Kačaba > Recent Status Updates

Abych cca ve třetině knihy byla za stou kapitolou, to se mi ještě nestalo. :D

Tohle úplně není takové, jaké jsem očekávala... Chtěla jsem víc moře a a bitek a rumu!

Vymyslela bych pro to nějaké přirovnání, ale hrozilo by, že bych byla stejně "vtipná" jako autor. A s ním nechci mít společného nic.

Tohle je kniha testující čtenářskou trpělivost. Musíte ji nechat, ať vás pohltí. Každé jedno slovo, každá kudrlinka, odbočka. Je to poetické, místy až lyrické. Musíte projíždět řádek po řádku s precizností, jinak se ztratíte. Ale mi se to zatím daří. Ten příběh nečtu, vnímám ho.

"Cpali jsme se v nemocniční jídelně [obrovském stanu] ('Ještě přidat, hoši? Jen si poslužte, co hrdlo ráčí.') takovými pochoutkami jako smažené kuře, ovocný koktejl či bílý chléb bohatě namazaný máslem. Chuť nám nekazilo ani vědomí, že nás vlastně vykrmují na porážku."

Výborně zpracované z hlediska psychologické stránky věci, zatím mě to opravdu baví poslouchat.

Konec druhé části. Frentisovy kapitoly mě baví moc, jinak je to takové "ok", ale Vélin mě paradoxně nebere vůbec. Kdyby jeho hlavu někde potkala sekera, asi bych se nezlobila. :D

baví, baví

Je to poměrně dynamické, všechny dějové linky mají něco, co mě drží. A docela mě i zajímá, co bude dál. Ale s Vélinem mám furt nějaký vnitřní problém. Nemůžu se zbavit dojmu, že je uvnitř taková zhroucená bábovka.

Aaaaaaaaa. Doprdelekruci, co se to tam stalo.
Výborný finiš.

Zajímavé. Teď si to mou pozornost drží více než Píseň krve.