Říká se, že toto je jeden z mála případů, kdy je film lepší než kniha. Budu se na něj muset zase někdy podívat, ale dovolil bych si s tímto výrokem nesouhlasit, byť umělecký rozměr obou zpracování tohoto skutečného příběhu je nepopiratelný. Já měl dokonce to štěstí, že jsem sáhl po audioknize (o délce 7:41), kterou mistrně načetl Pavel Rímský, jehož skvělý přednes navíc geniálně doprovází a podkreslují vhodně zvolené zvuky kostelních varhan či chorálové zpěvy.
Děj, z podstatné části založený na skutečnosti, je asi všem dobře známý. Žebračka si v kostele ulije hostii, místo aby ji poslušně snědla, kněz ji při tom chytí a vše nechá prošetřit zkušeným inkvizičním soudcem, panem Boblig z Edelstadtu. Ten díky právu útrpnému z kohokoli dostane jakékoli přiznání čehokoli, přičemž se soustředí především na doznání k čarodějnictví a udání dalších "spolupachatelů", jejichž jména vyslýchaným sám diktuje, jak se mu to hodí. Jemu z toho nejprve plyne sice jen malý plat, ubytování, strava (hlavně pití), ale později i to, co si ulije od svých bohatších obětí, no a především stále narůstající moc nad životem a smrtí kohokoli, na koho si jen ukáže prstem. A tak kosí nevinné a vážené lidi na Šumpersku jako černý mor. Jediný, kdo se mu jakžtakž postaví je místní děkan, což ale všemocného inkvizitora, vykonávajícího dílo boží, asi jen těžko zastaví...
Tuto knihu, ať již v jakékoli verzi, bych rozhodně viděl jako horkého kandidáta na povinnou školní literaturu. Je totiž velmi vyvedeným a vyčerpávajícím varováním před mnoha druhy zla, z nichž leckteré lze pozorovat i dnes.
Především je to církev, potažmo jakékoli náboženství, které, ať již globálně nebo jen lokálně, postupem času přebují v absolutní odevzdanost, poslušnost, pasivitu a strach na jedné straně a neomezenou vládu či fanatizmus na straně druhé. S jednoduššími či zoufalým lidmi to jde rychle, u těch nejotrlejších to však může trvat třeba i několika generací soustavného vymývání mozků nesmyslnými báchorkami, které nakonec vezmou za své všichni, ať již z hlouposti, pohodlnosti nebo hrozby trestu za kacířství. Takto důkladně vybudované prostředí je pak přímo ideální pro různé vyčůránky, kteří namísto původně zamýšleného pomalého celoživotního ždímání svých oveček, využijí některé z pilířů této víry ve svůj prospěch, neohlížeje se na škody ani životy, které tím zničí.
Podobné případy se nicméně mohu dít a dějí i ve sféře světské. Velmi podobné principy lze pozorovat třeba u nacistů, ale i komunistů, jež obojí není mezi náboženství počítáno, především proto, že jejich "bůh" v době hlavního rozmachu skutečně existoval. (Však ve své době byla u nás filmová projekce tohoto díla značně omezována, protože komunisté, jinak církev nesnášející, se v tom sami také docela vzhlédli.) V méně nápadných formacích mohou tytéž principy bujet i dnes, jako různé sekty, politická hnutí a strany, jež se mnohdy za svůj odkaz k dřívějším zvěrstvům nestydí a hrdě je hlásají nejen ve svých vizích, ale klidně i v názvu. Podobného bezpráví, jako dříve všemocní, beztrestní a z ničeho co učiní se sami nezodpovídající inkviziční soudci, se pak mohou dopouštět i někteří současní úředníci, kontroloři a vůbec všichni, jimž jsou přiděleny zbytečně hojné pravomoci.
Příliš rozsáhlá moc a absolutní kontrola je vždy rizikem, a pokud ji někdo pod sebe všemožně kumuluje, může to znamenat jen a pouze problémy, tím větší, čím dále se to nechá zajít, jelikož s jídlem roste chuť. Takže se mějme na pozoru, neb to že mi dnes "upalují" souseda, ještě neznamená, že to příště nebudu já, byť jsem "na rozdíl od něj" bez viny. Vždy jsou tu totiž tací, kterým takové zřízení vyhovuje. Jednak ti, kteří to celé ovládají, dále ti vyčůránci, kteří takový systém hodlají všemožně využívat ku prospěchu svému, a pak jimi naočkovaní ti, jež by upálení jejich souseda z různých důvodů, nebo dokonce i jen tak, potěšilo, neuvědomujíce si přitom vlastní riziko.