Markéta Lazarová

by Vladislav Vančura, Václav Sivko (Illustrator)

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest.
Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.

Genres: Czech Literature, Classics, Fiction, School, Historical, Historical Fiction, 20th Century

240 pages, Hardcover

First published January 1, 1931

About the author

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař.
Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý.

Reviews

[Jeff Bursey · Rating 3 out of 5]

This novel from 1931 is a mix of methods: a seemingly all-knowing narrator who tips his hat to God and Heaven, who foresees things, and who is aware of the reader, occasionally puts aside these devices as he recreates the times of knights, nobles, counts, and kings in bohemia and saxony. His spleen towards brigands and soldiers - the novel includes a contest between two men, one at odds with the king, the other a captain in the army - and towards those in love or who are too rough to know it is always evident. Where does he side? Nowhere and everywhere. It is an old-fashioned tale told in ways that might appear, to some, as earnest and to others as ornamental, and so won't appeal to all tastes. It also contains wonderful nature imagery and an exuberant style.

Longer review now available here:

http://www.raintaxi.com/marketa-lazar...

[J.M. Hushour · Rating 4 out of 5]

"Such is heartache's penchant for legend."

I came to this novel by way of the fantastic film adaptation from the 60s and my love of Central European literature. Marketa, perhaps to the unliking of some, reads as if it were straight out of the ledgers of some medieval Bohemian lay or legend. The genius of Vancura's story lies in precisely that: a story of medieval brigands, nobles, abductions, and love told as if it was emanating right out of the 13th century at you. I can see how some people might be turned off by the style, but I loved it as a frank, unsullied expression of late-pagan, proto-Christian (at least for some of the Czechs) zaniness. Vancura slipped back in time to write this, eschewing modernist formulations and instead steeping himself in the lightly-plotted, episodic tale that nobody writes anymore.

[Carla · Rating 3 out of 5]

Oh, incrédulo! Também tu ficas pálido, também tu tremes? Não tenhas medo. O céu está vazio. O infinito está vazio. O infinito, esse manicómio dos deuses por cujas margens vagueia uma estrelinha.

Mas, realmente, reconheço que há um pouco de poeta em vocês quando ao degolar, incendiar e destruir os instrumentos da paz experimentam um pouco da vertigem da criação, seus diabos poéticos!

[Teresa · Rating 2 out of 5]

Um romance com um estilo original, com um narrador muito entusiasmado a contar as aventuras de uma família de salteadores. Mas, para o meu gosto, tem escaramuças a mais e amor a menos.

[Lukáš Novotný · Rating 2 out of 5]

Omlouvám se @levicek levicek, ale příběh obsažený v tomhle díle je dost o ničem. V celé knize mi přišlo, že jediná postava s nějakou hloubkou je vypravěč.

Myšlenka celé knihy je asi to, že láska nade vše, co to třeba ale dokázat tím, že by vytvořil nějakou silnou a hlubokou lásku a tím provenul svůj point?? Nee, tam musel prostě na každé stránce desetkrát naznačit nebo říct že láska nad boha nebo morálku atd atd.

Jak jsem říkal, příběh byl celkem nic moc, postavy spíš maňásky než jako že by měli uvěřitelné chování a vztahy..

Dávám 2 hvězdy, protože jako četlo se to někdy trochu tezcejac ale prostě je to zážitek a jako to, jakým způsobem to napsal, je fakt umění a je to paradoxně za mě jediný, co to zachraňuje😂. takze možná to je tím, že mě prostě nezaujalo zasazeni do středověku a studené zimy.. tak i tak bych si chtěl přečíst i rozmarné léto..

[Oziel Bispo · Rating 4 out of 5]

O Relato do livro se passa no século XIII e conta a história de Marketa Lazarova uma bela moça dedicada a Deus , filha de um bandido chamado Lazar que é raptada por Mikolas , um dos filhos de outro bandido e salteador chamado Kozlík.O motivo da briga entre os dois grupos foi uma tentativa frustrada de união para se combater o exército do rei que queria acabar com a violência e os saques na estradas. Marketa se apaixona por seu raptor ,e acaba se corrompendo, deixando de lado os votos que fizera em dedicar se totalmente a Deus e deixar de lado os prazeres carnais.A partir desse acontecimento uma guerra sangrenta se inicia envolvendo vários personagens e além do confronto Lazar/ Kozlík outros grupos como um regimento leal ao Rei e um grupo de alemães, também se envolvem.Nesse livro podemos perceber como na época a mulher era uma guerreira como um homem ; um exemplo disso é Alexandra filha de Kozlík, mas também como as mulheres eram humilhadas e desprezadas.
Vladislav Vancura ,autor do livro , interrompe várias vezes a narrativa para falar com os leitores, assim como Machado de Assis em "Memórias Póstumas de Brás Cubas" e Robert Walser em" O passeio".
Vancura nasceu na República Tcheca em 1891 e foi assassinado pela Gestapo em 1942 por sua luta anti-fascista durante a II Guerra Mundial.

[Annna · Rating 1 out of 5]

asi nejhorší knížka co jsem kdy četla
jelikož jsem si nevybrala, že ji budu číst ale byla víceméně donucena, jelikož mi ji třída přiřadila na referát tak asi už jen z tohohle důvodu jsem k tomu měla negativní vztah
no a pak se to ještě víc zhoršilo když jsem to začala číst
asi tak v půlce, možná ani to ne jsem prostě to vzdala a začala skipovat věty, ke konci sem tam i nějaký stránky
zas na druhou stranu nemůžu říct že by ten příběh byl nějak úplně špatný, i ta jeho myšlenka a hlavní téma: žijeme pro lásku, tk je vlastně všechno fakt hezké
ale bohužel mi to nevynahradilo ten celkový dojem
sbohem, Lazarová
třeba někdy v příštím životě, ale pochybuju

[فـــــــدوى · Rating 4 out of 5]

.
الريفيو ع الفيلم
وهومطابق للروايه ...
وانا ما قرأتش الروايه ...لكن قرأت عنها



.

بصعوبه بالغه تمكنت من الحصول علي نسخه رديئه ...وبصعوبه أيضا وجدت ملف ترجمه من التشيكيه للأنجليزيه ...
.
ومنيت نفسي بمشاهده رائعه لباكوره معرفتي بالسينما التشيكيه ..
Markéta Lazarová
للمخرج فرانتشك فلاشيل ...
الفيلم من أنتاج 1967 ...
لا أعلم هل هو حجب متعمد لسينما ذات ثقافه متفرده والمقصود هنا هو سينما شرق أوروبا
أم هو مجرد سوء تسويق في مقابل مثيلاتها الامريكيه و الهنديه وحتي الفرنسيه !!

العمل مأخوذ عن روايه تحمل ذات الاسم لواحد من أشهر الكتاب التشيكيسلوفاكيين ""فانشورا ""

العمل يتحدث عن ثلاث مستويات من الصراع ..
المستوي الاول ""الصراع الديني الأزلي "" وهو هنا بين الوثنيه و المسيحيه
المستوي الثاني ""الصراع القبلي "" بين كوزليك (الوثنيه) و لازار (المسيحيه)
المستوي الثالث ""الصراع بين اللا انسانيه و الانسانيه في المشاعر"" وهذا ما سيمثله أفراد القبيلتين علي مدار أحداث الفيلم ...

المشهد الافتتاحي ينوه عن الحقبه التي تدور خلالها أحداث الفيلم ..القرن الثالث عشر الميلادي
ولكن الحقبه هنا لا تهم فنحن نتحدث عن قضايا كونيه أزليه ...
تلفك الموسيقي ذات الطابع الكنائسي بجو من السكينه يشوبه غموض تفضي بك الي مشهد الغابه ...حيث يتربص مجموعه من الكوزليك بقافله نبلاء ألمان ...يفنوهم عن بكره أبيهم ماعدا الاسقف الشاب الذين يحملوه ضمن الغنائم ...
تشعر ان الطبيعه تساندهم ...الذئاب تتبعهم و كذلك النسور ...حياتهم الوحشيه تشابهت مع البيئه وأنبتت علاقه تكافليه غريبه ...

يلتقي ""نيكلوش " ابن قائد الكوزليك بكبير اللازار ...الذي تبدو عليه سمات الرعب حتي عندما طلب منه نيكلوش أن يصلي أخذ يدعو الله ان يبقيه حيا حتي لاتنزلق ""ماركيتا "" أبنته في مزالق الرذيله !!

ماركيتا ...

الابنه الحسناء التي نذرها أبوها للدير ...
ماركيتا تمثل كل معاني الطهر والنقاء ...
أنها تقابل الشخصيه النسائيه الاخري في الفيلم ""ألكسندرا"" ابنه ملك الكوزليك
بينما نجد ماركيتا تحب فتشتهي ...نجد ألكسندرا تشتهي وفقط ..
.

لم تفرق شهوانيه ألكسندرا بين أخ و غريب ...نجد أدم ""أخيها الشاب"" معاقب بقطع ذراعه جزاء له على مواقعتها !!
ونجدها تحمي الاسقف الالماني الشاب لرغبه فيه فقط ..
.
لازار شجاع/مسالم أكثر مما ينبغي ...يرفض الاتحاد مع الكوزاليك ضد قوات الشريف التي أتت لمعاقبتهم لاختطافهم الاسقف الشاب ...يضرب اللازار نيكلوش ...رغم أنهم قادرين علي قتله ...تحزن ماركيتا ذات الطابع الهادئ لما رأته عدوانيه من والدها ...
الكوزاليك عدوانيين بطبعهم ..يستغلوا فرصه زياره كبير اللازار مع ماركيتا للدير و يفنوا القبيله كلها ...
يعود الاب وابنته ""أدم"" و ""نيكلوش "" ينظرون لهم بتشفي مقتادين باقي أفراد القبيله!!

يتوسل اللازار لنيكلوش ان يتعامل مع أفردا قبيلته بالرحمه لكن سرعان ما تتبدل لهجه الاب عندما يتعلق الامر بأبنته فنجده يسب نيكلوش طالبا منه ان يترك الابنه الموعوده للرب ...لكن نيكولاش يجيبه
my lord enabled me to pay back my debt since you are tolerant & you will be my creditor grant us this virgin the good lord is glad to share her

ويقتادها نيكلوش ...ولا يفوته صلب والدها (كبير اللازار) علي باب المنزل ..

صوت نسائي نسمعه يحكي عن نيكلوش و سبب أشتهائه للدم ...
هو حر كالذئاب ...
نمى بينهم ثم أنتمي الي عالم البشر ..
لا يبكي فالبكاء شئ لا يعرفه رجال هذه القبيله و هو هبه للأغاثه ...

يقوم نيكلوش بأغتصاب ماركيتا ...
يتسأل كبير الكوزاليك لماذا لم يحضر نيكلوش الازار اليه ...و يطلب منه ان يعذب ماركيتا لكن القس يطلب منه ان يتعامل بشئ من الرحمه مع الاسيره وهنا يضربه احد افراد القبيله فتثور ألكسندرا لكن باقي القبيله تحكم ثورتها ...

ينتهي الجزء الاول و ماركيتا تشعر بالدنس لان جسدها الطاهر الذي نذر للرب وطأه وثني ...

اللازار المتديون يصبحون سارقيين كالقبائل الهمجيه بعد أن سلبت منهم مؤونهم ...وهنا يوضح الكاتب/المخرج ان القيمه العليا في حياة الانسان هي غريزه حب البقاء ...وأول ضحاياهم هو ذاك الراهب راعي الاغنام الذي يسير بعد ذلك برأس مشجوجه الي ان يقابل الكوزاليك .
يستعيد نيكلوش ذكريات معرفته بعلاقه ألكسندرا الآثمه مع أدم والعقاب الذي أرتاءه الوالد مناسب وهو قطع ذراع أدم وتركه ينزف فأذا مات دفن ودفنت معه أل��سندرا وأذا نجا ...نجا كلاهما من الموت !!
يلاحظ نيكلوش مبادئ الحب بين أخته والقس الشاب عندها يتبين نيكلوش حقيقه مشاعره من ماركيتا ...

جنود الشريف يقبضون علي أدم ويجبرونه على أقتيادهم حيث ديار الكوزاليك ...يحاول أدم ان يفلت من قبضتهم لكنهم يرمونه بالسهام ...وينجحون في قتله ..
يبيد الشريف القبيله كلها ..يحاول القس الهرب تفاجأ الكسندرا بتخليه عنها ...فتقتله ...
ماركيتا ترفض التخلي عن نيكلوش ...ولكن عندما يتكالب عليه الجنود تهرب ,,,تذهب الي الوالد الذي يقرعها بل ويرفضها لتدنيسها الجسد المقدس وحبها للخطيئه الذي منعها من العوده ...لكن ماركيتا تقول له انها لم تذهب بارادتها ...لماذا لم يحمها
يرد الاب .."you come with reproach instead of repentance " تلجأ ماركيتا للدير فهو الملاذ الوحيد لها الان تستقبلها الام وتصلي من أجلها ..تعود ماركيتا حيث يوجد جسد نيكلوش وتطلب من الشريف تزويجهما ...
ويموت نيكلوش
تهيم ماركيتا علي وجهها و يفقد الراهب عقله حيث يطارد ظبيه علي انها ماركيتا ...
كل من ألكسندرا وماركيتا ينجبا طفلين تتولي ماركيتا رعايتهما
حيث سيشب الطفلين وبداخلهما يتصارع قيم الحب والوحشيه الموروثه عن الاباء ...ترى كيف سيحيا كلاهما !!


أخذت مناظر الفيلم كلها بالغابات وفي داخل دور بدائيه الصنع ...حتي ألات الحرب والمعاول كان تبدو بدائيه للغايه ..
في البدايه أنتصر الكوزاليك علي اللازار لان الكوزاليك أكثر عنف ودمويه
ولكن الشريف أنتصر علي الكوزاليك لانهم أكثر تقدما وترتيب ...

ردود أفعال الابطال ينم عن البيئات التي قدموا منها ...
لا تبادر ماركيتا بأي عنف مع نيكلوش رغم أنه أغتصبها وخطفها ...
تقتل ألكسندرا القس لأنه تركها ..

كان يمكن للازار ان يقتل نيكلوش ولكنه أكتفي بضربه ..
قامت ماركيتا برعايه طفلها وطفل ألكسندرا ...

هل كانت ماركيتا ترغب في الالتحاق بالدير !!
لا أظن ففي اول ظهور ماركيتا تطلق أسراب الحمام وتحرر جسدها من اللباس ..في تنازع حقيقي بين الرغبه في الحياه و التبتل الذي يأمله لها والدها...

هل نجح كريستيان ""القس"" في ترويض ألكسندرا !
ربما كنت أظن ذلك في البدايه حيث مشهد مطارحتهما الغرام مع أمساكه بالافعي وقتلها و تساقط دماء الديك ...ولكن طبيعه ألكسندرا المتوحشه حكمت ردود أفعالها وان استطاع الترويض ان يحكم أفعالها لفتره ...

هل كان نيكلوش كاره لألكسندرا !!
لا علي العكس لقد كان يتفهم شهوانيه الاخت وكان يري ان العقاب العادل لأدم هو الموت ...لقد أنبسطت أساريره لتنامي علاقه أنسانيه بينها وبين القس ...

اللوحات التي أستخدمها المخرج في التنقل بين المشاهد أختصرت كثيرا من أحداث الفيلم ...وكذلك من أنفعالات المشاهد لتوجهها حيث أراد المخرج تحديدا ...

أطلق المخرج العنان للكاميرا لتجوب في الغابه و تجسد الحاله البيئيه و النفسيه التي عاش بها الابطال ...وكثيرا ما ترك العنان للتعبير الجسدي ليحل محل الكلمه

[Malcolm · Rating 3 out of 5]

Spare a thought for Marketa Lazarová; daughter of a brigand and baron, promised to God, abducted as a hostage by the son of another robber baron and whose status (as so often happens in tales of medieval life) shifts from hostage to family member to wife (Vančura does little to conceal her distress at this, even as it becomes her path to sensuality); yet she comes to love her captor husband. This is, in a way, a tale of brigands getting their comeuppance, of a state that is unable to police its elites and in the person of a king is forgetful. More than that, it is a tale of a young woman whose place in the world is something she cannot control. It was her father pledged her to God; it was her captor who having overpowered her father took her from the comfort of home to the rigours of forest life on the run; it was her Mother Superior designate who berated her lack of repentance; it was only in the king’s forgetfulness that she gains some control.

Vančura was one of the most notable Czech novelists of the early-20th century, linked to the (modernist) avant-garde of the 1920s Marketa Lazarová is widely seen as his most impressive work – and as one of the thousands killed in revenge for the assassination of Reinhard Heydrich in 1942 we can never know whether he could have sustained this Poetistic style into the post-war era, although given the crude socialist realism that dominated Czech literature after 1948 that is unlikely. This is a classic of that avant-garde, beautifully, poetically written with its shifting viewpoints and scene setting (Marketa does not appear until Chapter 3, and at time disappears from the narrative for long periods).

The writing style is deceptive. At times the long circuitous sentences draw us into an almost mystical forest world, while there are moments of extreme violence written in mellifluous prose that belie the horror of what is happening. Elsewhere, Vančura lapses into matter-of-fact disarming prose, as in the beheading in battle of a 9 year old girl, and while not shying away from Marketa’s distress at rape, it is hard to see how a contemporary publisher would deal with that aspect of the story. While there is an implicit linking of this to Marketa’s newly realised sensual life, that Vančura runs that story line in parallel to a much more clear-cut and unproblematic and visceral romance between another (male) prisoner and one of the hostage-keeper’s daughters unsettles some of the danger of a patriarchal belittling of the problematic nature of that implicit association – but only some.

At the heart of the story however is the nexus of Church and State as forces supressing the nature of people – a not uncommon focus of the modernist avant-garde. In setting the tale in medieval northern Bohemia, while resolutely Czech there is a strong German presence and an alignment of interests and action between the Bohemian king and German nobles who act within the rules of the State, rather than the Bohemian robber barons who drive the narrative. Vančura celebrates the dynamism, honour (of a kind) and viscerality of the brigands – not of Marketa’s birth family of settled thieves but her adopted/acquired family who have been driven from their castle but still taken control and whose knowledge of the land gives them the edge of a much larger military force searching for them.

Amid all that, it remains unsettling; a problematic book with sexual politics of its time and with seductive prose and a compelling message that despite the power of the Church-State nexus, there remain forces outside their grasp and with a form of the sacred that undercuts those institutions. All this comes wrapped up in a beautiful edition from Twisted Spoon Press. Both its form and its content make it a difficult read, but a worthy literary one for all of that.

[beata rezacova · Rating 2 out of 5]

Mid, nepochopila jsem to, Vančura proste jenom yapuje polo srozumitelným jazykem na 150 stranách o něčem, co by mělo mít tak max. 50
Postavy byly jediné zajimave na celém dílu, jinak nejhorší povinná četba so far.

[vojta · Rating 4 out of 5]

prekrasne napsana kniha, na ktere me nejvice bavil jeji vypravec. je to takove basnicke opium. jejim jazykem jsem byl fascinovan ale z knihy si potom prave kvuli tomu moc nepamatuju.

[Lucie Sv · Rating 1 out of 5]

What a shame one can't give 0 stars!

[Lubomír Tichý · Rating 3 out of 5]

Ona má ta jazyková stránka svoje pěkné i otravné stránky. Na jednu stranu je to smršť neotřelé obraznosti, zhuštěných metafor, máme zde dynamický kontrast archaismů s obecnou češtinou až vulgarismy, starobylý slovosled s upachtěností konání. Na druhou stranu je můj postoj k subjektivizovanému vypravěči rozpolcený – dodává knize renesanční a starobylou atmosféru, jako by nám to říkal nějaký lidový vypravěč, který se v sebevíce napínavé chvíli neostýchá oslovit čtenáře. Už tak oslnivý není expresivní a apelativní tón vypravěče, který ohodnotí danou situaci dříve než se čtenář vůbec zorientuje. Což – opět na druhou stranu – znamená, že i sám čtenář přehodnocuje svůj konvenční morální postoj, najednou se loupežníci jeví jako autentičtí obyvatelé lesa, nikoliv jako suroví hrdlořezové.
Všechny postavy jsou zejména lidské. Propukají u nich slabosti i ctnosti, dochází k vinám, trestům, odpuštěním. Zajímavá se mi jeví zejména postava Kozlíka, od kterého lze očekávat surovost a hněvivost, ale tu a tam je vyobrazen zase jako obětavý a statečný "loupežnický rytíř", který si své předchozí nevycválanosti uvědomuje. Jinak je ve středu zájmu základní hodnota lásky, která se však nachází v nehostinném prostředí, a ani její podoba není idylická (znásilnění, vnitřní rozpor mezi zaslíbení Bohu a opravdovou láskou) a naplněná.
Je sympatické, že historický pozadí zde neslouží jako bazén plný emocí, do kterého by autor lehkovážně skočil, čemuž svědčí i vybrané společenství loupežníků. Vančura se vrací do dob, kdy byla autenticita a opravdovost daleko realizovatelnější než dnes. I tak je příběh banální a spíš plný archetypálních motivů (dvě znepřátelené družiny), že jeho unikátnost tkví zejména v suverénním stylu a netypické roli vypravěče, který umí být lehce štvoucí.

.Kdysi se říkalo, že se hněv podobá káněti, jež si zraňuje zobanem hruď. Okrouhlé oko mu vystupuje a jeho žlutý terček proniká krvavé žilkoví, na krku mu vstalo peří, ale potvora sklání vždy znovu zoban plný krve. Je puzen vášní, jež provede svou, byť by mu stálo v cestě vlastní srdce.

(s. 35)

Tady zrovna velmi rafinovaně použitá animizace, která podtrhuje soužití loupežníků v lesním prostředí.

[Doyle · Rating 5 out of 5]

Vladislav Vančura's prose and plot may seem disastrous to the contemporary fantasy or historical epic reader, brutally disregarding the 'show, don't tell' sentiment, the sin that is head hopping, naturalistic flow, and proper sentence and paragraph structure. Yet, in Marketa Lazarová, those faults are not only insignificant but also trivial to the literary mastery that is on display here. Rules lose their dominion in this novel, resulting in an obscure page-turner that captivates the reader with sheer, unrivalled vision, where the story consists not of a succession of events but of a whole that commences a poetic, violent motion.

Central in theme and symbolism is the fight between paganism (represented by the Kozlik clan of outlaws) and Christianity (represented by the Lazar family), explored within a plot depicting the conflict between the two aforementioned sides. While the author disturbingly nuances and critiques both parties, the core rests in the young and faithful Marketa Lazarová's abduction at the hands of the grim and cruel robber Mikoláš, right before Marketa is to enter the convent. What transpires and directs the story forward is the unlikely blossoming of a (complex and troublesome) relationship between the two individuals, as Marketa's faith becomes an inevitable spoke in the wheel of Mikoláš's personal convictions, and Mikoláš's ruthless nature intrigues Marketa before her conscience decrees the weight of that nature's accompanying sin. However flowery or chaotic that may sound—especially since the titular character and Kozlik lead are forced to work out their feelings in separation halfway through the novel's short length—Vančura manages to paint a contrast as abstract as it is harmonious, culminating in one of the most forlorn endings ever put on paper.

Marketa Lazarová is a symbolic masterpiece not afraid to bask in the lingering.

"alas, in their souls love contended with cruelty and certainty with doubt."

[Klára · Rating 4 out of 5]

Moje první kniha od Vančury a troufám si říct, že ne poslední. Jeho styl psaní se mi líbí, trvalo mi, než jsem si na něj zvykla, ale pak už se to četlo lehce a kniha byla srozumitelná. Očekávala jsem, že kniha bude více o Markétě, ale i tak to nebylo na škodu. Hodně zajímavý charakter vepsal autor Alexandře, která je místy velmi něžná a milující, ale místy je stejná jako její bratři a probouzí se v ní dračice toužící po boji. Lazara jsem měla sto chutí praštit, když odmítl poprvé přijmout svoji dceru zpět. Připomnělo mi to mentalitu lidí, kteří říkají, že za znásilnění si může žena sama. Ale Markéta si přece nevybrala, že bude unesena. A popravdě láska je něco, co lidský rozum nepobírá. V dobách, kdy se mohla kniha odehrávat, bylo přeci normální, že se lidé často nebrali z lásky, ale v mnoha případech láska mezi nimi vznikla. Ale až později. Bylo zřejmé, že není úniku, tak proč si nedovolit lásku, a dokonce najít zalíbení v tělesném kontaktu? Chápu, že Lazar se chtěl svojí dcerou vykoupit (opět ale proč by měli potomci trpět za chyby svých rodičů?), ale mohl změnit plán a alespoň ji provdat. Lepší provdaní potomci dvou nepřátel, než život ve smilstvu. Alespoň na tehdejší dobu.
A nesmím opomenout lásku Kateřiny a Kozlíka. Byla to žena, která věděla, že její muž činí špatnosti, ale přesto jej milovala a chtěla mu dopřát poctivou smrt.
Četla jsem krásné vydání z roku 1933 od Melantricha. Dojalo mě věnování Mahenovi.

[Martina V. · Rating 1 out of 5]

Posledná štvrtina bola celkom čitateľná, avšak nie som o nič bližšie odpovediam, prečo postavy konali tak ako konali - najmä Alexandra. Ľutujem, ak toto musia čítať žiaci / študenti v rámci povinného čítania. Komplikovaný, vyumelkovaný a rozťahaný text.

[Tereza · Rating 2 out of 5]

2.5*

[Katka Neumannová · Rating 2 out of 5]

2.75

[Ančas · Rating 4 out of 5]

Je to Markéta, čtvrtá Lazarova dcera

[Barča Bačíková · Rating 3 out of 5]

Nádherně poetická kniha, nesnesitelně smutná.

[kacenka · Rating 2 out of 5]

to bylo utrpeni

[Lou · Rating 1 out of 5]

Unáhlené milostné příběhy nikdy nebyly pro mě. A zjistila jsem, že Vančura vlastně taky ne (i když to jsem zjistila už po Rozmarném létě). Teď už vím, že si žádnou jeho knihu už rozhodně nepřečtu, protože to fakt není můj šálek čaje.

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

Takto - není to vůbec špatné, poslouchá se to moc dobře, je to lepší než Rozmarné léto, má to děj, spád, jasný začátek a konec. Jenže, i když je to krásně prastaré, plné "středověkosti", loupežnictví a krve, sám autor jednou větou v samotném textu odkazuje na problém: "Věc která se vleče, za nic nestojí." Kniha Markéta Lazarová se sice vleče jen mírně, přesto dohromady se složitostí jazyka, slovními hříčkami, obracením se na čtenáře (posluchače) a opakovaným popisováním popsaného to prostě není úplně přesně něco, co bych ocenil do posledního slova. Navíc, složitost jazyka - stejně jako u Rozmarného léta- velmi ztěžuje pochopení. Člověk někdy přeslechne jednu větu a najednou hledá, kde vlastně v textu je. Naopak ta starobylost a baroknost jazyka k tomuto příběhu velmi sedí. Jsem tak rád, že jsem si tuto knížku poslechl. Má to opravdu krásnou atmosféru.

[grimaud · Rating 4 out of 5]

Novela en principio extraña y curiosa pero graduamente me ha ido gustando cada vez mas y al final he quedado bastante contento. El argumento es típico de las novelas de aventuras con salvajes bandidos y hermosas doncellas inocentes, de amores imposibles y trágicos, pero lo peculiar de la voz narrativa lo cambia todo. Sí, un narrador que a veces parece un comentarista de la radio que cuenta lo que está viendo y se emociona y especula con lo que va a pasar, otras veces se pone a filosofar sobre lo divino y lo humano y consigue ser brillante o le habla directamente al lector, en un par de ocasiones he tenido la extraña sensación de que el autor adivinaba lo que yo estaba pensando mientras leía. Sin duda, es una novela especial.

[TheVampireBookworm · Rating 3 out of 5]

Tahle kniha je zajímavá spíše z jazykového hlediska než z roviny příběhu. Vančura už ve své době byl prakticky dinosaur (když ho člověk porovná s jeho současníky, nestačí se divit, že tito lidé psali knihy ve stejné době), takže jeho mluva v knize o středověku je naprosto bomba pro moderního čtenáře. Tolik přechodníků jsem nikdy pohromadě neviděla :-D a to vůbec nemluvím o slovech, jejichž význam jsem si musela domýšlet z kontextu nebo dohledávat ve slovníku.
Co se ale příběhu týče, tak je to hnusná šovinistická klasika. Všichni víme, že středověk byl humus a já si teda nerada připomínám všechny nechutnosti, které s sebou přinášel. A z mého pohledu se nejedná o vznik romantického vztahu na pozadí násilné doby... dneska už o Stockholmském syndromu totiž víme své.

[V · Rating 2 out of 5]

To zas bylo...Vančurovo dílo. Já nevím, jak jinak knihu popsat. Nejde o to, že by byla o ničem nebo že by se nedala číst, ale prostě... Ten jazyk mi přišel tak překombinovaný, že to opravdu bylo dost nesrozumitelné a nehezké. Poetimus mám moc ráda, ale nesmí se to přehánět na úkor srozumitelnosti. Nebo snad nechtěl autor, aby čtenář rozeznal poselství knihy, má-li tedy nějaké? Jen díky anotaci a faktu, že nám o knize řekl pár slov kdysi dávno češtinář, jsem byla schopna se udržet. Což je možná škoda, ale prostě Vančura mě i napodruhé zklamal a neoslovil. Naštěstí není jediným prvorepublikovým autorem, žeano.

[Freckles · Rating 4 out of 5]

Chápu, co se na tom lidem nelíbí. Poetičnost textu je tak velká, že se člověk musí na čtení soustředit, jinak zjistí, že mu mysl odplula kamsi do dálky a vůbec nevnímá. (Já teda určitě.) Ale druhá polovina mi přišla už lepší nebo jsem si možná jenom zvykla. Ale prostě se mi to líbilo. Mám slabost pro takovéhle tragické příběhy. Nevím, jestli by mi Vančůrův styl vyprávění vyhovoval nebýt toho, že se mi zamlouval příběh.

[Godot · Rating 3 out of 5]

Najprv videný film, potom čítaná kniha. Film lepší ako kniha, lebo Poetično textu bolo vytiahnuté na maximum a pretransformované do silných, atmosferických obrazov. To čo ostalo, ten nepoetický zvyšok v knihe, nebol dôležitý.

[Vanessa Montês · Rating 3 out of 5]

Achei este livro tão estranho... estranho não pela história em si mas pela escrita com que ela nos é narrada, uma escrita demasiado poética mas por outro lado não muito cuidada, parece que o autor cria um género literário só dele... não sei bem o que pensar deste livro :S

[natura · Rating 4 out of 5]

Muy buena la forma de narrar, ese entrar y salir de la primera a la tercera persona del narrador, dando sus opiniones, pidiendo las del lector... innovador y directo. La historia de los bandidos es casi lo de menos, una tragedia amorosa muy bien envuelta por las palabras de Vančura.