Krvavé jahody

by Jiří S. Kupka

Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů.
Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa
a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života.

Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha dnech Ivana Děnisoviče.

Genres: History, Biography, Historical, Memoir, Czech Literature, War

240 pages, Hardcover

First published January 1, 2006

Reviews

[Lori]

EDIT
Na základě informací z posledních dnů a hlavně studie od historika z Ústavu pro studium totalitních režimů, ze které vyplývá, že věci byly nejspíš úplně jinak, změna hodnocení.
https://www.ustrcr.cz/wp-content/uplo...

Rozpačité tři hvězdy. Tato kniha o neskutečném bezpráví je velmi potřebná, zvlášť v dnešní době, kdy určité skupiny lidí oblibujících Rusko mají plnou hubu všeslovanské vzájemnosti a dobroty a některé věci jednoduše ignorují nebo nad tím mávnou rukou, však co, my jsme to nebyli, nás se to netýkalo. Ale to zpracování, to se nepovedlo. Vůbec jsem se nedokázala vžít do postavy Věry, celé to bylo nějaké plytké, žádné emoce, nic, i přes všechny ty hrozné věci, kterých je čtenář svědkem.
Mám i výhradu k vydání z vydavatelství Citadella - na konci knihy je s paní Sosnarovou rozhovor, který stručně shrnuje její život (a tedy i obsah knihy), jenže některé skutečnosti se rozcházejí s těmi z příběhu; chápu, že ten rozhovor je novějšího data než původní vydání, ale i tak to působí tak nějak nepatřičně. A ano, když čtu překlad do slovenštiny, tak očekávám jisté úpravy textu, ale opravu bylo potřebné překládat zrovna Kapustný trh?

[Denisa Miluje Knihy · Rating 3 out of 5]

Toto je neskutečně silná kniha, během knihy mi bylo párkrát vážně zle z toho, co tam bylo popisování. Věřím tomu, že se takové věci vážně některým lidem staly.
Knihu jsem přečetla ani ne za dva dny, jelikož je dost čtivá a zajímalo mě pokaždé, jak to asi bude pokračovat dál. Jak to celé vůbec dopadne.
Kniha má být napsaná podle skutečnosti, což úplně pravda není. To co je v knize popisováno se dělo, ale ne paní Sosnarové.
Když pominu tady tuto věc, tak kniha není vůbec špatná, je krátká a čtivá. Je zde popisován těžký životní příběh, který člověka rozhodně zasáhne.
Pokud vás zajímá poválečná literatura, tak tato kniha by se vám mohla líbit. Já čtu více válečnou tématiku, která se týká především Osvětimi. A musím říct, že jsem tam párkrát shledala nějakou podobnost.

[Livus_cita · Rating 3 out of 5]

Mám veľmi rada knihy z tohto obdobia, zvlášť keď ide o skutočné príbehy a nie fikciu ale toto mi veľmi nesadlo. Nesadol mi ani štýl,akým bola kniha písaná. U mňa slabší priemer.

[KatarinaB · Rating 5 out of 5]

Silný príbeh dievčaťa, ktoré sa stalo ženou príliš skoro a príliš tvrdo...tak ako mnohé iné v tých časoch.
Čítanie knihy v týchto dňoch, tomu dodalo určitý podtón navyše. Sibír, gulagy, zajatci a vojny sa zdajú menej abstraktné a vzdialené...

[Michaela]

Toto je aktuálna novinka, nedávno len vyšla vo vyd. Citadella v slovenčine (v češtine má už niekoľko vydaní), len som si ju zobrala do rúk na prelistovanie a začítala som sa, a potom som nemohla túto knihu pustiť z rúk. Strašné, strašné veci zažila...
Věra mala len 14 rokov, keď ich spolu s mamou a 9-ročnou sestrou odvliekli z Brna na Sibír. Lebo matka, pôvodom Ruska, ušla po 1. sv. vojne s čs vojskom do Čiech. Dievčatá sa tu už narodili a žili, ako sa len dalo, vôbec nie v prepychu, práve naopak. Po oslobodení nastalo presídľovanie Nemcov a Rusov. Dievčatá s mamou museli odísť len v tom, čo mali na sebe...
Znásilňovanie (ešte vo vlaku, áno, aj tie dievčatká!, a aj v tábore), ponižovanie, bitka, hlad, násilie hrozná zima, strach, choroby, bieda neskutočná... Táto kniha, na rozdiel napr. od Menegeleho dievčaťa, nepôsobí ani v jednej chvíli pozitívne. Ani v jedinej!
Názov knihy je podľa miesta, v lese, za táborom, kde rástli jahody, no nejedli ich, lebo práve tam museli pochovať zastrelených mŕtvych Poliakov. Krv na jahodových listoch... V zime zase chodili s fakľami, aby videli vôbec na cestu a báli sa vlkov, ale aj rysov, čo s obľubou skákali zo stromov na nich. O tej neskutočnej biede, o tom, ako sa ich matka chcela hodiť pod vlak, ako chcela, aby mladá Věra zmeškala vlak, o tom, ako ju mama raz v tábore chcela zabiť, aby už viac nemuseli trpieť... Veľa vecí, čo bolo rozpísaných v tejto biografii, samotná pani Sosnarová upresnila v rozhovore, ktorý je na konci knihy. Zasiahla ma najviac. Viac ako Slávik, viac ako iné knihy.
Už tretí deň chodím, premýšľam na ich osudom... ja by som to nezvládla, to vám poviem úprimne.
Keď konečne zomrel Stalin, tak si mysleli, že ich púšťajú domov, ale kdeže... len ich presunuli inam. A potom zase inam... Boli nikto, dve sestry bez mamy, dlhých 20 rokov v cudzej krajine. Kým ich Československo prijalo späť, museli čakať ozaj dlho... :( A ani po návrate do Čiech to nemali ľahké. Mali ich za Rusáčky, nesmeli nikomu povedať, že boli v gulagoch, lebo inak by ich vrátili späť, dlho boli sledované tajnou políciou. A dnes? Neúspešne žiadala český štát o odškodnenie...

[Marie Šleisová · Rating 4 out of 5]

Neskutečně silný příběh pojednávající o zatčení matky a jejích dvou dcer, transportu na Sibiř a životu v pracovním táboře. Kniha vznikla dle vyprávění jedné z dcer, Věry, kterou zatkli ve čtrnácti letech. Na Sibiři si protrpěla strašlivých 19 let plných těžké práce, týrání, znásilňování, žití v odstrašujících podmínkách. Gulag přežila i její mladší sestra, Naďa. Jejich matka takové štěstí bohužel neměla - život na Sibiři ji zcela připravil o rozum (jedné noci se rozhodla spící dcery zabít sekerou, vojáci ji včas zastavili a nechali ji umrznout na sněhu).
Přes všechny životní útrapy a nástrahy osudu se sestry dostaly zpátky do Československa. I zde ale čelily kritickým pohledům, pro Čechy to byly "ty Rusky". "Zní to jako pohádka o Popelkách dvacátého století se šťastným koncem. Ale kolik takových Popelek skončilo v neoznačených hromadných hrobech, polité lyzolem a svlečené donaha, protože šaty a boty po nich dostaly další Popelky?"

[Ivan Zatko · Rating 5 out of 5]

Strašné čítanie. A v tejto dobe, kedy sa všetci Dankovia a Harabínovia obracajú na Moskvu, ešte potrebnejšie ako kedykoľvek predtým. Treba si pripomínať hrozby, ktorých sa dopustil Sovietsky zväz pod heslom "prevýchovy" nevinných dievčat, ktoré odvliekli z Brna ako 9 a 12-ročné a vrátili sa tam obrovskou náhodou až po 19-tich rokoch. A to medzitým... zimomriavky.

[Laetitia]

Well, this is an interesting one. It had been a while since I had read about the Gulag, but quickly it all came back. I wrote my BA thesis on women in the Gulag (the 'female experience', so to say), and this book fitted in the theme perfectly. I recognized it all from other memoirs I had read; the hard labor, the measured grams of bread, the sexual harassment. But my goodness, this woman's story topped it all! Her experiences were utterly gruesome, enraging me, capturing me, making the book hard to read at times. 'There should be a film adaption of this book!', I thought. I don't really cry when reading books, but the moving description of the death of one of the characters made my eyes become moist. When I was about halfway through, I Googled the book and the woman whose story it captures. It turned out that the woman, who is still alive and tells her story at schools, churches, and organizations throughout the Czech Republic, has been accused of lying multiple times. Last year, a scholar did some research, and using original documents, he managed to provide convincing proof of the fact that the woman probably has never even been in the Gulag. She had been working in the Soviet Union, but probably never as a prisoner or forced laborer. Some of the events described in the book have never been backed by any other eyewitness reports of Gulag survivors. This, naturally, caused me to read the rest of the book through an entirely different lense, getting annoyed with some elements of it at times. As a book of fiction, it would have been compelling and dramatic. Many of the serious elements (the humiliation, lawlessness, mass rape, cruel deaths) that are described in the book díd in fact happen; I know that from my own research. But it would indeed be a bit too 'coincidental' if they would all have happened to one person, on such a large scale. It's highly important to pass on stories from the Gulag, but the criticism and accusations following the big revelation made a good point: a lie like this is insulting to and harmful for real Gulag victims. It all made me wonder: how did the woman concerned learn about all these specific elements of Gulag life? Or does she just have an infinite imagination? How did she manage to pull this off for so long, in such a convincing manner? There you go: there should be a film adaption of this story!

[Petr · Rating 1 out of 5]

Bez ohledu na nová zjištění, která podkopávají tvrzení, že se jedná o pravdivý životní příběh, se mi kniha nelíbila a zdála se mi neautentická.

Zejména je to možno připsat na vrub „nestora“ české literatury pana Kupky. Text se mi velmi těžko četl neboť má autor ve zvyku děj přerušovat výkladem o dějinách nebo o událostech, které dané scéně předcházely. V principu to není špatné, avšak když tak činí uprostřed dialogů, je to značně rušivé. Taktéž mi přišlo zarážející, že osobní zpověď Věry je provázena mnohými náhledy do situací, u kterých není přítomna (zejména jednání vedení gulagu) nebo je provázena jasným zasazením do historických událostí ač postavy daném místě či době o nich nejspíš nevěděly nebo by je neinterpretovaly z dnešního pohledu. Taktéž se mi zdálo, že pan Kupka se jen účelně snaží vyvolat soucit s Věřinými vzpomínkami a celá emoční linka s kočičkou doma mi přišla velmi násilně vpravena do děje.

Celkem nedávno jsem četl Jozovu Hanuli a ty bych doporučil všem na rozdíl od této knihy. V porovnání s nimi byly Krvavé jahody zmatečnou směsí, která si neumí ujasnit, čím má být. A jak se zdá ze zjištění Adama Hradilka, jsou navíc i z části smyšlené.

[Kaťulda Brinziková · Rating 1 out of 5]

Kniha sa zakladá akože na príbehu Veřy Sosnarovej, ktorá si celý príbeh vymyslela za účelom obohatenia. Za mňa už len z princípu túto knihu neodporúčam, vzhľadom na to, že sa predáva ako skutočný príbeh a reálne to tak nie je. Nehovoriac o tom, že keď sa už autor rozhodol taký príbeh napísať, tak si mohol dať tú robotu a reálne si tie veci overiť.

[Kateřina Fišarová · Rating 3 out of 5]

Nevim, co si mam myslet

[Ivana · Rating 4 out of 5]

Končí druhá svetová vojna, na Moravu prichádzajú Rusi... ako osloboditelia, ale pre istú malú časť ľudí ako pomstitelia. A to sa stane Verinej matke, ktorá z Ruska ušla s československými legionármi. Teraz prichádza trest a ten zasiahne aj jej dve dcéry. Už cesta do Ruska znamená prvé utrpenie, ktoré je len umocnené príchodom do gulagu. Verina matka to dlho nevydrží, zblázni sa, keď vidí dcéry trpieť a umiera. Štrnásťročná Vera s o päť rokov mladšou sestrou ostanú ponechané samy na seba... ďalších 20 rokov. A ani potom nie je všetko ružové a otázky ostávajú dodnes nezodpovedané.

Mne sa páčil aj taký ten "suchý" štýl, ktorý je knihe vyčítaný v niektorých recenzi��ch. Podľa mňa by tá kniha v plnom citovom zafarbení bola nečitateľná. A nijako to neumenšuje alebo neznehodnocuje opísané utrpenie v nej.

[Inigo_montoya · Rating 3 out of 5]

Příběh Věry je na 5 hvězd, ale kniha tak na 2. Postrádala jsem emoce a popis těch hrůz. Kniha byla jen zdokumentování: odvoz do Ruska, museli pracovat.. cesta zpět. Je tam jen že musela pracovat a neměla co jíst.. Ale nepíše tak jaký měla hlad. Nedokázala jsem se do postavy Věry tolik vcítit.
Autor také často píše co si myslí ostatní postavy knihy, čímž to podle mě kazí protože pak to člověk bere jako fikci. Kdyby to napsal někdo jiný tak bych dala 5. Nedokážu si ani představit čím si paní Věra musela projít.

[Barbor · Rating 4 out of 5]

Príbeh bol silný, ale mohlo byť z neho ukázané viac. V mnohých častiach bolo niečo akoby naznačené, ale reálne sme nezistili, ako veľmi zlé to bolo. Neboli tam spomenuté detaily, ktoré by človeka donútili viac vnímať tú ťažobu.

[Zplus2 · Rating 5 out of 5]

Kniha je úplne mimo žánre, ktoré obvykle čítam, takže moje hodnotenie berte s rezervou.
V recenziách jej vyčítajú málo emócií, rozpor medzi knihou a interview s p. Sosnarovou...atď.
Toto považujem za prkotiny.
Počas čítania som mala naozaj pocit, ako by pri mne p. Věra sedela a rozprávala mi to. Miestami možno unavene a bez emócií a miestami s tým strachom, aby sa to už nikdy nezopakovalo.
Presne takto som počula rozprávať moju babku a pár krát aj mamu, ktoré mi hovorili o vojne, o tom, ako mi deda komunisti zavreli do basy a ako sa im potom ťažko žilo...
Tlieskam autorovi že odolal a nesnažil sa až príliš. Ak aj realitu upravil, tak možno len čiastočne a je už len medzi ním a p. Věrou, na koľko % je v tom pravdy. Dalo by sa do toho vtiahnuť viac akcie, viac napätia, hry na city...ale pre mňa by to už potom stratilo ten pocit reality. Lebo realita nemusí byť akčná a ani vám drásať city a napriek tomu môže byť hrozná.

[Zuzka-knižníček · Rating 3 out of 5]

Už dlouho jsem nečetla knížku s válečnou tématikou, docela záměrně se těmto tématům vyhýbám, myslím si, že mám už docela načteno, ale tentokrát jsem vědomě po historickém válečném bolestném příběhu sáhla. Bohužel rovnou musím přiznat, že mě obsahově kniha až tak nepohltila, nebudu vůbec mluvit o zvěrstvech, která se (nejen) v gulazích děla, to je nespochybnitelné. Za mě je tedy i jedno, zda je příběh založen na skutečnosti či nikoliv, paní Sosnárová si sama musela sahat denně do svého svědomí a tak to i zůstane. Nejvíce se mi líbila interpretace paní Hany Maciuchové, bez té bych při poslechu ztrácela pozornost, díky ní jsem ji udržela. Za mě spíše nemůžu doporučit, ale je to opravdu jen subjektivní pohled jednoho čtenáře.

[Jan Jelínek · Rating 4 out of 5]

Napínavý příběh dvou sester, které se ne vlastní vinou dostanou do SSSR, konkrétně na Sibiř do “nápravných” táborů. Zde stráví část svého života, v nelidských podmínkách, ve strachu o svůj holý život. Po smrti Stalina v roce 1953 se jim podaří změnit místo svého pobytu, konkrétně se ocitnou na rybářské lodi, kde odpykávají zbytek svého “trestu”. Následně jsou převezeny na výstavbu zdejší přehrady. Zbytek života stráví v místním zemědělském družstvu a následně ve družstvu v Československu. Podaří se jim tak návrat zpět do vlasti, a to téměř po 19 letech života.
Určitě doporučuji k přečtení.

[JaMajka Vargová · Rating 4 out of 5]

Toto je kúsok histórie,ktorú si musíme opakovať, na často ju vytesňujeme,zabúdame na ňu a rozprávame sa o nej podstatné menej ako by sme mali. Kniha je napísaná pútavo a tak presvedčivo,až z toho príde občas nevoľno. Teda často. Počet obetí nespravodlivosti režimov neskončil víťazstvom nad fašizmom.

[Vjeruš Ostropysk · Rating 5 out of 5]

Nejsilnější příběh, jaký jsem tento rok četla. Knihu jsem přečetla jedním dechem, byť je to těžké čtení, náročné, především pro mě, jelikož jsem velmi těžce prožívala všechno to bezpráví a utrpení, nedokázala jsem přestat číst. Neuvěřitelné, co dokáže člověk přežít a neztratit víru v člověka.

[Petuli · Rating 5 out of 5]

Myslím, že tuto knihu si musí přečíst opravdu každý. Je surová, to ano... nicméně, na některé události prostě zapomínat nemůžeme. Jak jinak zabránit tomu, aby se historie v mírných obměnách neopakovala?

[Evikulik · Rating 4 out of 5]

Uff tak toto bola silna kava. Pribeh sa hodnotit neda, je to silna kava. Niektore sceny som tazsie predychavala. Za mna autenticke vyobrazenie, kniha sa citala rychlo, pre mna tam neboli ziadne hluchce miesta. Za mna odporucam.

[Bar Un · Rating 3 out of 5]

Knizka sama o sobe a pribeh v ni velmi silny. Ovsem celkovy dojem kazi akualni kauza o Vere Sosnarove, ktera si to podle vseho vymyslela... Az cloveka zarazi, ze nekdo muze z tak smutnych udalosti takto sproste tezit :(

[Mia · Rating 4 out of 5]

Naprosto uvěřitelný román. Nějak se mi stále nechce věřit tomu, že se to doopravdy nestalo. Je mi to vlastně jedno, vypovídající hodnotu o tom, co se dělo, tato kniha má. Předá realistický obraz dění, emoci i touhu, aby se takové věci už prostě nikdy neděly.

[Lenka Panušová · Rating 4 out of 5]

Tak neuveritelny a silny pribeh, kdy si az do konce rikate jestli je to skutecne nebo jen smyslene. O to vetsi je pak zaver a zustane vam spousta otazek a myslenek.

[Tady je Lubošovo · Rating 5 out of 5]

Výborně napsané. Hrozně mi to připomíná Vyhnání Gerty Schnirch od Tučkové.

[Leona Tomeckova · Rating 5 out of 5]

Silny pribeh! Nemohla jsem se od knihy odpoutat.

[Domika · Rating 4 out of 5]

3,5*
Silný příběh. Některé části se ale špatně čtou.

[Zuzana · Rating 3 out of 5]

Nějak jsem se do toho nedokázala vžít. Místy mi kniha nepřipadala autentická, zpracování mě příliš nezaujalo.

[Mishell · Rating 3 out of 5]

'Audiokniha'
2,5*
Docela fajn historická fikce, ale v jednu chvíli mi přišly dohady kolem pravosti příběhu zajímavější než příběh samotný...

(Ale to jak domov spojila s kočkou se mi velmi líbilo)

[Dmitry Lovermann · Rating 4 out of 5]

Autentická kniha o Češce zavlečené do gulagů SSSR. O historii se má číst v podobných knihách, a v žádných oficiálních zdrojích.