Tam, kde v případě Divotvůrce začínal Sebastien de Castell relativně zvolna a na Kellena nakládal jednotlivá břímě postupně – s každým dalším dílem přitvrzoval a ztrpčoval mladíkovi život víc a víc –, tam malou Ferius pohřbil pod nános životních tragédií už v otevírací scéně knihy. Autor nejednou ukázal, že se nebojí surovosti a hrdinům klidně fyzicky i psychicky ublíží (a nechá je nést patřičné následky takových činů), přesto si to, čeho se čtenáři stanou svědky hned v začátcích Cesty Argosanů, příliš nezadá s grimdark fantasy pro dospělé. A to se – stejně jako v Divotvůrci – pohybujeme na poli young adult (čistě teoreticky, kdybychom to chtěli hodně zjednodušit, by to vzhledem k věku hlavní hrdinky mohlo být dokonce i middle-grade).
Příběhy Sebastiena de Castella vykazují stále tytéž dílčí neduhy. Autor zbytečně opakuje některé informace a čas od času si v průběhu dění vytáhne nový prvek, který zachrání situaci (ale není to vyloženě deus ex machina). Taky si klidně i během akční pasáže odskočí k vysvětlování. Zároveň s tím však kniha má i všechny klady de Castellova autorského stylu. Je to svižné, dobrodružné čtení, jemuž nechybí slušná porce akce, zvratů a emocí.
Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, Cesta Argosanů obsahuje střípky zajímavých filozofických úvah a Sebastien de Castell opět dokáže nezřídka trefit hřebíček na hlavičku, když vměstná vaše pocity nebo myšlenky do slov, která jste doposud jen marně hledali. Jeho příběhům to dodává jiný rozměr a díky tomu si v nich mohou najít něco i dospělí.
I přes morální šedost některých postav zůstává Cesta Argosanů vcelku snadno čitelná, co se týká etiky a zásadovosti. De Castell dává na odiv ctnostné charakterové vlastnosti, které nezmizí ani pod nánosy křivd a utrpení a pomalu formují mladou Ferius do podoby ostřílené, drzé, ale laskavé světoběžkyně, jíž se jednou stane.
Občas se člověk musí ptát, jestli toho autor Ferius nenaložil příliš mnoho… Ale jelikož víme, že za pár let zachrání (nejednou) život Kellenovi i jeho kočkoveverčákovi, tak se s tím nejspíš nějak popere. Takové už jsou zkrátka nevyzpytatelné argosanské cesty.