Malinko jsem se nekdy ztracela. Autor se rad zakecaval, docela mi pripominal meho byvaleho ucitele. Deti nemiluju, ale je to neco hrozneho kdyz jim dospeli ubližují... V jednu chvilku melo bolelo srdce nad kuřetem, pak nad klukem. A nejhorší na tom je, že se podobné věci dějí.
„Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dal silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům...“
Nevím, co jsem čekala, ale určitě ne tohle. Krutost, beznaděj, bolest, smutek, utrpení, násilí, týrání, sobectví, surovost, bezcitnost, lhostejnost, nenávist... koncentrované zlo. Prostě naturalismus, jak má být.
Kniha byla napsaná skvěle, rychle se četla a jen tak rychle ji nezapomenu. Skvělá volba k maturitě.
Naturalismus moc nemusím a tady se mi to ještě víc potvrdilo. Popisy se mi četly celkem špatně a celkově mi autorův styl zas tak nesedl. Samotný děj byl už něco jiného. Příběh je krutý, smutný, chvílemi se mi až nechtělo číst dál, jak se všichni na to dítě vykašlali. V novele je hodně těžkých témat, které jsou těžko zpracovatelné a je nesmírně důležité o nich mluvit. Zvlášť oceňuji, že se autor nebál vyloženě ukázat to týrání, zvlášť když v autorově době se to asi nijak zvlášť neřešilo.
Už od střední jsem si tuto povídku chtěla přečíst. Věděla jsem jak dopadne a od někoho jsem slyšela, že ji nemohl dočíst, protože na něj byla moc drsná. Tudíž jsem čekala něco opravdu nesnesitelného. Nakonec to nebylo tak hrozné, i když to příšerné bylo. Spíš bylo otřesné to, co se událo než to, jak to bylo psáno. Nicméně, až na velké množství přechodníků se mi příběh četl dobře a doporučuji :)
Sám čtenář ukryje se pod chmýřím melancholického kuřete, bezmocně přihlížejícího k příběhu nešťastného chlapce za bariérou papírových stran. Autor přichystal nelítostný boj, kde je vítěz předem jasný...ostatně v tom spočívá veškerý záměr. Malé dítko, jež ruce osudu oblékají do šatů dospělých, a jeho oponent - krutá realita, formována neukojitelnou touhou po moci. Ve světě zvířat se však objeví příběh paralelní. Tak vznikne zvláštní propojení mezi chlapcem a kuřetem (melancholikem), které překvapivě nabyde laskavou smysluplnost. Je vhodné podotknout, že dílo nešetří pestrými kontrasty, nabízí důvěryhodný pohled do dětské duše (jenž přichází s prosbou, aby se čtoucí vzdal své dospělosti a soudnosti pro správný literární prožitek) a upozorňuje na citlivá, ale pro společnost 19. století velmi důležitá, témata k zamyšlení.
Šíleně depresivní od první stránky do tý úplně poslední. Snad až příliš naturalistické, surové a rozhodně víc než melancholické. Ale napsáno to bylo fakt moc pěkně, to musím uznat. Nedoporučuji pro slabé povahy, celou dobu jsem měla na krajíčku. Šlejhar v těch asi 58 stránkách úplně zšikanuje příběhem čtenáře i postavy v knize, ale chápu že to byl asi záměr a uznávám, že se autorovi povedl. Normálně sem do recenzí píšu něco vtipného z knížky, ale úplně nevím, jestli to tady dokážu najít a jestli by se to pod tuhle povídku vůbec slušelo napsat. Proto to zakončím slovem, které vystihuje celé toto dílo a které by řekla jedna velmi moudrá žena: metal.
Kniha je napsaná srozumitelným stylem, který se dobře čte i přesto, jaký děj v sobě povídka skrývá. Myslím, že je to jedna z knih české klasiky, která by neměla být problémem pro čtení a zároveň by se na ni pro své důležité postavení ve vývoji naší literatury nemělo zapomínat. Tento smutný příběh nám ukazuje, čeho všeho jsou lidé schopni udělat pro své vlastní dobro a jak krutý život může být.
tohle bylo brutální! na jednu stranu se mně to líbilo: vidět svět po skonání maminky dětskýma očima. ale ta druhá půlka toho příběhu, to dětské utrpení, když mu na světě nezbyl nikdo, kdo by se o něj staral…s výjimkou kuřete. jsem znechucená chováním všech těch děveček a čeledínů a macechy a chce se mně brečet pro to malé bobátko…
Hodně se mi líbí koncept a celková idea na kterou se pan Šlejhar zaměřuje, ale upřímně mě spíše zaujal jeho životní příběh, než tato knížka. Jsem člověk velice soustředěný na prostředí knížky, a to byl i můj hlavní problém. Jednoduché a nezajímavé prostředí typického selského domu mě velice oddalovalo od dočtení, ale až absurdita příběhu, až bizarní řešení problému, typicky naturalistickým způsobem, bylo na této knize opravdu to nejlepší.
- Až moc smutné. - předvídatelné, ale nepochopitelné chování postav- proč se ke klukovi tak chovali? Mohli ho jednoduše dát do nějakého sirotčince. A proč s tím otec nic nedělal? - ačkoli autor sám píše, že tam nemáme hledat nic psychologického, tak je jasné a zřetelně ukázané, jak způsob jednání s dítětem má vliv na jeho psychiku a vývoj
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kuře melancholik se zdá na první pohled jako dost nudná knížka. Jazyk je zastaralý, Šlejhar používá přechodníky, píše ve třetí osobě. Líbí se mi jak kuře jakoby předpovídá, co se stane s chlapcem. Až na konečnou smrt dítěte, to se s kuřetem nepojí. Dětský osud je smutný, ačkoliv předvídatelný, tak nějak odzačátku trochu víme, že se příběh bude pojit se smrtí v každém ohledu. Myslím, že Šlejhar chtěl poukázat na to, že pokud něco nění výhradně naše, nepatří nám to, nemáme takový zájem o to pečovat. Chtěl poukázat na to, že se spousta lidí absolutně nezajímá že lidé jsou sobečtí. Macecha byla příšerná, věděla, že dítě za nic nemůže, ale chtěla někoho vinit. Vinit malé dítě. Což je nespravedlnost. Hocha to tak poznamenalo, že tvrdil, že nic nepotřebuje až do konce, protože věděl, co se stane, pokud řekne opak. Zvlášť strašné bylo, jak každý na děcko koukal se zlostí a se zhnusením, když churavělo. Každý se koukal na vnějšek a nechtěl, vyloženě nechtěl pomoct.
Kniha se mi líbila, i přes všechny tyto naturalistické prvky. Neměla žádné kapitoly, byla to prakticky povídka. Šlejhar měnil čtenářovu pozornost, někdy jen vyprávěl, jindy vyprávěl a otáčel se na čtenáře. Jakoby chtěl, aby k tomu měl nějaký názor. Bylo to dobré, opravdu dobré.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Neuvěřitelná kniha, která vznikla v roce 1889, tedy v době, kdy výchova a nějaké sociální cítění se tak nějak nebralo. A hle, vzniklo dílo, které by někdo dal dnes do skupiny knih k Vránám. Ta kniha je přímá, krutá, ale nic nemaskuje a celkem trefně vystihuje danou dobu, i to, co se běžně dělo, když dítě přišlo o matku.. ony to pohádky o macechách nejsou jen tak pro nic za nic. Rozhodně stojí za přečtení. Překvapivý je i jazyk na tu dobu a čtivost.
Naturalistické a sadistické. Osud člověka, který se teprve rozkoukal a rychle zhynul. Když držel černé kuře s již spečetěným osudem. Jsme tvorové společenští a když je vám to vše vzato, navíc jste cílem týrání, posměchu a nezájmu, váš život nebude dávat smysl a vy budete chátrat. Krutý příběh chlapce na venkově. Kniha je psána ve staré češtině, plno přechodníků a těžko se tím prokousává.
Kdysi, před mnoha lety, mi jedna známá zdůrazňovala, ať tuto krátkou knihu nevynechám. Nakonec jsem ji v PDF přečetl. Jedno je jisté; je to důležitá kniha přístupná rozsahem. Těch několik stránek mne ale rozdrtilo.
The book is much better than film. It shows typical sighs of naturalism and it is one of the little Czech books in this movement. The parallel story of a neglected boy and a weak chick described in horrific details will leave you speechless.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Je mi z toho vlastne spíš špatně než že bych si čtení užila. Chovani macechy, čeledínů a děveček je sice fakt nechutný, ale co je na pozastavení je to, že dítě mělo i otce, o kterém je naposledy zmínka při pohřbu matky:) a i tak to skončilo, tak jak to skončilo
This entire review has been hidden because of spoilers.
Silný príbeh o šikane z pozície omnoho silnejšieho a manipulácii na vidieku. Jednoducho o zlých ľuďoch. Názov je podľa mňa nešťastný, pretože podľa neho by som po knihe určite nesiahol, čo by bola škoda.