Status Updates From Zázemí

už jsem asi přišel na to, jakou českou prózu mám rád: prózy od básníků (borkovec, aids), prózy, co si vlastně moc nehrajou na to, že jsou prózy, zároveň to není experiment, ale spíš si to neláme hlavu s formalitami (kaprálová, šrámková, lehečková), povídky (myšková, škrabal). zázemí je zatím naprosto skvělý a plný detailů, o které velmi stojím, přestože se zdají být banální (nejsou, jsou stěžejní)

Malo me je smorila, ali priča "Zidni sat" mi je dosada najbolja.

"Ali, kad se klatno pokrene, niko ga više ne primećuje. Neprestano se njiše, kako bi sakrilo svoje nepripadanje. Ne sme stati ni na tren. Sve dok ga ne zapaze, sve je u redu. Kao sa srcem unutar tela." ♡

"Ali, meni je svejedno, mene kada podignu uvis pomoću dva prsta, kao pešaka u šahu, nemam ništa što bi me vezivalo za određeno mesto. Ništa neće pući ni zaboleti, bez kapi krvi, bez korenja. Moguće me je postaviti bilo gde, izuzetno sam fleksibilna, samo se malo teturam i ne sme se u mene duvati. Do sada sam po svetu treperila kao papirni zmaj na jednoj jedinoj tankoj niti."

Tedy, něco tak malebného jsem dlouho nečetla.