What do you think?


Motel Chronicles
Motel Chronicles reveals the fast-moving and sometimes surprising world of the man behind the plays that have made Sam Shepard a live legend in the theater. Shepard chronicles his own life birth in Illinois, childhood memories of Guam, Pasadena and rural Southern California, adventures as ranch hand, waiter, rock musician, dramatist, and film actor. Scenes from this book form the basis of his play Superstitions, and of the film (directed by Wim Wenders) Paris, Texas, winner of the Golden Palm Award at the 1984 Cannes Film Festival.
110 pages, Paperback
First published January 1, 1982
About the author
Sam Shepard
242 books705 followersSam Shepard was an American artist who worked as an award-winning playwright, writer and actor. His many written works are known for being frank and often absurd, as well as for having an authentic sense of the style and sensibility of the gritty modern American west. He was an actor of the stage and motion pictures; a director of stage and film; author of several books of short stories, essays, and memoirs; and a musician.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 1 of 1 review
January 24, 2019
Asi půl knihy mi vrtalo, proč vůbec vznikla. Proč je v pevné vazbě. Co si mám odnést.
Vlastně je to blog. Ale z osmdesátek a tehdy lidi blogy nepsali.
Ale blogy jsou plné věcí, co se mě nedotknou, které ani kvůli titulku neotevřu. A pak je tam spousta věcí, co mě zaujmou svou poetikou, nebo místem, kterého se dotýkají, nebo protože jsou o nějaké zvláštní osobě, nebo jako jeden z těch posledních zápisů, který byl o smrtelnosti a nemoci, o tom, jak se nehodou blízké osoby vyrovnává rodina, a to je velké téma, co mě trápí, do kterého se umím dobře vcítit a chvíli jsem si říkala, jak se má teď asi babička, jestli už spí, a kdy tohle potká mě... moje rodiče... moje sestry... a zvládneme to?
Takže jsem rozpolcená. Motelové kroniky mi nevyrazily dech. Nebudu je číst znova. Nejspíš na ně zapomenu. Nejvíc by jim slušelo, kdybych je našla někde odhozené náhodou. Ve stolu v nějakém motelu. Nebo na benzínce mezi městečky. Nebo zapadlou v kupé mezi sedadly. Nečekaně a přitom na místech, kterých se tyhle texty týkají. To by dodalo kouzlo. Takhle z knihkupectví musela mít kniha kouzlo v sobě a to měla jen tak čtvrtina.
Ale špatně napsané to není.
Vlastně je to blog. Ale z osmdesátek a tehdy lidi blogy nepsali.
Ale blogy jsou plné věcí, co se mě nedotknou, které ani kvůli titulku neotevřu. A pak je tam spousta věcí, co mě zaujmou svou poetikou, nebo místem, kterého se dotýkají, nebo protože jsou o nějaké zvláštní osobě, nebo jako jeden z těch posledních zápisů, který byl o smrtelnosti a nemoci, o tom, jak se nehodou blízké osoby vyrovnává rodina, a to je velké téma, co mě trápí, do kterého se umím dobře vcítit a chvíli jsem si říkala, jak se má teď asi babička, jestli už spí, a kdy tohle potká mě... moje rodiče... moje sestry... a zvládneme to?
Takže jsem rozpolcená. Motelové kroniky mi nevyrazily dech. Nebudu je číst znova. Nejspíš na ně zapomenu. Nejvíc by jim slušelo, kdybych je našla někde odhozené náhodou. Ve stolu v nějakém motelu. Nebo na benzínce mezi městečky. Nebo zapadlou v kupé mezi sedadly. Nečekaně a přitom na místech, kterých se tyhle texty týkají. To by dodalo kouzlo. Takhle z knihkupectví musela mít kniha kouzlo v sobě a to měla jen tak čtvrtina.
Ale špatně napsané to není.
Displaying 1 - 1 of 1 review


