What do you think?
Roderick #1-2
The Complete Roderick
Roderick is a robot and this is his autobiography. Educated by watching television, he is adopted by an elderly couple in Kansas and tries to adjust to American society. Sladek conveys, with great sensitivity and insight, the innocence of an artificial intelligence and asks profound questions about mankind's right to manipulate others. It also portrays how a numerological mind might structure a narrative.
Inventive, funny, yet melancholy, this is one of SF's greatest creative geniuses writing at his thought-provoking best. Omnibus edition includes Roderick and Roderick at Random.
Inventive, funny, yet melancholy, this is one of SF's greatest creative geniuses writing at his thought-provoking best. Omnibus edition includes Roderick and Roderick at Random.
611 pages
First published April 1, 1992
About the author
John Sladek
107 books83 followers
John Thomas Sladek
(generally published as John Sladek or John T. Sladek, as well as under the pseudonyms Thom Demijohn, Barry DuBray, Carl Truhacker and others) was an American science fiction author, known for his satirical and surreal novels.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 1 of 1 review
July 28, 2019
Oukej, tohle bylo tak trochu šlápnutí… ani by neřekl vedle, jako spíš někam jinam. Johna Sladeka jsem si matně pamatoval ze samizdatu Lety zakázanou rychlostí… a hlavně se mi pořád v objevoval na Goodreads, jako že by se mi to mohlo líbit. Tak jsem to zkusil. Čekal jsem tenkou rychlou knížku – přišla 600 stránková bichle téměř bez děje. Ne dobře, má to nějaký děj, občas někdo někam jede. Jinak se tam hlavně mluví.
Oba díly Rodericka, které kniha obsahuje, jsou na zadní straně srovnávané s Candidem od Voltaira, což asi sedí. Mě to připomínalo satirické filmy ze sedmdesátých let, obvykle s Malcolmem McDowelem, který se, coby naivní hoch, dostává do skutečného světa a postupně ho to buď zničí, nebo donutí se přizpůsobit. Je to prostě ten příběh, kde hrdina prochází různými zkostnatělými prostředími a coby pozorovatel funguje jako marný závan zdravého rozumu ve světě, který se řídí svými vlastními pravidly důležitějšími než zdravý rozum. Tady postava robota, který se učí poznávat svět funguje jako dobrý kontrast proti lidem, kteří žijí ve svých vlastních vyšlapaných kolejích uvažování… čímž jsou vlastně mnohem robotičtější než hlavní hrdina. V tomhle mi to připomínalo televizní seriál A Series of Unfortunate Events, kde každá skupina, se kterou se děti pronásledované hrabětem Olafem setkali, byla tak pevně zakopaná ve svém způsobu uvažování, ve svých pravidlech, že jakákoliv realita neměla nejmenší šanci. Ostatně, na nemožnosti komunikace stojí i spousta dílů South Parku.
Jak už jsem psal, jsou to dvě knihy. První, Roderick or Education of a Young Machine, zachycuje Rodericka ve škole, kde se marně snaží přesvědčit ostatní, že je robot. Ve střetu s náboženstvím, šikanou a samozřejmě lidmi, kteří chtějí inteligentní umělou bytost využít. Jak jsou děti, i ty robotické, nejzranitelnější, tak tohle je temnější díl.
Druhá kniha, Roderick at Random or Futher Education of a Young Machine, se už víc soustředí na snobský svět umění, filozofie, sekt, revolucionářů a dalších způsobů idiocie. Dojde i na výrobu knih a na to, kdo má do knih víc co mluvit. Jestli vydavatelé, nebo prodejci, kteří se stýkají s tím nejdůležitějším – se zákazníky. A jak ideálně z tohohle byznysu úplně vyloučit autory.
Obě knihy jsou složené převážně ze souvislých monologů… nebo dialogů složených ze souvislých monologů. Nikdo nikoho zase tak moc neposlouchá. Sice tam řádí sériový vrah, ale ten je tam jen tak na okraji, jen proto, aby mohla policie náhodně zatýkat různé lidi, a nakonec se to vyřešilo zcela mimochodně tím, že se vrah sám přizná.
Je to hodně sedmdesátková satira (s přesahem do ještě dávnější minulosti, viz ten Candide) – pro nového čtenáře je už vážně hodně pomalá a spousta věcí už byla později použita o dost úderněji… a s větší výpovědní hodnotou co se týče současného světa. Uchechtl jsem se jen párkrát, třeba když se mluví o premiéře surrealistického muzikálu Hello Dali. Jinak jsem to dočetl spíše z respektu, ale nemyslím, si, že bych tu objevil něco nového a zásadního. Pár hezkých obrazů a spousta vážně děsivých postav.
Oba díly Rodericka, které kniha obsahuje, jsou na zadní straně srovnávané s Candidem od Voltaira, což asi sedí. Mě to připomínalo satirické filmy ze sedmdesátých let, obvykle s Malcolmem McDowelem, který se, coby naivní hoch, dostává do skutečného světa a postupně ho to buď zničí, nebo donutí se přizpůsobit. Je to prostě ten příběh, kde hrdina prochází různými zkostnatělými prostředími a coby pozorovatel funguje jako marný závan zdravého rozumu ve světě, který se řídí svými vlastními pravidly důležitějšími než zdravý rozum. Tady postava robota, který se učí poznávat svět funguje jako dobrý kontrast proti lidem, kteří žijí ve svých vlastních vyšlapaných kolejích uvažování… čímž jsou vlastně mnohem robotičtější než hlavní hrdina. V tomhle mi to připomínalo televizní seriál A Series of Unfortunate Events, kde každá skupina, se kterou se děti pronásledované hrabětem Olafem setkali, byla tak pevně zakopaná ve svém způsobu uvažování, ve svých pravidlech, že jakákoliv realita neměla nejmenší šanci. Ostatně, na nemožnosti komunikace stojí i spousta dílů South Parku.
Jak už jsem psal, jsou to dvě knihy. První, Roderick or Education of a Young Machine, zachycuje Rodericka ve škole, kde se marně snaží přesvědčit ostatní, že je robot. Ve střetu s náboženstvím, šikanou a samozřejmě lidmi, kteří chtějí inteligentní umělou bytost využít. Jak jsou děti, i ty robotické, nejzranitelnější, tak tohle je temnější díl.
Druhá kniha, Roderick at Random or Futher Education of a Young Machine, se už víc soustředí na snobský svět umění, filozofie, sekt, revolucionářů a dalších způsobů idiocie. Dojde i na výrobu knih a na to, kdo má do knih víc co mluvit. Jestli vydavatelé, nebo prodejci, kteří se stýkají s tím nejdůležitějším – se zákazníky. A jak ideálně z tohohle byznysu úplně vyloučit autory.
Obě knihy jsou složené převážně ze souvislých monologů… nebo dialogů složených ze souvislých monologů. Nikdo nikoho zase tak moc neposlouchá. Sice tam řádí sériový vrah, ale ten je tam jen tak na okraji, jen proto, aby mohla policie náhodně zatýkat různé lidi, a nakonec se to vyřešilo zcela mimochodně tím, že se vrah sám přizná.
Je to hodně sedmdesátková satira (s přesahem do ještě dávnější minulosti, viz ten Candide) – pro nového čtenáře je už vážně hodně pomalá a spousta věcí už byla později použita o dost úderněji… a s větší výpovědní hodnotou co se týče současného světa. Uchechtl jsem se jen párkrát, třeba když se mluví o premiéře surrealistického muzikálu Hello Dali. Jinak jsem to dočetl spíše z respektu, ale nemyslím, si, že bych tu objevil něco nového a zásadního. Pár hezkých obrazů a spousta vážně děsivých postav.
Displaying 1 - 1 of 1 review