Příběh strýčka Martina Quotes

“Když obchoduješ ve světě, mluv anglicky. Když vyjednáváš pro stát, mluv francouzsky. Když vyjednáváš pro sebe, tak německy. Když obchoduješ s Východem, mluv rusky, a když s Říší středu, mluv kantonskou čínštinou a uč se mandarínskou. Když se modlíš, modli se latinsky, a když přemýšlíš, přemýšlej řecky. A pokud možno, nikdy s nikým nemluv jeho jazykem, když o něco jde.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“Aramejština je nejdůležitější jazyk východní části známého světa už od dob perské říše. Řecky mluví vzdělanci, latinsky vojáci, koptštinou zemědělci, ale aramejsky mluví všichni ostatní – od východního břehu Středozemního moře až k Indii.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“když už si nemůže připsat dobrý skutek činu, může si připsat dobrý skutek pochvaly”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“Být vážen, nikoliv milován, pomyslel si hořce Boleslav. I na mě budou spíše vzpomínat jako na bratrovraha, než jako na zakladatele skutečného českého státu, který jej vyvedl z chaosu po pádu Bouga.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“Ústní podání bylo schopné uchovávat zvěst nezapsanou i po několik století, ale v tom případě musela mít společnost zvláštní kastu lidí, kteří k tomu byli určeni. Tak to bylo třeba u Keltů. Slované takovou kastu možná měli, o tom se můžeme dohadovat, ale už rozhodně ne v téhle době. Křesťanství u nás zvítězilo, kustódy, bardy a jiné profesionální uchovávače informací v tomto momentě zavrhlo a spojovalo je s pohanstvím, vlastní profesní třídu uchovávačů informací na našem území ještě nevypěstovalo. První kroniku zabývající se Čechami klademe teprve do počátku dvanáctého století, ale náš příběh se pohybuje v polovině století desátého. A laické podání je schopné informaci předávat maximálně po dvě nebo tři generace, abychom byli schopni dobrat se z ní k podstatě.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“zlikvidovat koně by znamenalo odrazit jezdce. Možná zabít. Kopyta koní měřila všem stejně. Kdo šel z koně, šel vstříc předkům.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“„Proč nestačí naučit se anglicky, strýčku, když všichni anglicky rozumí?“ zeptala se tehdy Šárka. „Protože s angličtinou jste všude za turisty. A turisté, to je zvláštní národnost, zvláštní stát. Turisté vidí to, co je tu pro turisty. Když mluvíš místním jazykem, jsi jako jeden z nich. A vidíš to, co oni,“ říkal Martin, zatímco za námi zapadlo slunce nad Artemidiným chrámem v maloasijském Efesu. Otočila jsem se a viděla jsem ten chrám, obrovský, rozlehlý, dívala jsem se na průčelí pantheonu, prošla jsem sloupovou síní až k oltáři a obě jsme se poklonily před sochou Artemis. Někdo nás oslovil. Nerozuměla jsem všemu, co říkal, ale pochopila jsem, že se ptá, co tam děláme. Šárka turecky odpověděla, že jsme se přišli poklonit božské Artemis, a ten pán nás pohladil po hlavě a pozval nás všechny na čaj. Když jsme odcházeli, oslovil nás Martin znovu. Anglicky. „And now, try to be a tourist.“ Obě jsme se otočily. Dívaly jsem se na rozházené sloupy, trosky soch a jediné, co z chrámu zbylo, byl jeden jediný sloup křivě vztyčený v té rozvrkočené pláni chrámového okrsku. Nedaleko stál mladík, na krku měl krabici s rádobychlazenými nápoji coca-cola, vedle se vnucoval někdo s ubytováním a dotíral na turisty, kteří se přišli podívat na div bývalého světa.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina

“Chtěl, abychom uměly pozdravit, prohodit pár slušnostních frází, poprosit o jídlo, všeho všudy stovka slovíček, pár frází, nula gramatiky.”
― Patrick Zandl, Příběh strýčka Martina