První muž vaší dcery

„Já už domů tak brzo nemusím, už mám přece dospělé děti...“ Tahle věta mne naprosto uzemnila. Pronesla ji totiž má bývalá spolužačka Karin, tedy žena stejně stará jako já. Ne nějaká paní těsně před přechodem. Ta, kterou ještě neznáme. Byť někde vzadu v hlavě víme, že existuje a že se rychle blíží...

Karin byla na své děti velmi fixována. Dokonce i matky v domácnosti tvrdily, že přehnaně. Díky svému volnému povolání, Karin je scenáristka, měla dostatek času. Neodkládala je. Byla neustále s nimi. Pro ně. Až do chvíle, než ony odložily ji.

„Nejdřív jsem si vůbec neuměla představit chvíli, kdy budou celé dopoledne pryč z domova. Školka pro mne byla sci-fi. Představa, že nemusím psát po nocích, že budu mít pro tvorbu celé dopoledne, nebyl najednou luxus zázraku. Spíš jsem se děsila toho, že se mi bude děsně stýskat.“ Karin si zvykla. Nejen na školku a školu. Dokonce i na tábor. I na stáž v Anglii.

Zásadní šok přišel, když bylo dceři Alence šestnáct a kousek. Té Alence, kterou mám v paměti jako sběratelku mini Lega. Trošku jsem zaspala dobu...

„Maminko, nebude ti moc vadit, když u nás Ondřej dneska přespí?“ Tak zněla SMS, kterou si Karin schovala. Mohla ji tedy neustále nevěřícně ukazovat. Předmět doličný. „Ani nezavolala. Chápeš? Bála se mi to říct. Mně, která s ní zvládla první zuby i pětky z vlastivědy.“

Jasně, že Karin po mnoha přemítáních nakonec Ondřeje do svého bytu vpustila. Mutoval. Přinesl si kytaru. A na spaní čisté trenky. Proužkované. „Snad ho nepotkám ráno v koupelně,“ děsila se Karin. Trošku ji polilo horko, když si uvědomila, že jen s o málo starším chlapcem se vyspala po dlouhém firemním mejdanu minulé Vánoce.

Pak jí došlo další, tentokrát už vůbec ne zábavné téma. Antikoncepce. Má ji Alence nechat napsat a riskovat její zdraví. Nebo nenechat a riskovat, že bude babičkou ve chvíli, kdy sama zvažuje třetí dítě? Copak ta dospělost nemohla počkat aspoň do chvíle, kdy ona sama přestane menstruovat?

Nemohla. Jasně, že ne. Nepříjemné věci přijdou vždy raději dřív než později.

Ani týden neuběhl a Ondřej posunul její krémy. Musel přece někam nacpat svůj kartáček.

Takže už se nedivíme, že Karin má prodlouženou večerku a může zavírat mejdan spolužáků.

Má totiž opušťák. Je jí sice smutno, ale zvykne si. Stejně jako si zvykla na školku...