Fresh from a brief stay at a psych hospital, reporter Camille Preaker faces a troubling assignment: she must return to her tiny hometown to cover the unsolved murder of a preteen girl and the disappearance of another. For years, Camille has hardly spoken to her neurotic, hypochondriac mother or to the half-sister she barely knows: a beautiful thirteen-year-old with an eerie grip on the town. Now, installed in her old bedroom in her family's Victorian mansion, Camille finds herself identifying with the young victims—a bit too strongly. Dogged by her own demons, she must unravel the psychological puzzle of her own past if she wants to get the story—and survive this homecoming.
Librarian's Note: this is an alternate cover edition - ISBN 10: 0307341550 (ISBN 13: 9780307341556)
Gillian Flynn is an American author and television critic for Entertainment Weekly. She has so far written three novels, Sharp Objects, for which she won the 2007 Ian Fleming Steel Dagger for the best thriller; Dark Places; and her best-selling third novel Gone Girl.
Her book has received wide praise, including from authors such as Stephen King. The dark plot revolves around a serial killer in a Missouri town, and the reporter who has returned from Chicago to cover the event. Themes include dysfunctional families,violence and self-harm.
In 2007 the novel was shortlisted for the Mystery Writers of America Edgar for Best First Novel by an American Writer, Crime Writers' Association Duncan Lawrie, CWA New Blood and Ian Fleming Steel Daggers, winning in the last two categories.
Flynn, who lives in Chicago, grew up in Kansas City, Missouri. She graduated at the University of Kansas, and qualified for a Master's degree from Northwestern University.
Review Quotes: "Gillian Flynn is the real deal, a sharp, acerbic, and compelling storyteller with a knack for the macabre." –Stephen King
Velice gripping story, jakmile se začtete, jde jen těžko přestat. I tak musím říct, že se mi seriál líbil víc. Takže ten bych vám doporučila spíš a pak až knihu. Je to zvláštní pořadí, ale za mě v tomhle případě asi lepší. I když by bylo určitě zajímavé to číst, aniž bych věděla konec. Overall super čtení, moc jsem si to užila!
U některých knih se stane, že si s nimi čtenář jednoduše nesedne – a přesně to byl můj případ. Přestože příběh sliboval temnou atmosféru a psychologickou hloubku, pro mě se čtení proměnilo spíš v poměrně únavnou zkušenost. Děj na mě působil zbytečně překombinovaně a místo napětí jsem často cítila spíš znechucení.
Velkou roli v tom sehrály i postavy. Většina z nich na mě působila velmi nesympaticky a ani hlavní hrdinka si mě nedokázala získat. Její vnitřní monology a způsob uvažování mě spíš rozčilovaly a byly únavné, než aby mě vtáhly do příběhu, a postupně jsem měla pocit, že mě to odvádí od samotné zápletky.
Možná právě proto na mě kniha působila jako promarněná příležitost. Temná atmosféra a psychologické téma tu bezpochyby jsou, ale způsob, jakým jsou podané, mě nedokázal zaujmout. Místo očekávaného napětí jsem tak většinu času měla pocit, že se děj vleče a jen obtížně hledá svůj rytmus.
Příliš thrillery nečtu, ale mám takový pocit, že mají mít překvapivé rozuzlení. Tady uhodnete, kdo stojí za vraždami malých dívek, tak v první třetině. Na moment jsem si myslela, že to jen autorka čtenářům ukazuje falešnou stopu a konec bude plný zvratů, ale... ne. Hlavní hrdinka nejenže je alkoholička (po vzoru severských detektivů), ale ještě má nutkavou tendenci se sebepoškozovat. Obojí je samozřejmě strašné, ale kdyby tyto věci nedělala, byla by místy k nerozlišení od jiných postav. Všichni jsou totiž Zlí. Žádná z postav nevykazuje kladné osobnostní rysy, což je poněkud zplošťuje. Zároveň autorka sem tam doprostřed děje hodí nějaký misogynní kec o sexistických levičácích, šílenství číhajícím v každé ženě, nebo o tom jak ženy postupně chátrající, protože jim je do pochvy vkládáno příliš mnoho věcí. Jo a v jednu chvíli čteme o sexu se sotva zletilým, opilým, truchlícím klukem. Gillian, řekni to se mnou: Když. Jsou. Lidé. Opilí. A. Rozrušení. Nebudu. S. Nimi. Mít. Sex. Na to, jak obsahová žumpa tahle kniha je, se ale čte dobře. 2,5/5
Já jsem věděla, že mám dát Flynn ještě jednu šanci! Ostré předměty mě opravdu dostaly, příběh byl napínavý a zajímavý. Ačkoliv mi pár věcí bylo proti srsti, musím říct, že mě kniha nakonec opravdu překonala a na konci jsem jen zírala s otevřenou pusou. Thrillery jsem začala číst teprve tenhle rok, a musím říct, že je to za mě ten nejlepší, který jsem četla. Těším se, až si přečtu další knížku od Flynn a doufám, že budu stejně nadšená jako s Ostrými předměty.
Od této autorky jsem čekala více. Přečetla jsem od ní už Zmizelou a Temné kouty a tyto knížky se mi opravdu líbily. Ostré předměty mi přišly málo napínavé. Takové 2,5/5
Od této autorky už jsem četla Zmizelou, která byla svého času docela profláklá. Byla jsem z ní nadšená, proto jsem si říkala, že se určitě pustím ještě do nějaké jiné knihy. Často jsem slyšela, že Ostré předměty jsou prý lepší než Zmizelá a já to teď můžu jenom potvrdit. Asi nedokážu úplně říct, čím to je, ale Ostré předměty mě prostě bavily daleko víc.
Možná to bylo tím příběhem, který je sám o sobě dost mrazivý. Mladá reportérka Camille se vrací do rodného města, aby zde napsala článek o dvou podivných vraždách holčiček, kterým někdo vytrhal všechny zuby. Jak jde o vraždy dětí, vždycky je to pro mě příšerné. A tohle opravdu byla síla. Četla jsem jedním dechem a většinu knihy jsem zvládla za jedno odpoledne, protože jsem se nemohla odtrhnout. Hrozně mě zajímalo, jak se to celé ještě vyvrbí, protože evidentně více postav bylo trochu psycho. Celou dobu jsem podezírala dvě osoby, z nichž ta, kterou jsem podezírala o něco víc, to nakonec nebyla (byla to ta druhá), ale i tak mě na konci potěšilo, že jsem byla docela blízko.
Hlavní hrdinka Camille mi přišla hodně zajímavá. Sama měla plno démonů, které ji sžíraly, a já s ní plně soucítila. Jenom se mi teda moc nelíbilo, že se opíjela se svou třináctiletou sestrou a brala si od ní nějaké drogy. To už by snad třicetiletá ženská mohla mít rozum.
Takže tuhle knihu jsem si opravdu užila a jsem opravdu ráda, že toho vůbec ještě jsem schopná. Poslední dobou mi totiž přijde, že mě jen tak něco takhle nechytne, to jsou opravdu jenom výjimky. Doufám, že se i u téhle knihy dočkám filmové adaptace.
Za mě o něco lepší než Zmizelá, pořád jsem ale nebyla vyloženě nadšená a docela dost věcí se mi podařilo uhodnout v průběhu knihy - vlastně včetně vraha. Pořád přemýšlím, co mi v knize chybělo, a asi bych za sebe snesla detailnější rozpitvání psychiky hlavní hrdinky. Každopádně to bylo dobré, bavila jsem se a už teď se těším na další knihu od Flynnové :)
Strašně dlouho jsem se tím prokousávala, na to, jak je to krátká kniha, mi trvala neskutečně dlouho (12 dní je u mě na 300 stránek věčnost). Celé mi to připadalo strašně divné. Vůbec mě to nechytlo, ale nemůžu říct, že by mi něco vadilo. Vlastně mi spíš bylo úplně jedno, co se děje, ať už dobrého nebo zlého. Totální lhostejnost k ději mi vydržela až do konce knihy. Ani na konci nemám pocit, že bych to nějak lépe pochopila. Pro moje chápání nějak příliš psychiatricky porouchané nebo prostě ujeté. Nebyla jsem zasažena EMO kulturou, asi jsem pro tuto knihu už příliš stará na to, abych byla správnou cílovou skupinou.
Tyjo, tak ja nakonec davam 5 hvezd! Sama koukam... Protoze zacatek knihy mi delal celkem problem, ne a ne se zacist. Tak od pulky to zacalo svistet a konec me celkem rozsekal. I pres to, ze jsem si v pulce rikala, ze uz nebudu cist knizky o rozmazlenejch (americkejch) spratcich, vubec nelituju, ze jsem to docetla. :-)
Místy až velmi drastický "jednodechový" tzv. psychothriller od autorky skvělé Zmizelé. Jen čtyři hvězdičky za přílišné čtenářovo poznání, kdo je vrahem; ale také proto, že 5 má u mě Flynnová právě za "Gone Girl";-) Kromě doporučení k přečtení, dlužno dodat, a bez spoileru;-), že jsem se zatím nikdy v knize nesetkal s takovou krutostí páchanou dětmi; a to ani v klasikách jakou jsou Pán much nebo Řeznickej kluk. Závěrem? Skvělý debut (!) je vidět, že se Gillian Flynnová vypsala k tak velkému bestselleru, jakým Zmizelá bezesporu je (vč. filmového zpracování se scénářem přímo od ní). PS. Kéž by více autorek;-) mělo takové štěstí, že debut bude zdařilý a ty další knihy už jen lepší a lepší..;-)
Nevěděl jsem do čeho jdu a kniha celkem překvapila. Dobře napsané a jsem opravdu rád, že je to snad jen fantazie autorky. Teď jsem zvědav na Zmizelou. Snad to bude podobně dobré.
Gemini said V psychologickém thrilleru Ostré předměty (Sharp Objects) se novinářka Camille Preakerová vrací do rodného městečka Wind Gap, aby psala o vraždách dvou malých dívek. Camille, která bojuje s alkoholismem a sebepoškozováním (má celé tělo pokryté vyřezanými slovy), musí čelit své chladné a dominantní matce Adora.
Rozuzlení: Během vyšetřování Camille odhaluje děsivé tajemství své rodiny. Zjišťuje, že její matka Adora trpí Münchhausenovým syndromem v zastoupení. Adora své dcery úmyslně trávila „léky“, aby o ně mohla pečovat a získávat pozornost okolí jako obětavá matka. Camille pochopí, že její sestra Marian před lety nezemřela na nemoc, ale byla Adorou v podstatě utýrána. Adora je zatčena za vraždu Marian a Camille věří, že noční můra skončila.
Šokující závěr: Skutečná rána však přichází v úplném závěru. Vyjde najevo, že vražedkyní oněch dvou dívek ve městě nebyla Adora, ale Camillina mladší polosestra, třináctiletá Amma. Amma, která byla rovněž obětí matčina trávení, vraždila ze žárlivosti. Zabíjela dívky, kterým Adora věnovala sebemenší pozornost, aby zůstala jedinou osobou v matčině péči. Camille najde v Ammině domečku pro panenky podlahu v ložnici, která je vykládaná vytrhanými zuby obětí – zuby měly nahradit chybějící bílou dlažbu.
Závěr: Příběh končí totálním rozkladem Camillina světa. Zjišťuje, že zlo v její rodině není omezeno na jednu generaci, ale je hluboce zakořeněné. Zatímco Adora je ve vězení za smrt Marian, Amma končí v nápravném zařízení pro mladistvé. Camille zůstává zlomená s vědomím, že monstrum, které se snažila odhalit, spalo v posteli hned vedle ní.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Ku příležitosti seriálového zpracování, jsme se dočkali nového vydání této první knihy autorky psychothrillerů, Gillian Flynn. Přiznávám, že jsem si vždy chtěla od autorky něco přečíst, ale až teprve seriál mne přinutil do toho opravdu jít. Do knihy jsem se pustila, když byly venku čtyři epizody. Byla jsem ze seriálu maličko zmatená, ale kniha všechno dokonale vysvětlila - a osobně, musím dodat, že kniha jde více do hloubky, než seriál. Není lehké se pustit do takového tématu - sebepoškozování, deprese, drogy, vraždy. Ale autorce se to povedlo podat takovým stylem, že vám opravdu v některých chvílích přijde nechutná. Vlastně, ani se nedivím, že knihu autorce původně nechtěli v originále vydat. Co mne opravdu zaskočilo a rozčílilo, byl konec příběhu. Vůbec jsem nečekala ten zvrat událostí, který se najednou vyvalil. A už vůbec jsem nečekala tu druhou vlnu, kterou bohužel autorka usekla moc brzy. Opravdu, ten konec? Uspěchaný a odfláknutý. Ale to je můj názor a s vaším se může lišit, ale také nemusí.
Zdá se, že mám slabost pro Gillian Flynn, protože tuhle knihu - druhou, kterou jsem od ní četla - jsem zhltla za 3 dny. Příběh mi nepřišel tak skvělej jako v Gone Girl, nicméně ani tak jsem se od něj nemohla vůbec odtrhnout. Předvídatelnost závěru, na kterou si stěžovala celá řada hodnotitelů, mi vůbec nevadila. Stejně jako u Gone Girl jsem ani tady neměla pocit, že by tu mělo jít především o napjaté očekávání čtenáře na odhalení pachatele; knihy Flynnové jsou pro mě spíš o fakt skvěle napsaných psychologických profilech a životních příbězích (ženských) postav. Hrozně mě to baví. -- Hodně mě trápil český překlad Ludmily Hanzlíkové. Do očí bijící anglicismy na každé druhé stránce, a překladatelka jako by navíc rezignovala na jakoukoliv přirozenost přímé řeči (zejména třináctileté postavy pak znějí naprosto nevěrohodně).
Musím se přiznat, že jsem si tak víc nežpolovinu knihy říkala, že je to fakt příšerný a dobré honocení si to ode mě nevyslouží. Celé to bylo hrozně creepy, zkažené, místy až nechutné. Ale ke konci se to tak nějak zlomilo, rozuzlení jsem sice tušila už delší dobu, ale černé na bílém to najednou bylo tak skutečné, všechno najednou dávalo smysl. Pravda, chvílemi to na mě bylo až trochu moc a říkala jsem si, proč vlastně takové věci čtu, ale nakonec musím uznat, že je to poměrně povedená knížka s vcelku neokoukaným tématem. Jen hlavní hrdinka mi teda nepřišla sympatická vůbec, to byl hlavní problém.
Asi po deseti stránkách jsem přestala přemýšlet zda je to tak zvrácené, jak se všude píše a po konci jsem se rozhodla pro slovo Drsné. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla. Ale jinak to nemělo chybu. Bylo to napínavé, četlo se to samo a mě osobně konec překvapil. Vše bylo logické. Autorka dokázala skvěle vystihnout náladu malého města a vykreslit důležité charaktery. Určitě se někdy vrhnu na další knihu této autorky.
Ačkoliv hlavní hrdinka je nesympatická (v mých očích odporně nedůstojná) žena, tak nějak si člověk musí přečíst celý příběh. Jako obvykle se jedná o vybroušený psychologický trhiller, který doufám nebude nikdy zfilmován.
Doporučuji všem, kteří se nebojí šíst "špinavou a smradlavou" literaturu plnou hrozných věcí.
Nebýt poslední kapitoly, asi bych dala hvězdičky tři. Na konci mě ale čekal obrat, který stojí za to knihu přečíst. Já ji slyšela jako audioverzi, kterou mírně kazil nepřesvědčivý hlas Lenky Krobotové.
Ze začátku jsem měla trošku strach, protože jsem nikdy nic takového nečetla. Tento žánr mi je na míle vzdálený. Takže jsem se do knihy pouštěla s určitou skepsí. Nakonec ale musím říct - páni bylo to super. :3 Něco mě neustále nutilo obracet stránky a knihu jsem nikdy neodložila na delší čas.
U této audioknihy mě velice překvapilo, že chybí některé části, které jsou napsané v knize. Setkala jsem se s tím poprvé a docela mě to zaskočilo. Druhým šokem pro mě byl mluvený projev od ženy, kromě Šesti vran jsem měla vždy audioknihy, které namlouvat chlap a musím říct, že mi to bylo sympatičtější. Dlouho mi trvalo, než jsem si na projev paní Lenky Krobotové zvykla.
Kniha se poslouchala poměrně dobře a řekla bych, že děj ubíhal v dobrém tempu. Trochu by mě zajímalo, zda by mi to tak přišlo i při čtení, když jsem viděla některé délky vynecháných pasáží.
Hlavní postavu Camille jsem si poměrně oblíbila a přišlo mi zajímavé nahlédnutí do její duše a myšlenek. Nejen jejich, ale celkově chování podivného městečka a hlavně chování rodiny Camille. Rozhodně zde nehledejte nějaký idylický vztah matky a dcery.
Celkově bych právě řekla, že se spíše jedna o psychologické nahlédnutí do života postav a každá postava má své problémy, démony a nějaký způsob, jak se s tím vyrovnat i když zrovna není nejlepší.
Na knize mi vadily hlavně dvě věci. První z nich bylo, že se velmi často opakovala fráze: "kdo by tohle udělal malým holčičkám". Samozřejmě chápu, že situace, kdy jsou obětí děti je více emoční a náročná, ale myslím si, že by výpověď mohla být jinak postavená, aby se předešlo opakování vět, které mě ke konci už celkem nebavilo.
Druhá věc, za mě hlavní, je ta, že jsem od půlky tušila první část rozuzlení a cca od třičtvrtě měla myšlenku na zbytek a bohužel se mi to potvrdilo a to mě doopravdy zklamalo. Protože jsem čekala nějaký výborný WOW efekt, ale ten se nekonal.
Rozhodně tím nechci říct, že je to špatná kniha, jen bohužel mě tolik neoslovila, ale věřím, že si své čtenáře najde. Myslím, že ji mohu doporučit všem, který zajímá psychologie postav a milovníkům thrilleru.
Camille je novinářkou z Chicaga, kterou její šéf pošle domů do rodného města Wind Gap aby zjistila něco víc o vraždách dvou malých holčiček. Ty vraždy přišly s odstupem několika málo měsíců a proběhly stejně - obě byly uškrceny a po smrti jim byly vytrhány všechny zuby. Vypátrat sériového vraha, to by byl pro její noviny přeci sólokapr. Camille se vrací do rodného domu a útočí tam na ni všechny vzpomínky z dětství, vrací se jí trauma ze smrti mladší sestry, musí opět vydržet podivné manýry své matky co ji nikdy neměla ráda. Sbližuje se i se svou o hodně mladší nevlastní sestrou Emmou a cítí že tu také něco není v pořádku. "Když já bývala smutná, ubližovala jsem si. Emma ubližovala druhým." Ano, Camille trpěla (a stále trpí) sebepoškozováním, vyřezává si do kůže určitá slova, doslova cítí jak ji kůže pálí a jak si určité slovo říká o to aby bylo umístěno někam na její tělo. Už dlouho si nic neudělala, ale se vzpomínkami se jí vrací i tohle. Stopy k vrahovi zdánlivě nevedou nikam, ale možná vedou někam mnohem blíž než by se zdálo... Tohle je druhá kniha od Gillian Flynnové kterou jsem četl a nutno říct že ty její příběhy mají atmosféru, je to skoro jako v nějakém filmu Davida Lynche, kde se střídají kontrasty něčeho krásného s něčím naprosto nechutným, lásky a něhy s nenávistí a násilím. Očekával jsem možná že to bude mnohem víc taková detektivka, ale i tak mě to bavilo. Každopádně nic pro slabší povahy...
Jak jsem očekával, Ostré předměty mi nabídly temnotu, depresi a skupinu postav, z nichž snad každá byla něčím divná, zvláštní a děsivá.
Městečko Wind Gap mi přijde jak z obraz místa, kde se zastavil čas a vládne pokřivená podoba konzervativnosti, zla a zášti. Atmosféra spojena s vraždami byla dobrá, ale po prvotním šoku z "kreativity" jejich provedení mi přišlo, že tenhle aspekt opadl a ztratil tah; zatímco první polovina měla tempo, ta druhá se už dost vlekla.
Pokud zmíním Camille jako pokřivený produkt Wind Gap, tak samozřejmě plní svůj účel zvolenou psychikou, ale záhy se její charakter změnil, najednou dostal tvar, který se projevoval hloupým chováním, iracionálností a snahou vytvářet nepotřebné konflikty, působící více jako atrakce než stěžejní body děje. Nechala se záměrně nést příběhem do zbytečných míst snad v naději rozvětvit docela přímočarý narativ, jehož odhalení bylo patrné dávno před tím, než si to hrdinka sama uvědomila.
Nejspíš jsem dost ovlivněná seriálovou adaptací, která byla možná ještě lepší než kniha (odvážné tvrzení). Seriál měl trochu otevřenější konec a byl taky napínavější, což mě bavilo. Knížka se ale taky četla skvěle. Trvalo mi to asi dva dny. Už si asi Camille nedokážu představit jinak než jako krásnou Amy Adams. Gillian Flynn a její psychopatky. Chystám se přečíst úplně všechno, co kdy napsala a napíše.
Ještě před samotnou knihou jsem stihla zhlédnout celý seriál, tudíž mě závěr příběhu ničím nepřekvapil. I přes to jsem si čtení užila a knihu řadím mezi nejlepší, jaké jsem zatím četla.
Příběh je svižný, výplňkové pasáže skoro žádné. Velmi jsem si užívala vulgarismy a nahlížení hlavní hrdinky zabývající se vlastními nočními můrami. Vyprávění tato skutečnost dodávala autenticitu a reálnost.
Mimo řešení kriminálního případu máme možnost nahlédnout pod pokličku života v malé vesničce a objevit její hrůzy a strasti z minulosti i přítomnosti, které duševně ovlivnily ne jednu postavu.
Nevěřila jsem, že se jedná o autorčinu první knihu, a rozhodně neskončím jen u této jedné.
Třetí kniha od autorky, kterou jsem četla. Hodně mi připomínala Temné kouty. Hlavně postavu vypravěčky a i v Temných koutech je taková mladá dívka, která je totálně na pěst. Jinak se to samozřejmě četlo dobře. Přečetla jsem si to kvůli seriálu, který teď v červenci startuje na HBO. V hlavní roli Amy Adams, tu sice moc nemusím, ale bude se na to hodit.