Den po dni Quotes

“Ti Češi jsou nějací drsní, ne? Na Vánoce hladoví, hrozí si smrtí a taví jedovaté kovy.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“To, že láska hory přenáší, je jen disneyovská propaganda, ne skutečný život.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Takže je krásný, vtipný, chytrý, a ještě k tomu galantní? Jakože, kámo, vyber si maximálně dva ze čtyř, protože nikdo nemá dovoleno být všechno, prostě ne.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Myslíš, že kámoši žárlí, když ten druhý mluví o někom jiném? Myslíš, že kámoši vycítí, když ten druhý vejde do místnosti, že ho dokáží pohledem najít v davu lidí do pár sekund? Že je ve snech pronásleduje to, jak voní, že jimi projede vlna jiskření pokaždé, když se letmo dotknou? Myslíš, že se kámoši líbají tak, jako se líbáme my?”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Zažila jsem tak ne uvěřitelný polibek, že bych mu nejradši založila vlastní náboženství.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Třeba v Česku na Štědrý den hladoví, aby pak večer viděli zlaté prasátko. Jakože děkuju, nechci. Navíc kdo ví, co bych si z hladu byla schopná vyhalucinovat já. Zlaté prase je ta nejmíň strašidelná věc, kterou by moje fantazie dokázala stvořit.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Když nestojíte nohama pevně na zemi, víc si nabijete, až přijde nevyhnutelný pád.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“V té puse nebyla ani špetka něhy, byla hladová, jeho dotek mi křičel do rtů, cítila jsem jeho žár ještě dlouho po tom, co se odtáhnul. „Přijde ti tohle jako předstírání?”
― Nofreeusernames, Den po dni

“Hodila jsem po něm pohledem, který by poslal brečet do kouta i Voldemorta, ale pak jsem se dvakrát zhluboka nadechla a rozhodla se chovat jako dospělá (jinými slovy si svůj příští útok pečlivě promyslím a nebudu plýtvat energií na ukvapené dětinské výpady).”
― Nofreeusernames, Den po dni

“„Moc hezky se na něj dívá,“ vzdychla jsem.
„Na hokej, nebo na hokejisty?“
„Na obojí.“
„Aha, tak kdo se ti líbí?“ vyzvídal.
„Nikdo.“
„Jasně, tak prozraď, kdo?“
„Nikdo!“
„Ale no tak! Kdo se ti líbí?“
„Kolikrát se mě ještě zeptáš?“
„Dokud neřekneš mé jméno.”
― Nofreeusernames, Den po dni

“„Za tohle zaplatíš, Adeline,“ pošeptal mi do ucha a já se celá otřásla. Neznělo to jako výhrůžka, které se člověk bojí, znělo to jako příslib něčeho, na co bych se měla těšit.”
― Nofreeusernames, Den po dni