Musí se město přizpůsobit distribučním společnostem?

Tohle je zajímavé téma: proměna města v čase a tím i v měnících se podmínkách. Jedním z největších problémů, nicméně rozprostřených do dlouhého času, bylo přizpůsobení se automobilismu a individiuální automobilové dopravě. Tam už jsme dospěli do stádia Zamrzlé evoluce. Novým zajímavým problémem jsou distribuční a rozvážkové služby.

Doby, kdy šlo jen o auta české pošty nebo kola Messengera, jsou dávno ty tam. Jenom poštovních služeb rozvážející balíčky je desítka velkých, kteří minimálně jednou denně, ale často vícekrát, zajíždějí do města. K tomu přidejte nejrůznější online rozvážkové služby, které dopravují nákupy, jídlo či cokoliv dalšího, co si firmy a lidé nechávají dovést k sobě.

Má to své výhody: věc je hned, není třeba nikam chodit, ceny za dodání bývají v řádu desetikorun, což je náklad, který by jen málokdy ospravedlnilo to, poslat pro takovou věc zaměstnance ji vyzdvihnout. Pohodlí, náklady, dalo by se říci.

Jenže větší města na takovou službu nebývají připravená. Parkování je těžké už dnes, do toho je potřeba počítat s tím, že k restauracím v době špičky neustále najíždějí distribuční služby s automobily, v lepším případě s koly. Jenže parkování tam není, takže se dopravní prostředky odstavují „na prasáka“ kam je to technicky možné, což komplikuje jiné typy dopravy, kterým odstavený prostředek překáží.

Novým fenoménem pak jsou distribuční boxy. Distribuční firmy je cpou tam, kde dostanou nájemní smlouvu za lacino, kde je prostor a kde je dostatek lidí. A pak vznikají taková nádherná zátiší, která jsou rozhodně urbanistickým skvostem. Jiná zátiší zase nemají dopravní obslužnost, jenže zaměstnancům distribuček se nechce věci tahat 200 metrů z parkoviště, takže si zajedou na chodník a počítají s tím, že než na ně někdo vlítne, tak zmizí. Že chodník ničí, je třešnička na dortu.

[image error]

A teď je otázka, co s tím. Moderní doba si to zřejmě žádá. Proč by někdo měl plánovat, jak svou firmu zásobovat jednou týdne vším, co firma potřebuje, když si to může nechat za pakatel dovézt chvíli poté, co si na chybějící věc vzpomene? Jenže tím se přenášejí náklady na společnost. Zhoršuje se životní prostředí ve městě, protože se všude motají dopravní prostředky distribučních společností. Najdete je zpravidla tam, kde je dopravní situace nejhorší, protože tam jsou jejich zákazníci.

Co s tím?

Lze pozorovat tři základní trendy.

Tím prvním je rezignace, kdy město nic neřeší a čeká, až se situace nějak usadí sama. Vznikají kolem toho konflikty, řadě lidí se logicky nelíbí parkování v zeleni či na chodníku, které distribučky praktikují s výhradou „co jiného mají dělat“. Je to vcelku oprávněný přístup zejména menších měst, které nemají mnoho prostředků na experimentování ani na vymáhání práva a mají řadu jiných palčivých problémů. Jenže je to jedno s druhým, parkování na chodníku a na jiných nedobře zpevněných plochách se dnes významně spolupodílí na ničení těchto ploch a na nedobrém dojmu z řady měst.

Tím druhým je přizpůsobení se. Města se snaží vyčleňovat plochy pro distribuční parkování nebo jim zřizovat speciální povolenkové karty umožňující parkovat v zónách. Nebývá to jednoduché, jen málokde se dá najít volné místo, které ještě nebylo určeno k parkování a vyjmout ho z parkovacího systému a vyhradit pro distribuční společnosti znamená riziko lokálních stížností občanů. Jenže, když se to neudělá, tak je místo hned obsazeno trvalým parkováním.

Třetí metodou je represe. Taková města nasadí své strážníky k tomu, aby vymáhali pravidla - a zároveň se snaží komunikovat s majiteli provozoven. V Německu bývá ve velkých městech běžné, že provozovna nemůže nabízet rozvážku automobilem, když nemá sjednané místo k zastavení. Naopak bývá propagována rozvážka na koloběžkách či elektrokolech a skůtrech.

Najít ekvilibrium je těžké a je to cesta hledání. Dám příklad, kterým jsem v Brandýse prošel já. Před jednou provozovnou si majitel zabíral parkovací místo dvěma kužely. Měl to právě pro závoz zboží a distribuční služby, bylo to na hlavní třídě. Zašel jsem tam, zjebal jsem je, že si nemohou blokovat parkovací místa, která jsou veřejná a že se to musí vyřešit jinak. Vyřešit to jinak by znamenalo osadit místo značkou a velkým žlutým nápisem na silnici, což by v památkové zóně vypadalo velmi hnusně. Za dva týdny špekulování jsem se došel majiteli omluvit, že jeho systém byl nejlepší a ať to tak nechá…

Abych to shrnul, máme tu několik otázek:

Jak moc má město podporovat podnikatele a tuto jejich podporu nechat zaplatit všechny občany? Pokud jim totiž přizpůsobí taková parkovací místa (spíše desetitisíce za jedno), zaplatí to všichni z daní. Jak moc bude život ve městě zhoršovat, když to město neudělá a situaci neřeší? Nejde jen o zbytečné jízdy, ale i o naštvanost občanů, někteří neradi vidí nesprávné parkování, jiní Jde o problém krátkodobý, nebo dlouhodobý? Je to jen dočasná móda, která za pár let zmizí a má se tím tedy město (jehož reakční doba se počítá spíše na roky) vůbec zabývat?

Osobně vidím nejlepší řešení v tlaku na malé dopravní prostředky, tedy kola, elektrokola a elektrokoloběžky. Ty jsou flexibilní. Jenže ta nebudou používat větší distribučky, Alzabox či Zásilkovnu jím snadno nezavezete. Tam už se vyplatí tlačit na to, aby odběrná místa vznikala jen tam, kde parkování není problém. Přeci jen, otevřít si výdejní místo uprostřed pěší zóny může být atraktivní z pohledu odběratele, ale tak nějak by se mělo počítat s dopravní obslužností…