Magie je bezvadná věc. Můžete si přičarovat štěstí, zdraví nebo sukubu, která vám bude po vůli. Ale taky se může všechno v jednom okamžiku zvrhnout a vy proti sobě poštvete síly, které jsou tak staré a temné, že vás mohou přivést k šílenství. Magie tvoří základ fantasy kánonu, ale tahle sbírka vám ukáže, že i tak tradiční téma vás v mnohém dokáže ještě zatraceně překvapit. Antalogie dua Hokr – Kyša si prorazily cestu k tisícům čtenářů a ukázaly jim kouzlo české fantastiky. Ve stínu magie jejich představení nové generace českých autorů završuje a vy prostě chcete být u toho.
Do antologie přispěli: Theo Addair, Roman Bureš, Oskar Fuchs, František Kotleta, Jan Kotouč, Vilém Koubek, Míla Linc, Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Michaela Merglová, Petra Neomillnerová, Julie Nováková, Mark E. Pocha, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, Zuzana Strachotová, David Šenk a Dalibor Vácha.
Narodil se v listopadu roku 1979. V podstatě celé dětství strávil na Opavsku. Vystudoval zde Obchodní akademii v Opavě a dále pokračoval ve studiích na Slezské univerzitě v Opavě.
Mezi roky 2003 až 2017 působil jako redaktor v mnoha redakcích různých mediálních domů (Borgis - Právo, Mediacop - Týden a Instikt, Ambit Media - Fresh marketing, Economia - Hospodářské noviny, Empresa Media - Instinkt, publicistika TV Barrandov, Mafra - Mediahub.cz)
Od roku 2017 je spisovatelem na volné noze. Působí též jako externí vyučující na Slezské univerzitě v Opavě.
Původně psal povídky a knihy pod vlastním jménem. Postupně začal většinu své tvorby vydávat pod pseudonymem František Kotleta.
70% Nájemné meče / Michaela Merglová 100% Vítejte v pekle / Roman Bureš 90% Mrně / Theo Addair 90% Obléhání / Jan Kotouč 100% Muzeum zrůd / Lucie Lukačovičová 90% Infernographia perpetua / Petr Stančík 100% Gienah / Zuzana Strachotová 80% Bez konce / Dalibor Vácha 70% Torgeho jaro / Jarní panic / Petra Neomillnerová 70% Sitarane / František Kotleta 80% Lesy mají oči / Mark E. Pocha 100% Případ pro Cech čmuchalů / Julie Nováková 90% Kdo zabil Daniela Wilsona? / Petra Lukačovičová 90% Stín čaroděje / Míla Linc 100% Ranní spoj / Vilém Koubek 100% Zrzečka a nekromantka / Oskar Fuchs 80% Nejdelší sbohem / David Šenk 80% Stáčení nevinnosti / Kristýna Sněgoňová
Míša Merglová otevírá antologii svižným příběhem o dvou nájemných mečích. Nejprve jsem necítila k hrdinům žádné sympatie, ale povedené zakončení mi plně vynahradilo počáteční rozladění. 4/5
Roman Bureš píše čtivě, ale to je jediné dobré, co o něm lze říct. Příběh je prvoplánový sen o Muži™, který prochází Peklem. A jak lépe vyjádřit hrůzu pekelné říše než sexuálním násilím a mučením, které musel vymýšlet žák třetí třídy? Zklamání. 1/5
Povídka Mrně od Thea Addaira začíná docela slibně, ale pak to jde z kopce. Dost šikmého. Všechny postavy mluví jako náctiletí, co se usilovně snaží vypadat na osmnáct, aby jim v sámošce prodali alkohol. Jejich akce jsou nedomyšlené a dětinské, takže ta "hrubá dospělácká mluva" působí směšně. Děj sám o sobě by byl docela fajn, kdyby se nejednalo o svět, který potřebuje každé tři strany nějaké vysvětlení. 2/5
Jan Kotouč mě nadchl hned anotací. Po prvních pár stranách jsem byla zamilovaná do jeho nenásilného vykreslení světa a postav. Skvělý, promyšlený příběh, který oceňuji i za nesexuální přístup k jediné ženské postavě, 5/5
Svižný příběh Muzeum zrůd od Lucie Lukačovičové je osvěžující svým zasazením do současnosti. Zdálo se mi, že autorka místy upustila od logiky - třeba zjistit, kdy kdo přišel na místo vraždy, se mi zdá docela zásadní. Autorce asi ne. Ale odpouštím jí, protože to bylo opravdu čtivých čtyřicet stran. 4/5
Petr Stančík pojal svou povídku jako Dračák. Nuda, kterou pozvedly jen dvě poslední stránky. 1,5/5
Zuzana Strachotová mi ve svém příběhu Gienah neustále působila zmatek - místo hlavní čtveřice bych ocenila hlavní dvojici. Příběhu by to neuškodilo a čtenář by se lépe orientoval v kombinaci jmen, barev vlasů a schopností. Zápletka bylo fajn, ale nic světaborného. Neocenila jsem ani zakončení každého odstavce nějakým přáním ("Snad to vyjde") a začátek následujícího popřením ("Nevyšlo"). 3/5
Dalibor Vácha se rozhodl psát o světě, který je zmatečný, nebo snad jen zmatečně popsaný. Příběh byl docela jízda, ale v té záplavě krve a akce a nesympatických hrdinů jsem postrádala jakýkoliv smysl. Celé to působilo jako prolog něčemu většímu. 3/5
Na příběhu Petry Neomillnerové mě neskutečně irituje dvojí název Torgeho jaro / Jarní princ. Působí to, že se autorka nemohla rozhodnout. Co se příběhu týče, je to dosti podobné Sapkowského povídkám o Geraltovi z Rivie. A to je vlastně fajn. Napsané je to také slušně, i když by si to klidně zasloužilo Sexistické prasátečko. 3,5/5
Hned na autogramiádě jsem zbystřila, když František Kotleta zmínil, že se v tomhle sborníku loučí s Tomášem Koskem. A povídka Sitarane rozloučení bylo, dokonce skvělé. Je to takové typicky Kotletovské – svižné, krvavé a nechybí sex. Přesně to jsem chtěla. 5/5
Za nejhorší povídku sborníku pokládám rozhodně Lesy mají oči od Marka E. Pochy. V mnohém se to podobá Burešově Vítejte v pekle, jen je to ještě prvoplánovější. Další Muž™ se potýká s problémy. Příběh mě vůbec ničím nezaujal, ani námětem, ani postavami, dokonce ani stylem psaní. Tuctová nuda a šeď. 1/5
Případ pro cech čmuchalů je fajn. Julie Nováková píše hezky, námět je pěkný, postavy také. Nic mimořádného, ale lepší průměr určitě. 3,5/5
Trochu se mi zdá, že se Petra Lukačovičová svou povídkou minula. Snažila se o něco, co jí nevyšlo. Povídka mě docela nudila a některé akce mi nedávaly smysl. Podivné čtení. 2/5
Míla Linc zvládl na pár stránkách vyčarovat emoce i atmosféru. Velice dobře napsaná povídka, která byla tak akorát dlouhá. 4/5
Ranní spoj Viléma Koubka popisuje dost zajímavý svět. Trochu mě mrzelo, že byly obě hlavní hrdinky povahově docela podobné. Ale autor se pokusil tento nedostatek vynahradit královskou akcí. Budiž mu odpuštěno. 4/5
Čekala jsem od Oskara Fuchse něco zcela jiného. Příběh o pár stránkách je miloučký a pohádkový. Tak nějak zvláštně nezapadá do zbytku sborníku. 3/5
Povídka Davida Šenka je taková suchá. Jsem velký fanoušek dialogů a ty do příběhu o jedné postavě prostě nevecpete. Bohužel mě styl psaní neuhranul natolik, abych se bez dialogů obešla. Pointa příběhu je však pěkná. 3/5
Stáčení nevinnosti je královské zakončení. Sněgoňová nám představuje fantastický svět a jedno město plné čarodějů, v němž se naše hodná hrdinka ztratí. 4,5/5
V antológiách som zvyknutá na väčšie výkyvy v kvalite, než v tomto kúsku. Tu sa hýbu poviedky od jedného stupňa nad priemerom až po výborné. Nerobila som si poznámky, že ktoré sú ktoré, lebo som si chcela užiť knihu tak ako bežný čitateľ, len pre zábavu. Moje topky sú Muzeum zrůd / Lucie Lukačovičová Obléhání / Jan Kotouč Případ pro Cech čmuchalů /Julie Nováková Vítejte v pekle / Roman Bureš
Alew celkovo ma bavilo aj to, že každá poviedka bola iná, každý autor sa chytil mágie po svojom. Kto má rád fantasy v takom tom širšom spektre, tak určite odporúčam a tiež je fajn si nechať medzi poviedkami odstupy, neoplatí sa ich zhĺtnúť všetky naraz, to môže značne ovplyvniť dojmy :)
No jo, já vím, že jsem u poslední knížky psala, že chci teď něco kratšího. Šest set stran je ale pořád míň než tisíc, no ne? A navíc, hele, jak rychle jsem tudletu přečetla! Něco přes dva týdny a ne skoro půl roku! *proud* A jde o povídky, takže se to nepočítá. Tak.
Na tuhle jsem se hodně těšila. Po Třetí říši i Apokalypse, které mě obě hodně bavily, mi magie přišla jako ještě o něco víc zajimavý téma. Navíc jsem díky těmto třem antologiím přišla na chuť povídkám, je to krátký, je to zábavný, má to začátek a konec a nemusíte pak kdovíjak dlouho čekat na pokračování, a ještě ulovíte pár svých starých i nových oblíbených autorů. Roman Bureš, z těch pro mě nových, například. Kristýna Sněgoňová. Zuzana Strachotová (na tomto místě bych velmi ráda slečnu Strachotovu poprosila, aby poněkud více rozpracovala svoji povídku Gienah, ideálně tak do několikadílného románu, protože číst o tomto světě byl parádní zážitek. Děkuji za pozornost. ;)) No a z těch už pro mě dříve známých např. pan Kotleta. Dovolím si krátkou vsuvku.
Píše se rok 2019 a s mým mužem jsme na prvním ročníku jednoho časopiseckého festivalu v Praze. Mezi čestnými hosty je samozřejmě i pan Řezník, který se více méně nenápadně pohybuje v davu. Náš batoh je, jak jinak, plný knížek, které jsme si chtěli nechat podepsat, protože když už jsme tady, proč nezkusit štěstí. V průběhu odpoledne, jakožto ryzí a nenapravitelný introvertní nerd, posílám svého muže s propiskou, Spadem a Řetězovou reakcí k osobě v pruhovaném tričku a vše bedlivě kontroluji z dálky. Vidím, jak se chvíli baví, přes hlasitou hudbu není vlastně vůbec slyšet o čem, a pak se ke mně můj drahý vrací s úsměvem na rtech. „Tak co?“ „Dobrý. Akorát se ptal na jména, aby ty knížky mohl podepsat, a nějak pořád nemohl přijít na to tvoje. Jsem mu ho opakoval asi třikrát, a taky říkal, že už má trochu popito a že už mu to moc nejde. A pak když mi konečně rozuměl, tak říká - Eva, Eva, jó, to je moc pěkný jméno!“ rozesmějeme se. Při cestě domů koukám z okna a zamyšleně říkám: „To by bylo něco, kdyby se v nějaké jeho povídce objevila postava s mým jménem.“
Hele, je mi jasný, že tenhle zážitek nemusí mít s Koskovým posledním příběhem společnou ani samohlásku. Ale já chci snít o tom, že má. Tohle je totiž ta všední magie, které je všude kolem plno a o které je vlastně i tahle antologie. Jasně, v knížce se to jen hemží kouzelníky a nadpřirozenými schopnostmi a záporáky, kterým je potřeba nakopat zadek. Ale taky se u skoro každé povídky dočtete, jak je důležité v magii věřit a že i přes to, že neumíme sesílat z prstů ohnivé koule, magie je všude kolem nás – a pod tohle se mileráda podepíšu.
Pánové editoři, moc vám děkuji, že jste se rozhodli tyto tři bichle uspořádat a vydat. Byla to jízda, kterou jsem si užila na sto procent a teď mi nezbývá než doufat, že se třeba jednou rozhodnete v něčem podobném pokračovat.
Po antológiách Ve stínu říše a Ve stínu apokalypsy prišlo vydavateľstvo Epocha s ďalšou tematickou zbierkou, kde je hlavnou témou mágia. Menoslov zúčastnených autoriek a autorov je veľavravný, čo meno – to pojem, a sľubuje kvalitu.
Zbierku otvára svojím príhovorom šéfredaktor časopisu Pevnost Martin Fajkus, ktorý nás navnadí na nasledujúce príbehy. Pozrime sa teda, či sa podarilo autorom dostatočne zaujímavo ponoriť do stínu magie (pokiaľ možno bez spoilerov).
Další antologie české fantastiky, tentokrát je zde společným tématem magie. Nejvíc mě bavil příběh s Tomášem Koskem od Františka Kotlety, ale i ty ostatní byly velice povedené. Rozhodně se podívám po další tvorbě některých zde uvedených autorů.
Túto zbierku aj napriek zopár slabším kúskom môžem s prehľadom a vďačne zaradiť medzi to najlepšie čo som z českých fantastických výberov čítal. Drvivá väčšina poviedok v tejto knihe je excelentná. Nepreskakujte, aj keď to najlepšie leží až na samom konci. Sněgoňová mi totálne vyrazila dych a potvrdila svoju pozíciu mojej obľúbenej českej autorky fantastiky, ktorá bola (trošičku) otrasená podivným kúskom v antológii Hlubiny města. Okrem nej tu však excelovali mnohí ďalší - Oskar Fuchs, Vilém Koubek, Jan Kotouč, Theo Addair aj Roman Bureš napísali kúsky ktorým nie je čo vytknúť a určite si ich dlho uchovám v pamäti. Jediné slabšie kúsky boli (bohužiaľ) E. Pochova Lesy mají oči a Stančíkova Infernographia perpetua. Aj tieto dva zádrhely však zbierke bez problémov odpustím. Toto je vrcholná fantastika.
14 rôznych príbehov. 14 českých aj slovenských autorov. Niektoré príbehy boli pre mňa absolútne nečitateľné, niektorých som sa nevedela nabažiť. Koľko krát som sa pri nich pozastavovala a hovorila si, ako je možné skombinovať takéto prvky do takéhoto príbehu (horor a komédia zároveň). Prečo tá zbierka nie je tenšia? Týchto 600+ strán ma nútilo pozastaviť čítanie na dobu neurčitú. Bolí dni, kedy sa mi táto kniha nečítala jednoducho najľahšie. Ľahké aj ťažké odrazy reálneho sveta a života v mysterióznej fantasy. Dávam hodnotenie 2,5/5✨ pretože niektoré príbehy zívali priam nudou. Možno som ich len podcenila.
Mágia je vďačnou témou románov a poviedok, no dráždi aj našu fantáziu. Pamätáte sa, ako sme túžili po čarovnom Arabelinom prsteni? Predstavovali ste si, že funguje napríklad alohomora? Nikoho by netrápili zabudnuté kľúče. Zborník Ve stínu magie je dôkazom toho, aké nevyčerpateľné studnice sú fantázia a čary. Hoci sa pár mladých, atraktívnych a skvele sa dopĺňajúcich zostavovateľov Kyša/Hokr s stretol vraj naposledy, musíme uznať, že na rozlúčku si lepšiu tému vybrať nemohol...
Z knihy jsem přečetl pouze povídku od Františka Kotlety, takže nebudu pro hodnocení knihy používat hvězdičky. Na začátku Kotleta píše že je to poslední dílo s Koskem a máme si ho pořádně užít. Já jsem si ho teda užil neskutečně. Velice karatičká povídka (kratičká na moje poměry, kdy by jsem si představoval povídku s Koskem na 250 stran minimálně), ale o to více napínavá a na konci s překvapením, jak to mám rád. Za mě nemůžu jinak než doporučit a zmáčknout slzu pokud je to opravdu poslední dílo s Koskem.