Pygmalion

by George Bernard Shaw

One of George Bernard Shaw's best-known plays, Pygmalion was a rousing success on the London and New York stages, an entertaining motion picture and a great hit with its musical version, My Fair Lady. An updated and considerably revised version of the ancient Greek legend of Pygmalion and Galatea, the 20th-century story pokes fun at the antiquated British class system.

In Shaw's clever adaptation, Professor Henry Higgins, a linguistic expert, takes on a bet that he can transform an awkward cockney flower seller into a refined young lady simply by polishing her manners and changing the way she speaks. In the process of convincing society that his creation is a mysterious royal figure, the Professor also falls in love with his elegant handiwork.

The irresistible theme of the emerging butterfly, together with Shaw's brilliant dialogue and splendid skills as a playwright, have made Pygmalion one of the most popular comedies in the English language. A staple of college drama courses, it is still widely performed.

Genres: Classics, Plays, Fiction, Drama, Theatre, School, Literature

82 pages, Paperback

First published October 16, 1913

About the author

George Bernard Shaw stands as one of the most prolific and influential intellectuals of the late nineteenth and early twentieth centuries, a man whose literary output was matched only by his fervent commitment to social reform. Rising from a modest background in Dublin to become a global icon of letters, Shaw redefined the purpose of the stage, transforming it from a place of mere entertainment into a forum for rigorous intellectual debate and moral inquiry. His unique "Shavian" style—characterized by sharp-witted dialogue, paradoxical reasoning, and a relentless assault on Victorian hypocrisy—ensured that his voice resonated far beyond the footlights. As a playwright, critic, and philosopher, he remains a singular figure in history, being one of only two individuals to have been honored with both a Nobel Prize in Literature and an Academy Award. This rare crossover of high-art recognition and mainstream cinematic success speaks to his versatility and the enduring relevance of his narratives. His dramatic work, which includes over sixty plays, often tackled the most pressing issues of his day, from the rigid structures of the British class system to the complexities of gender roles and the ethical dilemmas of capitalism. In masterpieces like Pygmalion, he used the science of phonetics to demonstrate the artificiality of class distinctions, a theme that would later reach millions through the musical adaptation My Fair Lady. In Man and Superman, he delved into the philosophical concepts of the "Life Force" and the evolution of the human spirit, while Major Barbara forced audiences to confront the uncomfortable relationship between religious idealism and the industrial military complex. Beyond his theatrical achievements, Shaw was a foundational force in political thought, serving as a leading light of the Fabian Society. His advocacy for gradual socialist reform, rather than violent revolution, helped shape the trajectory of modern British politics and social welfare. He was instrumental in the creation of the London School of Economics, an institution that continues to influence global policy and economic theory. Shaw was also a formidable critic, whose reviews of music and drama set new standards for the profession, characterized by an uncompromising honesty and a deep knowledge of the arts. His personal lifestyle was as distinctive as his writing; a committed vegetarian, teetotaler, and non-smoker, he lived with a disciplined focus that allowed him to remain productive well into his ninth decade. He was a man of contradictions, often engaging in provocative public discourse that challenged the status quo, even when his views sparked intense controversy. His fascination with the "Superman" archetype and his occasional support for authoritarian figures reflected a complex, often elitist worldview that sought the betterment of humanity through radical intellectual evolution. Despite these complexities, his core mission was always rooted in a profound humanitarianism and a desire to expose the delusions that prevented society from progressing. He believed that the power of the written word could strip away the masks of respectability that hid social injustice, and his plays continue to be staged worldwide because the human foibles he satirized remain as prevalent today as they were during his lifetime. By blending humor with gravity and intellect with accessibility, Shaw created a body of work that serves as both a mirror and a compass for modern civilization. His legacy is not just in the scripts he left behind, but in the very way we think about the intersection of art, politics, and the individual’s responsibility to the collective good. He remains the quintessential public intellectual, a man who never feared to speak his mind or to demand that the world become a more rational and equitable place.

Reviews

[Marina Kropacova]

Moc hezky napsané drama, četlo se mi lehce a celkové prostředí Londýna i zápleptka se mi líbily. Jediné co mě zklamalo bylo zakončení, které bylo psáno prózou a mezi řádky jsem se ztrácela-zbytečně velká část byla o vedlejší postavě Claře a myslím si, ž se to dalo zkrátit a napsat to jednodušeji. Jinak super kniha, kterou určitě využiju i u maturity.

[Alžběta Vojtová]

Samotné drama (část, kdy byly promluvy postav) se mi líbilo. Líbila se mi jasná proměna Lízy. Chápu, že Higgins se chová ke všem jako ke květinářkám, ale alespoň trochu té něhy projevit mohl. Oproti tomu je Pickering hotový gentleman.
Poslední část, doslov, mě velmi zarmoutil a byla jsem zklamaná z toho, jak celý závěr shrnuli do deseti stran textu od hora až dolů.
Paní profesorka Škrášková mě na tuto knihu nalákala, ale samotná kniha nebyla tak dobrá jako její převyprávění.

[Vratislav Müller]

Jedna z těch lepších z povinné četby (Y)

[Book Kajuuska]

Tohle bylo fajn poslouchani, moc krasne namluveno. Co se tam deje… Mrzí mě že děj nebyl více rozvinutý a i kdyz to rikam poprve u maturitni cetby tak bych tady ocenila o trochu vice stranek. Jinak toto pribyde na seznam. 😁

[Eliška Davidova]

George byl obyčejný muž v patriarchální společnosti. Byla by hloupost, kdybych mu měla za zlé, že psal tak jak psal.
Takže i když mě čas od času velmi rozčilovalo chování mužů ve hře, podstatnější pro mě byl humor.
Dobrý humor je pro mě přednější než feminismus.
Co se romantické linky týče: JSEM MOC SPOKOJENÁ. A to z jednoho prostého důvodu, byla realistická. Nejedná se o hate love romantiku (i když by byla žádaná).

[V]

Nevím, jestli to taky máme na maturitním seznamu, ale pokud ano, určitě si to zvolím a ráda znovu přečtu. A možná příště dám i čtyři hvězdičky.

[Tereza]

Kupodivu asi dost v pohodě bych řekla. Rozhodně se to četlo v pohodě, lepší jak předmluva. Příběh zajímavej, každopádně kdyby to bylo na mě, konec bych dala jinak💀 ale jako bylo to dost v chillu

[barča]

jsem myslela že tam budou ty hodiny? a ono ne?

[fran.]

co věta, to poklad.

[kládiš]

Actually se mi to líbilo. Líza byla dobrá postava. Henry a jeho neomalenost mě srali.
Mega jsem Freddymu fandila a pak byla ráda, že uvařil!

[knizni radost]

Originální nápad (nebo aspoň jsem ještě nic podobného nečetla) a jelikož je to drama, tak se četlo i moc hezky…

[Malina]

Myslela jsem, že už u toho epilogu odpadnu.

[✨Jitka✨]

Líbí se mi Lízin vývoj, jak na konci setřela Higginse je rozhodně nejlepší část. Ne, Higgins je extrémní snob, až to bylo vtipné to číst. Reálně celou dobu se k Líze chová jako je kusu hadru a pak čeká, že se za ním vrátí. Come on. Jinak nejlepší postava Freddy Eynsford Hill.

[Blančitos]

Z trenek mne to nevystřelilo... Bohužel.

[Martinaa]

četlo se to hrozně dobře a rychle....jinak moc nevím, co k tomu říct......pan Higgins je VELICE nesympatická postava a jeho chování k ženám radši nekomentuji

[Magdaléna Salawová]

já vlastně ani nevim

[Lucie Faberová]

Kniha mě velmi bavila. Je to jedna z těch zábavnějších "povinných četeb".
Čte se dobře a rychle. Příběh je chytlavý a rozhodně ne nudný.
Viděla jsem i hru ve Vinohradském divadle a je velmi věrná předloze:)

[LilyElfgreen]

Vytáhla jsem si ji u maturity. A celkem úspěch. (A asi i prozřetelnost, jelikož jsem si re-reading téhle knihy dala měsíc před zkouškou.)

[Žofi]

hezu, lízy vývoj se mi moc líbil, dostalo mě to ze čtecí krize 🙏🏼🫶🏼

[a. ♡]

Tak toto bylo velmi, VELMI dobré a Pygmalion je určitě můj absolutní favorit z maturitní četby! Okay, možná se dělí o první příčky se Slepou mapou a Vránami, ale stejně je to perfektní kniha.
Vlastně ani nevím, co bych k Pygmalionu napsala. Snad jen, že všechny postavy měly unikátní povahu a s každým aktérem jsem se dokázala do určité míry ztotožnit. Příběh byl protkaný vtípky a úsměvnými situacemi, takže jsem se opravdu nenudila a konec přišel dřív, než jsem se nadála. Jenom jedna věc mě zklamala. Celou dobu jsem totiž shipovala Lízu s Higginsem (nebo příležitostně s Pickeringem, když se Higgins zrovna choval jako idiot), ale vůbec by mě nenapadlo, že si nakonec vezme FREDDYHO. Toho Freddyho, který jí večer chodil čumět do okna a zamiloval se do ní i přes to, že ji viděl 2x v životě. Mám pocit, že to byl z Líziny strany dost zoufalý tah - vzala si totiž jediného člověka, který jí ukázal trochu lásky. Ale kdyby počkala a nehnala se do manželství tak rychle, jistě by si našla někoho lepšího, kdo by ji měl rád stejně jako Freddy, ale byl by aspoň trochu použitelný jako manžel :).
Přestože jsem celou dobu věděla, že Líza s Higginsem (ani s Pickeringem) neskončí, bylo mi to nakonec líto, protože ti dva mezi sebou měli tu zvláštně unikátní chemii, kterou jsem v mnoha knihách neviděla.
Pygmalion byl skvělý a všem budoucím maturantům ho mohu jenom doporučit. Dávám 5 hvězdiček a určitě se brzy podívám ještě na My Fair Lady, což je film natočený právě podle Pygmalionu a vyhrál hned několik Oscarů.

[Jirka Hradil]

Ááááooooúúúú!

Tato dramatická jednohubka je pro mě neskutečně čtivá a bez váhání ji řadím mezi nejlepší dramata, která jsem kdy četl. Autor dokáže na malém prostoru rozehrát zábavný příběh plný emocí, střetů i místy ostrého humoru.

Postava Lizy Doolitlové patří k nejsympatičtějším hrdinkám dramatu vůbec. Její vývoj z prosťoučké květinářky v seběvedomou, přijemně vzpurnou a prostořekou ženu, která si je plně vědoma své vlastní hodnoty, je vykreslen přesvědčivě a zábavně. Závěrečný dialog, v němž Líza slovně i lidsky pokoří neskutečně arogantního a únavného profesora Higginse, považuji za nejtriumfálnější moment celé hry.

Právě Higginsova naprostá lhostejnost k Líziné transformaci během experimentu ve mně vyvolala největší rozhořčení. Právě tento kontrast mezi jeho chladnou racionalitou a Lízou vybojovanou lidskou důstojností dodává dílu přidanou hodnotu.

Výsledkem je nadčasové drama, které baví, provokuje. Pokud má literatura zlobit i těšit zároveň, pak je tohle přesně ten případ.

[karolin]

Drama o přeměně dívky z ulice na dámu hodnou uvedení do společnosti.
Predmluvu a doslov jsem jen tak proletla očima, neboť mi to neprislo tolik podstatne jako hlavni dejova linka (ale ten doslov docela dobre vykresluje shrnuti pokracovani pribehu).
Co se týče postav, Líza udelala fakticky pokrok, ze ani já jsem neverila, ze je to to stejné děvče jako na zacatku. Bylo mi ji líto, protoze Higgins ji opravdu bral jen jako nejakeho pokusneho kralika a na citech mu vubec nesešlo. Naopak Pickering se k ni choval celou dobu jako k dámě a získal si mé sympatie!
Co se děje týče, tak ten mi přišel opravdu svižný, cetlo se to krasne, rychle, bavila jsem se u toho. Také bylo zajímavé sledovat tu jeji změnu a vidět, že kdyz si někoho takového vezme 'odbornik' do parády, může se změnit k nepoznání.
Určitě to patri mezi mé favority povinné četby!

[Marek]

Tato kniha se mi hodně líbila a knihu hodnotím na 100 %. Líbila se mi postava Lízy, která si postupně uvědomuje svoji vlastní hodnotu a moc se mi líbila postava jejího táty, pana Doolittla, který svou charakteristickou mluvou a svým chováním vyvolal na mé tváři úsměv. V knize se vyskytují vtipné dialogy, ale také vybízí čtenáře k zamyšlení.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Co jiného je život než série hloupých nápadů?

Lízo, to velké tajemství není v tom, jestli se chováte špatně nebo dobře nebo nějakým jiným specifickým způsobem, ale jestli se chováte ke všem lidem stejně; zkrátka tak, jako byste už byla v nebi, kde žádné vagóny třetí třídy nejsou a kde jedna lidská duše není o nic horší než druhá.

Když si nedovedete vážit toho, co máte, zvolte si to, co umíte ocenit.

[Jiří Zygma]

Hra má velmi jednoduchou zápletku, ale účelnou. Autor má smysl pro divadelní takt a tah, hra je čtivá a má spád (až na poněkud jiný závěr čtvtého a trošku slabší páté dějství). Spisovatel rozvíjí i zajímavé myšlenky a dává do rozporu a na tehdejší dobu nebývalý odiv konverzační bonmoty, jimiž odhaluje pokrytectví viktoriánské společnosti. Ani se příliš nedivím, že na rozdíl od většiny dramatických děl měla tato hra úspěch již za autorova života a je jednou z nejúspěšnějších v historii vůbec.

[Ann In Fictional World]

Už ani nevím, kdy jsem naposledy četla tak skvělou klasiku, protože tohle je skoro dokonalá kniha. Jednoduchá, čtivá a vtipná. Totéž je i hlavní hrdinové. A musím říct, že Higgins je skvělá postava, která mě bavila od začátku až do dokonce. A Líza také.
Jenom je mi líto, že to neskončilo tak, jak jsem chtěla. Aneb když to čte čtenářka YA knih😂

Hodnocení: 4,5/5⭐️

[Klára Belzová]

Mám Pygmalion v lásce zásluhou městského divadla v Brně, které do svého repertoáru tradičně řadí My fair lady ze Zelňáku. Je to můj nejoblíbenější muzikál (byla jsem na něm už čtyřikrát a nikdy nezklamal). Knížka se v ději trochu liší, ale v divadle odvedli skvělou práci v zachování původních replik a převedení díla do brněnského hantecu.

[Nicole Hlaváčová]

Pygmalion je krásná hra o tom, že člověk když chce, dokáže změnit jak sebe, tak celý svůj život. Líbí se mi rozdílné charaktery postav a jejich vývoj (u některých není). Mrzí mě že končí tak jak končí, ale na druhou stranu i to je šťastný konec.

[Jana Bindrová]

Tak tahle knížka? 🌸
Já si ji neskutečně užila. Líza prvně uřvaná a pak naprosto skvělá. Higgins perfektní od začátku😂.
Nakonec se mi líbil i konec, který původně nevypadal, tak dobře.😂
G. B. Shaw krásně ukázal rozdíly mezi vrstvami ve společnosti...

[Vendy]

Upřímně nevím jaký mám na tuto knihu názor. Nebylo to špatné určitě. Ale čekala jsem tam více těch scén kdy Higginse učí Lízu lépe mluvit gramaticky, což tam nebylo. Chci si ji brát k maturitě a určitě musím kouknout na nějaký rozbor, abych to správně zpracovala.

[Michaela]

Poslední dobou čtu jenom fakt dobré knížky, to je neuvěřitelné.
Pygmalion je jedna z knížek, kterou jsem si chtěla přečíst už strašně dlouho a teď, když jsem to dočetla, tak se mi to chce číst pořad dokola znova a znova. Dobře to možná přehráním, ale prostě bych si to ráda přečetla ještě jednou.
Henry potřebuje zklidnit hormon, ale na druhou stranu si myslím, že už je pro něj zkrátka pozdě. Už je to ztracený případ. Protože, to na mě celou dobu působilo tak, že se na konci pán změní, že bude hodný, že se nějak ponaučí, ale on ne. Určitě by pomohlo, kdyby se celý příběh odehrával o pár let dřív. On by byl mladší a možná by si dal říct (líbí se mi to tak, jak to je, ale kdybych to brala z té romantické části a chtěla bych, aby si ho Líza vzala, byla by pro mě tohle přijatelnější varianta).
Líza je strašně silná žena. Myslela jsem si, že mi bude vadit, ale nakonec se z ní vyklubala ta nejlepší postava. Nejvíc jsem ji pociťovala, když začala na Henryho házet ty bačkory a říkala mu sobče.
Ale úplně nejlepší na tom bylo, že se Líza dokázala postavit na vlastní nohy. Jasně, měla následně problémy, ale pořád si sama sebe vážila a doufám, že do konce svého života žila šťastně a spokojeně.