Druhá část třetího svazku lovecraftovský spisů Volání Cthulhu přináši vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927–1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů.
Howard Phillips Lovecraft, of Providence, Rhode Island, was an American author of horror, fantasy and science fiction.
Lovecraft's major inspiration and invention was cosmic horror: life is incomprehensible to human minds and the universe is fundamentally alien. Those who genuinely reason, like his protagonists, gamble with sanity. Lovecraft has developed a cult following for his Cthulhu Mythos, a series of loosely interconnected fictions featuring a pantheon of human-nullifying entities, as well as the Necronomicon, a fictional grimoire of magical rites and forbidden lore. His works were deeply pessimistic and cynical, challenging the values of the Enlightenment, Romanticism and Christianity. Lovecraft's protagonists usually achieve the mirror-opposite of traditional gnosis and mysticism by momentarily glimpsing the horror of ultimate reality.
Although Lovecraft's readership was limited during his life, his reputation has grown over the decades. He is now commonly regarded as one of the most influential horror writers of the 20th Century, exerting widespread and indirect influence, and frequently compared to Edgar Allan Poe. See also Howard Phillips Lovecraft.
Druhý nejlepší svazek Sebraných spisů. Nedá se sice říct, že všechny v něm obsažené povídky jsou dokonalé, z celkových osmi hned čtyři nezanechají výraznější dojem - ale to jen díky své krátkosti a menším ambicím. Zbylé čtyři patří k esenci, k tomu nejlepšímu z Lovecrafta i z literárního horroru obecně. To, že vynikající Hrůza v Dunwichi se ani nevešla do mého top 3 z tohoto svazku, hovoří za vše.
Top 3 povídky: Barva z kosmu, Šepot v temnotách, Případ Charlese Dextera Warda - část druhá
Snové povídky prostý a tím i mnohem čitelnější svazek číslo čtyři.
Lovecraftova říše hnusu, děsu a pseudomytologie. Základní kontury jeho tvorby jsou po čtvrtém díle již zřejmé. Čtenář už tedy může směle přemýšlet o přísaze na Necronomicon a vstupu do řad jeho početných uctívačů a nebo o tom, zda se přidá k těm, jež vůbec o nějaké vnitřní koherenci mýtu Cthultu silně pochybují. Ať tak či onak, čtení Lovecraftových povídek zatím nepůsobí jako ztráta času... pátý díl rozhodne.
Žiadne snové dobrodružstvá, pri ktorých som sa veľa krát stratil. Staré božstvá, tajomné entity z vesmíru, čudáci, čo strkajú nos kde nemajú. a doplatia na to, proste Lovecraft v plnej sile .
Série Spisů má v tuhle chvíli stoupající tendenci. V této knize už nejsou snové povídky, ale jen to, co jsem očekával, když jsem se do Lovecrafta pustil. Rané sci-fi, horror, weird. Prakticky všechny povídky v tomto svazku se mi líbily, když pominu pitomosti jako Tamtéž. Bohužel ani tady se ještě autor nevyvaroval příliš brzkého odhalení pointy, což spoustu povídek zbytečně sráží. Asi nejlepší byla Hrůza v Dunwichi a dokončení Charlese Dextera Warda.
Naozaj badať kvalitatívne vzostupnú tendenciu, ktorá je priamo úmerná s kvantitatívnym nárastom (dĺžkou) jednotlivých prác, teda až na pár nešťastných výnimiek, ktoré kazia celkový dojem - napríklad črta o Rimanoch alebo humorný traktát Tamtéž. I keď im neupieram istú zaujímavú myšlienku (predovšetkým druhej menovanej), na ostatné texty sa nechytajú. Případ Charlese Dextera Warda síce podobne ako celý Lovecraftov štýl trpí predovšetkým prílišnou rozťahanosťou a vleklosťou tempa, ale rozhodne má pôsobivé momenty. Naproti tomu Hrůza v Dunwichi je už atmosférická chuťovka a jedna z Lovecraftových najlepších vecí. Vedeckofantastické motívy a predovšetkým snaha vedecky zdôvodniť fantastické elementy v Barve z kozmu podľa mňa ťahajú toto inak famózne dielo nadol a vrcholom tejto časti bol záverečný Šepot v temnotách, ktorý síce tiež obsahuje trochu groteskne pôsobiace sci-fi prvky, ale zase to vyvažuje neskutočným popisom genius loci tajomných vermontských vrchov a ich okolia (a okrem toho, ako som sa dozvedel, je tu popisované oddelenie mozgu od tela, ktoré dnes už pôsobí ako značné žánrové klišé, jedným z prvých doložených literárnych pokusov o znázornenie tejto témy, čo je veľké plus a poľahčujúca okolnosť). Práve Šepot v temnotách si preto u mňa ako jediný text v tejto knihe zaslúži 5*, celkovo je to za ale za 4* a konečne idem na záverečnú časť, ktorá obsahuje hádam tie najzaujímavejšie - a minimálne najznámejšie - kúsky podivného pána z Providence.