Druhý díl volné trilogie napínavých příběhů legendární party Rychlé šípy (Záhada hlavolamu, Tajemství Velkého Vonta). Ztracený ježek v kleci je opět nalezen a kolem něj se rozvíjí série nových dobrodružství. Vontské hnutí ožije a znovu se schyluje k volbě Velkého Vonta. Rychlým šípům se podaří nalézt první Vontskou kroniku a poznají tajemnou historii zrodu Vontů. Také se seznámí s ušlechtilým slepým chlapcem Vláďou Dratušem.
Foglar was born and grew up in Prague, capital of Bohemia. Because his father died prematurely he was brought up in rather poor material conditions by his mother. He was strongly influenced by romantic parts of Prague. All of the fictional towns in his novels are more or less derived from Prague. During the 1920s, Foglar was strongly influenced by German independent Wandervogel movement as well as Scout movement led by Antonín Benjamin Svojsík under Czech name Junák.
During 1930s and 1940s, Foglar worked as a magazine editor in one of the largest Prague publishing houses, Melantrich. He edited several journals for youths: Mladý hlasatel ("Young herald"), 1938–1941 Junák ("Scout"), 1945–1949 Vpřed ("Ahead"), 1946–1948
and he wrote articles for even more journals including the Skaut, Sluníčko, ABC, and the Tramp.
After Communist coup in 1948 Foglar was kicked out of publishing house, his magazines were liquidated and his books prohibited, as was the Scout movement and independent youth clubs. For many years he worked as tutor in youth internate schools and homes. During the fall of censorship at the end of 1960s, he published some new books and the re-editions of the olders. After Soviet occupation of Czechoslovakia his books were newly banned until 1989.
Foglar lived with his mother caring for her until her death in high age and never married.
One of the key motives of Foglar's novels is the tension between the loneliness and close friendship between young male heroes. These are especially distinctive in novels 'Přístav volá', 'Kdyz duben přichází', 'Chata v Jezerní kotlině', 'Modra rokle' and 'Tajemna Rasnovka'. These novels are also non-scout ones, picturing independent life of youths. On the other hand, in second large group of his novels, a 'group hero' novels, the plot is based on stories of some organized group of youths, with less individual psychology and more action and adventures. The heroes are boy scouts or independent clubbists.
Má to svoje kvality. To ne, že ne. Největším tahákem jsou opět Stínadla a jejich atmosféra. Ovšem ne, že by to nezestárlo - když člověk chodí starou Prahou (třeba v rámci aktuální Rodinné hry ve Starém Městě pražském), tak si to může jeden už jenom představovat - ale přeci jen je tam nějaká tresť, která je pořád živá a dává tomu přeludu starých Stínadel sílu a důveryhodnost. Takže jo, kvůli Stínadlům to má smysl číst.
Pak je tady příběh a ten je bohužel slabší, než v předešlé knize. Je slabší, protože je méně konzistentní, více epizodický, sem tam se něco opakuje a prostě nepřichází se silným a nosným tématem, jako bylo minulé pátrání po Janu Tleskačovi. Zároveň jsou tam zbytečné dějové linky (zejména epizoda s Mirkem Danešem a samozřejmě, kalvárie s Bublinou), které příběh zdržují, rozplizávají a zůstane po nich nepříjemná pachuť.
No, a pak jsou se Stínadly nerozlučně spjaty Rychlé šípy. Už minule jsem se podivoval nad občasnou morální problematičností chování hochů z této party. Na jednu stranu se prezentují jako čestní chlapci s příkladným chováním, na druhou stranu, pokud to příběh "potřebuje", jdou morální zásady stranou. Kdyby nešlo o (celkem ploché) literární postavy, člověk by řekl, že jsou kluci trochu pokrytci.
Občas si lidé stěžují na Mirka Dušína, že pořád moralizuje. Já si nestěžuju, že je nositelem řady morálních zásad. Tak nějak to k němu patří a dá se to skousnout. Co mi ale na Mirkovi vadí, že je ješitný. A to až tak, že je na tom (opět) vykonstruována zápletka. Asi to je něco jako prvotní hřích - kdyby Mirek nebyl takový ješita a byl upřímný, tak jsme se mohli obejít bez výše jmenovaných slabých částí (Daneš & Bublina) a knížka by byla o něco lepší a příběh svižnější.
Suma sumárum, jestli jste dospělí, tak to spíše (znovu) nečtěte... pokud to nečtete dětem. Místo toho se spokojte s tím málem, co vám v paměti utkvělo z dětství a dospívání a až půjdete na procházku po městě, zapíchněte si do klopy žlutý špendlík.
Začala jsem číst včera asi v deset a zhruba ve dvě ráno bylo dočteno. Vážně jsem se od toho i po těch letech nedokázala odlepit, což taky asi mohlo být tím, že jsem si z knihy spoustu věcí už nepamatovala. Takže to pro mě vlastně bylo jak kdybych to četla poprvé. Byla jsem stejně napnutá, když se tam dělo něco tajemného, stejně jsem si hryzala nehty, když Rychlé šípy někdo pronásledoval, a bylo mi stejně smutno, když se zachraňoval Bublina.
Co se mi tu hodně líbilo bylo to, že ani samotné Šípy nebyly dokonalé. I tihle kluci mohli mít problémy ve škole - špatné známky, které si museli napravovat. A i oni měli mezi sebou rozepře. Stejně jako v prvním dílu s Červenáčkem, tak i tady dokonce s Mirkem.
Bavilo mě i všechno o Uctívačích ginka, protože tenhle strom mám odjakživa hrozně ráda. Tady bylo ginko strašně vzácné a rostlo jen na jednom místě, kdežto my ho třeba máme na zahradě, protože jsem ho prostě musela mít za každou cenu. Tohle srovnání mi přišlo celkem zábavné. Na konci mi zbylo pár otazníků, u kterých už si nejsem jistá, jestli se vůbec v dalším díle osvětlí. Už si to totiž nepamatuju, kdo byl například Vrána nebo co se stalo s Dymourem? Sama jsem zvědavá, jestli se to vůbec dozvím.
Záhadu hlavolamu nekriticky zbožňuju, ke Stínadlům už tolik nostalgický vztah nemám. A... ty slabiny nemůžu ignorovat.
Naprosto žeru, jak Foglar dokáže udělat z výpravy do sousední čtvrti epický dobrodružství. Rozšiřuje se tu stínadelský lore, objevují se nové party, ale chtělo by to trochu víc dotáhnout... Chybí tu něco, co by čtenáře zaháčkovalo a nepustilo - v jedničce to byl osud hlavolamu a tajemná smrt Tleskače, tady je spousta věcí spíš epizodická a Foglar místy vykrádá sám sebe (linka Mirek ve Stínadlech).
Nevýměna knížky za psa moc dobře nezestárla a z Šípů to dělá docela pokrytce.
Celá recenze: http://marky-books.blogspot.be/2016/0... ~~~ Reakce po dočtení: Poslechnout si svou oblíbenou sérii z dětství jako audio je občas k nezaplacení - zvedne to náladu :) ~~~ Hodnocení: 5 hvězdiček
[audiokniha] Pro-tip: najděte si a poslechněte svou oblíbenou knihu z dětství jako audioknihu...zaručeně vám to vykouzlí úsměv na rtech :) Pokračování stínadelských dobrodužství Mirka, Jarky, Jindry, Červenáčka a Rychlonožky v honbě za ježkem v kleci rozhodně stojí za přečtení (poslech)! :)
Druhý díl stínadelské trilogie jsem si užila téměř stejně jako ten první. Kniha Záhada hlavolamu pro mě byla napínavější díky tajuplným okolnostem úmrtí Jana Tleskače a hledání ježka v kleci. V tomto druhém díle mě ale nejvíc bavilo právě ono magické prostředí Stínadel se všemi jeho názvy uliček a vontskými tradicemi. Na knížce také oceňuji výchovný aspekt, který je proveden názorným způsobem - čtenáři milují Rychlé šípy, a ti se jim tak stávají vzory ve šlechetnosti a četnosti. A proto sláva foglarovkám!
PS: Z četby si mimo jiné také odnáším krásné úsloví: "Kdo se bojí, nesmí do Stínadel!"
Foglarovy knihy mají většinou jednoduché zápletky a celkem přímočarý děj. Stínadelská trilogie a z ní hlavně Stínadla se bouří jsou výjimka. Tahle kniha je plná překvapení a zvratů a nových a nových záhad.
Nějak nebyl čas, tak se to protáhlo. Popravdě mně to nepřišlo nějak extra dobrý. Už je to dlouho co jsem četl Záhadu hlavolamu, ale štvalo mě, že se tu opakujou zápletky. Furt někdo umíral, pak se zas' postavil na nohy, apod. Určitě worth-a-read, ale na muj (dospělej) vkus, nic extra :)
Trochu jsem váhal mezi 3 a 4. Nakonec 4, asi hodně i z nostalgie. Není to špatný, některé pasáže se čtou dobře, ale je prostě vidět, že je to starší a místy až nesnesitelně správňácký... Třeba taková věta "bude zde sídlit mládež zdravá a krásná, silná čestná a dobrá" je už na mě trochu moc:)
O kvalitě opakovaného čtenářského zážitku v dospělosti tu dobře píše Vít Kotačka, nebudu zastírat, že i já jsem částečně podlehl zklamání, zvlášť když se konfrontace dotýkala ani ne tak samotné vzpomínky na text, jako spíš mýtu o vzpomínce. Z četby před třemi dekádami jsem si pamatoval sotva pár motivů a nespecifikovatelné chvění nad popisy tajemné čtvrti. Také se tu nechci pouštět do obvyklých foglarologických rozborů, které se neustále vrací k týmž dohadům o identitě a inspiraci. Stranou ponechám také genderovou analýzu, která by si zasloužila obšírnějšího zpracování.
Věkově notně odsazený rereading žánru, kterému dnes říkáme young adult, mi krom deziluze přinesl také pár nových objevů. Příběh Rychlých šípů obsahuje aspekty, které přesahují výchovný model dobrodružné literatury z poloviny minulého století, a není to pouze atmosféra Stínadel založená na fikční autenticitě, jež dodnes přitahuje pozornost dětí i dospělých.
Detailní popisy urbánní ekologie Stínadel, včetně paralelních toponym (jejichž skutečné názvy jsou ovšem neznámé) se v románu vyskytují v obrovském množství, ale jsou zároveň endemitní. O Druhé straně se vpodstatě žádné konkrétní informace související s podobou nebo místopisem nedozvídáme. Známé je abstraktní, neznámé konkrétní, paradox je to zdánlivý, protože efekt odpovídá způsobu poznávání a vnímání. Důvěrnou každodennost nemusíme pečlivě pozorovat, neudivuje nás a nezvbuzuje v nás většinou silnější emoce. Naopak tajemství odkrýváme z řady exaktních stop, aniž bychom se tím hned dobrali souvislostí a smyslu. Foglar velmi dobře věděl, jak má svým svěřencům dávkovat dopamin.
Tento topografický rozdíl v jazyce není náhodný, není jen nástrojem pro posilování dobrodružnosti v syžetu. Stínadla představují utopii, která má transformativní funkci, ani ne tak k RŠ, jako ke čtenáři samotnému. První význam utopie je normativní, potom jde o utopii zapomenutou, kterou je třeba znovu nastolit. Stínadla se vyznačují zvláštní autonomií, jejíž historii můžeme poodhalit díky starým vontským kronikám. Anarchie je po období zničujících vnitřních bojů vystřídána jakousi vojenskou demokracií, než znovu propukne po debaklu poslední volby Velkého vonta (finále Záhady hlavolamu). I v čase interregna však existuje vontská identita založená na společné minulosti, legendách a relikviích (ježek v kleci), existuje tu silná skupinová selekce (my versus oni) determinovaná pouhou příslušností k bydlišti a věku. Je to sociální utopie pozoruhodná především tím, že se omezuje pouze na děti a dospívající. Selhává, pokud není správně organizována, ale i když RŠ usilují o mocenský vliv, aby vrátili do Stínadel řád, stále jde o samosprávu dorostenců. Tím se dostáváme k druhému významu, který je epistemický. Dětská a pubertální mysl je jiná a dospíváním tato jinakost zaniká. Dětská mysl dokáže vnímat pouze dětský svět, do kterého dospělí nemohou vstoupit, ačkoli se pohybují na stejném prostoru. Proto sehrávají dospělé postavy nanejvýš epizodické role a jedině strážník Usměvavý (příznačně je znám jen pod dětskou přezdívkou) zde vystupuje jako výjimka potvrzující pravidlo (dokáže nahlédnout, ale vstup má zapovězen). Superhrdina Široko je sice odrostlý chlapeckým letům, ale je to vont a vzhledem k naturalistickému fikčnímu světu potřebuje pro své eskamotérské kousky tělo dospělého muže. Stínadla jsou platonovskou Ústavou i hobbsovským vlčím věkem v etickém smyslu a zároveň jsou rájem představivosti a kouzel (létající kolo, Doppelganger) před prvotním hříchem (sexualita) a vyhnáním (dospění), tedy utopií odsouzenou k zániku. Utopií do které se však dokážeme vracet čtením.
Na odkouzlení tohoto prvního světa, přirozeného stavu bez vlády a dospělých pravidel, se ovšem podílejí samy RŠ a to formou, která je možná pro mladší generace čtenářů dokonce srozumitelnější a hmatatelnější. Ano, jde o vydávání TAM-TAMu, ve kterém se odhalují (byť s rezervami) druhostraníkům stínadelská tajemství. Pro redaktora Foglara bylo nejspíš přirozené převést zkušenost vlastní práce, kterou navíc využíval pro své výchovné ambice, mezi pětilístek svých hrdinů, zvlášť když hlavní autor Mirek Dušín vpodstatě postrádá dětské vidění, které je klíčem k úplnému otevření Stínadel, a představuje snad spisovatelovo alter ego. Mirkova charakterová perverze vůči mýtu fikčního světa se mimochodem vyjevuje v Mirkově nejutilitárnějšímu přístupu při morálním dilematu nad osudem Bubliny, nebo v neupřímnosti během podezření o jeho možném stínovém životě. V době sociálních sítí a záplavě postování nabývá žurnalistická linka příběhu na novosti. Ačkoli RŠ během pátrání samy nereflektují svou reportérskou úlohu, znovuoživený souboj se Sběračem o publikum (followery a fame) snad může rezonovat s dnes více zažitou potřebou svoje zážitky instantně medializovat.
Rád bych tu ještě ocenil mimoliterární úroveň nového vydání, totiž ilustrace Jiřího Gruse. A protože to za mě už skvěle popsal Pecina, přidávám pouze odkaz: https://typomil.com/2020/05/zahady-a-...
Co zamrzí u nově čteného vydání (ISBN 978-80-00-05852-8) jsou korektury a editorská práce. Krom poměrně častých pravopisných chyb se zde dokonce několikrát zpotvoří jména hrdinů, větší faux-pas v kánonu RŠ si lze těžko představit.
Hodnocení neměním, i když v dětství to na mne muselo působit mnohem silněji.
Dobrodružství ve Stínadlech pokračují. Čeká nás spousta dobrodružství i mnohá nebezpečí, Rychlé šípy tentkrát totiž zasahují přímo do volby Velkého Vonta. Zvítězí Dabinel, Danuš, Uctívači Ginka (M), či /Zlutý Květ (L, VD)? Objeví se znovu Ježek v kleci?
Opět napínavý díl, i když ten první jsem si asi užila o něco více a také jsem si z něj více pamatovala.
To sa takto tazko v tomto veku hodnoti kniha pre mladez. Keby som toto cital v 85om, asi by som to zozral aj s jezeckom. Nevydalo. Teraz je to stale napinave ale uz nekonecne naivne. Ach jo, jenom zli hosi a spatni kluci nikdy nechteli byt jako Mirek Dusin, si myslim. A mladi je krasny a chtel bych to jeste jednou zazit, herrgott.
Poté, co jsem si přečetl Záhadu hlavolamu znovu snad po třiceti letech, tak jsem věděl, že se pustím i do dalších dílů této trilogie. A druhý díl Stínadelské trilogie je opět výborný a nové vydání od Albatrosu z roku 2020 (podobně jako díl první) je velmi povedené.
To je tak hezky idylické! Ani nevím, jestli jsem tohle jako malá četla, nebo ne. Ale bavilo mě to, a dost si teď hraju s myšlenkou, že se pustím i do třetího dílu. :D