Nejlepší byly jednoznačně scény s králíčky. Což není mnoho.
Na jedné straně chuděra, kterou postrkují od jednoho nechutného ženicha ke druhému [Byť s výkřiky do tmy, že si ho nevezme i kdybys mi lichotil nebo hrozil oprátkou (s. 63). A to si před chvílí chtěla vzít odporného prasáka.], na druhé straně divoška, která bohatým bere a chudým dává. No nevím.
Nejsem si úplně jistá, že autorka udržela myšlenku.
s. 20 „Jsi moje schovanka.“
„Nikdy si tě nevezmu.“
(Ne že by ji žádal.)
s. 22 naše manželství nepřipadá v úvahu
A pak mu to jde ještě znovu oznámit v noci do jeho pokoje.
Jen proto, aby zjistila, že je nahý a tak ho příroda obdařila, že to manželství by nemuselo být zase tak špatné (s. 47).
s. 48 „Vtrhla jsi do mého pokoje uprostřed noci, abys mi zakázala sňatek s tebou?“
„Ne. To není důvod, proč jsem přišla.“
O ničem jiném nemluvila.
Pak najednou se chce vdávat a on neví, jak se jí zbavit.
Pak ji najednou miluje a chce si ji vzít. Ale ona ho miluje a vzít si ho nechce.
A on ví proč: Chce si ho nejdříve vyzkoušet v posteli.
OMG.
Hambatá scéna byla trapná. Před tím sice vymyslel, že si ji vezme jeho přítel (se kterým se ani neviděla), ale najednou je to pryč. Nic se neřeší. O příteli se už nemluví. Král se někam vytratil...
Alex přijde na to, co se chystala udělat, udělá tytyty, vyspí se s ní a udělá, co chce ona.
s. 19 odhalil hranatou, hladce oholenou bradu
Za pár hodin, s. 49: pak se poškrábal na bradě a jeho dva dny staré strniště
s. 46 spatřila plný džbánek vína a dva poháry u krbu, který dávno vyhasl
s. 61 Na truhlici v nohách postele stál malý soudek vína a dva poháry
s. 41 Fiona a Brenna jsou holčičky, které se hrdince téměř schovají pod její sukně.
Na s. 118 předstírají, že Brenna šla na schůzku s chlapcem?
s. 129 Brenna se měla dokonce vdávat
Autorka má všeobecně odvážné představy o středověku. Ale přece jenom – trouba na pečení chleba (s. 124)?
s. 124 mísila s denním světlem a byla unášena vzduchem v jasných slunečních paprscích
Po krátkém rozhovoru vyjde ven a Alex se zadíval na šedivou oblohu pozdního odpoledne.
s. 132 v bledém slunečním svitu
To je rychlé i na říjen.
s. 132 zarachotil závorou a přiměl ji, aby otevřela
Proč?
s. 60 A tak nadzvedl závoru na jejích dveřích a rovnou vstoupil
Pokud se chystá zbořit vlastní hrad, není trochu zbytečné, aby se vdávala za prasáky? To nedává smysl.
Celá ta myšlenka žádný hrad = žádný ženich = budeme si vesele žít na rumišti nedává smysl.
s. 21 hlavu plnou její medové vůně
s. 141 i když v prostoru prvního nádvoří k němu pronikl závan její vanilkové vůně
Inu, temný špinavý středověk. Sice neměli co jíst, ale každou chvíli voněla jinak.
s. 148, 149 Typicky ženská otázka, důvěrná, zkoumavá a do morku kostí rozčilující.
Tato otázka zněla: „Jaké má vlasy?“
s. 152 a se Štěpánovou podporou může doufat, že bohaté dcery mocných baronů či vdovy se značným jměním rády uzavřou manželskou smlouvu jako výkupné za život nějakého zajatého rytíře...
Nějaké zajatého rytíře? Proč by to proboha dělaly?
Hrdina celou dobu skuhrá, jak v dětství trpěl. Ale umí číst francouzsky a latinsky... Kde k tomu přišl?
s. 93 Celý život se někam stěhoval – z jedné bortící se barabizny do druhé, a pak, po Gilově smrti, musel být vždy krok před Jindřichovými šerify, potom se stal panošem a za čas vojákem, jemuž kromě jména patřilo jenom něco víc než malý stan, zbroj a pár truhlic...
A teď je v podstatě nejlepším královým kamarádíčkem?
s. 147 Vrhla na něho zpod dlouhých tmavěplavých řas úsměv
To bych chtěla vidět.
s. 207 Její koupel byla vychladlá
s. 209 Jak stahuje kotlík ze závěsu, přilévá do lázně horkou vodu, až se z kádě zvedá oblak páry
To musel být velký kotlík, když výsledkem byla (s. 212) kouřící káď (byť v ní bylo vody po kolena).
s. 214 našel ji v kádi, vlastně viděl jen její kolena, protože hlavu měla celou pod vodou a její vlasy pluly po hladině jako mořské řasy.
Měl by se odvrátit od té zlaté nádhery, od jejích nahých zad, oblých půlměsíců hýždí. Než myšlenku stačil plně zformulovat, náhle se posadila...
Takže zároveň viděl její kolena i záda? To musela nacvičovat s akvabelami.
s. 136 lůžka, „Teď
s. 158 myslela,“ Oči
s. 202 pěšině, „Takže
čárka - s. 67, 166