Čtenářský klub Cz/Sk discussion

26 views
Knihy - všeobecná diskuze > 15/2 Did not finish

Comments Showing 1-13 of 13 (13 new)    post a comment »
dateDown arrow    newest »

message 1: by Illyria (new)

Illyria (illyriab) | 385 comments Každému z nás už se to někdy stalo: rozečetli jste knihu, ale z nějakého důvodu už jste ji nikdy nedočetli.

Tento měsíc věnujeme jejich památce. Které knihy jste nedokázali dočíst vy? Proč? Jak často se vám to stává? Dáváte jim druhé šance?


message 2: by Kateřina (new)

Kateřina Nedočetla jsem Die Schmetterlingsinsel. Vzdala jsem to asi ve čtvrtině knihy. Příběh nudný a moc jsem se v něm neorientovala. Nevím, jestli této knize dám ještě šanci. Možná ano, ale teď chci přečíst mnohem zajímavější knihy. Jen výjimečně se mi stane, že bych dílo nedokázala dočíst.


message 3: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Já mám docela sbírku knih, které nejsem schopná z toho či onoho důvodu dočíst. Ironicky mám větší šanci dočíst špatnou knihu, která nikam nevede, než dobrou knihu, ve které se stalo něco, co mi vadí.

První kniha, kterou jsem fakt chtěla přečíst a nedostala se snad ani za první kapitolu je Cloud Atlas - koupila jsem si to v angličtině v době, kdy jsem nebyla schopna tomu textu vůbec rozumět. Párkrát jsem se k tomu vrátila, ale zase jsem to položila, protože mě to nakonec ani nebavilo :D.

Většinou ale odkládám knihy, které mě opravdu naštvou. První takovou byl asi The Eternity Code. (view spoiler) Nebyla jsem do Artemise nijak zažraná moc jsem od toho neočekávala, ale i tak mě to naštvalo a odložila jsem to. Znamenalo to totiž, že v tom světě neexisují žádná pravidla, a tak nemá cenu tomu věnovat čas. Po půl roce jsem to ale dokázala dočíst.

Momentálně jsem naštvaná na Tower Lord - první díl byl epický příběh jednoho chlapce, ze kterého vyrostl milovaný hrdina a obávaný nepřítel. Bylo to převážně z jednoho pohledu formou vyprávění (+ intermeza z druhého pohledu). Věděla jsem, že v druhém díle se musí forma změnit, ale naštvalo mě, když to znamenalo, že příběh budu sledovat z pohledu deseti dalších postav (z čehož mi alespoň půlka leze na nervy) - přečetla jsem asi sto stran a hlavní postava se objevila asi na dvaceti z nich. Bylo tam ještě pár věcí, co mi lezlo na nervy, ale jsou PG18, tak to nebudu rozebírat.

Traitor's Blade je další kniha, která podle mě má obrovský potenciál, který je zmařen ve chvíli, kdy dává smysl zabít jednu holku dřív, než se naplní její potenciál napáchat obrovské škody, ale hlavní postava řekne "Ne" a na otázku "Proč?" odpoví "We're not assassins". Nevadí mi, že ji nezabili. Vadí mi, že měli všechny důvody ji zabít a žádný nechat ji naživu a přesto se tak stalo.

Něco podobného se mi stalo ještě mnohem dřív, když jsem četla sérii Sirantha Jax a na začátku předposlední knihy Aftermath měla hlavní postava nápad, jak zaškodit nepřátelům - rozhodla se ale nikomu o tom neříct, a tak uškodila úplně všem, přestože stačilo něco říct a její strana by byla připravená.

Nesnáším, když konflikt v knize vzniká tak, že postava udělá naprosto nesmyslnou věc (pokud možno ještě takovou, která se neshoduje se zbytkem jejího chování). Taky nesnáším, když si oblíbím nějakou knihu a v jejím pokračování osekají všechno, co jsem na ní měla ráda.

No, taky jsem nikdy nebyla schopna dočíst Fifty Shades of Grey - doposlouchala jsem první část ze tří a nebyla jsem schopna pustit si druhou. Chtěla jsem to mít z krku ještě dřív než se budu dívat na film, ale asi se budu muset nechat "překvapit", protože tohle se fakt číst (ani poslechem) nedá.

Celkově se dá říct, že jakmile si dám nějakou knihu do "currently-reading", tak už ji nikdy nedočtu.


message 4: by Illyria (new)

Illyria (illyriab) | 385 comments Když už knihu začnu, tak ji skoro vždycky dočtu. Já ji chci mít ráda a kdybych to neudělala, připadala by mi to jako zrada. Co když se to zlepší?

Jsou však tři důvody, kdy už to prostě do konce dotáhnout nedokážu:

1. Když už čtu několikátý díl a pořád doufám, že mě to začne bavit, ale nic. Většinou se mi s tím podaří seknout mezi díly, ale někdy to prostě nejde.
(např. The Sorceress - Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela 3, Škola noci a Upíří deníky - všicni říkali, jak je to dobré, a že si to musím přečíst, což jsem také (bohužel) udělala. Obě ty série mi přišly jako naprosté pitomosti...)

Série, které jsem vzdala: Across the Universe, #3, Georgina Kincaid, #4, Grisha 3#, Fallen 2#, Drakie 2# Forest Jump,...

2. Leze mi na nervy autorův styl psaní a děj není dost zajímavý abych to byla ochotná trpět
(např. The Last Unicorn, The Shadow of the Wind, Ilias,...)

3. Non fiction, kterou se rozhodnu číst po částech podle nálady (místo abych ji četla od začátku do konce jako román), ale ta nálada tak nějak nepřichází... zatím
(např. How to Read Literature Like a Professor: A Lively and Entertaining Guide to Reading Between the Lines, At Home: A Short History of Private Life,...)

Seznam je to poměrně krátký, mám tendenci na knihy pohlížet spíš pozitivně.


message 5: by Iri (last edited Feb 01, 2015 03:44AM) (new)

Iri (iriyanssenj) | 4 comments Knížky miluju, takže se je snažím dočítat za každou cenu. Hodně přemlouvání mě stála třeba The Way of Shadows, bylo to těsné, ale zvládla jsem to. Jenže tu jsou knihy, na které byla moje trpělivost krátká. Zatím.

Přiznám se, že jsem už asi třikrát rozečítala Pána Prstenů 1. Vím, jak moc skvělá klasika to je, ale asi jsem nebyla v náladě nebo co. Chci to brzy napravit a přečíst nejen jedničku, ale celou trilogii.

A další knihu, na kterou si vzpomínám - A Confederacy of Dunces. Říká se, že polovina čtenářů tu knihu miluje, druhá ji odloží a už nikdy neotevře. Ta kniha je divná. Ale jelikož jsem byla tehdy podstatně mladší, když jsem ji četla poprvé, chci jí dát druhou šanci. Štve mě její nedočtení někde v koutku mysli doteď.

A Different Kingdom Děsily mě "ostré" pasáže. Nic pro děti, což jsem tehdy nevěděla :D

No, poslední je rovnou celá série, která je sice opěvovaná až za hory, za doly, ale kterou jsem se rozhodla po letmé zkoušce (a 3 řadách seriálu) sabotovat - Martinova Song of Ice and Fire. Prostě může to být dobré jak chce, ale mě styl psaní příliš neoslovil. A pak s touto sérií mám ještě jeden problém, ale to je tajné :D

Takže asi tak. Nerada nechávám knihy nedočtené. Připadám si pak tak nějak... Nezodpovědně. Myslím, že většinou všechno dočtu, takže se mi moc často nestává, že něco odložím. Horší spíš pro mě je, že je tolik knih, které bych chtěla přečíst, tak jich mám v jednu chvíli rozečtených až moc. A to riziko odložení na vždy některé z nich poněkud zvyšuje...


message 6: by Iwik (new)

Iwik Pásková | 5 comments Řekla jsem si, že se také zapojím do této konverzace. Jak řekla již Zuzana, tak se též cítím nenaplněně a nezodpovědně, když knihu nedočtu a tak se vždy i přes tento pocit dokopu k dočtení, i když mi to trvá podstatně déle, než u knih ostatních.

Zatím jsem tento pocit měla snad jen u jedné knížky. Jedná se o Milovat z celého srdce od Chucka Spezzana. Přišlo mi, že autor v knize stále opakuje jednu myšlenku. Jedná se o knihu, která má pomoci člověku se odpoutat od problémů týkajících se ztracené lásky. Abych se přiznala, spíše mě náplň knihy dohnala k depresím, než aby mi od nich pomohl. Mohu říci jen to, že jsem ráda, že jsem to četla jen tak a neřešila v době čtení nějaké osobní problémy...

U jiných knih se mi zatím nic podobného nestalo a tudíž mě to trošku zaskočilo.


message 7: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Zuzana wrote: "Přiznám se, že jsem už asi třikrát rozečítala Pána Prstenů 1. Vím, jak moc skvělá klasika to je, ale asi jsem nebyla v náladě nebo co. Chci to brzy napravit a přečíst nejen jedničku, ale celou trilogii."

Já jsem tohle vyřešila audioknihou - nevím, jak jsou na tom české, ale anglické audiobooky byly hodně dobré. Přiznám se, že bez nich bych to asi nedala, protože Společenstvo je docela dost roztahané a je tam až moc písniček.

Jinak zpátky k tématu:
Já se většinou ani moc nerozhoduju, jestli knihu dočtu nebo ne. Když s ní nejsem spokojená, tak jednoduše čtu něco jiného a ona mi ve čtečce zapadne někam daleko a já na ni zapomenu. Pak když si na ni vzpomenu, tak záleží na tom, jestli jsem na ni furt naštvaná, nebo ne :D.
Nijak mě ale netíží svědomí, když něco odložím na pořád. Jestli mi přijde jako ztráta času ta doba, kterou jsem u dané knihy už pročetla, tak mi právě přijde zodpovědnější neztrácet u ní ještě více času a raději se věnovat něčemu jinému.


message 8: by Martin B. H. (new)

Martin B. H. | 13 comments Já se snažím všechny knihy dočíst, jen někdy se vyloženě těším, až to utrpení bude za mnou. Když knihu odložím předčasně, mám z toho výčitky svědomí a tak je čtu raději až do konce. Jen zřídka se stane, že knihu nedočtu. Tak například jsem nedočetl knihu Mum's List, ale toho vůbec nelituji. Byla to Hrůůůza.
Nyní čtu Deníček moderního fotra a na každé druhé stránce si říkám "Už dost!" a pak zase pokračuji ve čtení. Na každé páté stránce se dobře zasměji a jsem rád, že jsem četl dál a stránku na to zase křičím "Už dost!"
Je to kniha o otci na mateřské dovolené, takže je plná smíchuhodných historek zoufalého tatínka a jeho Čeněčka. Jenže ten humor je místy tak břitký, že to nedávám. Tak třeba pasáž (první kapitola, strana 2), kdy tatínek stojí u postýlky svého (ještě ani ne měsíčního) syna s nožem a chystá se bodnout.... brrrrr. Nebo často popisuje stav, kdy každý otec po porodu musí utéct od rodiny nejlépe na Jadran a nechat ji na pospas. Asi jsem postižený tím, že sám jsem otcem čtyř dětí. Jindy je humor opravdu inteligentní a směšný. Tak nevím. ALE DOČTU TO! :)


message 9: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Musím říct, že mi tohle téma připomnělo, jak se mi líbil příběh Blood Songu a rozhodla jsem se, že se od něj nenechám odradit pár úchylnýma ženskýma (nové postavy), a tak jsem se včera proscrollovala na konec své knihovny a otevřela si znovu Tower Lorda.
Ze stránky 134 jsem se posunula na 247 a hodlám pokračovat :). Pravda, u některých postav nečtu o moc víc než přímou řeč, ale díky tomu jsem schopna posunout se s příběhem postav, které mě opravdu zajímají (u ostatních se jen zajímám o to, jak ovlivňujou celkový příběh).

Rozhodla jsem se tohle téma pojmout tak, že zkrátím svůj seznam DNF - nebo se alespoň pokusím. Myslím, že se mi během toho půl roku, co jsem to nečetla, podařilo snížit svá očekávání a mám šanci Tower Lorda dokončit ;).


message 10: by Martin B. H. (new)

Martin B. H. | 13 comments Přesně takhle jsem četl George R.R. Martina George R.R. Martin
Martina wrote: "Musím říct, že mi tohle téma připomnělo, jak se mi líbil příběh Blood Songu a rozhodla jsem se, že se od něj nenechám odradit pár úchylnýma ženskýma (nové postavy), a tak jsem se vč..."


message 11: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Ted jsem cetla pekny "clanek", podle ktereho by se tohle tema melo asi jmenovat spise "Tsundoku", coz v Japonstine pry oznacuje, kdyz si koupite knihu a pak ji nedoctete :D


message 12: by Illyria (new)

Illyria (illyriab) | 385 comments Martina wrote: "Ted jsem cetla pekny "clanek", podle ktereho by se tohle tema melo asi jmenovat spise "Tsundoku", coz v Japonstine pry oznacuje, kdyz si koupite knihu a pak ji nedoctete :D"

No to je strašné! Tsundoku je skvělé slovo a nezaslouží si mít tak hanlivý význam... Já bych to slovo typovala spíš na někoho, kdo začne luštit sudoku, ale dříve nebo později je nucen to frustrovaně vzdát :)


message 13: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Illyria wrote: "Já bych to slovo typovala spíš na někoho, kdo začne luštit sudoku, ale dříve nebo později je nucen to frustrovaně vzdát :)"

V mém případě by to spíš označovalo program, který má luštit sudoku a zatímco některá zadání zvládá bez problémů, u jiných se rozhodne, že se mu nelíbí a že na mě (svého tvůrce) totálně kašle a neřekne proč.


back to top