Sborník čtyř sci-fi novel, který jsem četl abych si rozšířil obzory. Celkem nepřekvapivě u mě nejvíc zabodoval Peter F. Hamilton, který v Jak rostou stromy přichází s klasickým detektivní případem, který se ovšem vyšetřuje v alternativní realitě… a přes dvě stě let. Uvědomuju si, že možná můj důvod, proč mám rád Hamiltona je v tom, že ať jsou jeho světy sebezvláštnější, pořád je uprostřed jeho příběhů něco pevného a bytelného. Což mi třeba chybělo u povídky Stephana Baxtera: Prach reality, která mě v polovině přestala zajímat natolik, že už ani nevím, jak dopadla. Na můj vkus až moc abstraktní. Paul James McAuley přišel v Jak se tvoří historie se zajímavou situací, kdy pojímá události v okupovaném městě z pohledu historika okupačních sil, který se snaží zjistit co nejvíce o hrdinovi odboje. Zajímavé prostředí, ale příběh je tam jen jako bonus navíc. Celou dobu jsem čekal něco víc, nějakou větší tragédii, silnější odhalení na konec. Podobně to má Ian McDonald, který se obvykle soustředí na cizokrajná prostředí, a tak Příběh Tendeléo zasadil do Afriky, kde se začíná rozlézat mimozemská nákaza a transformuje vše kolem sebe. A příběh je tady nejsilnější v okamžicích, kdy se vykašle na sf prvky a jen popisuje boj holky o přežití, hroucení rodiny, útoky gangů a tak dále. Šířící se mimozemská hmota je tu spíš jen jako motivace. Ostatně, i tady mi přišlo celé to vyústění trochu laciné… ale to je patrně dáno tím, že je to jen (jako u McAuleyho) jen malý příspěvek do většího autorova světa.
Sborník je solidní, ale z žádné povídky jsem si nesedl na zadek. Tedy sedl, ale ještě před čtením, protože ve stoje se mi čte blbě, takže se to nepočítá. Kdybych měl tuhle knihu použít jako inspiraci, po jakých autorech sáhnout, tak mi to asi napoví, abych se vyhnul Baxterovi, že by mi mohl sednout Hamilton… a ostatní, že píšou zajímavě, ale nějak mě nezajímá o čem.