Katyně Quotes

“A chtěli jsme jí předat i své bohaté poznatky z praxe, aby se „capital punishment“, jak výstižně říkají Angličané, absolutní trest, nestal živností diletantů, ale opět doménou nejlepších synů a teď i nejlepších dcer svého věku. Jste-li totiž, — pokračoval profesor Vlk, obraceje se k doktoru Tachecímu, — pane doktore, skutečný humanista, nesmíte zavírat oči před faktem, že při každé větší akci, ať je to lokální revoluce nebo světová válka, popravují spoustu lidí osoby, pro které věšet znamená prostě oběsit. Jenže on je, to mi věřte! dosti velký rozdíl, jestli vám oprátka perfektně zlomí vaz, anebo vás čtvrt hodiny pomalu stranguluje, že se můžete umrskat.”
― Pavel Kohout, Katyně

“Pozvání ke Klímům mě inspirovalo k malé novele, která se mi rýsovala už od stalinských procesů a uzrála absurdním paradoxem: jeden z obviněných, Gustáv Husák, který dostal místo provazu ‚jen‘ doživotí, byl teď povýšen na hlavu strany a pak i okupovaného státu. Trest smrti se díky tomu objevil v pronikavém světle, které odhalilo jeho nesmyslnost a zvrhlost. Vždyť stačilo pouze nebýt popraven, aby se zločinec mohl ještě po létech a na léta stát prezidentem svých žalobců, soudců i potenciálních katů.”
― Pavel Kohout, Katyně

“úder na krk je stoprocentně smrtelný, a má-li mít trest výchovný účinek, měla by si ho zákaznice trochu užít. Navíc je jí tím dána férová šance, neboť dle vžitého práva, cituji, „kdo vpleten v kolo tři východy slunce přetrvá, může být sňat a hojen“.”
― Pavel Kohout, Katyně

“Plnila-li generace otců úlohu železného koštěte buď přímo z přesvědčení, anebo ze strachu, že kdo nemele, bude sám semlet, splní ji generace synů a dcer, která dík okolnostem ani nevěří, ani se nebojí, za vyšší plat nebo nižší daně, za větší byt nebo menší potíže se studiem dětí a tak podobně,”
― Pavel Kohout, Katyně

“Samostatnou studijní linii by tvořil kritický rozbor knih, kterým ironicky říkám ,libri anti-kati‘, morálně defektních grafomanů typu Camuse a dalších, odmítajících trest smrti. Stačí otevřít za mnohé Marii Stuartovnu pana Stefana Zweiga, aby z ní vyhřezl text, který je amorální, bez-ohledný, cynický, drzý, jedním slovem, který obsahuje celou abecedu — pokračoval Vlk, přivíraje oči, aby mu fotografická paměť zře telněji promítla citovanou pasáž, — židáctví: „Nikdy nemůže být poprava živého člověka, tady všechny knihy i zprávy lžou, romantická a dojemná. Smrt popravčí sekerou je vždycky příšerná hrůza a sprostá řezničina. První rána kata byla špatně namířena, neproťala šíji, nýbrž narazila tupě do zátylku. Z úst mučené ženy se ozve přidušené chroptění a sténání. Druhá rána zatne hluboko do šíje a krev vystříkne jasným plamenem. Ale teprve třetí rána oddělí hlavu od trupu. A ještě jedna příšernost: když kat chce hlavu zvednout za vlasy a ukázat ji, uchopí toliko paruku a hlava vypadne. Zalitá krví se kutálí a hřmotí po prkenné podlaze jako kulečníková koule, a když ji kat znovu uchopí a zvedne, spatří všichni, byl to strašlivý pohled, hlavu stařenky se sněhobílými ostříhanými vlasy. Ještě čtvrt hodiny sebou křečovitě škubají rty, které nadlidským úsilím svíral strach živé bytosti, a zuby cvakají o sebe.”
― Pavel Kohout, Katyně

“Nekřikl, samozřejmě, dospěl už k filozofickému poznání, že je užitečnější být urážen, ale popravovat, než naopak.”
― Pavel Kohout, Katyně