The Question of German Guilt Quotes

“Metaphysical guilt is the lack of absolute solidarity with the human being as such--an indelible claim beyond morally meaningful duty. This solidarity is violated by my presence at a wrong or a crime. It is not enough that I cautiously risk my life to prevent it; if it happens, and I was there, and if I survive where the other is killed, I know from a voice within myself: I am guilty of being still alive.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“There exists a solidarity among men as human beings that makes each co-responsible for every wrong and every injustice in the world, especially for crimes committed in his presence or with his knowledge. If I fail to do whatever I can to prevent them, I too am guilty.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Ale morální a metafyzická vina, již chápe jen jedinec ve svém společenství jako svou vinu, se neodpykává (jak vyplývá z její podstaty). Nepřestává. Kdo ji má, vstupuje do procesu, který potrvá po celý jeho život.

Pro nás Němce tu platí alternativa: Bud se přijetí oné viny - kterou nemají ostatní na mysli, ale kterou stále znovu vyslovuje naše svědomí – stane základním rysem našeho německého sebeuvědomění, a pak půjde naše duše cestou proměny, nebo klesneme do lhostejné průměrnosti pouhého žití.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Je v našem lidském založení – aspoň u nás v Evropě je tomu tak -, že jsme na jedné straně citliví k výčitkám, ale na druhé straně velmi lehce vyčítáme druhým. Nechceme si dát příliš ubližovat, ale rozhorlujeme se snadno, když morálně posuzujeme druhé. To je následek otravy moralismem. Nic nás obyčejně tak nepopuzuje jako jakýkoli náznak, že se nám dává vina. I ten, kdo je vinen, si to nechce dát říci. A dá-li si říci, nechce si to dát říci od každého. Čím větší je citlivost k výčitkám, tím větší bývá bezohlednost, s níž je člověk s to vyčítat druhým. Svět je až do malých všedních okolností plný obvinění – obvinění druhých, že způsobili nějaké neštěstí -, a tedy plný obětních beránků, kterých je všude našim zlým obviňovacím instinktům zapotřebí.

Ale u toho, kdo je vůči výčitkám popudlivý, může pozoruhodně snadno dojít k náhlému puzení vyznat se ze své viny. Taková vyznání viny - falešná, neboť sama ještě pudová a plná chtivosti – mají tento zjevný rys: protože jsou u téhož člověka živena stejnou vůlí po moci jako jejich opak, pozorujeme, jak si chce ten, kdo se vyznává, dodat hodnoty, jak se chce před druhými vyznamenat. Jeho vyznání viny má donutit i druhé k vyznání. V takovém vyznání je rys agresivity. Moralismus jako projev vůle po moci živí jak popudlivost vůči výčitkám, tak i vyznání vin, živí výčitky druhým i výčitky sobě a způsobuje, že jedno
psychologicky přechází do druhého.

Zabýváme-li se tedy filozoficky otázkami viny, je vždycky prvním požadavkem vnitřně se zabývat sebou samým.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Jistý úředník během denacifikace: „Pokud jsem vstoupil pod nátlakem do strany a dal tak přednost relativně dobrému postavení, pokud jsem se zařídil v nacistickém státě a stal se tak poživatelem určitých výhod a pokud teď musím nést nepříznivé následky, pak nemám - třebaže jsem to učinil s vnitřním nepřátelstvím – právo si stěžovat.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“V roce 1935 uzavřela Anglie prostřednictvím Ribbentropa s Hitlerem námořní pakt. To pro nás znamenalo: Anglie vydává německý národ na pospas Hitlerovi, jen když si s ním tak může udržet mír. Jsme jim lhostejní. Nepřijali ještě evropskou odpovědnost. Nejenže přihlížejí, jak zde vyrůstá zlo, ale dohadují se s ním. Nechají Němce utonout v teroristickém vojenském státě. Jejich noviny sice nacistům lají, ale oni nedělají nic. My v Německu jsme bezmocní. Mohli by ještě – nyní snad bez nadměrných obětí – u nás obnovit svobodu. Nečiní to. Bude to mít důsledky i pro ně a bude je to stát daleko větší oběti.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Byla to zajisté spoluvina nás všech v Německu, že jsme upadli do těchto politických poměrů, že jsme ztratili svobodu a museli žít pod despotickou vládou nekulturních, hrubých lidí. Ale směli jsme si zároveň říci ke své úlevě, že jsme se stali obětí aktů zamaskovaného porušení práva kombinovaných s akty násilí. Jako má člověk, jemuž bylo ublíženo, zajištěné ve státě své právo státním řádem, tak jsme doufali i my, že evropský řád takové státní zločiny nepřipustí.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Kdo se dosud z vlastního popudu neprosvěcuje a nechápe svou vinu, bude mít sklon obžalovávat žalobce”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“... odporovali, i když většinou jen slovy. Jsou to anonymní mučedníci, kteří zmizeli - a z toho je jasně vidět, že účinný odpor nebyl možný. Až do roku 1939 byly přeci koncentrační tábory něčím, co se týkalo jen Němců.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Německo bylo za nacistického režimu káznicí. Vina spočívající v tom, že jsme se octli v této káznici, je politická vina. Jsou-li však jednou dveře káznice zavřeny, nemůže být káznice zevnitř otevřena. O zodpovědnosti a vině zavřených, která pak ještě zůstává nebo vzniká, je nutno uvažovat vždy s otázkou, co lze v takové situaci činit.

Činit všechny vězně odpovědnými za hanebné činy dozorců je zřejmě nespravedlivé.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Mravnost vždy určují také cíle, které nepřesahují svět. Morálně mohu být povinen nasadit svůj život, je-li naděje na uskutečnění určitého cíle. Avšak z morálního hlediska neexistuje požadavek obětovat život, vím-li jistě, že se tím ničeho nedosáhne. Z morálního hlediska existuje požadavek dát život v sázku, ne však požadavek zvolit jistou záhubu. Morálně se v obou případech požaduje spíše opak: nečinit to, co je vzhledem k světským účelům nesmyslné, nýbrž zachovat si život pro jejich uskutečňování.

Ale je v nás vědomí viny, které má jiný zdroj. Metafyzická vina je nedostatek absolutní solidarity s člověkem jako člověkem. Tato solidarita zůstává trvalým požadavkem i tam, kde už morálně smysluplný požadavek končí. Je porušena, přihlížím-li, jak dochází k bezpráví a zločinu. Nestačí, že dávám obezřetně život v sázku, abych tomu zabránil. Jestliže k tomu dochází a jsem při tom, a zůstávám naživu, zatímco druhý je vražděn, pak je ve mně hlas, díky němuž si uvědomuji: to, že ještě žiji, je moje vina.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Avšak každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Vina pasivity je jiná. Bezmocnost omlouvá, neúčinná smrt se morálně nepožaduje. Už Platon pokládal za samozřejmé, že je třeba skrýt se ve zlých dobách a beznadějných poměrech a zůstat naživu. Ale pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu. V bezmocném podrobení zůstávalo vždy volné pole pro aktivitu, která sice nebyla bez nebezpečí, ale při obezřelosti mohla být účinná. Jednotlivec bude muset uznat, že promeškal-li úzkostlivě tuto příležitost, je morálně vinen.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Život v masce – nevyhnutelný pro toho, kdo chtěl zůstat naživu - s sebou nesl morální vinu. Lživé prohlašování loajality vůči hrozícím instancím, jako vůči gestapu, projevy jako hitlerovský pozdrav, účast na shromážděních a mnoho jiného, co vzbuzovalo zdání, že jsme s nimi - kdo z nás v Německu se někdy takto neprovinil? Jen zapomnětlivec se v této věci může klamat, protože se chce klamat. Kamufláž patřila k základním rysům našeho života. Tíží naše morální svědomí.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Nebo: lidé prý viděli neštěstí, netajili se s tím a varovali. Ale to v politice neplatí, jestliže to nevedlo k činům a jestliže tyto činy nebyly úspěšné.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Máme být my Němci odpovědni za zločiny, které na nás spáchali Němci nebo jimž jsme jakoby zázrakem ušli?

Ano - pokud jsme strpěli, aby u nás vznikl takový režim. Ne - pokud mnozí z nás byli svou nejvnitřnější podstatou nepřáteli tohoto zla a pokud nemusí uznat, že jsou v důsledku nějakého činu nebo nějaké motivace spoluvinni. Činit někoho odpovědným neznamená dávat mu morální vinu.

Kolektivní vina tedy sice nutně existuje jako politická vina státních příslušníků, ale neexistuje proto ještě ve stejném smyslu jako vina morální a metafyzická nebo jako vina kriminální.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Ale dnes svatozář kolem hlav států zmizela. Jsou to lidé a jsou odpovědni za své činy. Od té doby, co evropské národy začaly stavět své monarchy před soud a stínat jim hlavy, je úkolem národů kontrolovat své vůdce. Státní akty jsou zároveň osobní akty. Odpovídají za ně lidé jako jednotlivci.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Hitlerovo jednání bylo od počátku zaměřeno proti jakékoli možnosti smíření. Existovalo jen vítězství, nebo zkáza.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Každý občan má svůj díl odpovědnosti za to, co stát činí, a každý je společně se státem postižen tím, co stát potkalo. Zločinecký stát jde k tíži celému národu. Jedná-li se tedy s vůdci státu jako se zločinci, i když jimi jsou, má občan pocit, že se tak jedná i s ním. S nimi je odsuzován i národ. Proto národ pociťuje to, co vůdcové státu nyní prožívají, jako vlastní urážku a ztrátu důstojnosti.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Ona věta „To je vaše vina!“ může znamenat:

Jste odpovědni za činy režimu, který jste trpěli - zde jde o naši politickou vinu.

Je vaše vina, že jste nadto tento režim podporovali a pomáhali jej vytvářet – v tom spočívá naše morální vina.

Je vaše vina, že jste nečinně přihlíželi, když se páchaly zločiny – zde se naznačuje metafyzická vina.

Tyto tři věty pokládám za pravdivé, třebaže jen první z nich - větu o politické odpovědnosti – lze vyslovit bez okolků a třebaže jen ona je zcela správna, zatímco druhá a třetí – věty o morální a metafyzické vině - se v juristické podobě stávají jako výpovědi, které jsou bez lásky, nepravdivými.
len jste se na oněch zločinech, tedy jste sami zločinci.

Věta „To je vaše vina“ může dále znamenat: Podíleli jste se na oněch zločinech, tedy jste sami zločinci. To je, pokud jde o převážnou většinu Němců, zřejmě mylné.

Konečně může tato věta znamenat: Jste jako národ méněcenní, bez důstojnosti, zločinní, jste vyvrhelové lidstva, lišíte se od všech ostatních národů. – To je myšlení a hodnocení v pojmech kolektivů, které svou subsumací každého jedince pod toto všeobecné jsou radikálně falešné a samy o sobě nelidské, ať už se děje v dobrém, nebo špatném smyslu.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Je třeba rozlišovat dvojí: vědomí viny a uznání nějaké instituce na světě jako soudce.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Právo máme ve skutečnosti jen tehdy, máme-li zároveň moc za ně bojovat. Tam, kde je naprostá bezmocnost, je pouze možnost na ideální právo duchovně apelovat.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Je však nesmyslné morálně obviňovat nějaký národ jako celek. Není národního charakteru v tom smyslu, že by jej sdílel každý jednotlivý příslušník národa. Existuje ovšem společenství jazyka, mravů, obyčejů a původu. Ale v něm jsou zároveň možné tak velké rozdíly, že lidé, kteří hovoří touže řečí, si v ní přece mohou zůstávat tak cizí, jako by vůbec nepatřili k témuž národu.

Morálně lze vždy posuzovat jen jednotlivce, nikdy ne kolektiv.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“V klidných dobách se skoro zapomnělo, že se mezi lidmi rozhoduje násilím, nedohodnou-li se, a že veškerý státní řád je krocením tohoto násilí, ale takovým, při němž násilí zůstává – uvnitř jako vynucování práva, navenek jako válka.

Tam, kde s válkou nastupuje situace násilí, přestává právo. My Evropané jsme se snažili udržet ještě i později v platnosti zbytek práva a zákona mezinárodněprávními ustanoveními, která platí i ve válce a která byla posléze uložena do Haagských a Ženevských úmluv. Zdá se, že to bylo marné.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Je to rozdíl mezi politickou svobodou a politickou diktaturou, chápaný od doby Herodotovy jako rozdíl mezi Západem a Orientem (mezi řeckou svobodou a perskou despocií). Ale není už zpravidla na jednotlivcích, aby rozhodovali, jaké poměry mají vládnout. Jednotlivec se do nich rodí, štastně nebo neštastně; musí přejímat, co je zde a co je skutečné. Žádný jednotlivec a žádná skupina nemohou rázem - a také ne jen v jediné generaci – změnit tento předpoklad, bez něhož není život nás všech myslitelný.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen. Jestliže jsem nenasadil svůj život, abych zabránil zavraždění druhých, ale jen jsem přihlížel, cítím se vinen způsobem, který nelze právně, politicky a morálně přiměřeně postihnout. To, že ještě žiji, když se stalo něco takového, spočívá na mně jako nesmazatelná vina. Nejsme-li díky nějaké šťastné okolnosti ušetřeni této situace, dospíváme jako lidé na hranici, kde musíme volit: buď bezpodmínečně – bez vyhlídky na úspěch, bezúčelně – nasadit život, nebo raději zůstat naživu, protože úspěch je nemožný.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Morální a metafyzickou vinu nesou za rodiče jejich děti a děti dětí; taková vina se nesmaže, ale může být jen přiznána a - pokud to je možné - odčiněna.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“Problém viny je tedy primárně a základně vnitřní, niternou záležitostí každého člověka samého; kdo mluví jen o vinách těch druhých ještě nedospěl, nestal se vskutku člověkem, protože buď o svých vinách vůbec neví (to je zlé), nebo si je nechce přiznat (to je ještě horší).”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt

“That in fact all the people pay for all the acts of their government… is a mere empirical fact; that they know themselves liable is the first indication of their dawning political liberty. It is to the extent of the existence and recognition of this knowledge that freedom is real, not a mere outward claim put forth by unfree men.

The inner political unfreedom has the opposite feeling. It obeys on the one hand, and feels not guilty on the other. The feeling of guilt, which makes us accept liability, is the beginning of the inner upheaval which seeks to realize political liberty.”
― Karl Jaspers, The Question of German Guilt