Pyramids

Discworld #7

by Terry Pratchett

Being trained by the Assassin's Guild in Ankh-Morpork did not fit Teppic for the task assigned to him by fate. He inherited the throne of the desert kingdom of Djelibeybi rather earlier than he expected (his father wasn’t too happy about it either), but that was only the beginning of his problems...

Genres: Fantasy, Fiction, Humor, Comedy, Audiobook, Science Fiction Fantasy, Satire

341 pages, Paperback

First published January 1, 1989

About the author

Sir Terence David John Pratchett was an English author, humorist, and satirist, best known for the Discworld series of 41 comic fantasy novels published between 1983–2015, and for the apocalyptic comedy novel Good Omens (1990), which he co-wrote with Neil Gaiman.
Pratchett's first novel, The Carpet People, was published in 1971. The first Discworld novel, The Colour of Magic, was published in 1983, after which Pratchett wrote an average of two books a year. The final Discworld novel, The Shepherd's Crown, was published in August 2015, five months after his death.
With more than 100 million books sold worldwide in 43 languages, Pratchett was the UK's best-selling author of the 1990s. He was appointed an Officer of the Order of the British Empire (OBE) in 1998 and was knighted for services to literature in the 2009 New Year Honours. In 2001 he won the annual Carnegie Medal for The Amazing Maurice and His Educated Rodents, the first Discworld book marketed for children. He received the World Fantasy Award for Life Achievement in 2010.
In December 2007 Pratchett announced that he had been diagnosed with early-onset Alzheimer's disease. He later made a substantial public donation to the Alzheimer's Research Trust (now Alzheimer's Research UK, ARUK), filmed three television programmes chronicling his experiences with the condition for the BBC, and became a patron of ARUK. Pratchett died on 12 March 2015, at the age of 66.

Reviews

[Adam Vincent Bartos]

To byla panečku jízda! Tenhle samostatný příběh ze světa Zeměplochy jsem měl v knihovně dlouho a stále jsem se mu vyhýbal. Zpětně nechápu proč... Čtení jsem si užil! Nebudu tady hodnotit samotnou hloubku příběhu. Chtěl bych spíš vypíchnout krásně sepsanou parodii na Egypt a taky Řecko. Neskutečně mnoho vtipných scén, jedna z mých oblíbených je třeba část, kdy hlavní hrdina Těpic má v Efebe sedaček se všemi známými lidmi z naší historie, které mají opět dokonalé pojmenování. (Děkujeme). Velblouda "Ty Mrcha", který je prostě vtipný jen svou existencí v knize. Škoda, že se Pyramidy nedočkaly nějakého pokračování...

Část v Ankh-Morporku mě moc nechytla, ale pak to opravdu stojí za to! :)

[Ondřej Puczok]

Je to už hodně let od doby, kdy jsem Pyramidy četl poprvé. Tehdy jsem si toho tolik nevšímal, ale opakovaně mě dnes při čtení Pratchetta fascinuje, kolik témat dokáže dát organicky a nenásilně k sobě. Od skvělého rozvedení Cechu vrahů (s vynikající úvodní zkouškovou pasáží, kterou si dodnes z Pyramid pamatuji asi nejlépe), níže zmíněného "vládnutí" a královských povinností (i povinností poddaných) či vysokou matematiku v "netradičním provedení" přes Egypt a mystiku pyramid nebo Řecko s antickou filozofií po otázku daňových rájů a fungování náboženství atd. atp.

Zároveň mě při čtení vždy těší, když si autor v textu klade filozofické otázky, na které si následně i logicky odpovídá. V případě Pyramid a Zeměplochy navíc ještě v souladu s místními fyzikálně-matematickými zákony. Konkrétně jde například o ne/božství faraonů a jejich schopností (východ slunce, povodně...).

Jedním z nejviditelnějších motivů je pro mě v knize také otázka vládnutí. Nevím, jestli to tak Pratchett psal schválně, ale po shlédnutí seriálu The Crown nemůžu nevidět onu "brutální parodii" britské královské rodiny. Stejně jako tady faraon vyloženě jen sedí ve zlaté masce a vše "skrze něj" řeší "velký vezír", tak v seriálu má oproti samotné tradicemi a zákony svázané královně snad i více pravomocí její vlastní kancelář protokolu. Do kontextu ještě zajímavě zapadá kniha Byl jsem posledním císařem čínským, po jejímž přečtení si nemůžu říkat, že Pratchett ve svém textu přehání. Nepřehání, jen už mnohokrát potvrzené a popsané myšlenky rozvádí ve svém vlastním světě Zeměplochy.

(A mimochodem, jsou obrazy kouřících černých kousků Velké pyramidy srovnatelné s obrazy po výbuchu Černobylu jen náhodou?)

Poznámka: Jde sice o dotisk, přesto čtenáře mrzí množství tiskařských/nakladatelských chyb. Mj. buď nebylo opraveno, nebo vypadlo, rozdělení některých částí (neznačených podkapitolek), což docela mate v případech, kdy na sebe přímo navazují jinak nesouvisející věty. Co ale zamrzí hodně, je neodhalený chybný překlad v místě, kde jde o celou pointu knihy (str. 331 a "tichá pošta") a vyznění překladu je o dost jiné, než v anglickém originálu.
Poznámka 2: Na druhou stranu, zábavnost poznámek překladatele opravdu dostihuje samotného autora knihy a jsem za ně rád.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Na síle pyramid není nic mystického. Pyramidy jsou přehrady stojící v proudu času. Jsou-li správně tvarované a správně směrované a mají-li v sobě ukryty správné parakosmické rozměry, časový potenciál té obrovské masy kamene může být využit k urychlení nebo obrácení toku časového proudu ve velmi malé oblasti stejným způsobem, jak dokáže vodní trkač využívat sílu proudu k tomu, aby hnal vodu proti proudu samotnému.

Původní stavitelé, kteří byli prastaří, a tedy moudří, tohle věděli a celý vtip dobře postavené pyramidy spočíval v tom, že v místnosti, kde ležel sarkofág, dosáhli časového toku v hodnotě absolutní nuly, takže kdyby se tam byl strčil umírající král, byl by opravdu žil navěky - tedy přesněji řečeno nikdy by skutečně nezemřel, čas, který by jinak protekl pohřební místností, se shromažďoval ve hmotě pyramidy a každých čtyřiadvacet hodin unikal ve formě výbojů.

Po několika věčnostech lidé tento základní princip zapomněli a došli k názoru, že stejného efektu se dá rovněž docílit a) obřady, b) nakládáním lidí do láku a c) uskladněním jejich měkkých částí v mísách.

Funguje to zřídka.

[Eri]

Teoreticky by mě měl ten pseudo-Egypt bavit, ale jsem z něj tak nějak nesvá. Bonus za cechovní zkoušku na začátku a architektururu a architekty. Minus za velké armády a náboženství, dnes mě nudily.

[Slezadav]

V pořadí sedmá kniha Zeměplochy mě docela zklamala. Po Soudných sestrách jsem věřil, že se trend otočil a série mě začíná bavit. Bohužel Pyramidy se podle mého zase tolik nepovedly.
Moc se mi líbila první část, kdy probíhala Těpicova vražednická zkouška a probíhalo představování království, historie a celý tenhle úvod.
V dalších částech mě kniha postupně přestávala bavit a ztrácela mojí pozornost. Ano, občas jsem se zasmál, některá témata byla popsána trefně a s krásným nadhledem. Nicméně mi vadilo, že se děj moc neposouval, postavy neměly jasnou motivaci a kniha jako taková nikam nesměřovala. Četl jsem o tom, co se postavám dělo a málokdy byli protagonisté původcem děje. Pravda, hodně to souzní s tématem bezmocného krále, ale i tak to byla nuda. Dalším vroubkem jsou jako obvykle nevhodná přirovnání k moderním věcem, která vytrhují z eskapismu.
Zatím považuji Pyramidy za jednu ze slabších knih Zeměplochy. Dalším dílem by měly být Stráže, stráže, u nichž platí shoda, že jde o jeden z nejpovedenějších dílů. Dám tedy Pratchettovy ještě (asi poslední) šanci. Pyramidy hodnotím jako tři s odřenýma ušima.

[Anton Ketričko]

Komické situace nejsou do děje vnucovány, ale mají svůj význam a dopad na příběh. Bohužel to však znamená, že sem tam není jasné na co si dát pozor a co je jen humorná odbočka. Nakonec je však hlavní příběh docela předvídatelný, mrtví umřou, král zůstane v království, čas a prostor se uklidní, válce se předejde a hlavní "záporák" či spíše jediná hybná síla děje, nejvyšší kněží, je vrácen v čase a ztrácí paměť.

Zkrátka jde o ten typ knihy, která se čtenáři zalíbí způsobem jakým je podávána a jazykem, kterého využívá, spíše než dějem, prostředím nebo komplexními postavami.

Hlavním cílem knihy je nepochybně čtenáře pobavit, což kniha zvládá s přehledem. Přestože nejde jen o pouhou sbírku vtipů, krom oné levné neškodné a reflektivní legrace kniha moc dalšího nenabízí.

V knize například takřka naprosto chybí popisné části, když už ne postav, tak prostředí. Což je škoda, dávná pouštní civilizace ve fantasy světě by si je určitě zasloužila.

I tak mě Pyramidy mile překvapily a nyní dovedu sympatizovat s Pratchettovými fanoušky.

[Martina Kovaříková]

Z nějakého důvodu mi tato knížka ze všech, co jsem nedávno ze série Zeměplocha četla, tak mi sedla nejméně. Nebavila mě tak, jako jiné, přišlo mi, že děj nemá takový spád a vlastně jsem se ani tak nepobavila, jako u jiných knížek z dané série. Stojí za přečtení? Určitě, pokud máte rádi Zeměplochu. Ale i ten závěr mi přijde docela otevřený, docela by mě zajímalo, jak to s Těpicem a jeho sestrou dopadlo. Ale Ty Mrcha pobavil, stejně jako Sfinga! A jak ji Těpic přelstil! Takže ano, knížka určitě si své příznivce najde, ale k mým oblíbeným asi úplně patřit nebude. Celkově jsem si ji užila, ale jsou jiné, které mám mnohem radši.

[jaroiva]

Tenhle odlehlý kout Zeměplochy mi připadá jako skládka všech vtipných a matematicko-fyzikálních hlášek, pro které neměl Pratchett uplatnění v jiných knihách. Jednotlivosti a detaily mě bavily, jako fanoušek přírodních věd jsem si užívala popisů známých "pravd", jako např. že vystřelený šíp nikdy nedostihne želvu... Ale jako celek se mi kniha zdá nejslabší z celé Zeměplochy, co jsem zatím četla (a moc mi jich už přečíst nezbývá).

[Olga Ryparová]

Když už víte, že nejlepší matematikové jsou velbloudi a jedni z nejvzácnějších zaměstnanců jsou dobří Posluchači, váš svět bude hned o něco lepší. Vládnout říši jako náctiletý není jednoduché, ale trochu mladé krve do tisíciletých tradic vžene pořádný vítr. Hodně srandy, ironie a vysvětlení, jak to asi fungovalo ve starověkém egyptě.

[Andrea]

Nebylo to špatné. Příběh Starého království svázaného historií a tradicí, kde každý den je stejný jako ten předešlý a čas tam vlastně jen opakuje sám sebe. Jsou tam pyramidy, hrobky králůplné magie a tajemné energie - a s tou neni radno si pohrávat. Dědictví, co byste raději vyměnili za velblouda. A mladý faraon, který ve snaze udělat změnu málem nechá království zmizet samo v sebe!

[Lucie Aran]

Je lepší být vrahem, nebo faraonem? Však, rozhodněte se sami. Další díl, který nic neztrácí na vtipu ani čtivosti, vás zavede do světa pyramid, geniálních velbloudů, a ne tak úplně stabilního časoprostoru.
Je až neuvěřitelné, jak nesourodá témata dokáže Sir Pratchett v jedné knize vzájemně kombinovat, a přesto příběh stále působí jednotně a smysluplně. Miluju jeho knihy i překlad Jana Kantůrka, kterému patří velký obdiv i dík, za to, že si dal tu práci a podařilo se mu nechat vyznít jak situační, tak slovní humor, kterým autor ve svých knihách nešetří.

Pokud milujete fantasy, ale dosud jste světu Zeměplochy odolávali, neváhejte. O tyto příběhy, je škoda přijít.

[Elik.7]

uplně jsem zapomněla, jak je toto skvělé!

[Tomáš]

První část knihy je stealth drama a pak se rozjede šílená parodie faraonů a birokracie

[Dalibor]

Klasický Pratchet, lepší kniha ze staršího období.

[Barbora]

Pyramidy řadím mezi slabší knihy Zeměplochy. Nejsou špatné, ale jaksi mezi ostatní nepatří. Možná jim ale dám ještě jednou šanci, protože některé momenty byly i přes celkový dojem skvělé.

[Eliška Jilmová]

přišla mi o něco slabší než předchozí, ale i tak byla výborná (jak taky jinak...)

[Lenka Letadlo]

Celý ten koncept je famózní, ale tu pátou hvězdu to má za to, že mi v jednu chvíli bušilo srdce jak splašené - já prostě potřebuju na pět hvězd nějaké emoce.

[Mishell]

Nejlepší Zeměplocha co jsem zatím četla (což nic neříká protože jsem jich ještě nečetla tolik)

[Ljuba Grigorova]

Když jsem si knížku půjčovala v knihovně, tak mi přišla strašně vtipná obálka :D Ale jelikož jsem si něco prostě musela půjčit, vybrala jsem si právě tuto. Pyramidy mě strašně přitahuji... Ale Pratchett! Ten to zase pojal svým způsobem :) Což mu vůbec nezazlívám.. Dílko je opravdu povedené.. Jako vždy vtipné, prokládané troškou filosofie.. Poslední dobou se mi Zeměplocha zamlouvá víc a víc.
Mám takový pocit, že žádný jiný autor by nezvládl natolik odbočit od toho tématu, kterým kniha začínala tak, aby to nevypadalo divně, ale navíc si toho čtenář skoro vůbec nevšiml.. Přišlo mi úžasné, jak kniha začala vražským (? zní to divně... každopádně je to od slova vrah) cechem, pak to pokračovalo zápletkou s časem a nakonec to vše skončilo u Ptraci, která obsadila trůn Starého království....

Shrnutí: Úžasná uvolňující literatura...

[Pavlína Vernarová]

Obvykle začínám u právě dočtené Zeměplochy hláškou, která mě chytila za srdce a donutila plakat smíchy, ale u Pyramid jsem nenašla jedinou, která by se dala prezentovat bez zbytku knihy. Prostě by to nebylo ono.
Geniální Pratchettovka. Dosud jsem měla na trůně Čaroprávnost, teď k ní přidávám i Pyramidy. Těpic (a taktéž Ptraci) je k pomilování, Dia jsem nenáviděla do morku kostí asi od třetího slova, co v knize řekl, na velblouda se už nikdy nedokážu podívat s vážnou tváří, dialog se Sfingou si nejspíš napíšu na zeď, abych ho mohla číst pořád dokola.
Se stylem sobě vlastním Terry Pratchett napsal báječnou knihu, ke které se určitě ještě mockrát vrátím. Říká mi totiž naprosto obyčejné věci neobyčejně vtipnou a poutavou formou. Morální poučení ve formě parodie <3

[Rene Majer]

7. díl ze Zeměplošského cyklu

Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných kravách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýli, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávaně příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.

[Lukáš Konečný]

Není snadné být faraonem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si mýslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných kravách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida.
Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýli, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávaně příchozích. Přitom všecno, co byste opravdu chtěli,je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.

[Veronika]

ak já vám nevím... Bylo to vtipné, bylo to Pratchettovské... ale... po dlouhé době jsem se dostala zase k Zeměploše a tak hrozně mi chyběly mé známé a oblíbené postavy. Začátek knihy mě neuvěřitelně bavil, cech vrahů mi přirostl k srdci. Jenže pak ty pyramidy a hrozný chaos.... Nakonec to dopadlo dobře, hlavně díky Ty Mrchovi... ale stejně mi to přišlo trochu slabší než jiné díly.

[Tady je Lubošovo]

Tentokrát si Terry vzal na paškál starověký Egypt a nenechal na něm jedinou nit suchou. Bavil jsem se náramně hned od začátku. V druhé půlce už byla docela dost odboček a člověk se v tom začal trochu ztrácet, ale aspoň budu mít důvod si to přečíst znova. Naprosto zasloužené plné skóre!

[Tynasirk]

oproti jiným knížkám Zeměplochy mě tolik nebavila, hodně to vytáhl konec (mumie, zpoštělý stavitel)