi rozežíraly duši. [...] Přestával jsem cítit svoje tělo, někde uvnitř jsem se víc a víc odpoutával od toho pytle masa a kostí, od světa lidí a od své generace snaživých, konformních lhářů, kterým z úst vytékaly mrtvé, záludné obaly slov. Svět přestával být můj domov. (str. 243)”
― Václav Kahuda, Vítr, tma, přítomnost