Prcek a Quinn

Zvednu se, přední tlapy zapřu o podlahu a propnu se v bedrech. Protáhnu si tak keramitem vyztuženou psí kostru. Svalím se zpátky, až to zaduní. Zívnu. Mordu nechám otevřenou. Jazykem se chladím a přitom funím na tvrzené sklo své cely.
Cela to sice je, ale vězením není. Nejsem tu za trest ani proto, že se pán bojí mého útěku. Nikdy bych neutekl. Jsem tu na testování. Stejně jako Prcek, můj šimpanzí biomorfí parťák. Od té doby, co jsme se vrátili z poslední mise v kosmu, nás lidi, které chráníme, d...