The Chrysalids

by John Wyndham

A world paralysed by genetic mutation

John Wyndham takes the reader into the anguished heart of a community where the chances of breeding true are less than fifty per cent and where deviations are rooted out and destroyed as offences and abominations.

Genres: Science Fiction, Fiction, Classics, Dystopia, Fantasy, Post Apocalyptic, Young Adult

200 pages, Mass Market Paperback

First published January 1, 1955

About the author

John Wyndham Parkes Lucas Beynon Harris was the son of a barrister. After trying a number of careers, including farming, law, commercial art and advertising, he started writing short stories in 1925. After serving in the civil Service and the Army during the war, he went back to writing. Adopting the name John Wyndham, he started writing a form of science fiction that he called 'logical fantasy'. As well as The Day of the Triffids, he wrote The Kraken Wakes, The Chrysalids, The Midwich Cuckoos (filmed as Village of the Damned) and The Seeds of Time.

Reviews

[Václav Urbánek]

Postapo svět po nukleární válce, ve kterým se puberťáci navzájem dokážou telepaticky domlouvat, což ale zároveň musí skrývat před svejma dogmatickejma rodičema, kteří by je vnímali jako zmutovanou urážku Boha. Knížka je sice z 50. let, ale teen adaptace pro Netflix by z toho upřímně šla udělat asi líp než ze spousty jinejch současnějších námětů.

[jaroiva]

Zase jednou kniha, která mě naprosto pohltila. Jen ten konec mi připadal nějak nedotažený, pár stránek navíc bych ještě snesla. Pokud by nepokračovalo to moralizování od Zealanďanky.
Hodnocení ale nesnižuji, příběh mi brnknul na tu správnou strunu a přestože Trifidi jsou nepřekonatelní, moc se mi to líbilo.
Ovšem tahle obálka je děsně odpudivá :)

[Liberius]

Před mnoha lety jsem četl slavný Wyndhamův román "Den trifidů", bavil mě hodně a dodnes jej považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Doma pracovně některých zvláště bujným rostlinám na zahradě přezdíváme "trifidi" :).
Vím, že autor ještě přišel se známou knihou Midwichské kukačky (známé i z filmového plátna jako Městečko prokletých) a že třetici jeho patrně nejlepších knih doplňují právě Kukly. Neváhal jsem tedy a v knihovně po tomto svazku sáhl.
Příběh nás přivádí kamsi do relativně vzdálené budoucnosti. Od života tak, jak jej známe dnes (nebo jak jej Wyndham viděl v 50. a 60. letech) uplynulo už několik staletí. Lidé žijí jen na části planety (o které vědí, že je patrně kulatá), zbytek území je podle nich plný nehostinné pustiny, která není k životu, což neplatí jen o úzkém pásu území zvaném divočina, kde žije vše "nelidské". To je třeba upřesnit, tamní společnost se drží genetického purismu, kdy jakoukoli odchylku od normálu tvrdě trestá. Zmutovanou úrodu spálí, zmutované lidi (stačí mít o prst navíc) vyžene do divočiny, kde je ponechá svému osudu. Společnost je navíc silně fundamentálně nábožensky založena a moc se s nějakým humanismem a odůvodňováním svých činů nepárá. Do této situace vstupuje Wyndhamův hrdina - David. David je trochu jiný, více o věcech přemýšlí a nebere vše jako náboženské dogma. A také je trochu jiný, což se ale ukáže v knize až o něco později.
No a s tím se také pojí můj postoj ke knize. První polovina, kde se víceméně seznamujete se situací a s Davidem, mě dost bavila. Od okamžiku, kdy jsou "karty rozdány" je to ale podle mě o dost horší. Ne že by mě nezajímal další osud postav, nicméně bylo to poněkud nudnější a schématičtější čtení. Podle poznámek z doslovu je navíc také dobré číst Wyndhama očima potlačené sexuality. Strach ze světa postiženého globální katastrofou je z části také strachem z autorova vlastního selhání ve světě, který je tvrdě darwinistický. Wyndham neměl děti, s ženami to kulantně řečeno moc neuměl - nelze se tedy moc divit jeho úzkostem.
I tak je ale kniha určitě dobrá a autor obecně ve svém díle mnohokrát potvrdil, že dokáže být nadčasový, nebo minimálně inspirativní - ať už si o motivech jeho knih můžeme myslet cokoliv.

[Mishell]

4.75*
Úroveň trifidů to sice není, ale hodně se jí to blíží...
Svět po (nejspíše nějaké atomové) katastrofě, který se vrátil k puritánsky zvracenému "náboženství" hlídaném vládou. Prostě peckovní🤩 (samozřejmě žít by v tom člověk nechtěl...)
Rozhodně se v této knížce nachází spousta myšlenek k zamyšlení - od struktur vládních a církevních a jejich pravd, přes přes šlechtění a genetickou modifikaci rostlin a živočichů, až po existenční otázky - co dělá člověka člověkem a kdy už to není člověk...
Rozhodně bych tuto knihu doporučila číst před dnem trifidů (jedině tak se člověk vyhne přílišnému očekávání) a také bych řekla že mladší čtenáři by se spíše mohli vžít do mladších postav a díky tomu si lépe knížku užít...

[Martina Doležalová]

Měla jsi jiné vydání které mělo asi o 100 stran více takže mi to trvalo déle. Ale jinak byla knížka krásná,nelíbily se mi dlouhé kapitoly, někdy jsem se v knížce ztratila. Jinak doporučuji