Blues pro bláznivou holku

by Václav Hrabě

Genres: Poetry, Czech Literature, Classics, Read For School, Fiction, School

264 pages, Unknown Binding

First published January 1, 1990

About the author

Czech poet and writer, and the most important member of the Beat Generation in former Czechoslovakia. Hrabě was born in Příbram to Jan Hrabě and Magdalena Kalinová. He spent his childhood and youth in Lochovice and attended a high school in nearby Hořovice. He graduated in 1957 and moved to Prague, where he continued his education at the Faculty of Pedagogy, studying Czech language and History. After graduation from the university in 1961 he served two years in the army. Upon his discharge he worked in a variety of jobs - as laborer, librarian, writer for the literary magazine Tvář (Face), and finally as teacher. Hrabě's untimely death at the age of twenty-five (he died in his sleep, accidentally poisoned by carbon monoxide), robbed Czech literature of the most important poet of his generation. Hrabě is buried in Lochovovice. He was briefly married (1962-64), and his son is Jan Mikšovský. In 1965 Hrabě met and interviewed American poet Allen Ginsberg during his visit to Prague. Hrabě's poetry, like the writings of other Beat Generation writers, was greatly influenced by jazz and blues music. He taught himself to play on clarinet and saxophone, and played with student bands.
-----------------------------------
Český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku.
Tvorba Václava Hraběte úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami.
Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze).
Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

Reviews

[Freckles · Rating 5 out of 5]

Nemyslela jsem, že někdy najdu poezii, která by se mi líbila a které bych (víceméně) rozuměla... Ovšem tohle se mi líbilo. Dost. Některé básně bych mohla číst pořád dokola.

Infekce
Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

[Petra Lazárková · Rating 5 out of 5]

Touživá, silná a mladistvá milostná poezie. Psaná ve věku, kdy si člověk pro lásku trhá šaty, duši, svět na kusy.

[Felix Procházka · Rating 5 out of 5]

VEZMOU VÁM SRDCE... MÁTE PŘÍLIŠ VELKÉ SRDCE NEŽ ABYSTE S NÍM MOHL ŽÍT.... dik vojto zes mi to ukazal v ten nejlepsi a nejhorsi cas

[Miriam Hrádeľová · Rating 4 out of 5]

Moc krasne citanicko ale chyba mi tam viac strán proste, vaclav sa mohol hecnut

[neli ❤︎ · Rating 5 out of 5]

to je tak krásné!

[Janka · Rating 4 out of 5]

ale četla jsem jen Blues pro bláznivou holku, ne ty další básně

[Ančas · Rating 5 out of 5]

Bláznivá sbírka pro bláznivou holku

[Anton Klubničkin · Rating 5 out of 5]

moje milovaná sbírka, která mě dost inspirovala. Nemůžu říct křivého slova.
Hudební doporučení je zhudebnění Mišíkem

[Michaela · Rating 5 out of 5]

nejlepsi poezie.

[Marek · Rating 4 out of 5]

 poezie evokuje Prahu 60. let, nalezneme zde také milostné verše. Výrazným rysem je antiautoritářství (nedůvěra ke všemu oficiálnímu). Hrabě se svými verši stal zrcadlem doby, a to se všemi rozpory, symboly a fetiši. Je vnímán jako typ „prokletého“ básníka, který za každých okolností touží žít naplno a vzpírá se jakémukoliv útlaku či kulturní nebo politické manipulaci. Některé Hrabětovy texty byly zhudebněny V. Mišíkem.

Je smutné, že autor zemřel v mladém věku. Básně vyšly až po jeho smrti.

Některé básně se mi líbily více, jiné méně.

Četl jsem vydání z roku 1990 od Československého spisovatele. V závěru knihy se nachází EDIČNÍ POZNÁMKA, ve které jsou uvedeny všechny básně a informace o jejich vzniku. Dále je uvedena kapitola malá chvíle tak akorát na jeden tulipán / životopisné kalendárium a OSUDY DÍLA VÁCLAVA HRABĚTE PO SMRTI.

V knize nalezneme také černobílé fotografie.

VARIACE NA RENEDANČNÍ TÉMA

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
zavřete dveře na petlice!
zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

[Lukáš Dušek · Rating 5 out of 5]

Best there is. This one is literally a legend now.

[neluš · Rating 5 out of 5]

I LOV IT!

[Benedikta · Rating 4 out of 5]

Moc příjemný exkurz do myšlenkového a citového světa mladého člověka své doby. Básně jsou psány písňovou formou, což má podle mě za důsledek to, že kniha nedosahuje kvality těch nej básnických sbírek (formálně ani obsahově). Zato jako zpívaná poesie dokonalé, romanticky sentimentální i existenciálně melancholické. Bude se dobře číst každému.

Ještě jednou to všechno spočítám
Aspoň jednou ještě

Procenta ztrát procenta smutku
procenta štěstí

to co jsem dostal
to co jsem vyhrál
to co jsem propil
to co jsem ztratil po cestě
to co jsem získal poctivě i nepoctivě

A já
nezdárný synovec
zrozený za války vychovaný v míru

pod očima kruhy jak smuteční pásky
nemohu spát
v této černé promoklé noci
Počítám na prstech
metály života a šrámy z naší lásky

A ty spíš
a možná se ti zdá něco tak krásného
že na to do smrti nebudu mít

Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu

Spi

Já nemohu


A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
Při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žžárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky


Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a ššlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje


S nelidskou upřímností
koktaly svoji soustrast ubrečené dlažební kostky
Ten den ššel naposled po bulváru v dešti
Vadimír Majakovskij

[Anna Zahnášová · Rating 5 out of 5]

S mou tendencí zamilovat si každé dílo, které se alespoň stometrovou tyčí dotýká beatnického dojetí ideály přátelství a sounáležitosti mě vůbec nepřekvapuje, že se mi Hrabě četl dobře. Musela jsem se dokonce nad některými jeho básněmi pousmát, protože pokud někdo takové slaďárny napíše tak neotřele, nezbývá mi, než projevit obdiv.

Jediný negativní vjem, co si z četby odnáším, je nechtěné vědomí, že jednou zase začne válka. A bude hůř. A všechno to zase bude v kýblu. Ale pořád je lepší si to uvědomit takhle, než kdyby mě poslali rovnou na vojnu.

Mezi mé oblíbené slovní obraty patří:

Nebuďte jak z románů a nechte krysám j e d!
Tohle blues končí. Začněte znova!
Jestli jste smutní, najděte slova.

a

Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu

Spi
Já nemohu

[Goodstorylover · Rating 5 out of 5]

V osmdesátých letech jsem chodila na recitační soutěže - jednak jsem se hezky "ulila" ze školy, ale hlavně mě to opravdu bavilo. Při hledání textů jsem narazila v archivu kulturního střediska na strojem opsané básně Václava Hraběte a úplně mě uhranuly. Doma teď mám vydání z roku 1995, a chci-li se vrátit do nálady na prahu gymnázia, znovu se do něj začtu a ještě nikdy jsem nebyla zklamaná. Hrabě hrál na klarinet a saxofon a vystupoval i v Redutě - není divu, že si tolik Hrabětových textů vybral ke zhudebnění Vladimír Mišík.
Tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci kterou jsem prochodil
abych se ujistil že žiji
Možná že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám ....

[Iveta Skutková · Rating 5 out of 5]

Tak Václava Hrabě si hned řadím k Františku Gellnerovi, je to další básník, jehož básně mě konečně opravdu zasáhly a nemůžu se jich nabažit. Stále zvažuji, zda si ho nakonec dám do seznamu maturitní četby a to z jednoho prostého důvodu - Hrabě patří k těm autorům, jejichž básně se vám můžou neskutečně líbit, dostat se vám pod kůži a zkrátka vás zasáhnout, ale není už tak jednoduché jednoduše vyjádřit jejich obsah. Nicméně i tak za přečtení rozhodně stály a stojí a mně je jasné, že se k ním vrátím ještě mnohokrát.

[Lorean · Rating 4 out of 5]

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

Allen Ginsberg a americká Beat Generation asi nikdy nebudou můj šálek kávy. Zato k poezii Václava Hraběte se budu ráda znovu vracet - a ne jednou. 4.5*

[Ema · Rating 5 out of 5]

Bylo už k ránu
neony spaly
koleje vlaků
do tmy se rozbíhaly

Posledním vlakem
ujedem spolu
Koupím ti lístek
Neřeknu kam

Jak modré sklíčko
leskne se řeka
Nad teplou strání
už na nás slunce čeká

Posledním vlakem
ujedem spolu
Koupím ti lístek
neřeknu kam

[Luc · Rating 5 out of 5]

Jedna z mých nejoblíbenějších českých sbírek poezie.

"vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít"

[Nikol]

Sice nejsem milovník poezie, zvláště proto, že jsem jí prostě nerozumím, ale tohle byla pěkně počtení. Ale stejně si nejspíš budu muset najít vysvětlení xD

[Bari_hav · Rating 4 out of 5]

Poezie nikdy nebyla můj šálek kávy, ale tato kniha se mi velice zalíbila. Z mého pohledu celkem jednoduchá na pochopení.

[Adelle R. · Rating 4 out of 5]

♥

[V · Rating 5 out of 5]

Jednou tě potkám, vím to jistě...
Doslova každá z těchto básní ve mně v posledních týdnech ožívá. Ospalé něžnosti, Královnino blues, samozřejmě Jednou a tak...

[Ema · Rating 5 out of 5]

je to vždycky taková malá chvíle
tak akorát
na jeden tulipán

[Nikola · Rating 5 out of 5]

Nejkrasnejsi promyslena psana vec, co byla kdy v Cesku vytvorena. Navzdy Fav

[Helene · Rating 5 out of 5]

Oficiálně toto prohlašuji za svoji nejoblíbenější knížku. Po 18 letech máme konečně jasno, vážení.

[Štěpánka Nyklová · Rating 5 out of 5]

Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek, které kdy jsem četla ❤️.

[Oli · Rating 5 out of 5]

hrabě to prostě chápe fr

[Elijah :3 · Rating 5 out of 5]

Díky za půlku života

[Luna]

a kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev