What do you think?


Les Chimères
Poetry. Bilingual Edition. Translated from the French by William Stone. A precursor of the symbolists and the surreallists, Gérard de Nerval has fascinated many major literary figures, including Proust and Breton, Eliot and Apollinaire, Michaux and Leiris. The great sonnet cycle, in its marvellous combination of spell, quest and dream, continues to fascinate writers, readers and that special category of writerly readers, translators. Menard's translator is the gifted young poet William Stone, who explains his work in a strongly worded "like a partly submerged crocodile, with one amber eye half open, the foreign line sits, waiting for the anxious translator to make a move."
64 pages, Paperback
First published January 1, 1854
About the author
Gérard de Nerval
690 books252 followersGérard de Nerval was the nom-de-plume of the French poet, essayist and translator Gérard Labrunie, one of the most essentially Romantic French poets.
Gérard de Nerval, nom de plume de Gérard Labrunie, écrivain et poète français. Figure majeure du romantisme français, il est essentiellement connu pour ses poèmes et ses nouvelles.
Gérard de Nerval, nom de plume de Gérard Labrunie, écrivain et poète français. Figure majeure du romantisme français, il est essentiellement connu pour ses poèmes et ses nouvelles.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 1 of 1 review
November 17, 2018
DELFICA
Ty přece, Dafné, znáš tu starou romanci
ve stínu smokvoňů, pod bílým vavřínem,
kde stříbro oliv sní v zamženém listí svém,
tu píseň milostnou, vždy počínající.
Poznáváš starý chrám, tichý dvůr se sloupy,
chuť hořkých citrónů, v něž vtisklas zuby bílé,
jeskyni, osudnou pro hosty pošetilé,
kde hada, jež přemožen, prastaré sémě spí?...
Vrátí se bohové vždy oplakávaní!
Čas přivede zas zpět jasný řád dávných dní;
slyš, země vydechla věštěckou nápověď...
Zatím však věštkyně, na tváři měkký stín,
usnula pod jedním z oblouků zřícenin
- a přísné sloupoví nic nerušilo teď.
Ty přece, Dafné, znáš tu starou romanci
ve stínu smokvoňů, pod bílým vavřínem,
kde stříbro oliv sní v zamženém listí svém,
tu píseň milostnou, vždy počínající.
Poznáváš starý chrám, tichý dvůr se sloupy,
chuť hořkých citrónů, v něž vtisklas zuby bílé,
jeskyni, osudnou pro hosty pošetilé,
kde hada, jež přemožen, prastaré sémě spí?...
Vrátí se bohové vždy oplakávaní!
Čas přivede zas zpět jasný řád dávných dní;
slyš, země vydechla věštěckou nápověď...
Zatím však věštkyně, na tváři měkký stín,
usnula pod jedním z oblouků zřícenin
- a přísné sloupoví nic nerušilo teď.
Displaying 1 - 1 of 1 review


