Pokud se čtenáři těšili, že se konečně odhalí něco z minulosti steampunkové dobrodružky a oni se dostanou blíž odpovědi na otázku, kdo je vlastně Lady Mechanika, budou zklamáni. Joe Benitez sice nahodil další udičky a možnosti, jaká by mohla být Mechaničina minulost, ale k žádnému zásadnímu odhalení nedošlo. Stále dokola je to jen samé „možná“ a i přes dílčí střípky z minulých knih čtenáři nejsou ke složení celkového obrazu o nic blíž.
I přes nespornou líbivost světa a postav, jež ho obývají, začíná být tohle točení v kruhu poněkud únavné. Tajemství halící Mechaniku, táhnoucí se jako červená nit na pozadí všech doposud vydaných svazků, pomalu začíná ztrácet na přitažlivosti, jak Joe Benitez akorát vrství narážku za narážkou, ale na nic neodpovídá. Ačkoliv jsou jednotlivé díly série víceméně epizodní a vyprávěný příběh vždy dojde dovršení (stejně jako v případě pátého dílu s názvem Sangre), pořád napříč svazky existují jistá propojení – točící se především kolem Mechaničina původu –, a proto je absence aspoň dílčích odpovědí už poněkud frustrující.
Benitez nicméně nadále odvádí i tak výtečnou práci, příběh je dynamický a nechybí mu zvraty. V Sangre je navíc hromada akce a vzhledem k názvu i velké množství krve. Benitez se opět okrajově zabývá tématem viny a rozhodování o cizím životě v lepším zájmu dané osoby, ale jelikož se v Sangre jedná o Mechaničinu sólo akci, nedochází tu k interakci s ostatními známými postavami a tedy ani k žádnému posunu vzájemných vztahů. Což je, obzvlášť s přihlédnutím k událostem předchozího dílu, škoda.
Tentokrát se v celém svazku jméno literárního a výtvarného otce Lady Mechaniky – Joea Beniteze – objevuje pouze v roli scenáristy a koloristy (a autora prologu), což je patrné hned na první pohled. Vzhledem k tomu, že je výtvarná stránka komiksu tím, co mu dávalo nezaměnitelný punc, místy to poněkud zamrzí. Kresba Briana Chinga (známý je především prací na sérii Star Wars a na DC komiksech) ani Martina Montiela, který se na sérii podílel už dříve, sice nedělá Mechanice ostudu, ale není tak propracovaná a detailní. Zároveň na některých panelech, obzvlášť ze začátku, Mechanika působí spíš dojmem pubertální dívčiny než životem protřelé ženy, kterou až doposud byla.