Okamžiky štěstí

by Patrik Hartl

Okamžiky štěstí je název dvojrománu Patrika Hartla a můžete ho číst z obou stran. Autor úspěšných titulů Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Malý pražský erotikon přichází s novým neotřelým nápadem.

Příběh dvou sourozenců Veroniky a Jáchyma tak můžete sledovat z ženského i mužského pohledu. Můžete do něj skočit jako do života rovnýma nohama a užít si volný pád z výšky čtyř tisíc metrů nebo můžete žít jako Veronika ze dne na den a potýkat se s city, emocemi.

Kterou verzi si přečtete první? Budete Okamžiky štěstí prožívat nejdřív jako on nebo jako ona?

Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze

Genres: Czech Literature, Fiction, Humor, Adult Fiction, Drama, Romance

520 pages, Paperback

Published November 1, 2016

About the author

Patrik Hartl je uměleckým šéfem pražského divadla Studio DVA. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Otevřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač a 4 sestry se staly hity. Ve filmu debutoval komedií Taková normální rodinka.
Jeho literární prvotinou byla kniha PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL, která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující román MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON se stal Českým bestsellerem roku 2014.

Reviews

[Anna · Rating 2 out of 5]

Příběh dvou sourozenců, popsaný z obou pohledů. Pointa je, že si přečtete nejdřív jednu, pak druhou část. Že se příběhy doplní. No, jenže to byste museli mít do toho druhého příběhu chuť...
Přečetla jsem knihu z pohledu Jáchyma a bylo to teda slušný peklo. Fakt jsem docela trpěla. Celý je to naprosto neuvěřitelný, nereálný vztahový sci-fi. Dialogy jsou pitomý a občas se omezí jen na výkřiky do tmy. Chování postav je na facku. A konec už nemohl být víc kýčovitý.
Za mě teda opravdu hrůza a zklamání, úplně mě mrzí ten ztracený čas a do druhé části příběhu, z pohledu sestry Veroniky, se teda nepustím ani náhodou. Naopak, jdu si spravit chuť něčím kvalitním - asi padne volba na Oblomova.

[Robin · Rating 5 out of 5]

Upřímně? Ta kniha mě prostě vzala u srdce! Já vím, může to znít lacině, ale po jejím přečtení to tak cítím, a bylo tomu tak už v její polovině, kdy jsem Veroniku vystřídal za Jáchyma. Hartl je jednoduše český "malý" čtenářský zázrak. Někomu možná nedostačuje jeho styl coby intelektuální měřítko "hoch literatur", avšak Hartl jako kdysi např. Viewegh svoje označení "bestsellerista" touto knihou jen a jen potvrzuje!
Proč? Je to tím jeho smyslem pro (ne)obyčejný život jeho "hrdinů". Vložené empatie, které prezentuje ústy a myšlenkami postav obou pohlaví vás prostě musí chtě nechtě zasáhnout. Hartlovo spojení s dobou minulou a současnou, spolu s reáliemi, které skoro každý z nás zná, vytváří konzistentní příběh, kde jakýkoliv, byť jemný, odskok dává celku smysl. Chápu, že některé konsekvence mohou působit záměrně prvoplánově až povrchně, ale právě ty dodávají rozehrané partii onu atraktvní čtivost.
Hlavní Hartlova síla je v jeho nefilosování a umění charakteristiky "očividně viditelného" v životě jeho hrdinů, který tolik koresponduje s naším, nás čtenářů. V mnoha situacích, které nás někdy na stránkách až šokují, si jen uvědomíme, že možná potkaly někdy i nás či někoho z našich blízkých a přátel, a jak jsme se v nich zachovali my či oni oproti postavám v knize. Jak je někdy důležité moc nepřemýšlet, poslouchat srdce, KOMUNIKOVAT, nevzdávat se, někoho nezapřít a třeba dát druhou šanci než být naštvaný a pak, když už je pozdě, maximálně litovat..etc.
Když jsem před lety přečetl Malý pražský erotikon bylo to moje seznámení s Hartlem a kniha mě po dlouhé odmlce od české beletrie velmi příjemně překvapila. Některé pasáže byly čtenářsky velmi silné, zvlášť v interní rovině osob příběhu. Po následném přečtení Hartlova debutu - Prvok, Šampón, Tečka a Karel - mohu teď po Okamžicích jen potvrdit, že se Hartl "vypisuje a vypisuje" a nezbývá nám než se jen těšit na jeho další počin... 5*!!!
PS. A jen doporučuji, začnětě Veronikou..;-)

[Martin Smrz · Rating 3 out of 5]

Cervena knihovna smrcnuta Ordinaci v ruzove zahrade a Bleskem. Pripadne jeste vzpominky stare domovnice. Proste smirujete 2 sourozence jak se probijeji zivotem. Necham to na 3 hvezdach i kdyz cast Veroniky me nekolikrat donutila zamyslet se zdali to neni spis na 2 hvezdy, specialne neralisticka a premoudrela role deti, ktere dej ovlivnuji :-)

[Nikola Szórádová · Rating 1 out of 5]

Pod názvem "Okamžiky štěstí" si možná představíte knihu s hlubokými myšlenkami, jenže opak je pravdou.
Vzhledem k tomu, že se oběma ze sourozenců přihodila série několika náročných životních událostí, dá se očekávat, že prožijí velmi těžké období, které bude naplněné nestabilními emocemi a myšlenkami. V příběhu se sice tyto stavy vyskytují, ale pouze velmi zřídka a ne natolik, abyste se stihli s charakterem ztotožnit. Celá kniha je prakticky jedna nevyvedená životní událost přebíjející druhou. Shrnutí knihy v jedné větě: "Jak zničit čtenáře snadno a rychle, aneb když nemáte fantazii, tak tam flákněte nevěru."
Okamžiky štěstí byla nejubožejší kniha, jakou jsem kdy četla a lituji ztraceného času svého života, který jsem tomuto odpadu věnovala.

[Tereza Nešporová · Rating 5 out of 5]

Patrika Hartla, jeho styl vyjadřování, smysl pro humor a celkově jeho tvorbu miluju, tudíž se mi román dobře četl. Začala jsem číst nejprve Veroničin příběh, jelikož jsem přirozeně chtěla nejdříve znát pohled ženy. Četla jsem ho poměrně dlouho a neustále odbíhala k jiným knihám, až jsem se do toho maličko nutila.
Kdyz jsem ho ale dokončila, otočila knihu a začetla se do příběhu Jáchyma, ihned mě to naprosto pohltilo a nemohla jsem přestat, dokud jsem knihu nedočetla. Vynikající práce a prima oddychovka. Navzájem se prolínající příběhy mě dostaly až na samotném konci a ze všeho mám tak nějak super pocit. Asi takový malý okamžik štěstí. :-)

[Petra | LooneyCZ · Rating 1 out of 5]

Kniha, kvůli které jsem si založila kategorii Nedočteno. Začala jsem příběhem Veroniky a po cca 90 stranách jsem to znechuceně odložila. Bylo to moc sluníčkové, moc limonádové, povrchní, málo uvěřitelné. Pak jsem to zkusila ještě z druhého konce, ale po 40 stránkách Jáchyma jsem usoudila, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na knihu, která mě nebaví, ba přímo štve. Nesedl mi jazyk, nesedl mi děj a nezachránil to ani neobvyklý nápad se čtením z obou stran. Druhá, ale pravděpodobně poslední kniha, kterou jsem od Hartla četla.

[Hana Makovcova · Rating 1 out of 5]

Větší slátaninu jsem v češtině snad nečetla. Koncept dvou doplňujících se příběhů není nic objevného. Jelikož je to má již třetí kniha od autora, zdá se, že nedovede psát o ničem jiném než o nevěře a jak se někdo “něžně pomiloval”. To vše jazykem a slovní zásobou dvanáctiletého dítěte. Do toho přidejme chybné použití odborných termínů a voilà, naprosto famózní brak, který se ani nedá nazvat oddychovkou.

[Melindaaaa · Rating 4 out of 5]

Zajímavý :)

Začala jsem Veronikou a nelituji :)
Rozhodně si nenechám ujít ani další autorovy knížky
http://books-postcards-geocaches.blog...

[Pavla Hrubá · Rating 5 out of 5]

Sice mi to trvalo jako psovi pastva, ale konečně mám dočteno. Okamžiky štěstí se mi líbily moc, vlastně ani nedokážu říct, která ze tří Hartlových knih se mi líbila nejvíc, a která nejmíň. Řekla bych, že jsou na tom vlastně stejně, což je skvělé, protože zdaleka ne všichni autoři dokážou psát bez toho, aniž by byl v jejich dílech patrný rozdíl ve kvalitě.

Veronika a Jáchym. Oba sourozenci jsou hrozně sympatičtí a silní, protože ví, že jim nic jiného nezbývá. Líbilo se mi, že tam byla spousta postav, jejichž osudy se vzájemně různě proplétaly, míst, na nichž se děj odehrával a velký palec nahoru dávám za promyšlenost celé "dvojknihy", která byla do detailů promyšlená a hlavně bylo opravdu jedno, ze které strany jste knihu začali číst, protože jedna část knihy krásně doplňovala tu druhou, ale zároveň neprozrazovala nic, co prozradit neměla.

Už teď se těším, co si pro nás Hartl příště připraví.

[Meggie · Rating 2 out of 5]

Přehršle vykřičníků, pitomá citoslovce a výkřiky s mnoha opakovanými hláskami. První tři stránky mě vyloženě bolely oči a chtěla jsem knížku zahodit, tohle bych čekala od desetiletého dítěte. Pak jsem si zvykla a rozhodla se to přehlížet.
Začala jsem od Veroniky, a když jsem přišla na Jáchymovu část, už jsem nevěděla, co se dělo s Veronikou. Ten děj je neuvěřitelně plochý, nic, co by vás hlouběji zasáhlo, žádná pointa, žádné poučení, nic, co bych si z knížky mohla odnést. Jen tisíce postav, které jsou navzájem tak podivně propletené, že to nemá s reálným životem ani mák společného.
Je to škoda, nápad s oboustrannou knížkou je skvělý, nic takového tady ještě nikdy nebylo. Bohužel autor ale vytvořil jen plytký příběh, na který zapomenu tak rychle, jako jsem ho přečetla, abych to zklamání měla rychle za sebou.

[Hlav Nik · Rating 4 out of 5]

B Á J E Č N Ý okamžiky štěstí jsem zažívala, když jsem tohle četla. ♥ Nevím, jestli mě víc bavil Jáchym nebo Veronika, ale věřím, že bych Jáchyma bez Veroniky tolik nechápala. Je to neuvěřitelnej příběh, co se nevnucuje, co plyne, příběh o tom, že štěstí máme všichni a záleží jen na tom, jak moc si ho uvědomujeme a jak moc o něj nechceme přijít. Anebo možná chceme, protože některý štěstí se rychle omrzí a tak chceme hledat nějaký větší a lepší. A stálo to větší a lepší za to, nebo to byl jen prchavej okamžik .. Štěstí? Tak čtěte a čtěte Hartla, cítí se u toho totiž Š T Ě S T Í.

[Kris · Rating 2 out of 5]

Obávám se, že Hartl asi není pro mě. Ten rádoby reálný pohled na svět mě vůbec nebavil . Už prvních 26 stran z pohledu Veroniky pro mě bylo divných (to co autor té postavě všechno provedl je masakr) a doufala jsem, že se to změní... no nezměnilo. Ája mi přišla napsaná až moc vyzrále. Nápad psát z pohledu obou sourozenců je zajímavý, ale přišel mi málo využitý.

[Klára · Rating 1 out of 5]

Můj Okamžik štěstí nastane, až se této knižky pro vždy zbavím. Totální brak. Nesmysl. Plýtvání papírem. Je mi líto těch stromů. Nešlo to dočíst a to jsem se fakt snažila a přemáhala.

Konec žalozpěvu. Jazyk není ničím zajímavý. Ani kdybych chtěla zachytit normální dialog, nedalo by se to napsat tak hloupě. Pohled Jáchyma byl naivní a absurdní. Pohled Veroniky přehnaný. Nevěra je odpověď na všechno. Zajímavé poučení.

Lituji jediného - že tomu musím dát byť jen jednu hvězdičku, neboť ať jsem hledala, jak jsem hledala, nenašla jsem nic, co by mě potěšilo. I ty obálky jsou divné.

[Tereza Hažmuková · Rating 4 out of 5]

Opet super ctivy (tentokrat dvoj) roman od Patrika Hartla. Jen tech never a milostnejch aferek uz tam na muj vkus bylo neprirozene moc

[jaroiva · Rating 5 out of 5]

Jako první knihu od P. Hartla jsem četla erotikon. A jediné, co se mi v něm nelíbilo, bylo příliš mnoho nevěry na můj vkus.
Okamžiky štěstí mi připadají hodně podobné, jen nevaruje název. Ale sexu je v nich překvapivě srovnatelné množství. Přesto, nebo možná právě proto, se mi Okamžiky líbí víc. I ta nevěra je tu nějak uvěřitelnější, i když na mě je jí stále příliš.

Za hodně povedenou považuji formu dvojitého příběhu z různých pohledů. Možná by mě zajímal příběh i z pohledu dalších postav, řekněme Ondřeje.

Příběh jsem začala Veroničinou stranou a místy mě z toho chytala depka. Pocit, že všechny vztahy jdou postupně do kopru mě donutil popřemýšlet o vlastních vztazích a motivacích v nich. Jistě, v knížce jsou už extrémní kombinace situací, ale stejně mi to připadá reálnější než erotikon. Mnohem víc mě to oslovilo. Našla jsem tu víc než jen lehké oddechové čtení. Jsou věci, které si budu muset ještě chvíli zpracovávat.
Z Jáchymovy strany jsem už pocítila trochu víc optimismu a i jsem se tu víc zasmála nad některými jeho průse*y.

Uvědomila jsem si opět, že ať už jsou si lidé jakkoli blízcí, každý má svůj a pouze ten svůj jediný životní příběh, a zároveň že každý je svého štěstí jediným strůjcem.

[Morena · Rating 3 out of 5]

Zaciatok Veronikinej casti bol tak dobry ze mi z toho vyhrkli slzi, no zial bol to len ten srdcervuci, tragicky zaciatok. Potom sa z Veroniky stala sebecka nimfomanka. Ta baba si nedokazala nic odopriat. A ked jej psychologicka povedala ze kazdy den si ma chudinka nieco pre seba dopriat skoro ma natiahlo. Ved nic ine nerobila len si dopriavala. Chcela sexovat tak skocila do postele aj zenatemu, a nechala decko co mala zas s inym strazit kamaratkam. Chcela drahe zakusky tak si dopriala, dito oblecenie, aj ked nemali peniaze a Jachim musel predat bicykel. V podstate kazdy v tejto knihe podvadzal manzelov a manzelky. Jedine Jachim sa ako tak moralne drzal, pomahal sebeckej sestre, drel ako kon aby ona mohla vsetko rozflakat. Jachimova cast sa mi preto citala lepsie akurat som musela preskocit casti s Veronikou lebo mi bolo z nej zle. No potom aj Jachim sklzol a bolo mi aj z neho zle, ale napokon vsetko dobre dopadlo ako v rozpravke /:

[Lil' Bamboo · Rating 3 out of 5]

Jáchym se mi četl strašně dobře, až mě to samotnou překvapilo, ale u Veroniky jsem měla, bůh ví proč, problém. Ale celkově je to super odpočinková četba :)

[Zuzana Lazárková · Rating 3 out of 5]

Prvoka podle mě už nic nepřekoná, ale i Okamžiky Štěstí byly čtivé, a i když mnohdy dost neuvěřitelné, tak stále zábavné. Konec na mě trochu kýč, ale jako oddechovka proč ne.

[Caroline Turazová · Rating 5 out of 5]

Kniha, ktorú môžete začať čítať z oboch strán. Príbeh súrodencov Veroniky a Jáchyma som si zamilovala už na začiatku. Po prečítaní Veronikinej polovici knihy som si myslela, že ma tá Jáchymova nemôže ničím prekvapiť. No mýlila som sa! Obidva konce ma úplne dostali a kniha sa tak dostala medzi moje najobľúbenejšie vôbec! Jednoznačne odporúčam každému!

[karo💌 · Rating 3 out of 5]

3.5/5

fajn knizka
veroniky cast zajimavejsi
plotwist goofy

[Libor Pelikán · Rating 2 out of 5]

Tohle byla má druhá knížka od Hartla, a přesto, že jsem byl z první maximálně nadšený, tak mě Okamžiky štěstí nenadchli. Neobjevilo se tam vlastně nic nového oproti Malému pražskému eroticonu, díky čemuž byla většina událostí v knížce předvídatelná. Charaktery mě moc nebavili, i když jsem se trochu dokázal vžít v některých situacích do Jáchyma. Neseděla mi především autorova snaha zachytit vyjadřování mladé generace - když toto srovnám například s Mládí v hajzlu, tak se to zde příliš nepovedlo. K druhé polovině knížky jsem se vůbec nemohl dokopat, protože jsem věděl, že už mě na příběh čeká maximálně jiný pohled, ale už vím kam to vede.

[Tereza · Rating 2 out of 5]

O co větší bylo moje očekávání, o to větší bylo i zklamání.
Jazykově nezajímavé, dějově šlo v podstatě o odříkávání životních příhod dvou lidí, jedna za druhou, pak samozřejmě proběhlo jakési propojení na konci, ale ani to mi pachuť nespravilo.
Asi 10x jsem chtěla knížku odložit, ale dělám to tak nerada, že jsem nakonec dočetla.
Patrik Hartl svého času psal scénář k Ulici, tak asi k té bych knihu přirovnala, Veronika a Jáchym by mohli být z fleku postavami, se kterými by jejich osudy prožívali odevzdaní diváci každý všední podvečer před hlavními Událostmi. Já ale od knihy čekám trochu víc.

[Dominika · Rating 4 out of 5]

3,5, protoze mam Hartla proste rada. Ano, postavy i pribehy jsou totalne nerealne, ale kniha je ctiva a pobavi. Koncept dvou pohledu je zase neco noveho, vsechno do sebe skvele zapada.

[Marek · Rating 4 out of 5]

Tuto knihu mi doporučila profesorka matematiky, který mě vyučovala na SPŠ. Povídali jsme si zrovna o tomto spisovateli a já jsem ji pověděl, že jsem od něj prozatím nečetl žádnou knihu. Řekla mi, že OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ jsou jeho nejlepší knihou. Rozhodl jsem se tedy, že Patrikovi Hartlovi dám šanci a vyzkouším tuto knihu. Knihu hodnotím na 4*. Časem možná vyzkouším knihu NEJLEPŠÍ VÍKEND.

Kniha je vyprávěna z pohledu Jáchyma a z pohledu Veroniky, kteří jsou sourozenci. Je úplně jedno, kterou částí čtenář začne. Začal jsem číst knihu z pohledu Jáchyma. Profesorka mi sdělila, že knihu můžu číst tím způsobem, že budu číst střídavě jednotlivé kapitoly z pohledu Jáchyma a Veroniky. Nicméně jsem se rozhodl číst knihu klasickým způsobem. Když jsem dočetl knihu z pohledu Jáchyma, pokračoval jsem ve čtení z pohledu Veroniky.

Kniha vypráví o mladých lidech, jejich vztazích, problémech, prvních láskách.. Kniha je oddechová, střídá se v ní humor i smutek. V knize se dočteme o situacích, které jsou nám blízké, o kterých jsme už slyšeli z okolí, anebo je mohli prožít osobně. V knize nalezneme také různé myšlenky, za což autora chválím. V knize se vyskytují také vulgarismy, ale není jich hodně. Kniha na mě působila uvěřitelně, tak jak by to mohlo probíhat v reálném životě včetně běžné mluvy mezi mladými lidmi. Některé situace jsem bral s nadhledem. Podle mého názoru se autor zbytečně moc věnuje sexu a jeho různým narážkám, což bylo podle mě na škodu. Někdy méně je více..

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Jestli se cítíš zamilovanej, tak to prostě cítíš. Jako třeba strach. Nikdy přece nezkoumáš, jestli máš strach, nebo nemáš. Strach nejde poznat. Prostě ho máš, nebo ne.

Láska neznamená, že se máš snažit tomu, koho miluješ, ve všem přizpůsobit!

Za všechno se platí. Lidi, který ti v životě nabízej něco zadarmo, od tebe místo peněz akorát očekávaj jiný protihodnoty. Třeba city nebo jiný závazky, který jsou mnohem míň férový a v podstatě objektivně nekvantifikovatelný.

Kdybych byla pořád šťastná, neměla bych se na co těšit.

Když dostaneš ránu, hned na ni zapomeň! Jinak se začneš bát! A ty se nesmíš bát! Jestli nechceš bejt knockoutovanej, musíš rány rozdávat! Ne přemýšlet nad tím, kolik už jsi jich schytal!

„Víš, co je ale nejhorší?“ zeptala se, když po výmalbě uklidil poslední pokoj. „Co?“ „Ani válka, ani komunisti, ani vězni, ani smrt. Nejhorší je samota. Na tu si nějak nemůžu zvyknout.

… komunikaci zamilovaných lidí netvoří kauzální otázky a odpovědi, ale řetězce emocionálních výkřiků. Proto podle jeho teorie nejsou zamilovaní lidé často schopní racionálně analyzovat rozhovor s milovaným člověkem. Ani vnímat signály hrozícího nebezpečí.

… z hlediska pravděpodobnosti je rozhodně efektivnější pokoušet se dosáhnout trvalého štěstí prostřednictvím nepatrných a dostupných potěšení než pachtěním se za těžko dosažitelnými ideály.

Člověk není tak velkej, jak si připadá, ale tak, jak ho vnímají ostatní.

Kdo se bojí, shnije v hnoji! 

Jedna lingvistická studie zjistila, že žádnej jazyk světa neumisťuje do žádné části těla ani naše vlastní já. Nikdo na týhle planetě neřekne: já mozek, já srdce ani já duše. Ani ty nejprimitivnější národy. Všichni řeknou: můj mozek, moje srdce nebo moje duše. Ale i moje myšlenka. Jako by to já, stejně jako duše, bylo sice někde uvnitř těla, ale zároveň nebylo v žádný jeho části.

[Marie · Rating 4 out of 5]

Další Hartl. Dokonce dvojkniha. Vzhledem k tomu, že v "Prvokovi"se mi líbily jeho mužské postavy, začala jsem Jáchymem. Velmi sympatická postava. Jeho strohý, pozitivní a dost praktický pohled na život. Životní kotrmelce za tak neuvěřitelných okolností, až to působilo věrohodně. Úvahy nad jeho vlastním životem. Skromný happy end na konci.
Velmi lákavé se mi zdálo to propojení s druhou knihou, která popisovala stejné události, jen očima Jáchymovy sestry Veroniky. Myslela jsem si, že toho nebude moc, co by překvapilo, ale přece tam proběhlo pár dalších zajímavých dějových zvratů, které Jáchyma minuly. Ovšem po pravdě řečeno, jinak byla tato ženská linie spíš slabší, jsem přesvědčena o tom, že mužské postavy se autorovi rozhodně daří vykreslit a charakterizovat mnohem líp. Upřímně pochybuji, že by byla Veronika opravdu schopná první měsíce mateřství strávit na brigádách a rozjížděním podnikání, stejně tak mi přišla přehnaná míra sexuálních narážek v celém jejím příběhu. Obojí funguje spíš jako autorovo zbožné přání, jak by podle něj žena měla/mohla fungovat... :) Přesto je Veronika postavou zajímavou a příjemně mě zaujala většina jejích úvah o životě.
Celkově se mi líbí promyšlené provázání obou příběhů, opakované výskyty stejných životních schémat u několika postav, byť konečné spletení do kruhu (Jakub s Amy) mi přišlo už malinko násilné. Velmi by mě teď zajímalo, jaký dojem z knihy bych měla, kdybych ji četla v opačném pořadí. Ale to už se nikdy nedozvím... :)
Za mě solidní čtyři, ráda si přečtu i nejnovější "Nejlepší víkend".

[Terezie Pokorná · Rating 4 out of 5]

Kniha se mi celkově líbila. Protože jsem zvědavý tvor, vymyslela jsem možnost, jak se dozvědět co nejdřív co nejvíc. Sice se má kniha číst celá z jedné strany a pak z druhé, já ji četla po kapitole a střídala jsem strany. Bylo to moc zajímavé a navíc ty kapitoly úplně neseděly takže se to tak jako různě dohánělo a já se vždycky těšila jak to pochopím z druhé strany. Moc se mi líbil konec. Ze začátku jsem naopak měla úplnou husinu a bylo mi smutno. Pořád se tam něco děje, kniha zachycuje pouze nejdůležitější okamžiky, které se udály během asi devíti let.
Mám k tomu jen pár připomínek:
1. Občas jsou jejich rozhodnutí fakt pitomá, ale jakože hodně, to normální člověk neudělá
2. Proč Veronika s každým s kým spí otěhotní????
3. Proč Jáchym tak moc miloval Moniku? To byla snad nejhorší postava. FR!!! Já byla TAK RÁDA když se rozešli! Jáchym je skvělej a ona byla... zkráceně řečeno fakt divná
4. Autor neuměl moc proniknout do duše ženy a Veroničina půlka byla dost nedokonalá. Bylo to jako sledovat muže co se zoufale snaží chovat jako žena ale moc mu to nejde.
5. Kniha ve mně vyvolala velké pochyby o možnostech dlouhodobého soužití mezi mužem a ženou

Celkově se mi dost líbila, pokud se o ní bavíme jako o oddechovém čtení, ale pokud bychom ji měli více rozpitvávat, bylo by tam asi dost co zlepšovat. Už jenom to že žádný dialog nebyl moc dlouhý bylo zvláštní. Jako by se všechno řešilo dvěma větama.

České autory moc nečtu ale tohle bylo celkem fajn. Celkově doporučuju na oddech, nenudila jsem se a bylo to zajímavé.

[Julie · Rating 4 out of 5]

Začala jsem Veronikou a po přečtení knihy z obou stran (ano, kniha má dvě strany, každá vyprávěna ze strany jednoho ze sourozenců - Veroniky a Jáchyma) a dle mého pohledu je právě z jejího příběhu vidět větší komplexnost pozadí celého příběhu. Na druhou stranu oba sourozenci mají velmi rozdílný život, ke kterému pravděpodobně patří i propracovanost toho, co se děje na druhé straně jejich vzájemného vztahu. O samotných osudech si budete muset přečíst, co mě (a podle dalších recenzí, nejsem tak úplně sama), mě zaráží velká porce nevěr, kterými autor ve svém vyprávění rozhodně nešetří. Jestli je to takhle i ve skutečnosti, tak to žiju v krásné bublině a asi za ni i hodně děkuji. Jinak mě oba nesnadné a rozhodně nezáviděníhodné životní příběhy moc líbily, jsou lidské, uvěřitelné a opravdu do detailů promyšlené. Líbí se mi hra i s vedlejšími postavami, které se hlavní dějovou linkou velmi vhodně prolínají a krásně ji doplňují. Za mě velká spokojenost, ostatně stejně jako obvykle. Mě tyhle milé příběhy zkrátka moc baví.

[Kristyna · Rating 5 out of 5]

Asi jedna z nejlepších českých próz, co jsem četla. Odsýpající děj, který přesto pokrývá dlouhou časovou osu. Dva doplňující se pohledy na jeden příběh. Nebo jsou to dva příběhy o jednom živůtku? Těžko říct, co je stěžejní motiv. Bylo to takový to kinda pohodový čtení, který si vezmeš do postele, vany i vlaku a nějak ti nepřipadá, že už čteš tak dlouho, ale přitom se tam nic velkýho neděje.Teda... "nic velkýho". Co je velký? Pro člověka takový věci velký a důležitý jsou. Proto se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. A pak nastane okamžik, kdy prostě musíš číst. Kdy u toho sedíš třeba do rána. Jinak neusneš.

Doporučuju těm, co milujou čtení o obyčejných životech, ale nebaví vás knihy o lidech, co sedí, koukají do zdi a řeší nesmrtelnost chrousta. Protagonisti OŠ aktivně hledají svý štěstí. Jdou za hranice věcí, který je limitujou, byť je to třeba nějaká vlastní nebo i obecně platná morálka. Jak daleko vlastně může člověk zajít, aby byl spokojenej?

[Agnes · Rating 4 out of 5]

Tato knížka byla pro mě emocionální smršť. A myslím, že jsem ji tolik prožívala skrz to, že poslední za dobu jsem se stala až moc citlivou osobou. Navíc protagonisti Jáchym s Veronikou jsou na začátku příběhu přibližně ve stejném věku jako já s bratrem. Možná o to to bylo silnější.
Moc hezky se mi to četlo a nemohla jsem se dočkat, až ke knize znovu zasednu. Po prázdninové nečtecí pauze to byl parádní návrat do kolejí.
Ty vztahové propletence jsou teda něco a zabíjelo mě to. Pokaždé jsem při čtení brečela. (No fakt.) Hlavně teda smutkem a úzkostí, ve výsledku to není úplně veselá knížka, ale dalo by se říct, že takový je život. I když tady, bych řekla, je až hyperbolicky nadsazen, a přes to se takové věci dějí, i když asi ne v takovém přemrštěném sledu.
Na tuhle knihu musíte být připraveni. Budete smutní, takže jako oddechovku to nečtěte. Pokud ovšem nejste náhodou až moc šťastní a nechcete si oddechnout trochou breku. Ale pokud nemáte empatii, tak to takové tóčo nebude.

[Maruska Matouskova · Rating 4 out of 5]

Pro mě Hartlova ochutnávka. Po přečetení několika komentářů jsem naštěstí začala Jáchymem a jsem za to ráda. Jednak mi přišlo, že se to víc motalo kolem toho štěstí - jak říká už název, a taky, že spousta situací byla tak nějak líp vysvětlených. Mám pocit, že od Veroniky bych to zpočátku vůbec nepochopila. Dlouho mi taky trvalo si zvyknout na ten styl psaní - že se v jednom odstavci nakousne nějaká situace, ale další dva se posunou před a nebo třeba daleko za tu první situaci a měla jsem v tom občas zmatek, co už se teda stalo, nebo stane. Nicméně popis situací z pohledu ženské, ten se mu opravdu vyvedl na jedničku!

Jinak to byla fajn oddechovka, taková relativně velmi chytlavá, rychle čtená i přes větší objem stránek. Množství náhod, zacyklení a v podstatě i těch lepších konců bylo ale nějaké příliš velké, na to, aby to znělo reálně.