Notes from Underground

by Fyodor Dostoevsky, Richard Pevear (Translator), Larissa Volokhonsky (Translator)

In 1864, just prior to the years in which he wrote his greatest novels — Crime and Punishment, The Idiot, The Possessed and The Brothers Karamazov — Fyodor Dostoyevsky (1821–1881) penned the darkly fascinating Notes from the Underground. Its nameless hero is a profoundly alienated individual in whose brooding self-analysis there is a search for the true and the good in a world of relative values and few absolutes. Moreover, the novel introduces themes — moral, religious, political and social — that dominated Dostoyevsky's later works. Notes from the Underground, then, aside from its own compelling qualities, offers readers an ideal introduction to the creative imagination, profundity and uncanny psychological penetration of one of the most influential novelists of the nineteenth century. Constance Garnett's authoritative translation is reprinted here, with a new introduction.

Genres: Classics, Fiction, Philosophy, Russia, Russian Literature, Literature, Novels

136 pages, Paperback

First published January 1, 1864

About the author

Фёдор Михайлович Достоевский (Russian)

Works, such as the novels Crime and Punishment (1866), The Idiot (1869), and The Brothers Karamazov (1880), of Russian writer Feodor Mikhailovich Dostoyevsky or Dostoevski combine religious mysticism with profound psychological insight.

Very influential writings of Mikhail Mikhailovich Bakhtin included Problems of Dostoyevsky's Works (1929),

Fyodor Mikhailovich Dostoevsky composed short stories, essays, and journals. His literature explores humans in the troubled political, social, and spiritual atmospheres of 19th-century and engages with a variety of philosophies and themes. People most acclaimed his Demons(1872) .

Many literary critics rate him among the greatest authors of world literature and consider multiple books written by him to be highly influential masterpieces. They consider his Notes from Underground of the first existentialist literature. He is also well regarded as a philosopher and theologian.

See also:
Russian → Фёдор Михайлович Достоевский
French → Fédor Dostoïevski
French → Fiodor Dostoïevski
Spanish → Fiódor Dostoyevski
Portuguese → Fiódor Dostoiévski

Reviews

[Bara · Rating 5 out of 5]

Kdo si libuje ve čtení o psychologicky komplikovaných osobnostech s morálními nedostatky, ten by měl šáhnout po Zápiscích.

[Jan Salomon · Rating 5 out of 5]

Strašně bizarní. Krása spočívá v tom, že právě v těch zdánlivě nejvíc absurdních momentech, kdy věříš že už nemůžeš najít jakýkoliv pochopení k toxickýmu vyprávění "muže z podzemí", se najednou zjeví až strašidelně povědomý motivy. Na konci knihy je to vystihnuto zcela přesně: "...as far as I am concerned, I've merely carried to extremes in my life things that you've never had the courage even to take halfway and what's more you've interpreted your cowardice as common sense and found comfort in deceiving yourselves. So perhaps I'll prove to be 'more alive' than you.

[Matej Cerven · Rating 5 out of 5]

"Ale vážně, kladu si teď tu otázku jen tak všeobecně: co je lepší, laciné štěstí, nebo vznešené utrpení? No co je lepší? Takové myšlenky mi táhly hlavou, když jsem ten den večer seděl doma polomrtvý duševní bolestí. Ještě nikdy jsem nevytrpěl tolik bolesti a lítosti - ale mohla snad být sebemenší pochybnost, když jsem vyběhl z bytu, že se z půli cesty vrátím? Dodám ještě, že jsem se nadlouho spokojil frází o prospěšnosti urážky a nenávisti, ačkoliv jsem se tenkrát sám zármutkem div nerozstonal."

[neli ❤︎ · Rating 4 out of 5]

krasne a velmi intenzivne popsany pocity zlosti a zavisti…naproste zoufalstvi, ktere vyvrcholi v hysterii.

[Denisa · Rating 5 out of 5]

Jedno velké hyperreflexivní peklo člověka ‚z podzemí‘, intelektuálního společenského odvrhlíka a ztroskotance, jehož nejsilnějším pudem zdá se být rozkoš z vlastního utrpení a nejvýraznější charakteristikou pak nonkonformita a ješitnost (ve zvláštním konfliktním vztahu s vlastní nuzností a sebeshazováním). Kniha je briliantně napsanou pitvou temnějších zákoutí lidské psýché, od Dostojevského nelze nic jiného čekat. Dlouhý filozofický monolog je majestátní –⁠ a pro mě byl docela oříškem. I přes malý počet stran jsem jej četla poměrně dlouho a snažit se vidět svět očima člověka z podzemí nebyla zrovna lehká a příjemná kratochvíle. Ne všemu jsem porozuměla, některá témata se mnou však rezonovala hodně a ve finále to stálo za to. Jen jsem si celou knihu kladla otázku, zda se s myšlenkami a úvahami, které se v knize objevují, sám Dostojevsky ztotožňoval, či zda byly pouze jeho snahou o vystižení vnitřního světa a přesvědčení pokřiveného jedince?

„Vy věříte v křišťálový palác, věčný a dokonalý, totiž takový, na který člověk nebude moci ani kradmo vypláznout jazyk, ani udělat dlouhý nos. Ale já se snad právě proto bojím té stavby, že je křišťálová, věčná a dokonalá a že na ni ani kradmo nebudu moci vypláznout jazyk.“

„Kdyby se člověk doopravdy stal klávesou, kdyby to měl přírodovědecky a matematicky spočítáno, ani v tom případě by nedostal rozum a naschvál by provedl něco natruc, z pouhopouhé nevděčnosti, jen aby provedl svou. A nebude-li mít jinou možnost, vymyslí si zkázu a chaos, vymyslí si různá utrpení, ale přece provede svou! Prokleje celý svět, a jelikož proklínat dovede jen člověk (je to jeho privilegium, které ho nejvíce odlišuje od ostatních živých tvorů), dosáhne snad pouhým prokletím svého, totiž ujistí se, že je člověk, a nikoliv pianová klávesa. A chcete-li tvrdit, že i chaos, temno a prokletí, všechno se dá vypočítat podle tabulek, že pouhá možnost předběžného výpočtu v tom člověku zabrání a že rozum zvítězí –⁠⁠⁠⁠ v tom případě se člověk raději zblázní, aby neměl rozum a mohl provést svou. Jsem si tím jist, ručím za to, protože celá podstata člověka spočívá, zdá se, v tom, aby si co chvíli dokazoval, že je člověk, a ne nýtek.“

„...všichni jsme zmrzačeni, někdo víc, někdo méně. Tak jsme odvykli skutečnému ‚živému životu‘, že k němu občas cítíme jakýsi odpor, a proto nesnášíme, když nám ho někdo připomíná. Dospěli jsme tak daleko, že pokládáme skutečný ‚živý život‘ za námahu, skoro za službu, a všichni se v duchu shodujeme na tom, že podle knihy je to lepší. A za čím se někdy pachtíme, po čem bažíme, po čem toužíme? Sami nevíme. Kdyby se naše bláznivé tužby splnily, bylo by nám hůř. Zkuste to, dejte nám například více samostatnosti, rozvažte komukoliv z nás ruce, rozšiřte okruh jeho působnosti, uvolněte poručnictví –⁠⁠⁠⁠ a my, ujišťuji vás, ihned budeme volat po návratu poručnictví! (...) Vždyť mi ani nevíme, kde ten živý život hledat, jaký vlastně je a jak se nazývá. Nechte nás o samotě, bez knihy, a my se ihned zmátneme, hned budeme v koncích –⁠⁠⁠⁠ nebudeme vědět, k čemu se přimknout, čeho se přidržet, co milovat a co nenávidět, co ctít a čím pohrdat.“

[Pavel Bužga · Rating 4 out of 5]

Velmi poutavá kniha. Hlavně její strukturou, hlavní hrdina se popisuje retrospektivně a introspektivně, často se tak kombinuje přímí popis a nepřímí. Díky této komplementaritaě dokázal autor vytvořit postavu naprosto nenáviděnou, ale zároveň pochopitelnou. Reflektuje tak liberální představu, že žijeme na konci dějin a všichni jsme si rovni nehledě na postavení. Tato představa však vždy uhasne, když má být hl. postavou uvedena do praxe. Člověku takřka 19. st. je předkládán beznadějný pohled na skutečnost - jediná jeho hodnota je z práce, jeho majetku a dalších kvalit a schopností, které má. Co ale člověk co nic nemá? Jak s ním naloží společnost? Pomůže mu? Ne, liberální společnost nakonec vždy skončí degradací lidské bytosti na pouhý lidský konstrukt, především tím, že by existovala nějaká nadmareriální nebo trancedentální entita/svět/princip. Vše se neustále hýbe a ti co stojí jsou semleti ve jménu pokroku

[yo JP · Rating 3 out of 5]

Kafkovo 'Doupě' asi čerpá z podobného duševního rozpoložení, v jakém Dostojevskij psal svoje 'Zápisky z podzemí' (a v tomhle ohledu jde o uznávaná díla obou autorů, mě to připadá jen jako výlet do mé vlastní hlavy, je to hodně podobné a tyhle dvě díla mi ani nepřijdou jako něco extra). Pochyby. Dualita. Myšlení. Myšlení. Myšlení. Někdy je to skutečné prokletí, být tolik oddělený a vzdálený svým současníkům. Zápisky jsem chtěl přečíst opravdu dlouho, snad okolo patnácti let. Odkazuje na ně i Bukowski. Někteří lidé kritizují egocentrismus samozvaného génia, izolovaného hlavního hrdiny, jenže přesně tím Dostojevskij byl, ať se vám to líbí nebo ne. A tohle je jeho rapovej diktát - jeho negativní výplach a zlom. Stejně jako u Kafky ale jeho nejlepší práce leží jinde.

[Klárka · Rating 4 out of 5]

Strašně skvělý!! Vlastně nevím, proč nedat pět hvězdiček, ale nějak intuitivně mi to přijde na čtyři. Hrozně se mi líbilo, jak je plný rozporu, jak si protiřečí, jak se opravuje, jak předchází ty námitky. Nepřišel mi vůbec jako tak zlý člověk, jako se popisoval/jako měl působit. Část Podzemí byla skvělá, hrozně vtipná – „Kdyby jednou věda skutečně objevila formuli vystihující všechno naše chtění a vrtochy, to jest z čeho vznikají, jak se šíří, [...] potom by člověk asi přestal chtít, ale co říkám asi, jistě by přestal chtít. Co by z toho měl, chtít podle tabulky?“. Líbil se mi ten pocit absolutního chaosu a zahlcení, který jsem dostala z toho, jak se snažil přijít sám sobě na kloub, popsat se, bez úspěšného dosažení „správné“ odpovědi.

[Ivo · Rating 4 out of 5]

Narozdíl od jiné pochmurné literatury se zde objevují výrazné prvky hrdosti, snad až pýchy, které na mě působí zvláštně...

[Ellin · Rating 4 out of 5]

Nevím co říct. V něčem vidím sebe, ale nechci. Je špatné s nějakými věcmi souhlasit? Posuďte sami.

[scribblejack · Rating 4 out of 5]

rozpolcenost, zloba, přecitlivělost, ubohost, bída, pomstychtivost, samota.
moje první zkušenost s ruskou literaturou byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval.

[yo JP · Rating 3 out of 5]

Kafkovo 'Doupě' asi čerpá z podobného duševního rozpoložení, v jakém Dostojevskij psal svoje 'Zápisky z podzemí' (a v tomhle ohledu jde o uznávaná díla obou autorů, mě to připadá jen jako výlet do mé vlastní hlavy, je to hodně podobné a tyhle dvě díla mi ani nepřijdou jako něco extra). Pochyby. Dualita. Myšlení. Myšlení. Myšlení. Někdy je to skutečné prokletí, být tolik oddělený a vzdálený svým současníkům. Zápisky jsem chtěl přečíst opravdu dlouho, snad okolo patnácti let. Odkazuje na ně i Bukowski. Někteří lidé kritizují egocentrismus samozvaného génia, izolovaného hlavního hrdiny, jenže přesně tím Dostojevskij byl, ať se vám to líbí nebo ne. A tohle je jeho rapovej diktát - jeho negativní výplach a zlom. Stejně jako u Kafky ale jeho nejlepší práce leží jinde.

[Ellen Anna · Rating 4 out of 5]

Právě jsem dočetla Zápisky z podzemí a moje pocity jsou zvláštní, ze začátku jsem povídku vůbec nechápala, ale jak jsem se začetla tak se mi zalíbila. Sice má tak málo stran, ale je to těžší čtení.
Četla jsem přeloženou verzi z roku 1998. Jelikož mi to nepřijde tak dobré, jako má nejoblíbenější kniha, vzato si myslím, že to má šanci stát se jednou z mých oblíbenějších knih. Jelikož Dostojevskij píše velmi zajímavě, příjemně a jinak než ostatní autoři, tak kvůli tomu dávám knížce čtyři hvězdičky. Nebo jinak 8.5/10. Knížka se mi hodně líbila ale tak moc unesená jsem z toho nebyla.

[Jakub Fulnek · Rating 5 out of 5]

"A to všechno z příčiny tak nepatrné, že nestojí ani za zmínku, totiž proto, že člověk vždy a všude, ať byl čím byl, rád jednal tak, jak chtěl a naprosto ne tak, jak mu velel rozum a prospěch"