Jedinečné svědectví o jednom z nejtemnějších okamžiků české a československé historie. 21. srpen 1968, ale i měsíce, které k národní katastrofě vedly, dny a týdny, které následovaly bezprostředně po ní. Knížka Zdeňka Mlynáře je nesmírně cenným pohledem insidera, muže, který patřil do nejužšího vedení komunistické strany. Byl u klíčových okamžiků, viděl, jak se lámou charaktery, zažil, jak se z domnělých přátel stávají nepřátelé. Snil o spravedlivém komunismu a příliš pozdě si uvědomil, že tato idea není ničím jiným než nástrojem teroru a prostředkem vedoucím k moci.
Unikátní pohled do soukolí moci, za oponu dějin, které se více či méně dotkly každého člověka v této zemi. Ale také výpověď o křehkosti, s jakou se společnost náhled zbavená strachu může tomuto strachu opět velice rychle podvolit.
Mlynářovo svědectví zůstává vysoce aktuální. A poslední roky agresivního počínání Ruska, ať už v Gruzii, na Krymu či na východě Ukrajiny, ho znovu zpětně potvrzují. Historie se opakuje a je dobré se na ni připravit. Protože jestli se něco nemění, je to MRÁZ, KTERÝ PŘICHÁZÍ Z KREMLU
Štylisticky a literárne nijako oslnivé, ale meritórne/politicky nesmierne zaujímavé, pre niekoho až strhujúce svedectvo nadšeného komunistu zo štyridsiatych až päťdesiatych rokov, ktorý zistil, že z Kremľa prichádza mráz – osobitne v auguste 1968. Ak chce niekto rámcový obraz o Pražskej jari, je mu to naprd, stačí lepšia učebnica, ako svedectvo priameho svedka neoceniteľné. (Treba brať ako vždy s rezervou bezprostredných spomienok bezprostredného účastníka.)
This memoir, its anectodes and reflections is a gem for anyone who is interested in what happened in Czechoslovakia in 1960s. (But be aware, it requires a certain background information on Czechoslovak political history.)
Velice zajimava kniha napsana do te doby " kovanym komunistou " popisujici zacatky komunistickeho temna 70 tych let, stejne tak jako i moment jedne z nejvetsich nespravedlnosti v dejinach Ceskoskovenska.
Moment, kdy byl tehdejsi vladni top v podstate unsen do Moskvy a tam tak dlouho spracovavan, dokavad Nebyli vsichni vladni predstavitele tehdejsiho komunistickeho Ceskoskovenska ochotni podepsat onu Breznevskou doktrinu, listinu, kterimzto podepsanim se tehdy jeste vicemene svobodne Ceskoskovensko zaradilo do zastupu satelitnich zemi Sovetskeho mocenskeho bloku a stalo se tak v podstate skoro dekadu bananovou republikou.
Spisovatel Zdenek Mlynar zde sleduje skutecny charakterni vyvoj jednotlivych komunistickych pohlavaru a snazi se v teto knize zodpovedet na nejednoduchou otazku a tudiz kdo skutecne stal za vpadem sovetskych vojsk do politicky se probouzejiciho se Ceskoskovenska?
Pohľad zvnútra na kľúčové udalosti Československa rok 1968 a čo tomu predchádzalo.Autor zastával pomerne vysoké funkcie v KSČ.cenne svedectvo ktoré dostatočne ozrejmuje a demytizuje našu minulost.Kto pozná minulosť chápe prítomnosť a dokáže čítať nebezpečenstva ktoré prináša budúcnost.
Dělení se o jídlo s těmi, kdo po nás míří samopalem, protože jsou také lidi a lidé mívají hlad):
Odpoledne nám Dubčekův osobní šofér Jožko Brinzík opatřil z kuchyně stranického hotelu jídlo. Ale nejenom to: také zatelefonoval našim rodinám, oznámil, co se s námi děje, a pod ubrouskem na tácku s kávou jsme měli lístečky, na nichž vyřizoval pozdrav od našich blízkých, s nimiž mluvil. Brinzík se znal s Dubčekem ještě z partyzánských bojů, znal z té doby i mentalitu sovětských vojáků a důstojníků a také ruštinu. Jak jsem se později dozvěděl, podařilo se mu vyjít z obklíčené budovy a vrátit se do ní velmi jednoduše - sebevědomě říkal strážím jednu větu: „Vám nejsem podřízen, mám své příkazy a náčelníky.“ Díky propletenci vojenských, policejních a politických složek, v nichž se žádný strážný konkrétně nevyzná, mu to všude prošlo. Když jsme pojedli, všimli jsme si, že naši strážní se dívají na zbytky tlačenky, salámu i chleba a piva s takovou toužebnou nadějí, že se kdosi zeptal, zda nemají hlad. Nato nám prozradili vojenské tajemství: jedli a pili naposledy včera kvečeru. Chtivě se pustili do jídla a to prolomilo zbytky služební obezřetnosti. „Můj“ poručík ochotně na stole rozebral svůj samopal na součástky,
21.8.1968 prisla "bratska" vypomoc vo forme armady 5 krajin vychodneho bloku. V tejto knihe sa docitate z pohladu prvej osoby (autor bol tajomnikom UV KSČ v 1968) co tomu predchadzalo, kratko o tom co sa dialo v tych hodinach a aj co nasledovalo a to vsetko vo forme stretnuti, rozhovorov a meetingov najvyssich politkov. Zaroven ake jednotlive frakcie politikov vtedy posobili a ake boli ich politicke ciele co chceli dosiahnut. Kratko pise aj o tom aky to bol zivot cloveka tej doby ktory bol "rovnejsi medzi rovnymi". Ak vas zaujima politika, historia, biograficke romany a konkretne tato tema, tak jednoznacne si precitajte tuto knizku.
Padesátileté výročí srpna 1968 jsem si připomněla s Mlynářem. Pamětníkovi sice nemůže člověk věřit všechno, ale vyprávění Zdeňka Mlynáře krásně ilustruje vše, co se odehrávalo v době pražského jara a chvíli po něm v politice. Člověk pochopí taky uvažování těch "reformních komunistů," a jak tomu mohli věřit. A k tomu se to krásně čte, doporučuji.
Dost poutavě sepsané postřehy z podkloboučku rudé kšiltovky. A určitě spousta zajímavých postřehů. Je dobrý znát duševní pochody přesvědčenejch komoušů. Věřit po všech osobních i reálných zkušenostech v komunistické myšlenky je zcestné.
Zaujímavá kniha pre tých, ktorí sú zvedaví na detailné svedectvo priameho aktéra Pražskej jari. V knihe mi však chýbal širší kontext a rámcový obraz o Pražskej jari.
Z môjho pohľadu je kniha pomerne ťažko čitateľná, a to aj kvôli minimalnej štruktúrovanosti text, čo v kombinácii s prílišnou detailnosťou viedlo k tomu, že som knihu asi v 2/3 odložil ako nedočítanú.
"Já jsem ti věril a já jsem tě hájil proti ostatním," vyčítal Dubčekovi. "Říkal jsem, náš Saša je přece dobrý soudruh. A ty jsi nás všechny strašně zklamal." Při takových pasážích se Brežněvův hlas lítostivě chvěl, mluvil zajíkavě a s náběhem k pláči.
Konečně dočteno! Na to, jak jsem si myslela na začátku, že to přečtu za pár dní, se to celkem protáhlo. Nicméně užila jsem si to a bylo to hodně zajímavé z mnoha stránek. Jednak mi to dalo spoustu nových poznatků a informací. Hlavně jsem si ale přečetla text, k němuž musím přistupovat úplně jinak, protože ho zaujatým pohledem píše člověk, který se účastnil pražského jara a následných dohod v Moskvě. Memoárová literatura je zajímavá a jistě přínosná, ale nelze věřit všemu, asi. Navíc je to napsáno v sedmdesátých letech nebo kdy, dneska už o tehdejší době víme zase spoustu jiných věcí, třeba kdo sem okupanty pozval. Nicméně, první knížka na olympiádu přečtena, tramtadadá.