What do you think?
Recursion
Goodreads Choice Award
Winner for Readers' Favorite Science Fiction (2019)MEMORY MAKES REALITY.
That's what New York City cop Barry Sutton is learning, as he investigates the devastating phenomenon the media has dubbed False Memory Syndrome—a mysterious affliction that drives its victims mad with memories of a life they never lived.
That's what neuroscientist Helena Smith believes. It's why she's dedicated her life to creating a technology that will let us preserve our most precious memories. If she succeeds, anyone will be able to re-experience a first kiss, the birth of a child, the final moment with a dying parent.
As Barry searches for the truth, he comes face to face with an opponent more terrifying than any disease—a force that attacks not just our minds but the very fabric of the past. And as its effects begin to unmake the world as we know it, only he and Helena, working together, will stand a chance at defeating it.
But how can they make a stand when reality itself is shifting and crumbling all around them?
At once a relentless page-turner and an intricate science-fiction puzzle box about time, identity, and memory, Recursion is a thriller as only Blake Crouch could imagine it—and his most ambitious, mind-boggling, irresistible work to date.
That's what New York City cop Barry Sutton is learning, as he investigates the devastating phenomenon the media has dubbed False Memory Syndrome—a mysterious affliction that drives its victims mad with memories of a life they never lived.
That's what neuroscientist Helena Smith believes. It's why she's dedicated her life to creating a technology that will let us preserve our most precious memories. If she succeeds, anyone will be able to re-experience a first kiss, the birth of a child, the final moment with a dying parent.
As Barry searches for the truth, he comes face to face with an opponent more terrifying than any disease—a force that attacks not just our minds but the very fabric of the past. And as its effects begin to unmake the world as we know it, only he and Helena, working together, will stand a chance at defeating it.
But how can they make a stand when reality itself is shifting and crumbling all around them?
At once a relentless page-turner and an intricate science-fiction puzzle box about time, identity, and memory, Recursion is a thriller as only Blake Crouch could imagine it—and his most ambitious, mind-boggling, irresistible work to date.
329 pages, Hardcover
First published June 11, 2019
About the author
Blake Crouch
89 books62.8k followersBlake Crouch is a bestselling novelist and screenwriter. He is the author of the forthcoming novel, Dark Matter, for which he is writing the screenplay for Sony Pictures. His international-bestselling Wayward Pines trilogy was adapted into a television series for FOX, executive produced by M. Night Shyamalan, that was Summer 2015’s #1 show. With Chad Hodge, Crouch also created Good Behavior, the TNT television show starring Michelle Dockery based on his Letty Dobesh novellas. He has written more than a dozen novels that have been translated into over thirty languages and his short fiction has appeared in numerous publications including Ellery Queen and Alfred Hitchcock Mystery Magazine. Crouch lives in Colorado with his family.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 17 of 17 reviews
September 7, 2020
When every memory contains a universe, what does simple even mean?
Z počátku jsem s tím vnitřně bojoval, jelikož jsem k tomu přistupoval shodně jako k "The Gone World". A byť mají více než pár společných třecích ploch, tak jsou velmi rozdílné. Předně toto je, a není to myšleno jako výtka, oddechové čtení na pláž/po náročném dni v práci pro lidi, kterým se však nechce úplně vypnout mozek, ale jen ho nechat běžet na volnoběh. Čte se to samo, postavy jsou sympatické "tak akorát" a paralelně-časové hrátky jsou natolik přehledné, aby se v nich vyznal každý, ale zároveň dostatečně spletité (tím v kolika rovinách se postupně jede), aby ne vždy bylo hned dopředu jasné, kudy se to bude ubírat.
Problém je, že první polovina je nepoměrně lepší druhé (v podstatě to je 4/5 versus 1/5). V první se řeší motivace, postavy, morálka, jak nás definuje minulost, co pro identitu znamenají vzpomínky apod. Není to žádné filozofické sci-fi, ale je to uchopeno dostatečně nosně. Ve druhé polovině se jede ve směšném akčním hávu, kde kupříkladu vědkyně a polda vystřílí hrdinně laboratoř, hrají si na Minority Report, odvracejí nukleární holokaust či si říkají hlubokomyslné osudové věty typu "My soul knows your soul. In any time.". Z toho by si oči ukroutila i největší náctiletá fanynka young adult romancí. Až by jeden brečel. A nikoli dojetím.
Je zde rovněž těžko popsatelný rozpor, který musí řešit, veškeré tituly operující s cestováním časem/paralelními realitami. Buďto jedou stylem "vše se může stát, pravidla neexistují, pokud potřebuji, aby se stalo X, tak se X stane bez ohledu na konsekvence" či se snaží o hard sci-fi přístup, kde je přesně vysvětleno "jak a za jakých pravidel, co (ne)lze". Zda se to však snaží o oba zároveň. Věnuje se dost času tomu "jak a za jakých podmínek"; a čistě z pohledu zápletky to drží skutečně vydrží podrobnější kritický pohled. Ovšem napadne vás tisíc věcí, které by to na místě rozbily. Což by nevadilo, kdyby se autor nesnažil vytvářet dojem, že to má podchycené.
Mimochodem, to "jak" je na celé knize zdaleka nejlepší nápad. Dokonce je tak dobrý, že je vlastně škoda ho promrhat v titulu, z kterého má jeden pocit, že se to snaží být sofistikovanější a dělá se to chytřejším, než jaké to je. V podstatě takový "Dan Brown cestující časem". Což problém není. Ovšem to, že autor z toho chtěl mít něco více než právě "pouze" solidní řemeslnou oddechovku, to problém je.
Z počátku jsem s tím vnitřně bojoval, jelikož jsem k tomu přistupoval shodně jako k "The Gone World". A byť mají více než pár společných třecích ploch, tak jsou velmi rozdílné. Předně toto je, a není to myšleno jako výtka, oddechové čtení na pláž/po náročném dni v práci pro lidi, kterým se však nechce úplně vypnout mozek, ale jen ho nechat běžet na volnoběh. Čte se to samo, postavy jsou sympatické "tak akorát" a paralelně-časové hrátky jsou natolik přehledné, aby se v nich vyznal každý, ale zároveň dostatečně spletité (tím v kolika rovinách se postupně jede), aby ne vždy bylo hned dopředu jasné, kudy se to bude ubírat.
Problém je, že první polovina je nepoměrně lepší druhé (v podstatě to je 4/5 versus 1/5). V první se řeší motivace, postavy, morálka, jak nás definuje minulost, co pro identitu znamenají vzpomínky apod. Není to žádné filozofické sci-fi, ale je to uchopeno dostatečně nosně. Ve druhé polovině se jede ve směšném akčním hávu, kde kupříkladu vědkyně a polda vystřílí hrdinně laboratoř, hrají si na Minority Report, odvracejí nukleární holokaust či si říkají hlubokomyslné osudové věty typu "My soul knows your soul. In any time.". Z toho by si oči ukroutila i největší náctiletá fanynka young adult romancí. Až by jeden brečel. A nikoli dojetím.
Je zde rovněž těžko popsatelný rozpor, který musí řešit, veškeré tituly operující s cestováním časem/paralelními realitami. Buďto jedou stylem "vše se může stát, pravidla neexistují, pokud potřebuji, aby se stalo X, tak se X stane bez ohledu na konsekvence" či se snaží o hard sci-fi přístup, kde je přesně vysvětleno "jak a za jakých pravidel, co (ne)lze". Zda se to však snaží o oba zároveň. Věnuje se dost času tomu "jak a za jakých podmínek"; a čistě z pohledu zápletky to drží skutečně vydrží podrobnější kritický pohled. Ovšem napadne vás tisíc věcí, které by to na místě rozbily. Což by nevadilo, kdyby se autor nesnažil vytvářet dojem, že to má podchycené.
Mimochodem, to "jak" je na celé knize zdaleka nejlepší nápad. Dokonce je tak dobrý, že je vlastně škoda ho promrhat v titulu, z kterého má jeden pocit, že se to snaží být sofistikovanější a dělá se to chytřejším, než jaké to je. V podstatě takový "Dan Brown cestující časem". Což problém není. Ovšem to, že autor z toho chtěl mít něco více než právě "pouze" solidní řemeslnou oddechovku, to problém je.
March 20, 2022
Moje nejoblíbenější sci-fi téma - cestování časem - tady dostalo pěkně na p*del.
Temná hmota se mi moc líbila, takže jsem přečetla i Městečko Pines, i jeho díly 2 a 3, sice sestupná tendence, ale i ten třetí díl ještě pořád dobrý.
Ale Zhroucený čas se mi nelíbí. Ztrácela jsem se ve skocích, těžko jsem se chytala nějaké linky, která by mě zaujala. Zpočátku se mi zdálo, že jsem ji našla, ale pak už to šlo nějak kolem mě a nijak zvlášť se mě nedotklo. Opět mě Edice Světový bestseller zklamala, nespustilo mi to žádné vlastní úvahy, které mám na tomto žánru nejraději. Cítím se jako nezúčastněný divák jakéhosi filmu a říkám si: "hmmm".
Temná hmota se mi moc líbila, takže jsem přečetla i Městečko Pines, i jeho díly 2 a 3, sice sestupná tendence, ale i ten třetí díl ještě pořád dobrý.
Ale Zhroucený čas se mi nelíbí. Ztrácela jsem se ve skocích, těžko jsem se chytala nějaké linky, která by mě zaujala. Zpočátku se mi zdálo, že jsem ji našla, ale pak už to šlo nějak kolem mě a nijak zvlášť se mě nedotklo. Opět mě Edice Světový bestseller zklamala, nespustilo mi to žádné vlastní úvahy, které mám na tomto žánru nejraději. Cítím se jako nezúčastněný divák jakéhosi filmu a říkám si: "hmmm".
November 8, 2020
Už jsem od autora četl Temnou hmotu… a podobně jako ona, i Zhroucený čas se dá zařadit do kategorie „sci-fi pro ženy v domácnosti“. Prostě zajímavý nápad použitý tak, aby byl přístupný i těm, kteří mají problém pochopit i Star Wars. V tomhle případě je to možnost vracení se pomocí vzpomínek do minulosti, do svého starého… vlastně mladého… těla a zachraňování věcí, které se staly. Čili se jedná v podstatě o časovku. Nakusují se tu morální otázky (co přepisovat, koho zachraňovat) ale naštěstí (protože podstatou knihy je boj proti tomuto vynálezu, což by asi při normálním používání nebylo úplně obhajitelné), to ve finále graduje, a z knihy se stává boj s časovou apokalypsou.
Co se Blakeovi Crouchovi nemůže upřít, je spád. Kniha je účelná a svižná a bavila mě víc než Temná hmota. Možná i pro to měnění světů a atmosféru stříleček, kdy si člověk může zasejvovat pozici a zkusit to znova… ovšem to samé může udělat i nepřátelská strana. Díky časovkovitosti se může elegantně řešit i seznámení hrdinů, které tady probíhá stylem: „ahoj, já jsme ta a ta, v minulé časové linii jsme spolu chodili, vím, že jsi udělal tohle a tohle – pojď, dáme to dohromady“. Čímž se ušetří spousta zbytečných stránek. Kniha přichází i s ne tak obvyklým přístupem, že hrdinové musí znovu a znovu prožívat větší část svého života. Ustavičné opakování se obvykle používá v rámci jednoho dne, čímž můžou postavy víc experimentovat. Pokud máte na krku takových dvacet let, už si moc blbnout netroufáte. Což je zajímavá situace, která by se dala využít k mnohému (může fungovat vztah, kdy vy s tím druhým žijete už šedesát let a on vás teprve poznal?), ale tady je spíš jen nakousnutá a jede se dál. Podobně jako u Temné hmoty, sci-fi prvky jsou jen záminkou pro v podstatě klasický thriller.
Čím blíž finále, tím víc kniha nabírá na obrátkách. A ano, funguje to, i když z toho autor vybruslí hodně lacině. Na jedno přečtení v pohodě, snadno poživatelné, ideální pro zfilmování… ale ve výsledku absolutně zapomenutelné. A myslím, že nejzásadnější otázkou, kterou kniha pokládá, je: kolik životů byste byli ochotni strávit se svou ženou?
Co se Blakeovi Crouchovi nemůže upřít, je spád. Kniha je účelná a svižná a bavila mě víc než Temná hmota. Možná i pro to měnění světů a atmosféru stříleček, kdy si člověk může zasejvovat pozici a zkusit to znova… ovšem to samé může udělat i nepřátelská strana. Díky časovkovitosti se může elegantně řešit i seznámení hrdinů, které tady probíhá stylem: „ahoj, já jsme ta a ta, v minulé časové linii jsme spolu chodili, vím, že jsi udělal tohle a tohle – pojď, dáme to dohromady“. Čímž se ušetří spousta zbytečných stránek. Kniha přichází i s ne tak obvyklým přístupem, že hrdinové musí znovu a znovu prožívat větší část svého života. Ustavičné opakování se obvykle používá v rámci jednoho dne, čímž můžou postavy víc experimentovat. Pokud máte na krku takových dvacet let, už si moc blbnout netroufáte. Což je zajímavá situace, která by se dala využít k mnohému (může fungovat vztah, kdy vy s tím druhým žijete už šedesát let a on vás teprve poznal?), ale tady je spíš jen nakousnutá a jede se dál. Podobně jako u Temné hmoty, sci-fi prvky jsou jen záminkou pro v podstatě klasický thriller.
Čím blíž finále, tím víc kniha nabírá na obrátkách. A ano, funguje to, i když z toho autor vybruslí hodně lacině. Na jedno přečtení v pohodě, snadno poživatelné, ideální pro zfilmování… ale ve výsledku absolutně zapomenutelné. A myslím, že nejzásadnější otázkou, kterou kniha pokládá, je: kolik životů byste byli ochotni strávit se svou ženou?
March 12, 2021
Další mindfuck z pera Blakea Crouche. Sice jsem se místy ztrácela a můj mozek to asi na sto procent nepobral, ale po trošku zvláštním začátku se to rozjelo. A posledních 100 stránek už jsem hltala se slzami v očích. Neskutečná jízda.
September 23, 2026
Napínavá sci-fi s chytrým nápadem, který ale při hlubším přemýšlení naráží na příliš mnoho logických děr..
April 21, 2025
Ty jo…tak tohle bylo zase mindblowing! 🤯 Ale teda asi je to “nejhorší” kniha od autora, kterou jsem zatím četla. To ale nicméně stále znamená, že to byla parádní jízda, málem mi to uškvařilo mozek, strašně se mi to líbilo a prostě to bylo skvělý :)
November 29, 2020
Zhroucený čas jsem si pořídila na základě recenzí a anotace, která mě opravdu zaujala. Plus ta knížka vyhrála Goodreads Awards. Mám ráda sci-fi, které jsou zamotané, zajímavé, a i vcelku realistické. Problém v knize však je ten, že na něj asi nebudu mít úplně „popular opinion“.
Největší problém v knize vidím v postavách. Ani jedna mě příliš nezaujala a tolik nepřirostla k srdci. I přestože je děj opravdu komplikovaný, myslím si, že šel podat trošku přehledněji a možná i rozšířit na více stránek, což si myslím, že by u tak komplikované knihy nebyl problém. Často jsem se v zápletce začala trochu ztrácet a stále mi i po přečtení není pár věcí úplně jasných.
Myslím si, že Zhroucený čas je kniha, která chce přečíst vícekrát. Bohužel jsem od ní čekala mnohem víc. Myslím si, že na ději jsou nejdůležitější postavy a ty nejsou zrovna něco, co by na knize bylo dobré. Děj vzbuzuje děs, strach, je bezpochyby varováním. Ale někdy oplývá až dle mého příliš velkou nereálností. Téma jako takové je opravdu velmi zajímavé a unikátní, ovšem šlo podat lépe. Kniha mi osobně tedy tolik nesedla, takže za mě docela zklamání. Ale třeba se k ní ještě někdy později vrátím a změním názor.
Největší problém v knize vidím v postavách. Ani jedna mě příliš nezaujala a tolik nepřirostla k srdci. I přestože je děj opravdu komplikovaný, myslím si, že šel podat trošku přehledněji a možná i rozšířit na více stránek, což si myslím, že by u tak komplikované knihy nebyl problém. Často jsem se v zápletce začala trochu ztrácet a stále mi i po přečtení není pár věcí úplně jasných.
Myslím si, že Zhroucený čas je kniha, která chce přečíst vícekrát. Bohužel jsem od ní čekala mnohem víc. Myslím si, že na ději jsou nejdůležitější postavy a ty nejsou zrovna něco, co by na knize bylo dobré. Děj vzbuzuje děs, strach, je bezpochyby varováním. Ale někdy oplývá až dle mého příliš velkou nereálností. Téma jako takové je opravdu velmi zajímavé a unikátní, ovšem šlo podat lépe. Kniha mi osobně tedy tolik nesedla, takže za mě docela zklamání. Ale třeba se k ní ještě někdy později vrátím a změním názor.
January 17, 2021
Je to takové přístupné pop sci-fi. Andy Weir o tom na přebalu píše, že je to strhující a jedinečná jízda. No místy to bylo i dobré a snad to mělo i spád (hlavně zpočátku), ale taky jsem se občas dost nudil, ztrácel se v tom a nutil se do čtení. Nahoru dolů. Asi nejvíc bych ocenil ten samotný nápad resp. námět. Napsané to mohlo být lépe.
June 2, 2021
Od autora jsem v roce 2020 přečetl knihu TEMNÁ HMOTA, která se mi hodně líbila a tuto knihu jsem hodnotil mezi 10 TOP nejlepších knih, které jsem přečetl v roce 2020. Těšil jsem se na knihu ZHROUCENÝ ČAS a doufal jsem, že bude stejně dobrá jako Temná hmota, ale bohužel jsem byl z knihy zklamaný. Popravdě řečeno se mi kniha moc nelíbila a v některých okamžicích jsem si říkal, jestli vůbec budu schopný dočíst tuto knihu. Některé části mne nudily a nutil jsem se do čtení, ale stále jsem dával knize šanci. Někdy jsem se ztrácel, jindy mi bylo celkem jedno, jak to celé skončí. Kniha má 5 částí včetně epilogu. Poslední části byly o něco lepší než předcházející, ale pokud celkově zhodnotím knihu, tak mne tato kniha neoslovila a pro mě to byla asi ztráta času. Asi půjdu proti proudu, poněvadž kniha má vysoké hodnocení, ale v mém případě si stačilo knihu přečíst jen jednou a už bych se k ní nikdy nevracel. Věřím, že hodně čtenářům se kniha bude líbit a budou příběhem nadšeni a nedají na knihu dopustit. Cestování časem je lákavé, ale mně to bohužel moc nebavilo. V poděkování autor píše, že „Rekurze byla nejtěžší knihou, jakou jsem doposud psal.“
V knize se vyskytují 2 dějové linie. V jedné dějové linii vystupuje detektiv BARRY a v druhé vědkyně HELENA. Postupem času se osudy našich hrdinů střetnou. Na některých místech se vyskytují části k zamyšlení o kvantové fyzice a také o tom, co by se stalo, pokud bychom změnili tok dějin a jaký by to mělo celkový dopad na lidstvo. Na počátku každé části se objevovaly citáty od různých autorů vztahující se tematicky ke knize, což se mi líbilo. Závěr byl předvídatelný. Knihu hodnotím na 50 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Myslím, že rovnováha je pro lidi, kteří netuší, proč jsou mezi živými.
Čas je iluze, konstrukt vytvořený lidskou pamětí. Minulost, přítomnost a budoucnost neexistuje. Všechno se odehrává teď.
Ale nehrajete si na Boha i ve chvíli, kdy neuděláte nic, i když máte možnost zasáhnout?
V knize se vyskytují 2 dějové linie. V jedné dějové linii vystupuje detektiv BARRY a v druhé vědkyně HELENA. Postupem času se osudy našich hrdinů střetnou. Na některých místech se vyskytují části k zamyšlení o kvantové fyzice a také o tom, co by se stalo, pokud bychom změnili tok dějin a jaký by to mělo celkový dopad na lidstvo. Na počátku každé části se objevovaly citáty od různých autorů vztahující se tematicky ke knize, což se mi líbilo. Závěr byl předvídatelný. Knihu hodnotím na 50 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Myslím, že rovnováha je pro lidi, kteří netuší, proč jsou mezi živými.
Čas je iluze, konstrukt vytvořený lidskou pamětí. Minulost, přítomnost a budoucnost neexistuje. Všechno se odehrává teď.
Ale nehrajete si na Boha i ve chvíli, kdy neuděláte nic, i když máte možnost zasáhnout?
November 30, 2022
Přečetl jsem jedním dechem, dobré scifi s časovým paradoxem. Překvapivý konec se sice nekonal, ale celkové pojetí příběhu a časové linie mě velmi uspokojilo, doporučuji. Dostal jsem jako tip od švagra, asi si od autora přečtu ještě jednu knihu.
November 30, 2023
Začíná to o dost slibněji, než to končí. Jako byste četli tři úplně jiné knihy s jediným názvem, celé to do sebe vůbec nepasuje a nakonec jako bonus dostanete nějaké to mudrování o smyslu života. Nevím, dál.
September 13, 2025
Neskutečné. Opravdu je neuvěřitelné, jak mysl autora dokázala vymyslet takový příběh. Tohle je pravé sci-fi a opravdový core žánru. O lidech, jejich osudech, lásce, smutku a vytrvalosti - a celé je to zasazeno do brutálního a originálního příběhu. 4.5*
February 17, 2023
Zajímavý nápad. Příběh má spád od začátku do konce. Několik pasáží chytne za srdce.
February 3, 2025
Dechberoucí...
December 31, 2025
Podle mě zajímavý koncept zkoumání lidského mozku, bavilo mě to, místy to na mě bylo už moc chaotické a trochu jsem se ztrácela, ale aspoň jsem se tak přiblížila postavám v knize, které zažívaly stejný guláš. Takže ano, je to chaos, ale je milý. Navíc mi poslední stránky zpříjemnily posedávání na pohotovosti, takže za mě v pořádku.
September 8, 2021
Tato kniha byla pro mě velkým zklamáním. Po skvělé Temné hmotě přišel takový plytký příběh, který mě nenutil číst, nepřijmul mě věřit, že to, co mi předkládá je správné nebo mít strach o hlavní postavy. Nesedlo mi ta forma "deníkových" záznamů, která se tam často objevovala. To by možná fungovalo ve filmu, ale v knize to bylo jako pěst na oko -- tohle je část, která je nepodstatná, tak se jí dál nezabívám, jen zaplňuji stránky. Tom Sweterlitsch si s tím podle mě poradil daleko lépe.
January 2, 2026
téma ohýbání času mi připadá extrémně zajímavý a tahle knížka měla kromě toho i dost filozofickej nádech
"Thats what it is to be human - the beauty and the pain, each meaningless withou the other.
a taky, kromě toho, že to ukázalo, proč bychom si jako lidi neměli chtít zahrávat s veličinou, kterou nedokážeme vnímat jinak, než lineárně, mě to párkrát i přivedlo k slzám
"My soul knows your souls. In any time."
32. A book about memory/memories
"Thats what it is to be human - the beauty and the pain, each meaningless withou the other.
a taky, kromě toho, že to ukázalo, proč bychom si jako lidi neměli chtít zahrávat s veličinou, kterou nedokážeme vnímat jinak, než lineárně, mě to párkrát i přivedlo k slzám
"My soul knows your souls. In any time."
32. A book about memory/memories
Displaying 1 - 17 of 17 reviews